„Čínská cesta“ je pro nás šancí, jak ušetřit miliardy korun

O pořádný rozruch se před časem zasloužil Vít Bárta, ministr dopravy ČR, když v jednom z rozhovorů připustil, že české silnice i dálnice by mohly stavět čínské firmy. „Ostatně, v Polsku se to rozběhlo“ – dodal ministr. Zajímalo nás, jak se na tuto otázku dívají české stavební firmy. Při této příležitosti jsme se zeptali i na jiný problém: možnost jisté formy spolufinancování nových komunikací, která by zrychlila celkovou dobu výstavby. Oslovili jsme přední české stavební společnosti.

Od okamžiku, kdy jsem nastoupil do křesla šéfa resortu dopravy, se musím potýkat s faktem, že mi po mých předchůdcích chybí v ministerské kase velké množství peněz. Zato mám nadměrné závazky v podobě rozestavěných dálnic, železničních koridorů a dalších děl. Prioritou, kterou jsem veřejně deklaroval hned na začátku mého úřadování, je napravení nedobrého renomé ministerstva dopravy jako ne úplně dobrého hospodáře a zároveň urychleně učinit vše pro to, aby se ceny dopravních staveb snížily. A tento slib stále platí.
Rozhodl jsem se proto od základu změnit systém, jakým se v České republice staví. Jedině to bylo totiž záchranou pro budoucí českou dopravní infrastrukturu. Sešel jsem proto se všemi dodavateli a začal s nimi vyjednávat. A nebylo to lehké. Výsledkem bylo dosažení slev v řádu miliard. Bohužel, Česká republika se nachází v takové finanční situaci, že ani tento tlak a postup nestačil k tomu, abych měl možnost financovat všechny nasmlouvané stavby a projekty, které by byly potřeba. Přišel tak další krok. Redukce oné „americké velkorysosti“ se kterou se zde dosud stavělo a bohužel i zastavení některých dopravních staveb.
Při jednáních jsem velmi často slýchal zúst dodavatelů poznámku, že níže jít s cenami již prostě nemohou, že staví bez zisku, atd. V kontrastu s tím jsem ale slyšel volání veřejnosti po urychleném dokončení obchvatů, objezdů, dálnic a koridorů. V médiích jsem opakovaně četl a vídal vyjádření onejdražších silnicích vEvropě a zároveň mi byl za vzor dáván krok sousedního Polska, které pustilo na svůj stavební trh čínské stavaře. A s cenou čínských stavitelů jsou naše stavební firmy i opakovaně srovnávány. A rozdíl je to vskutku významný. Jak je to ale s kvalitou prací? Koho se zeptat na praktické zkušenosti? Jakou cenu by uměli asijští stavaři nabídnout v našich podmínkách? Krok, který jsem nedávno udělal, byl proto v tomto ohledu naprosto logický. Oslovil jsem přes čínské velvyslanectví přímo stavitele zČíny a rozběhl tak budoucí možnou spolupráci. Takzvaná „čínská cesta“ je totiž jednou z dalších možností, jak ušetřit výstavbě dálniční sítě miliardy korun. A získat můžeme opravdu mnoho. Vždyť odhady říkají, že může jít až omínus třicet procent na straně výdajů.
Vím, že téma vstupu Číny na náš trh je téma minimálně kontroverzní. Je s ním spojena řada otázek, které i já velmi silně vnímám. Dohodl jsem se proto s čínským velvyslancem Jü Čching-tchajem na výstavbě minimálního pilotního projektu. Na něm by se ukázalo, jak mohou čínské stavební firmy k výstavbě českých dálnic přispět a samozřejmě je také zlevnit. Slibuji, že při tom budu velmi bedlivě sledovat i všechny další ukazatele, které bude čínská strana při provádění této zakázky vykazovat – např. dodržování lidských práv, pracovní doby nebo hygieny a ekologie.
Zajímavou inspirací byl při mém rozhodování projekt čínské společnosti China Overseas Engineering Group v sousedním Polsku, kde výstavba dálnice přinesla velmi zásadní úspory na nákladech, a to až v řádech stamilionů korun. Rozhodl jsem se jít proto podobnou cestou. I náš úvodní projekt by měl být, v případě úspěšných dalších jednání, velmi minimalistický. Teprve na jeho základě pak zhodnotíme efekt možné spolupráce do budoucna. A pokud by se pilot opravdu podařil, nemusí do budoucna zůstat pouze u zakázek na stavby silnic a dálnic. Spolupráce by se mohla rozšířit i na další odvětví. Ale to už předbíhám opravdu hodně. Vždyť celá spolupráce je teprve na samotném začátku.
S mým krokem je však spojena i výrazně negativní kampaň v médiích. Většinou ji však komentují lidé bez bližší znalosti problematiky. Jak jinak popsat jev, kdy ještě nejsou stanovena žádná kritéria pilotního projektu, není známa podoba ani poloha pilotu, a přesto již někteří „odborníci“ jasně vědí, že Číňané nám uberou tisíce pracovních míst, že cena nebude tak nízká jak čekáme, že kvalita je mizivá, atd. Podobná tvrzení jsou podle mě jen hloupou démonizací. Za příklad mohu dát již zmiňované Polsko, kde čínské firmy spolupracují smístními stavbaři a čínští dělníci zde ve větší míře nepracují. Na projektech se podílejí jen čínští inženýři. Podobné je to i nákupem místního materiálu nebo strojů.
Na závěr mi dovolte vyvrátit ještě jeden mediální mýtus. Číňané opravdu nejsou vEvropě žádnou novinkou. Staví už v několika zemích EU. Kromě zakázky na výstavbu dálnice v Polsku (kde nabídli o třetinu nižší cenu než druhý nejlevnější zájemce v pořadí), staví iSrbsku, kde uspěli v soutěži na výstavbu mostu za 170 milionů eur.
Pokud je zde cesta, jak stavět více za méně, samozřejmě za dodržení všech našich podmínek a platných zákonů, pak je mou povinností tuto možnost prozkoumat. To, co můžeme z této spolupráce pro občany ČR získat, za to totiž rozhodně stojí. Kdo ví, možná nás čeká nová éra výstavby dopravní infrastruktury. Bez odvahy to alespoň zkusit, to ale opravdu nezjistíme.

Vít Bárta – ministr dopravy