Pasivní, nebo nízkoenergetický dům?

To je aktuální otázka mnoha současných stavebníků, kterou by si měli položit dříve, než začnou vybírat svůj budoucí dům. Zatímco nízkoenergetické domy jsou dnes již skoro standardem, nabízí je mnoho výrobců a dodavatelů domů a stavebních materiálů, pasivní domy se do povědomí českého stavitele teprve dostávají. Pasivní dům je možné postavit jako zděnou stavbu nebo dřevostavbu. Výrobci cihel (např. Wienerberger, Heluz), ale i výrobci dřevostaveb (např. ELK) mají již ve své nabídce řešení pro pasivní domy.

Historie pasivních domů

Již v roce 1988 se ve vědeckých kruzích začalo hovořit o konceptu pasivního domu. Bylo to během vědeckého pobytu Dr. Wolfganga Feista (Institut für Wohnen und Umwelt/Německo) na švédské univerzitě v Lundu v diskuzi s profesorem univerzity Bo Adamsonem. Hlavní myšlenkou bylo, že je třeba využít potenciálu vyplývajícího z možností úspor u investičních nákladů díky vylepšené technice energetických úspor.

Skutečný návrh a realizaci čtyř řadových domů vytvořili pro soukromé klienty architekti Bott, Ridder a Westemeyer. V roce 1990 byl postaven v německém městě Darmstadt, ve kterém byl později založen Institut pro pasivní domy, řadový dům se čtyřmi jednotkami. Výzkumný projekt byl financován spolkovou zemí Hesensko. Přestože byly veškeré prvky a technologie vyvíjeny nově a nebyly prověřeny praxí, je tento dům neustále obýván bez potřeby rekonstrukce nebo zásadních oprav.

V České republice byl první pasivní dům postaven v roce 2004.

Standardní, nízkoenergetické, pasivní a nulové domy

V dnešní době je možné stavby rozdělit do několika skupin. Hlavním kritériem pro posuzování objektů je roční měrná potřeba tepla na vytápění. Běžná výstavba, s parametrem měrné roční potřeby tepla nad 50 kWh/m² a rok, je v současné době již na ústupu. Pomalu ji nahrazují nízkoenergetické a pasivní domy, které od sebe na první pohled nerozeznáte. Jeden z hlavních hmatatelných rozdílů mezi nízkoenergetickým a pasivním domem spočívá v měrné spotřebě tepla v domě. Zatímco u standardního nízkoenergetického domu je měrná spotřeba tepla do 50 kWh/m² za rok, u pasivních domů je to méně než 15 kWh/m² za rok podle mezinárodně uznávané normy. Měrná spotřeba primární energie z neobnovitelných zdrojů pro topení, teplou vodu a technické systémy budovy je do 120 kWh/m2 za rok. Pasivní stavby mají minimální negativní dopad na životní prostředí, protože díky instalovaným technologiím vyprodukují minimálně škodlivých látek, které by zatěžovaly životní prostředí.

Vedle nízkoenergetických a pasivních domů se objevuje i termín nulový dům. Potřeba tepla na vytápění nulového domu je méně než 5 kWh/m² za rok.

Technologie pasivních domů

Pasivní domy ke svému provozu ve velké míře využívají sluneční energie, proto je nutné při jejich návrhu brát v úvahu tvar a umístění domu, orientaci vůči světovým stranám a také zastínění okolní výstavbou, vzrostlou zelení apod. Nezbytnou součástí pasivního domu je systém nuceného větrání s rekuperací tepla, který garantuje stálý přívod čerstvého vzduchu do obytných místností a zároveň odvod znečištěného vzduchu z koupelen, kuchyně a WC. Vytápění pasivního domu zajišťují z větší části solární zisky, případný dohřev může zajišťovat teplovzdušné vytápění, elektrická topná tělesa, malý teplovodní systém napojený na teplovodní kamna. Pro ohřev teplé vody jsou užívány solární kolektory. Pro pasivní dům je důležitá kvalitní tepelná izolace - používá se například pěnový polystyren, minerální vlna, foukaná celulózová izolace v tloušťkách až 40 cm. Pokud stavebník klade důraz na ekologičnost konstrukce domu, je možné u některých výrobců použít přírodní izolace – například z konopí nebo slámy. Okna a dveře jsou z hlediska tepelných ztrát nejslabším prvkem v obvodovém plášti domu, a proto se na použité materiály klade velký důraz. Je jedno, zda budou rámy oken z plastu nebo dřeva, vždy je nutné, aby splňovaly Uw hodnotu (tj. hodnotu celého okna) maximálně 0,8 W/(m2.K).

Mýty o pasivních domech

Pasivní domy jsou opředeny mnoha mýty. Jedním z velice rozšířených je ten, že v pasivním domě se nesmí větrat okny. V tomto případě záleží na tom, jaký si stavebník zvolil režim větrání. V pasivním domě je možné použít řízené větrání s rekuperací tepla, které zajišťuje komfortní mikroklima, a pak není nutné přirozeně větrat okny. I přesto je ale možné větrat okny, ale je nutné dodržovat zásadu krátkého a intenzivního větrání.

Další mýtus je, že pasivní domy vyjdou dráž než klasické zděné domy nebo dřevostavby. Pořizovací cena pasivního domu je sice opravdu vyšší (o cca 10 – 20 %), ale samotný provoz hotového pasivního domu je levnější, a počáteční investice se proto brzy vrátí v podobě komfortního bydlení a ušetřených nákladů na vytápění a provoz domu.

Pasivní domy a jejich budoucnost

Podle novelizované Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU bude možné od roku 2021 stavět už pouze budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Pro nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci platí ještě přísnější termín, tyto budovy se budou muset od 1. 1. 2019 stavět už pouze s téměř nulovou spotřebou energie. Návrh české normy, která se mimo jiného bude týkat pasivních staveb po roce 2020, je v současnosti v připomínkovém řízení.

Pasivní stavba nemusí být pouze rodinný dům

Ve světě má pasivní dům větší tradici a historii. V České republice si teprve malými krůčky nachází své příznivce. Pasivní stavby nemusí být jen rodinné domy. V Evropě naleznete mnoho jiných projektů pasivních staveb. Existují pasivní školky, hotely, bytové domy apod. V současné době i v České republice je možné již najít i pasivní hotel (např. v Prušánkách), pasivní kanceláře (např. v Ostravě), před realizací stojí několik projektů pasivních bytových domů, pasivní dům pro seniory apod.

Certifikace pasivních domů

Pokud chce mít stavebník jistotu, že byly dodrženy všechny technologické postupy a jeho dům je opravdu pasivní, může si nechat objekt přezkoušet. Pro výpočty vyvinul odpovídající nástroje, pomocí kterých je možno plánovat a realizovat pasivní domy s přehlednými náklady (např. Projektový balík pro pasivní domy, tzv. PHPP), Institut pasivních domů se sídlem v Darmstadtu, který byl založen v roce 1996. Projektový balík obsahuje mimo jiného výpočtové listy pro bilance topného tepla, pro distribuci a přívod tepla, pro určování tepelné zátěže a dále spotřeby elektrické energie a primární energie. V České republice si stavebník může nechat dům přezkoušet v Centru pasivního domu, které jako certifikační orgán poskytuje dodatečnou kontrolu návrhu formou certifikace pasivních a nízkoenergetických domů dle definice Passivhaus Institutu. Pomocí projektového balíku lze certifikovat novostavby určené k bydlení, rekonstrukce stávajících staveb, nebytové stavby (administrativní budovy, školy apod.).

Díky rozvoji nových technologií je stále snazší vzdát se neobratné manipulace s papírovými dokumenty a vydat se vstříc přehlednému a snadno přístupnému světu digitálních dokumentů.

Od roku 2007 běží podpora digitalizace státní správy v rámci Integrovaného operačního programu, který je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj a nabízí například podporu „elektronizace služeb veřejné správy, a to zejména formou elektronizace procesních postupů u jednotlivých agend v oblasti justice, daňové a celní správy, kultury, vzdělávání, zdravotnictví, dopravy, zaměstnanosti, sociální péče, hospodářství a archivnictví“ a dále také podporuje mimo jiné „digitalizaci vybraných datových zdrojů, jejich zpřístupňování (vč. ochrany a zpřístupnění publikovaných digitálních dokumentů) a dlouhodobé ukládání včetně podpory vybavení.“

Jaké konkrétní kroky však v tomto směru podniknout a co můžete pro svou instituci získat?

Na základní úrovni můžeme digitalizaci rozdělit na digitalizování stávajícího archivu a průběžnou digitalizaci příchozích a odchozích dokumentů.

Digitální archiv je efektivnější

Digitalizace stávajícího archivu je z hlediska objednatele jednodušší v tom, že se často jedná o jednotlivou zakázku. Při vyhlašování výběrového řízení je dobré dát pozor na zadávací dokumentaci, která by měla co nejlépe specifikovat výchozí i cílový stav. K tomu je dobré vědět, co může digitální archiv nabídnout.

Správně fungující digitální archiv vypadá zhruba tak, že papírové dokumenty mohou být buďto skartovány, nebo archivovány v úsporných krabicích na bezpečném místě, v případě nutnosti zachování originálů. Veškerá důležitá data potom existují v digitální podobě na dobře zabezpečeném úložišti.

Metadata jako klíč k efektivitě

Každý dokument v elektronickém archivu by se měl skládat z vlastního naskenovaného dokumentu a přidružených metadat. Metadata jsou zjednodušeně řečeno strukturovaným popisem dokumentu, který usnadňuje vyhledávání a třídění. Tedy něco jako digitální knihovnický štítek.

Metadata mohou obsahovat například jméno dokumentu, označení korespondence, osobu nebo i samotný obsah dokumentu ve strukturované podobě. V takto připravených datech je možné vyhledávat podle jakéhokoli slova v textu, nejen podle názvu nebo spisové značky. To umožňuje snadnou dohledatelnost dokumentu i v případě chyby během katalogizace.

Digitální dokumenty jsou vždy po ruce

K digitálním dokumentům může na rozdíl od jejich papírové verze přistupovat více osob ve stejném čase. Práci s každým dokumentem navíc řídí přesně dané sady oprávnění, které mohou určit, kdo smí daný dokument upravovat, kdo do něj může pouze nahlížet, nebo kdo například vůbec nemá zjistit, že existuje.

Dokumenty navíc netrpí ztrátami kvality nebo čitelnosti v důsledku nešetrné manipulace, ani nepodléhají povětrnostním vlivům, jako je například vlhkost či sluneční svit. Pokud je třeba archivovat papírové originály, je možné využít uchování v dobře zabezpečených boxech a v případech, kdy není nutné použít originál, omezit manipulaci s nimi. Digitalizovaný archiv zároveň usnadňuje případné stěhování nebo zabezpečení proti živelným pohromám.

Kroky k digitálnímu archivu

Pokud začínáte o digitalizaci uvažovat, prvním krokem bude patrně příprava zadávací dokumentace a výběrového řízení. Uchazeči by každopádně měli ve svých nabídkách vycházet z analýzy současného stavu, o kterou by se měl opírat návrh optimální procedury.

Samotné fungování elektronického archivu je potom zajištěno buďto formou služby, kdy poskytovatel zabezpečuje kompletní běh elektronického archivu za pravidelnou odměnu, nebo formou instalace, kdy instituce zakoupí potřebný hardware a provozuje jej na vlastní náklady.

Průběžná digitalizace a kompletní digitální oběh

Oproti víceméně jednorázové investici do digitalizace statického archivu je přechod na digitální koloběh dokumentů záležitostí dlouhodobé strategie. Díky moderním technologiím automatického vytěžování dat lze například i z ručně vypisovaných formulářů vytěžit 80 až 90 % dat automaticky. Přímo úměrně tomu následně klesá náročnost na lidskou práci.

Model digitální podatelny

V instituci velikosti a významu ministerstva může mít průběžná digitalizace dokumentů formu digitální podatelny. V takové podatelně se zpracovává příchozí pošta včetně její kategorizace a skenuje se do elektronické podoby. Podatelna zároveň obsluhuje datové schránky a zpracovává veškerou odchozí poštu.

Většina ministerstev má i několik dislokovaných výkonů státní správy, nejčastěji na úrovni krajů, ve kterých může rovněž probíhat zpracování pošty. Všechna tato pracoviště mají zároveň přístup do stejného úložiště dokumentů, ve kterém mohou rychle a pohodlně přistupovat ke všem dokumentům, k nimž mají oprávnění. Nejčastěji se bude jednat omodel instalace, kdy dodavatel dodá do jednotlivých odborů i podatelny hardwarové a softwarové vybavení pro převod dokumentů do digitální podoby, včetně implementace a integrace tohoto řešení do interních informačních systémů. Naskenované dokumenty putují přímo do systému správy dokumentů (DMS), kde se propojují s příslušnými textovými popisky, které vznikají automatizovaným vytěžením informací už při příjmu nebo jejich ručním zadáním. Tím vznikají dokumenty s ucelenou sadou vlastního skenu a příslušných metadat. Dodavatel pak často také zajišťuje kompletní servisní podporu pro skenovací systém.

Výběr správného dodavatele

Pokud se rozhodnete vykročit směrem k digitalizaci dokumentů, je dobré vědět, jak vybrat kvalitního partnera. Kvalitní dodavatel bude určitě vycházet z analýzy konkrétního prostředí a nebude se snažit implementovat standardizované řešení, které často nemusí být vhodné pro specifickou oblast státní správy.

Zároveň by mohlo být přínosem kontaktovat neformálně několik firem již v průběhu přípravy tak, aby zadávací dokumentace poskytovala uchazečům co nejvíce relevantních informací. Svou roli by samozřejmě měly hrát i zkušenosti a reference uchazeče.

Digitalizace přináší výhody

Úspěšně provedená digitalizace přináší zejména úlevu státním i obecním rozpočtům, ale omezí i starosti související se selháním lidského faktoru při přijímání pošty a archivování. Díky širokým možnostem vyhledávání se razantně zkrátí doba dohledávání dokumentů a podrobné sledování toho, kdo a jak nakládá s dokumenty, posílí také osobní zodpovědnost jednotlivých pracovníků.

V Xeroxu máme řadu zkušeností s úspornými realizacemi jak pro velké firmy, jako například T-Mobile, tak i pro střední podniky nebo státní správu. Další informace k tématu naleznete i na našem specializovaném webovém portálu www.dokumentyefektivne.cz.

Pavel Štěpán

obchodní ředitel pro přímý prodej

v České republice a na Slovensku,

XEROX CZECH REPUBLIC, s.r.o

Růstové příležitosti dnes leží někde úplně jinde než v EU. Například v Rusku, které stojí na prahu celkové obnovy, je nám jazykově a kulturně blízké a čím dál častěji se objevuje v hledáčku českých exportérů. Konkurence tam je a bude nesmírně tvrdá, ale zkušenost z posledních let ukazuje, že se v ní rozhodně ztratit nemusíme. Sice asi ne ve stejném rozsahu, ale velmi podobně lze nahlížet i na další země SNS, třeba Kazachstán či Ázerbájdžán. Velmi perspektivně se začíná jevit také Turecko, země geograficky téměř za rohem a s obrovským hladem po nových energetických a výrobních kapacitách. Za zmínku určitě stojí také arabské země, zejména v severní Africe, které rovněž mají zcela nepochybně v sobě velký obchodní potenciál.

Je pravda, že tam všude číhají na exportéry větší rizika, mezi nimiž je na prvním místě riziko, že za své zboží nebo služby nedostanou zaplaceno. Ať už jde o nezaplacení vinou politických otřesů, legislativních opatření, nepokojů a dalších jevů v zemi dlužníka, které souhrnně označujeme za rizika politická, nebo vinou platební neschopnosti či neochoty dlužníka zaplatit, což jsou zase rizika čistě komerční. A tady hraje státní úvěrová pojišťovna EGAP nezastupitelnou roli, protože může poskytnout komplexní pojistnou ochranu pro všechny fáze obchodního případu. Zájem o naše služby v posledních letech roste. Nabízíme je všem bankám financujícím export a všem vývozcům bez ohledu na jejich velikost, právní formu a objem vývozu. V první řadě pojišťujeme vývozní odběratelské úvěry se splatností delší než dva roky na financování vývozu investičních celků, energetických, strojních a technologických zařízení, dopravních staveb a investic. Vedle velkých firem, zaměřených na tento typ vývozu, však využívají naše pojistné produkty imalé a střední podniky, kterým navíc ve spolupráci s bankami nabízíme výrazně zjednodušenou, a proto skutečně rychlou variantu pojištění předexportních úvěrů a bankovních záruk.

Naše možnosti přijímat rizika spojená s financováním českého exportu do zemí se zvýšenými politickými a komerčními riziky se odvíjí od výše „regulatorního kapitálu“, který máme k dispozici. S tím, jak rostou pojištěné objemy a současně podíl rozsáhlých obchodních případů financovaných úvěry, jež dlouhá léta zůstávají v naší angažovanosti do úplného splacení, rostou i nároky na tento kapitál. Můžeme ho posílit z rozděleného zisku, ale jedním ze základních požadavků na nás kladených je být prospěšní pro ekonomiku a tedy pokud možno neziskoví, protože jinak bychom snižovali konkurenceschopnost našich exportérů. Druhou a i v zahraničí obvyklejší možností je dotace ze státního rozpočtu. A právě v minulých dnech jsme z ministerstva financí obdrželi jednu miliardu určenou k posílení pojistných fondů. Ministr financí Miroslav Kalousek k tomu mimo jiné řekl: „Česká republika je malá, otevřená a proexportně orientovaná, vývoz je tedy pro nás klíčový. Miliarda korun umožní dále navýšit podporu exportních projektů ze strany EGAP. To znamená tisíce nových či zachovaných pracovních míst.“

Ing. Karel Pleva

předseda představenstva

generální ředitel

Rozhodnutí Evropské komise o vyřazení dálnice D3 společně s rychlostí komunikací R3 a IV. železničním koridorem z plánu rozvoje transevropských dopravních sítí je, dle mého názoru, velice nešťastným rozhodnutím. Spojení Prahy s Českými Budějovicemi a dále k rakouským hranicím má potenciál stát se významnou dopravní tepnou nejen z pohledu (jiho)českého, ale také evropského. Navíc rakouská strana již pracuje na dálnici S10, která by měla na naši D3 navazovat.

Přestože Unie toto spojení nepovažuje ze svého pohledu za prioritní, očekávám, že vláda dostojí svým slibům a v budování komunikací bude pokračovat. Jihočeský kraj se dlouhodobě potýká s nevyhovující dopravní infrastrukturou, která je způsobena právě nedostatečnou silniční i železniční sítí. To na vlastní kůži jistě poznali všichni, kteří k nám na jih zavítali. Hodinové kolony v Plané nad Lužnicí nebo vinou projíždějících kamionů kolabující doprava v Českých Budějovicích jsou každodenní realitou.

Budeme se snažit rozhodnutí Evropské unie zvrátit formou interpelací europoslanců, ovšem naděje na úspěch není veliká. Nerozumím tomu, proč se ministr dopravy touto situací nezabýval a nevyjádřil se k ní, když už vláda o tom musela několik týdnů vědět.

Apeluji nyní na vládu, aby neodkladně začala problém řešit, protože je bezpodmínečně nutné zajistit financování stavby dálnice D3, rychlostní komunikace R3 i železničního koridoru z jiných zdrojů, aby nedošlo k nežádoucímu prodlení. Kraj již na dokončení páteřní komunikace – dálnice D3 - čeká přes 20 let a za tuto dobu se dočkal pouze 15 kilometrového úseku mezi Táborem a Meznem a ve fázi stavby je dalších 25 kilometrů mezi Táborem a Veselí nad Lužnicí. To je z celkových více než 170 kilometrů zoufale málo. Dle původních slibů a plánů měla v této době již pomalu stát celá.

Pokud vláda nedostojí svým závazkům vůči Jihočeskému kraji a jejím obyvatelům, je pravděpodobné, že tento její přístup negativně ovlivní naši dosavadní podporu dostavby Jaderné elektrárny Temelín. Protože náš kraj ponese velkou zátěž a také mnoho úkolů souvisejících s dostavbou Temelína, očekávám od vlády podporu v oblasti budování zmiňované dopravní a železniční sítě, která kraji ulehčí.

Žádám od vlády urychlené a jasné vyjádření, jak hodlá v této situaci postupovat. Naším cílem není držet dostavbu Temelína „jako rukojmí“, my si uvědomujeme význam Temelína pro budoucí energetickou soběstačnost České republiky, chceme našim slibům dostát a stavbu podpořit, ale stejně férový přístup očekáváme od vlády. Argumentace některých ministrů, že jde ze strany kraje o ultimativní požadavky, je falešná a mnohem více vypovídá o skutečné neochotě současné vlády dostát dlouholetým slibům a závazkům.

Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje