Na listopadové schůzi Poslanecké sněmovny proběhlo první čtení návrhu zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách). Zpracování tohoto návrhu zákona je zdůvodněno potřebou úpravy některých oblastí ra.nerského průmyslu a obchodu, zejména pak problematiky kvality a složení prodávaných pohonných hmot v souladu s evropskými směrnicemi o jakosti benzinu a motorové nafty a podmínek provozování čerpacích stanic pohonných hmot. Sblížení požadavků na provoz různých druhů čerpacích stanic by mělo významně přispět nejen k ochraně života a zdraví osob a životního prostředí, ale i ochraně čistoty hospodářské soutěže. Potřeba řešit navrhovaným způsobem evidenci pohonných hmot a kontrolu jejich jakosti je naléhavá. Návrh zákona byl přikázán k projednání hospodářskému výboru.

Z podnětu našeho měsíčníku a akciové společnosti ČEPRO s podporou ČAPPO se 17. ledna uskutečnil kulatý stůl „Nad připravovaným zákonem o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů“. Smyslem této akce bylo vytvořit širší prostor pro diskuzi odborníků, jež v procesu přípravy zákonů přispívá k lepší informovanosti. Proto byli ke kulatému stolu přizváni poslanci z řad Parlamentu ČR, zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, České obchodní inspekce, Ústavu paliv a maziv, České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO), akciové společnosti ČEPRO, České rafinérské a společností Benzina a OMV, aby společně posoudili přínos navrhovaného zákona. Jisté pochybnosti k připravované legislativní úpravě se jeví v tom, zda bude kvalita pohonných hmot touto úpravou zajištěna v té míře, kterou vyžadují směrnice EU a standardy běžně používané, a to ve všech článcích řetězce výrobci – přepravci – prodejci. Podívejme se blíž na jednotlivé články celého řetězce.

Výrobci

V současnosti se více než polovina motorových paliv vyrábí v České rafinérské, v rafinerii v Litvínově a v Kralupech nad Vltavou. Společnost je certifikována podle ISO 9000. Z této certifikace vyplývají pro výrobce pohonných hmot jak systémová, tak kontrolní opatření na kvalitu pohonných hmot, tak aby byla česká norma splňována. Aleš Soukup z České rafinérské uvedl, že Česká rafinérská disponuje v obou rafineriích laboratořemi se špičkovým instrumentálním vybavením, a věří, že se jejich odběratelé se závažnými problémy nesetkávají. Množství reklamací, které řeší za rok, se počítá v jednotkách. Produkty České rafinérské jsou podle něj stabilizačním a záchytným prvkem v celém systému, neboť jako výrobce chtějí garantovat, aby řetěz začínal kvalitním produktem.

Distributoři

V souvislosti s distribucí pohonných hmot uvedl K. Vymětal při diskuzi o návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, že „produktovody se dopravují různé druhy pohonných hmot za sebou, a tím dochází k jejich směšování, tzv. směsné sloupce. Ty vznikají tím, že nejdříve tlačíme trubkou naftu, za ní benzin či různé druhy benzinu. Takový směsný sloupec může dosáhnout objemu i celé kolejové cisterny.“ „Vzniká tedy otázka, kam se ztrácejí ony směsné sloupce, když firma ČEPRO každý den dodává vzorek z distribučních nádrží, ze kterých plní cisternové automobily, do výzkumného ústavu paliv a maziv a tyto vzorky jsou vždy v pořádku. Nabízí se jen jedno vysvětlení. Čistá surovina se stáčí do zvláštních nádrží a směsné sloupce se stáčejí do distribučních nádrží. Když jejich vlastní laboratorní zkouška z distribuční nádrže nevyjde, doplní se čistou surovinou tak, aby vyšla, a je to. Směsný sloupec byl rozpuštěn v čisté surovině. Odtud se už cisternou dostane tato směs do čerpací stanice a odtud do našeho auta, aniž by na čerpací stanici se surovinou kdokoliv manipuloval.“ Jan Duspěva ze společnosti ČEPRO vysvětlil, „že ke směsným sloupcům dochází a existují studie, jak se při nich chovat. Dochází-li směsný sloupec, měří se kontinuálně kvalita, směsný sloupec je odchycen, skladován zvlášť a podle klasického segmentování je odříznuta vrstva benzinu a nafty a zbývá směsná část, která se přimíchává buď do topných olejů, nebo se likviduje jako odpad v naší společnosti. Jsme připraveni tyto směsné sloupce kdykoliv komukoliv ukázat, audity našimi velkými zákazníky probíhají kontinuálně. Nejznámější sklad, o němž se v souvislosti se směsnými sloupci mluvilo, je Loukov, který je zásobován naftou. Za poslední čtyři roky ovšem z pětasedmdesáti, osmdesáti procent železničními dodávkami a směsné sloupce tam tím pádem vůbec vznikat nemohou.“

Prodejci

Václav Loula z Benziny potvrdil, že „také Benzina má systém vnitřní kontroly navíc zajišťované akreditovanou laboratoří Ústavu paliv a maziv (ÚPM) již delší dobu. Laboratoř pravidelně šestkrát do roka odebírá vzorky a kontroluje parametry, které sleduje ČOI. Pakliže se závady vyskytnou, a vyskytují se v malé míře, je to tlak par v přechodném období nebo bod vzplanutí, které v žádném případě nezhoršují užitné vlastnosti paliva. Tyto nedostatky se objevují prakticky jen při přepravě. Pokud nám ÚPM sdělí, že odebrané vzorky jsou v pořádku, vylepuje nám tzv. Pečeť kvality, kterou informujeme zákazníka, že palivo je pravidelně a nezávisle testováno. Porovnáním výsledků ČOI mají členské firmy ČAPPO zhruba 1 % závad, ostatní méně známé řetězce kolem 10 %.“

Výsledky kontrol jakosti pohonných hmot Českou obchodní inspekcí

Helena Stompfová z ČOI uvedla, že „ČOI se soustavně zabývá sledováním a monitorováním jakosti pohonných hmot od pololetí roku 2001. Vývoj jakosti od tohoto období až po rok 2005 je patrný z následujího grafu V průběhu let se počet vzorků postupně legislativně zvyšoval z 1400 až na 1800 v loňském roce. Trend navyšování kontrol se osvědčil. Ukázal to loňský rok, kdy v pololetí docházelo k nárůstu zjištění, proto byl navýšen počet vzorků a v roce 2005 jsme odebrali o 85 % vzorků více, než nám legislativa předepisuje, a došlo k výraznému poklesu zjištění asi na cca 6 %. Pokud jde o zjišťované nedostatky, rozlišujeme dvě kategorie. Tou první jsou neúmyslné, drobné vady. Druhou oblastí potom vady úmyslné, tedy vědomý prodej nekvalitního zboží. V této oblasti ČOI spolupracuje jak s celní správou, tak s policií.“ V novém zákoně vítá ČOI především posun odpovědnosti za kvalitu z prodávajícího na vlastníka pohonných hmot (většinou je čerpací stanice v nájmu a pro nás byl kontrolovanou osobou nájemce, nikoliv ten, kdo pohonné hmoty objednával, nakupoval), vítáme také zvýšení sankcí (dosud byly do 1 milionu korun, při opakovaných zjištěních do 2 milionů korun, nyní se hranice posunula až na 5 milionů korun). Přínosné bude také zavedení povinné registrace čerpacích stanic. Nový zákon zavádí termín výdej a umožňuje kontrolovat i čerpací stanice, kde se jen vydává pro soukromé účely.

Ústav paliv a maziv

Ing. Mareček nás informoval, že „Ústav paliv a maziv provádí testování kvality nejen pro ČOI, ale i pro řadu podnikatelských subjektů. Naše zkušenosti pochopitelně ukazují, že čím více je kontrol, tím pro spotřebitele lépe. Domníváme se, že četnost kontrol by měla být ve srovnání se současným stavem vyšší. Toho lze dosáhnout buď určitým uzákoněním takové povinnosti, nebo na základě dobrovolného přístupu prodejců pohonných hmot. Zatímco první zmíněný systém bude pravděpodobně vždy represivní, druhý systém je vlastně systémem preventivním. Do druhé kategorie patří i produkt Pečeť kvality, který Ústav paliv a maziv svým klientům nabízí a který zčásti vychází ze zkušeností, jak byla řešena na počátku 90. let špatná kvalita paliv v Belgii“. Největší problém se ukazuje v § 5 navrhovaného zákona, který se týká prodeje a výdeje pohonných hmot. V důvodové zprávě k navrhovanému zákonu se dočteme, že „v žádném právním předpise není výslovně stanoveno, že pohonné hmoty mohou být konečnému uživateli prodávány pouze na čerpací stanici pohonných hmot splňující požadavky stanovené uvedenými zvláštními právními předpisy, respektive že každé zařízení, které slouží k prodeji pohonných hmot uživatelům, je čerpací stanicí pohonných hmot a musí tedy tyto požadavky splňovat. To vede v praxi k tomu, že stále se zpřísňující požadavky na bezpečnost či nezávadnost pro životní prostředí splňuje pouze část provozovaných zařízení sloužících k prodeji pohonných hmot, neboť majitelé ostatních zařízení (např. tzv. nádvorních čerpacích stanic nebo mobilních čerpacích stanic) poukazují na to, že jejich zařízení není žádným předpisem označeno za čerpací stanici pohonných hmot. Provozováním těchto zařízení tak mohou vznikat nejen závažná rizika pro zdraví a bezpečnost osob a pro životní prostředí, ale i nerovné podmínky pro podnikání v této oblasti. Z  uvedených důvodů je zaváděn zákaz prodeje nebo výdeje pohonných hmot jinde, než na čerpací stanici pohonných hmot splňující požadavky stanovené právními předpisy“. Od účastníků konference zazněly jisté pochyby o nastavení parametrů pro zřizování a provozování pevných a mobilních čerpacích stanic, kde navrhovaná pravidla pro mobilní čerpací stanice se jeví jako méně přísná. Zpřísnění pravidel na povolování mobilních čerpacích stanic je odůvodněno řadou rizik, mimo jiné i z hlediska životního prostředí. Jakékoliv zjednodušení režimu povolování pak vytváří prostor pro zvýšení těchto rizik. Nejdůležitější tedy bude stanovit pro všechny prodejce stejná, ale ne diskriminační pravidla a podmínky. Hospodářský výbor na své schůzi 18. ledna přerušil projednávání tohoto vládního návrhu a stanovil, aby byl znovu projednáván na hospodářském výboru po předložení pozměňovacích návrhů po 22. únoru 2006. O dalších výsledcích jednání Vás budeme průběžně informovat.

Připravila redakce