Zdroje energie ubývají, a tak není divu, že jsou stále vzácnější. Důsledkem je pochopitelně i permanentní růst cen. Zastaví se vůbec někdy? Zabrzdí ceny konkurence na trhu, na což sází například Evropská unie, která nařídila úplné otevření energetických trhů pro konkurenci a porušování pravidel volného obchodu s energiemi tvrdě trestá? Je to však poněkud boj s větrnými mlýny, protože ve skutečnosti se trh stále více koncentruje, zůstává na něm jen několik velkých hráčů a ti si ceny víceméně diktují, navzdory snahám antimonopolních a regulačních úřadů, ale i samotné Evropské unie, která má sice v plánu vzniklé giganty rozdělit, ve skutečnosti však jen trpně přihlíží vzniku regionálních monopolů.

Jak to vypadá na tuzemském trhu se zemním plynem?

Příští rok se český trh s plynem zcela otevře, a to i pro domácnosti, které budou mít rovněž možnost si vybrat dodavatele. Vloni tuto možnost dostalo zhruba 30 velkých odběratelů plynu, letos už i střední firmy. Liberalizace trhu se však zatím příliš neosvědčila, protože právě velké firmy nakonec platily vyšší ceny než odběratelé, jejichž ceny byly dosud kontrolovány Energetickým regulačním úřadem. Úřad proto nakonec na přechodnou, blíže neurčenou dobu obnovil regulaci cen i pro velké firmy. RWE Transgas pak dostal od antimonopolního úřadu pokutu za zneužívání dominantního postavení na trhu. Vznikne v Česku skutečný trh s plynem, anebo bude mít monopol stále RWE Transgas? Na trh České republiky vstupují už nyní velcí hráči – Vemex, vlastněný Gazpromem, a Wingas. Podaří se jim sebrat část trhu dominantnímu RWE Trasngas? Jaká je vůbec budoucnost zemního plynu? Bude se používat jen na topení, anebo také v dopravě či na výrobu elektřiny? Bude jeho spotřeba stagnovat, anebo se ji podaří producentům zvýšit díky využití v dopravě?

Problémy liberalizace českého trhu se zemním plynem

Jak je obecně známo, směrnice EU vyžaduje, aby trh s plynem byl liberalizován. Koncem roku 2004 vstoupila v platnost novela českého energetického zákona a současně s ní byla vydána také vyhláška Energetického regulačního úřadu stanovující pravidla pro organizování českého trhu s plynem. Od 1. ledna loňského roku se tedy na základě těchto právních dokumentů začal otevírat český trh s plynem. Energetický regulační úřad (ERÚ) se však nyní domnívá, že konkurence, kterou měla liberalizace zavést, zatím na trhu nepůsobí a je pravděpodobné, že v nejbližší budoucnosti ani působit nezačne. ERÚ vychází z toho, že společnost RWE je (a v dohledné době asi bude) jediným dodavatelem plynu do České republiky. Ovládá při tom šest z osmi distribučních společností a vlastní plyn uskladněný v podzemních zásobnících. Podle zjištění ERÚ společnost RWE po otevření trhu pro prvních několik desítek velkých zákazníků neoprávněně zvyšovala ceny. Podle ERÚ tak společnost RWE Transgas a distribuční společnosti RWE-SČP, RWE-SMP, RWE-SČP a RWE-VČP získaly neoprávněný zisk. RWE toto tvrzení odmítá. Regulační úřad rozhodl, že bude od ledna 2006 opět regulovat ceny plynu všem zákazníkům, a to nejméně rok. Postup a termín úplné liberalizace trhu s plynem by údajně neměl být ohrožen. Na podzim má být provedena nová analýza stavu trhu a úrovně konkurence a podle jejích výsledků pak rozhodne ERÚ o dalším postupu. Velcí zákazníci s ročním odběrem větším než 15 mil. m3 měli před otevřením trhu představu, že si budou moci vybrat z několika konkurenčních nabídek dodavatelů plynu a že statut oprávněných zákazníků se příznivě projeví v ceně za jimi odebíraný plyn. Tyto předpoklady se však neukázaly jako správné. Tuzemský trh s plynem s omezeným množstvím oprávněných zákazníků nebyl pro nové obchodníky s plynem příliš atraktivní - přestože zde několik společností mapovalo situaci, neobjevil se v průběhu celého roku 2005 žádný obchodník s plynem, který by konkuroval plynu dovezenému společností RWE Transgas. Velcí zákazníci tedy možnost výběru dodavatele prakticky neměli. Jelikož prakticky většina roku 2005 byla ovlivněna stálým růstem světových cen ropy a ropných derivátů, od nichž se odvíjejí dovozní ceny zemního plynu, zvyšoval v důsledku toho příslušný dodavatel plynu oprávněným zákazníkům cenu této energetické komodity tak, že v některých případech byla cena pro oprávněné zákazníky vyšší než cena pro zákazníky chráněné. Značná část velkých oprávněných zákazníků však navýšení ceny zemního plynu neakceptovala. Z 35 velkých oprávněných zákazníků 34 nepodepsalo smlouvu na dodávku plynu s plynárenskými podniky na rok 2005. Dostávaly sice i nadále zemní plyn, za který platily zálohy ve výši 90 %, situaci to však neřešilo. Proto 13 velkých oprávněných zákazníků předložilo svůj spor s dodavatelem plynu k řešení Energetickému regulačnímu úřadu a jeden Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.

Konkurence Transgasu začíná vznikat

Uvedené opatření tuzemský trh s plynem v letošním roce stabilizovalo. Jeden z velkých oprávněných zákazníků VETROPACK Nemšová si zajistil od počátku tohoto roku dodávky plynu od společnosti WINGAS, společný podnik německé společnosti Wintershall a Gazpromu, která dováží do České republiky zemní plyn nezávisle na společnosti RWE Transgas. Před velkými zákazníky prezentovala nedávno svůj úmysl část z nich jako dodavatel plynu nezávislého na dodávkách RWE Transgas v brzké době získat i společnost VEMEX, v níž má většinový podíl ruský Gazprom a malý akciový podíl má i klub plynárenských podnikatelů, jehož prezidentkou je bývalá šéfka Transgasu Alena Vitásková, nyní předsedkyně představenstva Pražské teplárenské. Podle České plynárenské unie (ČPU) však regulace ceny zemního plynu pro všechny odběratele, kterou od letošního ledna kvůli loňským problémům s cenami plynu opět zavedl Energetický regulační úřad, může odradit obchodníky s plynem od jejich vstupu do České republiky.

Ceny nebudou klesat

„Otevírání trhu, liberalizaci trhu a vstupu dalších investorů to (cenová regulace zemního plynu) příliš nepomáhá, protože to vytváří podmínky, za kterých nedokážou promítnout náklady spojené s obchodováním do cen. I na výroční konferenci Eurogasu zaznělo, že posilující regulace může ovlivňovat investiční rozhodnutí a ve svém důsledku i konkurenci na trhu s plynem,“ říká generální sekretář ČPU Josef Kastl. Podle Kastla otevření tuzemského trhu výrazný pokles cen zemního plynu nepřinese, jelikož Česko je závislé pouze na třech hlavních zdrojích zemního plynu. Cenové rozdíly zemního plynu jsou tak na straně zdrojů minimální. Kastl míní, že zákazníci se díky konkurenčnímu boji spíše dočkají zlepšení nabídky služeb spojených s dodávkami zemního plynu. „Přechody k jiným dodavatelům lze v ČR na základě zahraničních zkušeností očekávat v rozsahu 3–5 %,“ podotkl Kastl.

Evropská komise tvrdí, že málo liberalizujeme trh

Evropská komise v dubnu zahájila řízení pro porušení práva proti ČR, Slovensku a dalším 15 zemím za to, že nesprávně převedly do národního práva směrnice o otevření trhu s elektřinou a s plynem. K liberalizaci těchto trhů má dojít od 1. ledna příštího roku. „Myslím si, že ČR na tom není až tak špatně a že těch výtek možná bude o něco méně než v případě jiných států,“ uvedl Kastl. Spotřeba zemního plynu v České republice v prvním čtvrtletí letošního roku podle předběžných výsledků meziročně vzrostla o 7,6 % na rekordních 4,19 miliardy metrů krychlových. Odborníci přičetli nejvyšší čtvrtletní spotřebu zemního plynu v historii Česka mrazivému počasí, které zemi sužovalo zejména v lednu. V celém loňském roce spotřeba zemního plynu v ČR klesla o 1,3 % na 9,562 miliardy metrů krychlových. Loňská spotřeba zemního plynu podle Kastla odpovídá stabilizovanému trhu ČR. „Spotřeba u nás je dlouhodobě ustálená s nepatrnými výkyvy,“ uvedl. Po přepočtení výsledků na dlouhodobý teplotní normál by podle něj loňská tuzemská spotřeba zemního plynu meziročně stagnovala. Kastl odhadl, že v následujících letech lze v ČR očekávat stagnaci či mírný nárůst spotřeby zemního plynu o 1-2 % ročně. Zhruba obdobný vývoj podle něj předpokládají i další evropské státy. „Podle prognóz během následujících 20 let stoupne podíl zemního plynu na spotřebě primárních energií v Evropě z 22 % na 26-29 %,“ uvedl.

Návrh poslanců novely energetického zákona

26. dubna 2006 sněmovna zamítla návrh poslanců novely energetického zákona č. 458/2000 (tj. zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů). Na základě znalostí problematiky a nezměněných podmínek s návrhem nesouhlasila a zamítavé stanovisko zaujala také jak vláda ČR na jaře 2005, tak letos v dubnu Hospodářský výbor dolní komory Parlamentu. S návrhem nesouhlasila i Česká plynárenská unie, a to jak během současného projednávání, tak i v roce 2004 při projednávání nového energetického zákona, kdy se návrh řešil na několika úrovních. Připomínky měl i Svaz průmyslu a dopravy. Česká plynárenská unie oslovila dotčené poslance i členy Hospodářského výboru a vysvětlovala, že navrhované změny zákona by měly v případě přijetí velice závažné krátkodobé i dlouhodobé dopady. Ty by se negativně promítly nejen do odvětví samotného, ale i do dalších vazeb, včetně zákazníků. Přirozeným důsledkem by byla řada vysoce neefektivních investic (nevyužité přípojky), investice snižující kvalitu zásobování (přeložky) a další investice odstraňující nepříznivé vlivy na distribuční a přepravní sítě vyvolané neopodstatněnými přeložkami (zařízení pro zvyšování tlaků apod.). To by vedlo k dalšímu, v tomto případě zbytečnému zvyšování cen plynu pro zákazníky a mělo dopady na palivoenergetický mix ČR, životní prostředí atd. Navíc návrh novely ani nebyl kompatibilní s rozsáhlou novelizací „stavebního práva“, kde je věcné břemeno definováno a je jeho součástí. ČPU ocenila v tomto případě zdravý rozum a byla ráda, že 26. dubna sněmovna tyto návrhy zamítla.

Uplatní se zemní plyn v dopravě?

Plynaři nyní vkládají naději především do využití zemního plynu v dopravě. Podíl zemního plynu na celkové spotřebě pohonných hmot má do roku 2020 vzrůst z nynějšího půl promile na nejméně 10 %, přičemž automobily by měly ročně spálit zhruba 900 milionů m³ zemního plynu. Rozšíření zemního plynu jako alternativní pohonné hmoty má pomoci zbrusu nová dohoda mezi zástupci plynárenských firem s ministrem průmyslu a obchodu Milanem Urbanem a ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem. Plynárenské společnosti se v dohodě zavázaly, že budou investovat v České republice několik stovek milionů korun do výstavby sítě čerpacích stanic na zemní plyn, kterých by mělo v tuzemsku do roku 2020 fungovat stovka. Letos postaví první čtyři. „Investice do čerpacích stanic na stlačený zemní plyn bude poměrně značná, jedna může stát i řádově desítky milionů korun,“ řekl Lubomír Kolman z plynárenské společnosti RWE Transgas. Nyní v Česku podle něj funguje 18 čerpadel stlačeného zemního plynu, z toho osm podnikových a deset veřejně přístupných. Podle dohody by nejpozději do jednoho roku měla být veřejná čerpací stanice v každém kraji a do roku 2013 mají tyto čerpací stanice stát také podél hlavních silničních tahů, a to zejména těch, které slouží pro tranzit přes Českou republiku. Automobilů využívajících k pohonu zemní plyn je ale zatím v Česku pouze 460. Autobusů na zemní plyn jezdí v městských hromadných dopravách či na linkových trasách 165, dalších 160 osobních automobilů provozují plynárenské firmy. „Zhruba 120 osobních automobilů provozují jiné osoby. V Česku jezdí i odhadem osm nákladních a svozových vozidel odpadu,“ uvedl Kolman. Kromě výstavby čerpacích stanic proto plynárenské firmy chtějí svoji pozornost zaměřit také na provozovatele linkových autobusů či MHD, kterým chtějí přispět na nákup nových autobusů s plynovým pohonem částkou 200 tisíc korun. Ročně by měly plynárenské společnosti na nákup autobusů vynaložit až deset milionů korun. Stát dává z fondu dopravy až 900 tisíc korun na jeden autobus plus 2,3 milionu na přestavbu na nízkopodlažní. Je to z toho důvodu, že základní cena autobusu na zemní plyn převyšuje 5,5 milionu korun, zatímco u vozidla s naftovým motorem je asi o milion korun nižší. Vláda se navíc zavázala zachovat u stlačeného zemního plynu minimální spotřební daň na úrovni, kterou stanovují směrnice EU, aby toto palivo bylo pro motoristy atraktivní. Litr bezolovnatého benzinu je nyní zatížený spotřební daní 11,84 koruny a odpovídající množství zemního plynu pouze 2,35 koruny. Také náklady na pořízení automobilů s plynovým pohonem jsou ale vyšší než u vozidel využívajících motorovou naftu či benzin. Cenu osobních automobilů pohon na zemní plyn podle Kolmana zvyšuje o 60–80 tisíc korun, zatímco u pohonu na LPG stojí přestavba jen asi 40 tisíc korun, také nádoby jsou lehčí. Samotný provoz auta na zemní plyn je však levnější, cena LPG je obdobná jako u zemního plynu, provoz aut na LPG je však na rozdíl od zemního plynu dosti nebezpečný, může dojít v výbuchu. Zatímco cena litru benzinu se nyní pohybuje kolem 28 korun, tak odpovídající množství zemního plynu, ale i LPG, stojí 15–18 korun. „Pokud motorista ročně najede zhruba 10 tisíc kilometrů, tak návratnost této investice se v případě osobního automobilu pohybuje kolem pěti roků,“ uvedl prezident České plynárenské unie Dan Ťok.

Klady i zápory liberalizace

Je patrné, že v rámci tuzemského trhu s plynem dochází k určitým změnám, avšak ani po úplném otevření tohoto trhu dne 1. ledna 2007 (tedy o celý půlrok dříve, než požaduje směrnice 2003/55/ES) nebude těch změn tolik jako na trhu s elektřinou. To vyplývá obecně z rozmístění zdrojů a spotřeby plynu ve světě. Většina evropských států je do značné míry soběstačná v oblasti výroby elektřiny, v plynu tomu však zdaleka není. Liberalizace přináší sice zlepšení kvality dodávek a vyšší spolehlivost zásobování. Uvolnění trhu však také znamená omezení vlivu státu na tvorbu cen. V liberalizovaném tržním prostředí existuje pouze omezená pravomoc státu zasahovat do vztahů mezi účastníky trhu. I když jsme přivykli tomu, že elektřina či plyn se staly „normálním“ zbožím, musíme již nyní myslet na budoucnost. Společným zájmem všech účastníků tuzemského trhu s plynem by mělo být zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky zemního plynu, která by byla dostatečná pro pokrytí potřeb tuzemského trhu, na němž by měl být zemní plyn využíván nejen k energetickým účelům, ale i v dopravě, kde by mohl částečně nahradit stávající ropná paliva.

Alena Adámková