Většině tuzemských měst se podařilo zachovat si majetkový podíl vmístní teplárenské soustavě. Obchodování s teplem totiž slibovalo relativně stabilní zdroj příjmů. Nyní mají však obce i ostatní majitelé tepláren vážné starosti – vzhledem k tomu, že nová vláda nechce prolomit limity těžby uhlí, musí pro teplárny urychleně hledat nové energetické zdroje.

49 milionů tun hnědého uhlí ročně činí současná spotřeba i těžba v Česku. Do roku 2020 těžba klesne na 35,7 milionu tun. Už v roce 2012 nastane první vážný problém. Na trhu meziročně klesne nabídka uhlí o 6,5 mil. tun, 16 teplárnám skončí kontrakty s těžaři, za něž ne všechny najdou náhradu. Nenajde- li se náhradní řešení, bude po roce 2015 ohrožena výroba tepla pro milion lidí, říká analýza firmy Invicta Bohemica z prosince 2009.
Invicta také zjišťovala, jak se teplárny na budoucnost připravují. Některé zvažují přechod na černé uhlí, zvýšenou výrobu zbiomasy, výjimečně i zkušební využití geotermální energie. Tyto scénáře znamenají zdražení tepla, ale nesou i další problémy, není třeba jasné, jak zajistit dostatek biomasy. A nejčastěji doporučovaný recept - hromadné výměny uhelných kotelen za plynové - znamenají až trojnásobné zvýšení nákladů.



Teplárny tvrdí, že jejich ceny by pak byly nekonkurenceschopné a banky jim na takové projekty nepůjčí. A tak nemají teplárny v podstatě připraveno žádné řešení. „Je to katastrofická situace,“ zlobí se například šéf firmy Dalkia Laurent Barrieux.
Jedním zmála velkých hráčů v oboru, který všeobecné zděšení nesdílí, je teplárenský holding EPH. Mluvčí Martin Maňák se závěry Invicty nesouhlasí a předpovědi o hrozícím výpadku 6,5 milionu tun uhlí v roce 2013 považuje za „nadsazené.: „My za nejvážnější problém nepovažujeme otázku limitů či zásob, nýbrž cenu uhlí a neochotu Czech Coal k uzavírání dlouhodobých smluv. Czech Coal bude mít kapacitu na pokrytí podstatné části potřeb odběratelů. Uměle vytváří atmosféru nedostatku, nátlakem se snaží prosadit prudké zdražení,“ říká.
Maňák soudí, že situaci teplárenství nevyřeší otázka limitů. Žádá však po politicích jiný zásah. Stát by podle něj měl intervenovat ve prospěch spotřebitelů a začít regulovat uhelný trh. Ostatně určitou regulaci, přesněji zachování zbývajícího hnědého uhlí přednostně pro výrobu tepla, navrhovala už před dvěma lety nezávislá Pačesova komise Topolánkově vládě.

Vyřeší situaci velké kogenerační zdroje?
Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka jsou náhradním řešením po vyčerpání zásob uhlí například kogenerační jednotky, které vyrábějí teplo i elektřinu, kde palivem by byl nejčastěji zemní plyn. Ten je sice podstatně dražší než uhlí, nicméně souběžná výroba tepla a elektrické energie by teplárenskou výrobu značně zefektivnila a růst cen by zmírnila.
Jednou zmála skutečně efektivních cest, jak bojovat s trvale rostoucí energetickou náročností dnešních aglomerací, je budování velkých kogeneračních zdrojů, které produkují elektřinu, a zároveň také tepelnou energii, využitelnou pro ohřev teplé vody a vytápění. Růst cen energií a tepla v posledních letech oživuje dokonce také některé letité projekty, jejichž návratnost dnes dostává reálné kontury.
Zároveň se začínají budovat imalé kogenerační jednotky, vhodné pro municipální sféru. Společnost ČEZ dokonce založila svůj nový útvar Kogenerace, který se bude zabývat výstavbou a následným provozem kogeneračních jednotek na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, případně i chladu (trigenerace). Nový útvar, jako součást ČEZ, a. s. – divize Výroba, přijal strategický cíl dosáhnout do roku 2020 v centrálně řízených kogeneračních jednotkách instalovaného výkonu až 200 MW.
Ostravská adresa Kogenerace je dána zejména tím, že nový útvar navazuje i na řadu už rozpracovaných projektů zahájených společností ČEZ Energetické služby, s. r. o., která působí v Ostravě-Vítkovicích. Nicméně pro volbu sídla hovořil i fakt, že Ostrava má nejhorší ovzduší v celé ČR a že kogenerační technologie nabízejí jak spolehlivý, tak ekologicky výhodný provoz.

Teplo z Dukovan?
Společnost ČEZ oprášila zároveň také ideu, která se narodila v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny v Dukovanech. S prodloužením životnosti Dukovan se po dvaceti letech opět dostává na stůl plán postavit čtyřicet kilometrů teplovodu a odpadním teplem vytápět část Brna. „Práce na analýzách a studiích tohoto projektu ve spolupráci s Teplárnami Brno pokračuje a zatím jsou výsledky optimistické,“ uvedl mluvčí energetické společnosti ČEZ Ladislav Kříž. Zdůraznil, že odpadní teplo z jaderné elektrárny Temelín slouží pro nepříliš vzdálený Týn nad Vltavou a veskrze reálné podklady mají i spekulace o jeho využití pro vytápění Českých Budějovic.
V Teplárnách Brno, vlastněných městem, zatím definitivní rozhodnutí nepadlo. „Odpadní teplo z atomové elektrárny je jednou ze čtyř variant, které zvažujeme,“ uvedl generální ředitel Alexej Nováček.
Firma, v jejímž čele stojí, se vminulém roce spojila s rovněž městskou společností TENZA, která vlastnila rozhodující městskou síť teplovodů a výměníkových stanic. Městská teplárna je dnes téměř výhradně závislá na zemním plynu. Z ekologických důvodů se v nedávné minulosti v Brně nepodařilo prosadit projekt výstavby dalšího teplárenského zdroje z bývalé cementárny vMaloměřicích, který počítal se spalováním odpadního dřeva, dřevní štěpky a hnědého uhlí. Rovněž právě modernizovaná městská spalovna komunálního odpadu využívá zemní plyn. Jenže ten je dnes asi šestkrát dražší než hnědé uhlí. Obyvatelé Brna i přes dotovanou cenu tepla platí přes 600 korun za gigajoule tepla, což je víc než ve většině ostatních tuzemských měst.

Zmrtvýchvstání Blahutovic?
Také vOstravě sílí tendence k oživení dříve odložených teplárenských a kogeneračních projektů. Zejména časté smogové situace za snížených rozptylových podmínek a dlouhodobé překračování limitů pro škodlivé prachové částice v ovzduší podporují výstavbu jaderné elektrárny v Blahutovicích na Novojičínsku. Ta by vyráběla nejen elektřinu, ale také teplo pro Ostravu. Bylo by tím možné odstavit v tomto průmyslem tolik exponovaném kraji většinu lokálních teplárenských zdrojů. Obří kogenerační zdroj o výkonu 2 x 2000 MW byl projektován a připravován v 80. letech minulého století, ale nakonec dostalo přednost umístění druhé české jaderné elektrárny do jižních Čech.
Záměr výstavby jaderné elektrárny v Blahutovicích se souběžnou výrobou tepla podporuje několik důvodů. Ostravsku schází energetický zdroj o výkonu 500–750 MW, neméně naléhavá je ovšem potřeba tepelného zdroje, který by neprodukoval žádné emise. Teplo z Blahutovic mělo být vedeno horkovodními teplovody o průměru 1,5 metru do třicet kilometrů vzdálené Ostravské aglomerace. Po cestě přes Nový Jičín, Kopřivnici a Frýdek-Místek by teplovody napájely místní teplárenské sítě a ve finále by se napojily na teplovody pro Karvinsko vedené z elektrárny vDětmarovicích, takže by vznikla jedna vysoce efektivní teplárenská soustava pro víc než půl milionu obyvatel.
Společnost ČEZ ale zatím s výstavbou jaderné elektrárny na severní Moravě nepočítá, uvedla Pavla Nováková z oddělení vnějších vztahů ostravské elektrárenské divize. Přednost by podle ní měla mít dostavba a rozšíření Temelína, což je levnější varianta. Odmítavé stanovisko vyjádřilo k projektu jaderných bloků v Blahutovicích také ministerstvo životního prostředí.

Další možnost – geotermální energie
Významnou budoucnost by mohly mít i geotermální teplárny. Geotermální energie dosud slouží převážně pro vytápění jednotlivých rodinných domů. První větší vlaštovkou je geoteplárna v Děčíně, která zásobuje od svého zprovoznění v roce 2002 asi polovinu města. Provozovatelem zařízení je společnost Termo Děčín, člen skupiny MVV Energie CZ. Patří jí rovněž společnost Energie Holding se sídlem v Litoměřicích, která nyní spolupracuje směstem na projektu výstavby nového geotermálního zdroje, a hodlá tak zužitkoval praktické zkušenosti z Děčína.
„Děčínský projekt umožní omezit výrobu tepla z uhlí, které se zde dosud převážně využívá. Po získání potřebných dat začneme realizovat podobný projekt v Litoměřicích. Investice do geotermální elektrárny v Litoměřicích by měla dosáhnout 1,1 mld. Kč a počítá se s její návratností za 25–30 let,“ říká Václav Hrach,předseda představenstva MVV Energie CZ.
Česká republika v tomto směru následuje některé evropské novátory. Kupříkladu společnost Geoterm CZ se zabývá projektem geotermální elektrárny v Dětřichově u Liberce, s instalovaným výkonem 5 MW. Investice přesáhne miliardu korun. Geoterm plánuje první vrty na letošní rok s tím, že by elektrárna mohla být spuštěna do provozu v roce 2012. Společně s tímto projektem je připravován i další v Horním Jiřetíně u Mostu.

Uhlí nahradí i biomasa
Uhlí lze nahradit i biomasou. Na tu vsadila například Plzeňská teplárenská, která zahájila provoz největšího zařízení v Česku na výrobu elektřiny ze spalování čisté biomasy, která nahradí na 90 tisíc tun spáleného uhlí ročně. Investice ve výši 900 milionů korun představuje největší instalovaný výkon na výrobu elektřiny z čisté biomasy - bez podílu uhlí. Biomasový kotel Plzeňské teplárenské má výkon 11 MW pro výrobu elektřiny. Tepelný výkon dosahuje 33 MW.
Plzeňská teplárenská spotřebuje ročně na 600 tisíc tun hnědého uhlí. Už nyní společně s uhlím spaluje 120 tisíc tun štěpky a dalších 120 tisíc tun dřevní štěpky spolyká ročně nový kotel na její samostatné spalování. „Naším cílem je snížit spotřebu uhlí v příštích letech na polovinu,“ říká šéf plzeňské teplárny Tomáš Drápela. Teplárna, kterou ze sta procent vlastní město, je v Plzni dominantním dodavatelem tepla.
V České republice funguje kromě pětice významnějších výrobců zhruba ještě čtyřicet malých komunálních tepláren, které spalují výhradně biomasu. Ale jen minimum z nich dodává také elektřinu. V případě Plzeňské teplárenské už představuje podíl vyráběné elektřiny na celkových tržbách, které loni dosáhly 2,3 miliard korun, víc než polovinu.
Vůbec první kotel, který v Česku spaluje výhradně dřevní štěpku a další biomasu, funguje od roku 1995 o výkonu 6 MW v Pelhřimově. Dnes patří tamní teplárna společnosti MW Energie.