Jak jsou ve jménu Alláha utiskovány a jak se proti tomu brání

„Prosím, prosím, přestaňte“, křičí mladá žena, zatímco je bičována koženým řemenem. „Přestaňte, nebo mě zabijete!“ Ale Taliban nezná smilování. Přes křik a naříkaní oběti, muži činí to, co je podle nich boží vůlí.

Při trestání přehlušili i zvuky mešity, uprostřed náměstí města Kala Killay, malé vesnici v horním Swat-Talu v na severozápadě Pákistánu. Jeden z nich jí držel za ruce, druhý za nohy, zatímco třetí, na hlavě s černým turbanem a prořídlým plnovousem, ženě zasazoval rány. Bič dopadl na záda 17- leté Chaand Bibi čtyřiatřicetkrát!
Jaké bylo provinění mladé ženy? Podle časopisu Stern se zdržovala sama v domě s mužem, který nepatřil k rodině, a se kterým nebyla v manželském svazku. Byl to soused, který pracuje ve vesnici jako elektrikář a přišel do domu něco opravit. Mluvčí Talibanu ospravedlňuje rozsudek: „Existují jisté hranice, které člověk nesmí překročit. Musíme jí potrestat.“ Později byla Chaand Bibi přinucena elektrikáře si vzít.

Také Ilham al-Assi z malé vesničky Schuweba v Jemenu byla k sňatku donucena. Její bratr se s jedním svým známým domluvil: „Já dostanu tvoji sestru, ty se oženíš s tou mojí a oba za nevěstu ušetříme.“ Ovšem, co bylo pro něj dobrým obchodem, bylo pro ni rozsudkem smrti. Po celé noci se 13-letá dívka bránila spaní se svým mužem. „Už dovol, aby se to stalo“, říkala její matka. „Jak potom vypadá naše rodina!“ Ale zoufalá dívka se dál bránila. Jedné noci jejímu manželovi došla trpělivost a připoutal nevěstu k posteli a pak ji znásilnil.
Když ji druhý den přivedl do nemocnice, nemohla chodit. Lékařka konstatovala natržení pochvy. „Nechte jí deset dní v klidu“ - řekla muži a poslala oba domů. Když později spatřila svou dceru její matka, ta už byla sotva při vědomí. Manžel však prohlásil, že je posedlá zlým duchem, kterého musejí vymítit. O hodinu později byla třináctiletá nevěsta mrtvá: zemřela na vnitřní krvácení. Pitva ukázala, že také její konečník vykazoval značné známky poranění. Shodou okolností jen pár dní před smrtí této 13-leté dívky se v Jemenu jednalo o navýšení věku, kdy se dívka může podle zákona vdávat. Ovšem, návrh zvýšit hranici ze 13- ti na 17 let, neprošel. Podle poslanců by totiž zákon odporoval islámu. „Věková hranice omezuje svobodu těch 13 nebo 14letých, kteří mít svatbu chtějí“ – řekl šejk Mohammed Hamsi z islámské politické strany Islah. Zastánci zákona jsou „podplaceni od Západu, abychom přijali západní kulturu. Ale naše kultura je jiná“.
Zbičované hříšnice, vyhořelé dívčí školy, týrané dětské nevěsty – to jsou zprávy zmuslimských zemí, které stále šokují svět. Extrémní násilí páchané na ženách se sice neodehrává jen v muslimských zemích, ale nikde není tak časté a sebejistě se odvolávající na náboženství. Od Káhiry po Kuala Lumpur, od Kábulu po Chartúm, platí zákony islámu, základ pro pravidla ve společnosti, ve které musí ženy neustále počítat s tím, že jsou podřízeny mužům.
Odvážná reportérka bojuje pomocí koránu Stejně jako novinářka Samar Minallah. Drobná žena s tmavě namalovanýma lesknoucíma se očima, sedící v kavárně v pákistánském hlavním městě Islámábádu. Vybrala místo, které není z ulice vidět, ze kterého ale ona dobře vidí na celou místnost. Vždy, když někdo vstoupí, upře se její pohled do dveří. Samar Minallah ví, že je v ohrožení života.
„Samar Minallah hledá deset sebevražedných atentátníků“ – psalo se před rokem v pákistánských novinách odvolávajících se na Taliban. Od té doby je reportérka na útěku. Daří se jí to ale jen díky tomu, že tato matka malých dětí je manželkou prominentního advokáta. Svou rodnou zemi nechce opustit. Opustila starý dům, přestěhovala se na novou adresu, kterou zná jen málokdo, a pořídila si dva hlídací psy. Děti dočasně nechala přerušit školu.
Samar Minallah ignorovala každodenní výhružné telefonáty, mazala e-maily, ve kterých se objevují fotomontáže znázorňující, jak by měla být popravena a doufala, že se vše obrátí k lepšímu. Jenže situace se zhoršila, když před pár týdny proti ní vystoupili čtyři konzervativci v největší televizní stanici v Pákistánu, Geo TV. „Měla by být zbičována a pověšena, protože pošpinila naši víru“ – křičeli jeden přes druhého.
Ajaké bylo její provinění? Samar Minallah se odvážila něco neslýchaného: Měřila Taliban svými měřítky! Vše začalo loni v dubnu. Tehdy Sarah Minallah obdržela dvě minuty dlouhé roztřesené videa pořízené z mobilního telefonu. Objevilo se na nich bičování Chaand Bibi, žena ze Swat-Talu . Novinářka se vyděsila a poslala nahrávky médiím. Vznikla tak situace, jakou Pákistán ještě nikdy nezažil! Od jižního Karáčí po Péšávar na severu vyrazili statisíce muslimů do ulic, z toho mnoho žen. Demonstrovali vůči Talibanu a jeho dogmatům – poprvé po letech teroru ve znamení islámu. V pákistánské televizi běželo zmiňované video stále dokola a Samar Minallah donutila mluvčího Talibanu, napojeného tehdy na telefonu, k vysvětlování.
„Kde jsou ti čtyři svědkové, kteří mají podle šáríi údajné smilstvo dosvědčit? Existuje řádný soud, před kterým by měl být udělen trest? Proč byla žena takto ponížena veřejně?“ – ptala se. A: Co je to za náboženství, ve které věříte?“ Poselství bylo jasné amiliony Pákistánců souhlasilo: To, co tu děláte, nemá s naším islámem nic společného.
Samar Minallah za svojí odvahu však draze zaplatila. Přesto dnes říká: „To, co právě my, ženy, musíme zpochybňovat, není islám. Je to patriarchální systém. Naším problémem jsou muži, kteří jsou zvyklí na to, že jim toto náboženství patří a podle libosti si ho vykládají. Proti této jejich ideologii chci bojovat.“ Bitva, týkající se videa s bičováním ze Swatu, není první, kterou Samar Minallah proti patriarchům vede. Už roky bojuje proti krutostem, které se týkají islámských tradic, jako je swara. Při té dívka vydána znepřátelené rodině, aby došlo k usmíření. Sarah Minallah před tímto neblahým osudem zachránila přes 60 žen.
K tomu použila překvapující zbraně: koránu samotného. „My, ženy, můžeme tuto bitvu vyhrát pouze tehdy, když budeme číst korán a rozumět mu“ – říká reportérka, která loni dokončila studium na univerzitě v Cambridge. „Když se postavím před radu starších a chci mluvit o Konvenci o lidských právech vydanou Spojenými národy, nikdo neposlouchá. Když chci zasáhnout srdce obyčejných lidí, musím mluvit řečí islámu.“ Dále vypráví, jak před několika lety přiměla muže z celé jedné vesnice v horách na hranici sAfghánistánem, aby nechali chodit své dcery do školy – tím, že radě starších citovala z koránu část, kde je vzdělání pro ženy doporučeno. „Musela jsem se předem vše naučit nazpaměť, vlastně nejsem moc věřící“, říká Minallah. „Po skončení za ní přišel jeden starší vesničan a řekl jí: „Byl bych na svou dceru hrdý, kdyby z ní jednou byla tak vzdělaná žena, jako jste vy.“

Válka pohlaví
Čtyři z pěti žen jsou toho názoru, že má muž právo ženu bít, když není poslušná, tak dopadl nedávný průzkum v Egyptě. Žena se v průběhu staletí muži podrobila. Jak daleko až toto právo zachází, když dochází k násilnostem, o to se přou učitelé náboženství ve všech islámských zemích.
Pokus moderních vykladaček koránu naráží na horlivý odpor radikálních tradicionalistů. Již pár let jsou financovány mnoha penězi ze Saudské Arábie, televizní stanice, které vysílají talk-show rozšiřující konzervativní verzi islámu, Wahhabismus. Vše, co je rozporuplné, je na základě přísné doktríny zakázáno. Zákaz platí pro vše, co korán a jiné ranně islámské tradice výslovně nepovoluje a co by podle věřících mohlo mít neblahý vliv – k tomu se po dlouhou dobu počítala například hudba a televize. Omezený život lidí v arabských pouštích učinil z Wahhabitů zvláštně bohulibý národ, fanaticky se bijící za to, aby učení koránu bylo bráno doslovně. Každý nový výklad byl zakázán.
Vliv této saudsko-arabské propagandy je k vidění na každé z egyptských ulic. V podstatě žádná muslimka nevyjde z domu nezahalena. Počet zcela zahalených přitom dokonce narůstá. Za striktními konvencemi v oblékání se skrývá myšlenka, že tělo a obličej ženy odpovědny za „Fitnu“, za chaos a anarchii v muslimské společnosti. Žena jako biblická Eva, která Adama skrze jablko dovedla ke hříchu, se v koránu nevyskytuje. V Islámu je hrozba ženy vysvětlena symbolicky prostřednictvím „Fitny“. Muže tato ideologie vnímá jako podrobené hormonům, kteří musí být před vlastním nečistým chtíčem ochráněni prostřednictvím metrů dlouhých kusů látky, které ženy zahalují.



Svět ve znamení Šaríi
Šaría není psaným zákonem. Je to souhrn práv a povinností věřících muslimů založených na koránu, stejně jako na odkazu proroka. Ten omezil počet žen vmnohoženství na 4,ovšem s dodatkem: „Když je uživíte“. Chtěl dodatkem mnohoženství zapovědět? Jedna všeobecně platná odpověď neexistuje. Postupem času se objevily, čtyři právní školy, ovlivněné kulturami, které přejaly islám. Proto není šaría vždy ta samá šaría: V roce 2004 přijaly v Maroku změnu zákona: postavení žen bylo podle šaríi povýšeno na úroveň mužů. V Saudské Arábii oproti tomu platí: Před bohem je žena muži rovna, ale na zemi muži rovna není“.
Jde to tak daleko, že jsou některé ženy v Súdánu odsouzeny k bičování za nošení kalhot, které odhalují obrysy nohou. Také z takovéhoto důvodu se mnoho žen cítí zahalené v hábitu jistěji. Ačkoli se v Egyptě stále více a více zahalují, útoků přibývá. Kvůli násilníkům jsou krátce v Káhiře některé vagóny vmetru určené pouze ženám. „Nezdá se mi dobré, že ženy věří, že musí schovávat svou krásu, aby mě udržely pod kontrolou“ - říká učitel koránu Nasr Hamid Abu Zaid. Vidí ve svém domově Egyptě opět se rozvíjející tradiční boj mezi islámem rodovým a městským. Boj mezi zastánci tradic a uzavřenosti a novotou. Ten existoval od doby, co se islám, jako náboženství arabské pouště, před více než 1 000 let střetl směstskou kulturou od Damašku po Kordóbu.
Dopadal vždy především na bedra žen, jak ukazuje příklad Kartiki Sari Dewi Shukarny. Mladá Malajka se vminulém roce stala obětí mocenského boje mezi provinčními povstalci a vládním ústředím. Kartika pracovala v nemocnici v Singapuru a chtěla jet do Malajsie navštívit své rodiče. Před cestou do své rodné vesnice pila v hotelovém baru se svými nemuslimskými přáteli pivo. Jen stačila kústům přiložit sklenici, když do hotelu vpadla náboženská policie a zatkla jí. Alkohol je muslimům v Malajsii zakázán. Zjistilo se, že Kartika pracuje také jako modelka, tím byl skandál ještě větší. Šarijský soudce v Pahangu odsoudil Kartiku k výprasku. Podle malajských zákonů, vydaných státem, jsou sice tělesné tresty na ženách zakázány, ovšem vPahangu se mohou muslimové řídit také podle šaríi. Vzápětí z celého světa přicházely protesty. Protože se Malajsie ve světě prezentuje jako ideální místo pro klidnou dovolenou, trest nakonec trest vykonán. Z moci korunního prince omilostněna aodsouzena „jen“ knuceným pracím. V té době se ale Kartika již nemohla vrátit zpět do Singapuru, přišla o zaměstnání a nakonec byla odloučena od svého muže.
Život žen v islámských zemích se však velice liší. Zatímco v Afghánistánu a Pákistánu jsou školy pro dívky radikály znovu a znovu napadány jako neislámské, je v islámském Íránu již mnoho let více dívčích než mužských absolventů. Zde sedí studenti a studentky v těch samých posluchárnách – jinak než na největší univerzitě v Jemenu, kde se přednášky z hlavního kampusu přenášejí prostřednictvím videa do traktu, který je určen pouze ženám.
VTurecku smějí ženy volit od roku 1930, odesetiletí dříve, než Španělky nebo Francouzky. Posledním státem s muslimským obyvatelstvem, který zavedl volební právo pro ženy, byl v roce 2005 Kuvajt. Saudská Arábie jako jediná na světě zakazuje řídit auto ženám, ovšem ministryně nebo pilotky letadel saudských letových společností ženy být mohou. Kdo navštíví turecké lázně lázně Blízkého Východu, pozná, že muslimské ženy mají ke svému tělu neobyčejně uvolněný vztah. Po studu ani stopy! V Londýně si však mnoho muslimek i přes to bere své vlastní hodiny plavání, kde se často objevují v burkinách – mix burky a bikin, ve kterých si jejich nositelka nepřipadá tak obnažená.
V Malajsii a Indonésii, kde je ústřední moc oslabena, vítězí zastánci striktních zákonů šaríi. V Egyptě nechala nejvyšší instance sunitských islámistů zakázat zahalování na univerzitách. V Pákistánu se jedná o zákazech částí trestního práva. Pro mimomanželský sex hrozí podle zákona 100 ran bičem pro svobodnou, ukamenování pro cizoložnici.