Reklama
| ČR A PRAXE V OBLASTI eGOVERNMENTU |
 |
 |
 |
| Hlavní témata - E-government |
| Napsal uživatel Štefan Steiner |
|
Co je to eGovernment? Pojem eGovernment skýtá poměrně velký manipulační prostor pro vytváření definic. Nicméně je dobré se přidržet původní myšlenky – tedy elektronické komunikace mezi občanem a veřejnou či státní správou, přičemž je zřejmé, že tato komunikace může být jednosměrná (např. poskytování informací občanům na elektronické vývěsce, odesílání daňového přiznání na finanční úřad elektronickou formou), či obousměrná (např. dotazy pokládané e-mailem, elektronický přístup do katastru nemovitostí apod.). Kromě toho by se dala dozajista nalézt i řada dalších kritérií, nicméně právě tato tři použijeme k tomu, abychom se podívali, jak na tom tedy onen eGovernment u nás vlastně je.
Portál veřejné správy
Když se v ČR řekne eGovernment, každému se hned vybaví Portál veřejné správy. To je sice záslužný výsledek PR oddělení ministerstva informatiky, nicméně realita je poněkud jiná. Portál veřejné správy ve skutečnosti lze jen těžko považovat za to, čemu by se dalo říkat eGovernment. Portál veřejné správy totiž především plní funkci podávání všeobecných informací a zprostředkování aktuální legislativy, kterou jsou občané a podnikatelské subjekty v ČR povinovány se řídit. Tento portál navíc trpí řadou much, které byly již za dobu jeho existence mnohokrát zmiňovány. Navíc ministerstvo vnitra, do jehož gesce projekt původně spadal, finalizovalo vlastní, skromnější verzi portálu, která je kupříkladu v oblasti tzv. životních situací podstatně užitečnější než alternativa dokončená na Ministerstvu informatiky ČR.
Jednosměrná komunikace stát/obec–občan Elektronická úřední deska Jedním z nejužitečnějších vynálezů eGovernmentu po česku je bezpochyby elektronická úřední deska. Doby, kdy lidé či firmy museli obcházet vestibuly úřadů a každý den pátrat po tom, co že se to zrovna objevilo na oné nástěnce s velkým N za papírek, jsou díky bohu pryč. Sledovanost úředních desek, zejména v občanském sektoru, je sice stále mizivá, nicméně v korporátním segmentu se ušetřila spousta času a peněz. Navíc i někteří občané už si začínají zvykat na to, že se vyplatí úřední desku minimálně svého městského úřadu přeci jen sledovat. Centrální adresa Pokus o centrální systém pro správu veřejných zakázek byl nepochybně záslužným činem. Informační systém o dražbách a ostatních nabídkách a na něj navázaný informační systém o veřejných zakázkách známý též jako Centrální adresa je sice mezi některými podnikateli a úřady poměrně známý a používaný, avšak má mnoho much. Jednak zde samozřejmě nenajdete všechny zakázky (což je spíše legislativní otázka) a jednak je jeho uživatelské rozhraní natolik složité a uživatelsky nepřívětivé, že na práci s tímto systémem je potřeba si vyčlenit několik dní dovolené. Namátkou lze citovat názvy položek jako XML rozhraní pro IS VZ US, SW 602XML Filler, SW CADR-PCJ VD, které dozajista nenechají návštěvníka na pochybách o tom, jak snadné je s tímto systémem pracovat. V porovnání s Centrální adresou tak lze na Portál veřejné správy nahlížet hned s mnohem růžovější optikou. Do služby občanům to však má hodně daleko. Informační portály Pravdou je, že informační portál typu Portál veřejné správy, Portál MV ČR či Euroskop nemá s eGovernmentem příliš co do činění, nicméně pro komunikaci úřadů s občany může i tak sloužit velmi dobře. Navíc se na těchto portálech objevují občas i zajímavé služby, zejména pak na portálu MV ČR, který umožňuje ověřovat si, zda není dané motorové vozidlo kradené či zda daný doklad nebyl vyřazen z evidence. Obecní informační systémy Velký díl práce však odvádějí místní zastupitelstva, která se mnohdy nezdráhají využívat ke komunikaci s občany prostředků odpovídajících 21. století. Těmito prostředky jsou zejména textové zprávy, kdy je úřad schopen za občanových 1000 Kč poslat SMS, že živnostenský list je připraven k vyzvednutí, a analogicky, za poněkud menší částky, ho informuje například o možnosti vyzvednout si i další doklady. Některé úřady také dávají občanům telefonní čísla na „jejich“ městské či obecní strážníky a vytvářejí tak i pozitivní vztah mezi občanem a obecní policií.
Jednosměrná komunikace občan–stát/obec Jednosměrná komunikace občana se státem se uplatňuje všude tam, kde občan má povinnost státu předat nějaké informace. Při této povinnosti vás zcela správně napadnou přiznání k dani z čehokoliv, přehledy pro Správu sociálního zabezpečení či zdravotní pojištění, zprávy o vlivu vašeho podnikání na životní prostředí atd. Problém však nastává v okamžiku, kdy je potřebná jednoznačná identifikace občana v komunikaci se státem či obcí. K tomu má sloužit elektronický podpis, který sice existuje a je zakotven v legislativě, nicméně jej za současných podmínek téměř nikdo nepoužívá. Proč? Elektronický podpis slouží pouze k velmi omezenému počtu úkonů proveditelných na velmi omezeném počtu úřadů, řada úředníků si s ním neví rady a hlavně neexistuje systém, který by dokázal zpětně ověřit platnost elektronicky podepsaného dokumentu, o čemž jsme vás již informovali v předchozích číslech časopisu. Portál veřejné správy nicméně obsahuje elektronickou podatelnu, která umožňuje, byť omezenou elektronickou komunikaci s úřady. Ta je však opět poněkud komplikovanější a co hůř – tento systém využívá jiné přihlašovací údaje než třeba část Portálu veřejné správy, zajišťující e-learningové kurzy. Ministerstvo informatiky tak namísto toho, co by mělo být cílem eGovernmentu – centralizace komunikace občan–stát – připravilo portál, pro který potřebuje uživatel hned několik přihlašovacích údajů.
Oboustranná komunikace občan–stát O hodně horší je situace v oblasti interaktivní elektronické komunikace občana se státem. Ten má sice možnost se se svými žádostmi a podněty obracet na úřady prostřednictvím e-mailu, avšak rychlost či věcnost odpovědí úřadů nebývá vždy na stejné úrovni, pokud se vůbec vyskytuje. Zejména menší obce totiž mají, díky nedostatku lidí a techniky, s touto komunikací často problémy. Faktem však zůstává, že v některých oblastech státní a veřejné správy tato komunikace funguje velice dobře. Namátkou lze jmenovat ministerstvo zahraničních věcí, které poskytuje na svém portálu Euroskop skutečně kvalitní a hodnotné informace o EU, a to nejen přímo na portále, ale také prostřednictvím e-mailu. Když jsme tak kupříkladu zkoušeli zjistit, co je potřeba splnit při rozšíření podnikatelských aktivit na slovenský trh, dostalo se nám poměrně vyčerpávající odpovědi včetně odkazů na příslušné slovenské zákony a zároveň začaly chodit pozvánky z místního Eurocentra na semináře o podnikání v EU. Takovýchto příkladů lze přirozeně, naštěstí, ve státní a veřejné správě nalézt i více. Konečně si totiž někteří úředníci začínají uvědomovat, že čím více se daří daňovým poplatníkům, tím více se může dařit nám všem a potažmo i jim samotným. Jenže takovouto formou komunikace bohužel veškerá „idylka“ končí. Chcete získat živnostenský list? Připravte se na okružní jízdu po úřadech a soudech. Chcete si změnit adresu trvalého bydliště? Vezměte si týden dovolenou na obíhání úřadů. Potřebujete cestovní pas či občanský průkaz? Připravte se na dvě cesty na úřad a cestu pro fotografii. Takto tedy v praxi vypadá oboustranná komunikace občana se státní a veřejnou správou. Občan v produktivním věku (tj. velice brzy ohrožený „druh“) namísto vytváření zisku a tím i příjmů do státní pokladny, tak tráví hodiny a hodiny byrokratickými a zcela zbytečnými úkony a tím přichází o dovolenou či o zisk a stát, tedy ony úřady, kterého touto komunikací zatěžují, o příjmy na svůj provoz. Komunikace úřad–úřad V našem popisu eGovernmentu jsme se zatím nezmínili ještě o jedné velice důležité složce, kterou je elektronická komunikace úřadu s jiným úřadem. Právě zde má Česká republika obrovské rezervy (čti zcela zaostává) oproti tomu, co by se dalo nazvat alespoň uspokojivým stavem. Je sice chvályhodné, že například komunikace Policie ČR – Ministerstvo vnitra ČR – obecní úřady již funguje, ale méně chvályhodné je, že jediné, co z této funkčnosti občan pocítí, je vyřizování pokut za dopravní přestupky. Stav, kdy stát zavádí eGovernment v oblasti sankcí dříve než v oblasti služeb, je pak z pohledu občana silně nežádoucí a neuspokojivý a z pohledu makroekonomického také není příliš smysluplný. Oč lepší by bylo vytvořit komunikaci v řetězci živnostenský úřad – finanční úřad – soud, kdy by občan žádal o živnostenský list na jednom úřadě a ten mu byl za jeho 1000 Kč obratem přidělen. Takový systém by totiž vydělával na každé jedné žádosti, a to tím, že by živnostník mohl namísto obíhání úřadů pracovat a vytvářet příjem, ze kterého by pak odvedl státu daně a sociální pojištění. Čeká nás ještě dlouhá cesta Jak je tedy vidět, i když v ČR existují již funkční příklady eGovernmentu, tak klíčové kroky jsou teprve před námi. Současné systémy a příklady řeší totiž vesměs pouze dílčí problematiku, která navíc trpí na neexistenci jednoho společného a centrálního systému. Vokamžiku, kdy má občan jen jeden občanský průkaz, měl by mít také jen jednu identitu vůči státní a veřejné správě. Není důvodem, aby pro vstup do informačních systémů měl potřebovat více virtuálních identit (zejména pak u jediného ministerstva) či proč by měl někam osobně chodit či si každoročně obnovovat elektronický podpis, který navíc je jen velmi omezeně využitelný. Je velmi pozitivní zprávou, že řada orgánů státní a veřejné správy si již uvědomuje příčinnou souvislost mezi daňovým poplatníkem a penězi na vlastní výplaty, nicméně není možné eGovernment a služby občanům začínat od místních samospráv a obcí a dokonce ani není možné tento proces začínat v rámci jednoho ministerstva. Nasazení eGovernmentu je komplexní proces, který rozhodně nejde odbýt vyplňováním zpráv pro EU o papírovém naplňování nic neříkajících strategií deklarovaných v desítky až stovky stran tlustých dokumentech. Martin Zikmund |
O eGovernmentu v České republice zahájil bujaré politické diskuze již před řadou let exministr informatiky Vladimír Mlynář. Ten se také jako první v čele nového ministerstva měl ujmout praktické realizace eGovernmentu. Jak si ale v současné době stojí ČR v oblasti eGovernmentu? Co dokázala a co ji ještě čeká?
