Konference ISSS, Hradec Králové, 4.– 5. dubna 2011
Tradiční témata oživil cloud a digitalizace

Konference Internet ve státní správě a samosprávě v Hradci Králové se každoročně zabývá aktuálními tématy v oblasti ICT ve vztahu k státní a veřejné správě. Ta jsou, bohužel, už několik let víceméně stále stejná. Letos je přesto oživily některé současné trendy v IT, i blížící se konec analogového TV vysílání, který může znamenat důležitý milník pro rozvoj telekomunikací v České republice. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé skupiny témat trochu blíže.

CzechPOINT coby fungující základní kámen

Projekt CzechPOINT je jedním zmála projektů státní správy v oblasti e-governmentu, o kterém je možné bez váhání říci, že se povedl a že občanům skutečně také něco přináší. Sice by se možná dalo licitovat o ceně za jednotlivé výpisy, nicméně pokud se podíváme například jen na cenu za obyčejný výpis z Rejstříku trestů, tak v porovnání s celkovými náklady pro občana na jeho získání před vznikem CzechPOINTu je cena 50 Kč, která je notabene identická jako dříve, směšná. CzechPOINT zkrátka šetří občanům při kontaktu se státní správou čas a peníze, což by mělo být primárním cílem všech aplikací e-governmentu. Stát má občanovi za jeho peníze sloužit, a pokud už po něm, kromě peněz, něco chce, měl by mu to maximálně zjednodušit. CzechPOINT v současné době poskytuje výpisy z Katastru nemovitostí, Obchodního rejstříku, Živnostenského rejstříku, Rejstříku trestů, insolvenčního rejstříku a bodového hodnocení řidiče. Dále nabízí přijetí podání podle živnostenského zákona, vydání ověřeného výstupu ze Seznamu kvalifikovaných dodavatelů. Podání do registru účastníků provozu modulu autovraků ISOH, umožňuje autorizované konverze dokumentů z listinné do elektronické podoby a naopak a nabízí také úkony související s ovládáním datových schránek. Jediné, co snad lze Czech- POINTu vytknout, je stav webových stránek projektu, které v duchu státní byrokracie namísto srozumitelného popisu služeb a přehledného ceníku nabízejí sáhodlouhé citace ze zákonů. Nicméně občané, i díky médiím, se povětšinou už dozvěděli, co ve skutečnosti CzechPOINT nabízí, takže od zřízení datové schránky na CzechPOINTu je neodradí ani úvod ve stylu: „V souvislosti s účinností zákona č. 300/2008 o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se kontaktní místo veřejné správy stává prostředníkem mezi občanem a informačním systémem datových schránek, atd.“

Datové schránky a vše kolem nich

Datové schránky byly v předchozích letech tématem číslo jedna. Samotný systém je po technické stránce určitě propracovaný a funguje. Podstatně horší je to ale s jeho praktickou aplikací a uživatelskou přívětivostí, kterou Ministerstvo vnitra mírně řečeno nezvládlo. Datové zprávy obsahující mnohdy citlivé a osobní údaje zcela běžně putují k jiným adresátům se stejným jménem a to je naprosto nepřípustná situace. Stejně tak úřady, a to včetně policie, která spadá pod Ministerstvo vnitra, často ignorují existenci datové schránky a s občany komunikují nadále písemně. To vše díky tomu, že uživatelé na úřadech si se systémem nevědí rady a je pro ně jeho používání nepochopitelné a náročné. Projekt datových schránek tak, na rozdíl od CzechPOINTu, se kterým si ví rady každá pošťačka, lze považovat za celkově špatně zvládnutý. Občanům ve skutečnosti přidělal spíš starosti, než aby jim šetřil čas a peníze. Horší je však to, že pokaženou reputaci spolu s nezvládnutým marketingem pohřbívá i původní skutečně dobrou myšlenku. Stát, namísto toho, aby se reputaci systému snažil napravit, raději investuje do dalšího rozvoje systému, který však nikdo (v porovnání s jeho celkovým potenciálem) nepoužívá. Málokterý občan si dobrovolně datovou schránku zřídil a ten, co si ji zřídil, díky známým případům doručování dokumentů jmenovcům často v úplně jiných městech trne hrůzou, co všechno osobního stát jeho jmenovci může omylem sdělit. Stát se v tomto případě tedy vydává zcela špatným směrem. Prioritou už bohužel není další rozvoj funkcí datových schránek, prioritou by měla být radikální obměna v celém uživatelském rozhraní, důkladné proškolení státních úředníků (když to šlo u CzechPOINTů, není důvod, proč by to nemělo jít u datových schránek) a propagace datových schránek mezi občany. Navíc i občané by uvítali určité úpravy v uživatelském rozhraní a ovládání, které je značně nekomfortní – zejména v porovnání s libovolným e-mailem, na který jsou občané většinou už zvyklí. Problémy navíc způsobuje i přísná bezpečnostní politika pro změnu hesel. Ta by měla své opodstatnění totiž jen tehdy, když by občané datové schránky aktivně používali třeba jednou týdně. Při jednom až dvou přihlášeních za rok je zákaz opakování hesel a jejich tříměsíční platnost poněkud přísná. Zejména, když není možné si heslo jednoduše resetovat (což je v zásadě v pořádku).

Centrální registry v nedohlednu

Další špatnou zprávou z oblasti rozvoje egovernmentu v ČR je další předpokládaný odsun centrálních registrů. V okamžiku, kdy na nich stojí v koncepci eGON, ve které chce současná vláda v zásadě pokračovat, i další navazující kroky, znamená zpoždění centrálních registrů zpoždění i těchto kroků. Na druhou stranu stát se může, díky návratu ministra Pospíšila, aspoň věnovat dopracování potřebné legislativy. Právě legislativní příprava byla totiž v počátcích e-governmentu u nás nejzásadnější překážkou a za ministra Pospíšila se vláda v této věci dokázala hodně polepšit. Bohužel, stát nesmí konat nic, co mu zákon nepřikazuje, takže i přes veškerou dobrou vůli úředníků některé věci prostě nejde udělat dřív, dokud není platný zákon, a to ještě pokud možno v dobře rozpracovaném a jasném znění.

Bezpečnostní témata stále na prvním místě

I letos je velkým tématem bezpečnost. I když doby, kdy jsme se na policejní odposlechy a spisy dívali pravidelně v televizních novinách, jsou, zdá se, pryč, je třeba klást na zajištění bezpečnosti opravdu velký důraz. Centrální registry totiž po svém dokončení zpřístupní pomyslnou Pandořinu skříňku, kterou by při nedostatečně zajištěné bezpečnosti mohlo jít snadno otevřít. Své o tom vědí zejména ve Velké Británii, kde už zažili hned několik vážných úniků osobních údajů občanů, což de facto zmrazilo občany většinou odmítaný projekt zavedení občanských průkazů. Právě čipové občanské průkazy jsou přitom nejsnazším klíčem k řadě služeb egovernmentu, z nichž nejdůležitější je elektronická komunikace s úřady, ehealth, o kterém letos bude také řeč, a v neposlední řadě i u nás kdysi diskutované elektronické volby.

Cloud computing jako cesta k úsporám?

Velkým tématem v IT je letos Cloud computing, který masivně tlačí dva největší hráči – Microsoft aGoogle. Cloud computing umožňuje získat infrastrukturu, platformu pro provoz aplikací či jednotlivé aplikace ve formě služby. V zásadě se nejedná o nic nového, nový je pouze současný fenomén a rozmach těchto služeb, který je možný zejména díky rozvoji telekomunikací. V dnešní době vysokorychlostních optických sítí už je totiž z pohledu přenosové rychlosti skutečně jedno, jestli je server u vás v budově nebo třeba v irském Dublinu. Výhod Cloud computingu je přitom celá řada – nemusí se do ničeho investovat, není třeba nic spravovat, obnovovat, kontrolovat, atd. a navíc je možný libovolný nárůst požadovaných kapacit, a to klidně zminuty na minutu. Když potřebujete poštovní server pro 100 uživatelů, tak ho máte během pár minut, bez čekání na příští rozpočet, bez investic do serveru, bez čekání na jeho zprovoznění. Státní správa, na rozdíl od komerční sféry, však může mít u řady IT systémů významný legislativní problém, byť třeba s jejich fyzickým umístěním. Proto se ve státní správě předpokládá spíše uplatnění tzv. soukromého cloudu, kdy infrastrukturu s využitím virtualizace a dodatečných administračních a samoobslužných nástrojů neprovozuje externí firma kdesi v zahraničí, ale třeba stát sám, a to při zachování všech principů pro jeh koncové uživatele – tj. jednotlivé úřady – které byly popsány výše.

Komunikační infrastruktura vázne, hlavně směrem k občanům

Velkým tématem se letos a v budoucích letech stane také stav komunikační infrastruktury v ČR. Ten po pár dobrých letech, kdy jsme dohnali Evropu, začíná být opět špatný. Zatímco Finsko uzákonilo právo na přístup k Internetu rychlostí 1 Mbit/s co by jedno ze základních lidských práv a v řadě západních států EU se stává zcela běžnou přípojka s rychlostí v řádu desítek Mbit/s, tak v ČR vývoj ustrnul na rychlosti v řádu jednotek megabitů za sekundu, a to ještě jen směrem k uživateli. Páteř přístupu i nadále tvoří dnes už zastaralé ADSL2+ a nejrůznější obvykle „podomácku“ vybudované WiFi sítě. Skutečně vysokorychlostních přípojek je málo a nabízí je jen kabeloví operátoři anebo několik málo operátorů sítí FTTx v lokalitách, kde je potřebná infrastruktura. Do budoucna by přitom absence skutečně rychlého internetu mohla být pro další rozvoj naší ekonomiky problém. Bohužel, ani přechod dominantního operátora na technologii VDSL2, ke kterému podle některých očekávání dojde už letos, tento problém nevyřeší. VDSL2 totiž výrazně zvyšuje přenosové rychlosti jen v blízkosti ústředen. V ČR se ale velká část domácností nachází více jak 1 km od ústředny, kde už je rozdíl oproti ADSL2+ jen minimální.

Digitalizace by mohla ČR posunout do 21. století

Jistou nadějí pro české telekomunikace však mohou být paradoxně opět mobilní sítě, které taktéž u nás výrazně, co se přenosových rychlostí týče, zaostávají za civilizovaným světem, ale i za východní Evropou, včetně Slovenska. Mobilní sítě byly na konci minulého století chloubou a tahounem českých telekomunikacích a řada uživatelů je dokonce po zavedení neomezených datových tarifů používala jako primární přípojku k internetu. S koncem analogové televize a nástupem sítí LTE se přitom tato situace může opakovat. Sítě LTE totiž běžně nabídnou přenosové rychlosti v řádu desítek megabitů za sekundu, přičemž budování jejich pokrytí v porovnání s např. dobudováváním dalších telefonních ústředen či pokládkou optických kabelů vyjde řádově levněji a navíc je rychlejší. Od LTE si hodně slibuje ostatně i celá Evropská unie, která se od roku 2013, kdy už nebudou existovat žádné analogové televizní vysílače a uvolní se tak značná část velice atraktivního spektra, chystá LTE začít masivně podporovat. Důležité však je, aby se neopakovala tristní situace s absurdně vysokými cenami za licence, která nastala kdysi u UMTS a která zejména v Británii a Německu způsobila některým operátorům velké finanční potíže. Okolo LTE však už taková bublina jako okolo UMTS nepanuje a slibované rychlosti lze již reálně dosáhnout. Nebude na ně tedy třeba čekat řadu let jako kdysi u UMTS. Právě LTE by tak mohlo být potenciálním zachráncem českých telekomunikací a tahounem dalšího rozvoje informační společnosti. Aspoň tedy dokud se nepodaří dobudovat optické přístupové sítě, které jsou zatím technicky nejvhodnější alternativou pro přístup k internetu a tím pádem i službám eGovernmentu.