Obnovitelné zdroje nejsou jenom tzv. větrníky, jejichž výstavbu rozhodně nepodporuji. Potenciál obnovitelných zdrojů pro českou energetiku je omezený. Jejich podíl na celkové výrobě elektřiny se dlouhodobě pohybuje kolem 4 %, přičemž většina této energie navíc beztak pochází z vodních elektráren. A nečekejme, že jejich podíl na energetickém mixu v budoucnu nějak závratně stoupne. Česká energetika bude i v budoucnu dominantně založená na výrobě elektřiny z uhlí a jádra.

Další možností je využití biomasy. Máme ale vůbec kapacity na vypěstování dostatečného množství biomasy na výrobu elektrické energie? V současnosti se využívá spíš k výrobě biolihu.

Určitě nemáme takové kapacity, které by umožnily pokrýt veškerou spotřebu elektřiny pouze z biomasy, pokud vaše otázka míří tímto směrem. V České republice dokážeme vyrobit zhruba 3 miliony tun biomasy, což umožňuje vyrobit dostatek biopaliv, abychom splnili závazné cíle, které si stanovila EU. Tyto 3 miliony tun představují průměrnou energetickou hodnotu ve výši 33 PJ. Přitom v loňském roce se v České republice spotřebovalo zhruba 1850 PJ energie. Na tom je jasně vidět, že biomasa nás stejně jako další obnovitelné zdroje energie nespasí. Bude vždy pouze doplňkem energetického mixu.

Vláda si také stanovila za cíl snížit energetickou spotřebu české ekonomiky na jednotku HDP o 40 % do roku 2020. Je to reálný cíl? Jakými kroky ho bude dosaženo?

Je pravda, že spotřeba energie v české ekonomice na jednotku HDP je dnes poměrně vysoká. Ale není nějak extrémně vysoká. Třeba Belgie, což je rozvinutá země, má v podstatě úplně stejnou spotřebu. Je to dáno strukturou ekonomiky. Česká republika je nejprůmyslovější zemí Evropy. Faktem ale je, že spotřeba elektřiny na hlavu je u nás stále o polovinu nižší, než je spotřeba ve vyspělých zemích, jako je Rakousko nebo Švédsko. Z tohoto hlediska považuji cíl snížit energetickou náročnost české ekonomiky do roku 2020 o 40 % na jednotku HDP za reálný. Řada firem již rozjela programy energetických úspor, k čemuž je mimochodem motivuje také růst ceny elektřiny. Existují také různé státní programy, které firmám umožňují částečně financovat snížení spotřeby energií z veřejných zdrojů. Jejich možnosti ale považuji za omezené.

Ekonomové očekávají příští rok zpomalování růstu ekonomiky. Dá se odhadnout, jak se budou nadále jednotlivá hospodářská odvětví vyvíjet a kde je do budoucna třeba počítat s recesí?

Nejsem delfská věštírna, abych mohl pronášet nějaké závazné soudy o příchodu hospodářské recese. Jisté je, že růst české ekonomiky se již třetím rokem pohybuje kolem 6 % a s nějakým výrazným zpomalením se nepočítá ani v příštím roce. Hospodářský růst u nás táhne především zpracovatelský průmysl, což je tak trochu anomálie vzhledem k tomu, že hlavním tahounem západních ekonomik je sektor služeb. Je pravděpodobné, že ještě několik let budou české ekonomice dominovat průmyslová odvětví, především automobilový a elektronický průmysl. Útlum bude pokračovat tam, kde k němu již v důsledku globální konkurence dlouhodobě dochází, tedy hlavně v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu.

Prakticky všechny obchodní řetězce i výrobci otevřeně publikovali svůj záměr výrazně zdražit ceny např. pečiva a mléčných výrobků. Působí to dojmem veřejně organizované kartelové dohody. Jak se k tomu staví Vámi řízené ministerstvo? Jsou Vám známa případná stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?

Tuto otázku považuji za spekulativní. Zvýšení cen potravin je podle mého soudu motivováno především růstem poptávky po potravinách a nízkými světovými zásobami obilovin. Mléčné výrobky jsou dražší proto, že je nízká produkce mléka. Na tom je v praxi vidět, jaký vliv na ceny má regulace EU. Každopádně platí, že pokud máte podezření na kartelovou dohodu, obraťte se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ministerstvu průmyslu a obchodu to nepřísluší posuzovat.

A ještě otázka, která trápí většinu obyvatel ČR. Jak je možné, že česká měna trvale zpevňuje a přitom z hlediska občanů díky cenovému vývoji svou hodnotu naopak ztrácí? Považujete to za ohleduplné k občanům?

Chápu, že se posilující koruna nemusí líbit exportérům, kterým se snižují tržby. Proto také stále častěji volají po zavedení eura. Ale celkově bych to neviděl tak negativně. Ceny některých druhů zboží, které jsou závislé převážně na posilování kurzu, dlouhodobě klesají. Jde třeba o spotřebitelské ceny oblečení a zařízení domácností, částečně i ceny některých potravin. Zpevňování koruny navíc působí ohleduplně v jedné z rozhodujících oblastí, kterou je dovoz surovin, zejména ropy. Tady vytváří měnový kurz polštář, který do značné míry eliminuje prudký růst světových cen, ke kterému v současnosti dochází. Bez tohoto polštáře bychom zdražování pocítili mnohem více.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková