TAKÉ NA SPORT SE VZTAHUJÍ SOUTĚŽNÍ PRAVIDLA

Jednou z oblastí, na kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zaměřil  v poslední době svou pozornost, je sport.Tato významná lidská aktivita podléhá stejně jako ostatní oblasti lidské činnosti určitým pravidlům, mezi které lze  zařadit i pravidla hospodářské soutěže. Náš úřad se v uplynulých měsících zabýval především šetřením, které se týkalo Asociace  profesionálních klubů ledního hokeje (APKLH). Důvodem byla existence tzv. licenčního vstupního poplatku. Ten měl APKLH za postup zaplatit první tým 1. ligy. Poplatek, který měl činit 25 milionů korun se nám nelíbil, protože nebyl žádným způsobem zdůvodněn a představoval významnou soutěžní bariéru. Přivítali jsme proto změnu postoje APKLH, která následně po naší intervenci poplatek zrušila. Přesto  budeme nadále situaci na daném trhu sledovat.Dohlížet budeme zejména na to, jakým způsobem budou do budoucna stanovována pravidla pro postup do extraligy ledního hokeje. Uvedený případ je důležitým signálem, že působnost ÚOHS se vztahuje i na  oblast sportu. Jsem přitom rád, že jsme v této věci nemuseli zahajovat správní řízení a případ se podařilo vyřešit pouze na základě soutěžní advokacie. Je nutné zdůraznit, že v hledáčku našeho úřadu nejsou vlastní sportovní aktivity, tedy sportovní klání, kde se měří fyzická výkonnost, ale zejména ty oblasti sportu, kde jde o podnikání. Chování jednotlivých společností (profesionálních klubů) či jejich asociací je totiž způsobilé narušit hospodářskou soutěž, jak jsme se o tom přesvědčili u ledního hokeje. Podobné příklady přitom nejsou zdaleka ojedinělé a v zahraničí jsou běžně  řešeny. Například v anglickém ragby, jehož nejvyšší soutěž je profesionální, platilo do zásahu soutěžního úřadu pravidlo, které zabraňovalo některým klubům postupu do první ligy. Klub totiž musel mít přednostní právo využívat své domácí hřiště. To samozřejmě bezdůvodně diskriminovalo ta družstva, která stadion sdílela s fotbalovými týmy a toto přednostní právo neměla. Častým příkladem, kterým se zabývají soutěžní úřady na celém světě jsou pravidla pro poskytování vysílacích práv na fotbalové zápasy. Vysílací práva na anglickou  Premier League řešila dokonce Evropská komise. Výsledkem byla dohoda prodávat práva na přímé přenosy v šesti vyvážených balíčcích, obsahujících 23 podobně atraktivních utkání. Žádný zájemce přitom nemůže získat více jak pět těchto balíčků. Tím je zajištěna fungující konkurence na trhu. Podobný případ řešilo v roce 1994 v českém prostředí i tehdejší ministerstvo pro hospodářskou soutěž. Jednalo se o pořizování a vysílání zpravodajství z utkání první a druhé fotbalové ligy. Ministerstvo vydalo pak rozhodnutí, ve kterém kvalifikovalo jednání tehdejšího Československého fotbalového svazu, spočívající v zavazování klubů zainteresovaných v projektu STES (agentura disponující televizními právy), aby neumožňovaly České televizi pořizování audiovizuálních záznamů, jako dohodu narušující soutěž. Ministerstvo vydalo rozhodnutí, na základě kterého má právo pořizovat a vysílat zpravodajství kterákoliv televizní stanice, přičemž délka  zpravodajství nesmí přesáhnout 90 sekund. ÚOHS se v minulosti vyjádřil také k jiným otázkám spojeným se sportem. Jednalo se například o problematiku veřejné podpory provozovatelům lyžařských vleků, kteří díky mírnému průběhu zimy měli nižší zisky než v uplynulých obdobích. ÚOHS zastává názor, že poskytnutí podpory není vhodné, protože se jedná o oblast, kde existuje fungující tržní prostředí.Řešeno bylo také poměrně velké množství veřejných zakázek. Známý je případ rekonstrukce hokejové haly v Ostravě před mistrovstvím světa. Zde nebyla vyhlášena veřejná  obchodní soutěž a společnosti VÍTKOVICE  ARÉNA byla proto uložena pokuta 100 tisíc  korun. Vysoká sankce 200 tisíc korun byla  uložena rovněž městu Uherské Hradiště, které rozdělilo výstavbu sportovního areálu (tribuny fotbalového stadionu aj.) na dílčí zakázky, které byly zadány zjednodušenou formou, ač měla být vypsána veřejná  obchodní soutěž, která by byla tím nejtransparentnějším řešením. ÚOHS také v lednu 2005 provedl kontrolu největších zakázek zadávaných Českým svazem tělesné výchovy a zjistil četná pochybení. Zadavatel mj. v rozporu se zákonem převedl na jednotlivé sportovní kluby rozhodovací pravomoci, ač sám dotace poskytoval. Z uvedeného přehledu je jasné, že oblast sportu bude i nadále patřit mezi ty oblasti, které bude ÚOHS v budoucnosti sledovat a v případě nutnosti zasahovat. Také ve sportu totiž dochází k porušování „soutěžních“ pravidel a ani zde nemohou být jednotliví soutěžitelé znevýhodňováni.

TRH MOBILNÍ TELEFONIE JE TŘEBA SLEDOVAT

V nedávné době se v tisku objevila zpráva, že na českém mobilním trhu je o 2 miliony více telefonních čísel, než kolik má naše země obyvatel. Musím přiznat, že si jde jen stěží představit sektor, na kterém funguje ostřejší konkurence. Tento závěr platí přitom i celosvětově, vždyť v minulém roce se vůbec poprvé prodala více než miliarda mobilních telefonů. Přesto je chování mobilních operátorů pod drobnohledem antimonopolních úřadů. Evropská komise sleduje především ceny za volání ze zahraničí, nejnovějším záměrem je prosadit do připravované legislativy i snížení cen za posílání textových zpráv a také za přenos dat. Také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže svými rozhodnutími trh mobilní telefonie ovlivňoval a v roce 2001 sankcionoval částkou 48 milionů korun společnost Eurotel (dnes Teléfonica O2). Ta v době vstupu nového operátora na trh účtovala svým zákazníkům za minutu volání do sítě společnosti Český Mobil a.s. (nyní Vodafone) částku vyšší než za volání do již zavedené sítě Radiomobilu (dnesT-Mobile). Toto rozhodnutí, které později potvrdil Nejvyšší správní soud, mělo pozitivní vliv na kultivaci trhu a věřím, že podobné chování zavedených firem při vstupu případného čtvrtého operátora se již opakovat nebude.  Úřad pro ochranu hospodářské soutěže však není jediným státním orgánem, kterýv telekomunikacích zasahuje. Primární regulační zásahy zde vykonává Český telekomunikační úřad. To však neznamená, že by působnost ÚOHS na tomto trhu měla být jakkoliv omezena. Nejnověji tento právní názor potvrdil iNejvyšší správní soud, který rozhodl, že ÚOHS měl právo rozhodovat, zda jsou smlouvy o propojení uzavřené mezi jednotlivými mobilními operátory  souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, či nikoliv.

Autorem obou článků: Martin Pecina, předseda ÚOHS

ÚHOS A KAUZA MÝTNÉHO

Veřejná zakázka Ministerstva dopravy ČR na „Poskytování služeb a dodávek vybrané infrastruktury k realizaci projektu výkonového zpoplatnění vybraných komunikací v ČR“, jak zní oficiální název zakázky na výběr elektronického mýtného, je od samého počátku zadávacího  ízení pod drobnohledem politiků, médií i veřejnosti. Úřad pro ochranu  hospodářské soutěže se touto kauzou s přestávkami zabývá již od prosince 2005. Právě v té době totiž obdržel návrhy na přezkoumání postupu ministerstva dopravy v této zakázce. Na Úřad se s nimi obrátili vyřazení uchazeči – sdružení  MYTIA a sdružení AUTOSTRADE.V prvostupňových rozhodnutích z ledna 2006 ÚOHS konstatoval, že sdružení MYTIA bylo oprávněně vyloučeno, když obsahově neprokázalo celý rozsah významných služeb tak, jak je zadavatel definoval v zadávací dokumentaci. MYTIA nedoložila požadované reference na jeden z klíčových komponentů systému. Dále nebyla splněna zadávací podmínka, když nabízený systém neshromažďoval v reálném čase data o všech automaticky provedených mýtných transakcích centrálně. Tato podmínka nebyla splněna i přesto, že obsahovala několik dalších dílčích podmínek, z nichž některé nebyly zadavatelem stanoveny zcela jednoznačně, což nelze v žádném případě přičítat k tíži uchazečů. Rozpor se zákonem nebyl shledán ani v postupu hodnotící komise, což namítala také AUTOSTRADE. Přítomnost jiných osob než členů hodnotící komise na jednání je ponechána v kompetenci zadavatele a hodnotící komise. Předmětem přezkumu úkonů zadavatele ÚOHS jsou jen výsledky práce komise, nikoli myšlenkové procesy jejích členů. Naopak neoprávněně byla MYTIA vyloučena vzhledem ke kvalifikačnímu kritériu „přehled počtu zaměstnanců“ a sdružení také splnilo zadávací podmínku ohledně šifrování datové komunikace. Sdružení AUTOSTRADE bylo rovněž  oprávněně vyloučeno, a to z několika důvodů. Ve své nabídce totiž nedoložilo  některé certifikáty, které zadavatel požadoval. Místo nich dodala AUTOSTRADE prohlášení, která však obsahově neprokazují shodu s požadovanými certifikáty.Nedoloženy byly také výpisy z Rejstříku trestů u dvou členů správní rady společnosti. Také v dalším postupu zadavatele ohledně sdružení AUTOSTRADE neshledal  ÚOHS pochybení s výjimkou nedodržení lhůty zadavatelem při vyřízení námitek. Toto pochybení však nemělo vliv na stanovení pořadí nabídek. Oba vyloučení uchazeči poslézepodali proti těmto rozhodnutím rozklady k předsedovi  ÚOHS. Ten v případě sdružení MYTIA původní rozhodnutí potvrdil, v případě sdružení AUTOSTRADE rozhodnutí jen nepatrně pozměnil. Vyloučení uchazeči v rozkladovém řízení nově namítali, že reference předložené vybraným uchazečem Kapsch jsou nedostatečné. S tímto názorem se však ÚOHS neztotožnil. Taktéž samotný fakt,  e zadavatel neprováděl hodnocení nabídek, není v rozporu se zákonem, neboť  po vyloučení 3 uchazečů ze 4 neexistovala jiná nabídka, se kterou by ji bylo možné porovnat. Tím však nebyla dotčena povinnost  zadavatele plynoucí z rozpočtových  pravidel, aby vynakládal veřejné prostředky hospodárně. Měl by tedy  provést ekonomickou  úvahu o tom, zda je možné a hospodárné  jedinou zbylou nabídku přijmout. Tato otázka však již nespadá do přezkumné  pravomoci ÚOHS. Správnost pravomocného rozhodnutí ÚOHS následně potvrdil iKrajský soud vBrně, jenž  v říjnu 2006 zamítl žalobu sdružení AUTOSTRADE proti tomuto rozhodnutí.  Rovněž Evropská komise, na níž niž se toto sdružení obrátilo se stížností, ve svém šetření dospěla k závěru, že ve výběrovém řízení nedošlo k neporušení komunitárních pravidel, která se týkají veřejných zakázek. Role Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v kauze mýtného však tímto  nebyla u konce. Ministerstvo dopravy totiž se společností Kapsch v červnu 2006 uzavřelo dodatekč. 1 ke smlouvě a ÚOHS začal postup zadavatele při uzavírání  tohoto dodatku šetřit. Koncem roku 2006 bylo v této věci zahájeno správní řízení. V doposud nepravomocném rozhodnutí vydaném 1. března 2007 pak ÚOHS konstatoval, že uzavření tohoto dodatku není v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a zadavatel se tak dopustil porušení zákona o veřejných  akázkách.

č. 1 uzavřený s firmou Kapsch, obsahuje změny původních smluv, které jsou v rozporu se zadáním a vybranou nabídkou. Dodatkem byla například prodloužena lhůta pro dokončení II. etapy do 30. 6. 2007, pro první čtvrtletí 2007 byla pak snížena minimální povinná účinnost systému na 85 %, byly změněny obchodní podmínky  týkající se cen nových prací pro případ rozšíření systému. Druhé porušení zákona se týká tzv. náhradního řešení,tedy zejména napájení technologických zařízení na mýtných branách prostřednictvím dieselových agregátů. Totoplnění představuje podle ÚOHS novou veřejnou zakázku, neboť nebylo obsaženo v původním zadání a zadavatel se zavázal   jeho úhradě. Měl proto zakázku zadat v zadávacím řízení.  ÚOHS neuložil zadavateli pokutu, protože změny v dodatku č. 1 podstatně neovlivnily pořadí nabídek a ministerstvo předtím, než došlo k faktické realizaci plnění náhradního řešení (napájení mýtných bran prostřednictvím dieselových agregátů) přeneslo náklady na sdružení Kapsch uzavřením dodatku č. 2. V současné době ÚOHS očekává, že bude ministerstvem dopravy požádán o stanovisko v souvislosti s mýtným na silnicích 1. třídy, jelikož byl ministerstvem dopravy a sdružením Kapsch připraven návrh kombinace satelitního a mikrovlnného řešení na těchto komunikacích. Úkony zadavatele v této zakázce, v níž jsou vynakládány veřejné prostředky v řádu desítek miliard korun, bude Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ze své pozice orgánu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek i nadále pozorně monitorovat.

Jindřiška Koblihová, II. místopředsedkyně ÚOHS