Energetika je slovo v posledních týdnech skloňované snadve všech pádech. Přispělo k tomu schválení dlouho očekávaného energeticko- klimatického balíčku, jenž stanovuje příspěvky jednotlivých států Evropské unie v boji proti klimatickým změnám. Jakým způsobem se s nimi vypořádá Česká republika? Co bude obsahem nové energetické koncepce, kterou začne v nejbližších dnech projednávat poslanecká sněmovna? Nejen na tyto otázky jsme v naší příloze na téma energetika hledali odpovědi. Profesor Václav Pačes, šéf nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, nám přiblížil činnost komise i její dosavadní výstupy.

Dalším tématem je energetická bezpečnost České republiky, kterou spolu s odborníky rozebíráme z různých úhlů pohledu. Přílohu uzavírá ohlédnutí za letošním 35. ročníkem veletrhu Pragotherm, který proběhl na konci ledna na pražském Výstavišti a soustředil se na spotřebu energií.

Evropská komise má energetický a klimatický plán

Jak zareaguje Česká republika?

Evropská komise na konci ledna schválila dlouho očekávaný, kritizovaný a velmi obsáhlý energeticko-klimatický balíček, který vypočítává příspěvky jednotlivých států EU v boji proti klimatickým změnám. Každého obyvatele evropského společenství by mělo plnění několika cílů týdně přijít na zhruba 3 eura, tedy 80 korun českých. Návrh však ještě musí schválit členské státy a europoslanci.

Evropská unie si již loni dala tři základní závazky.  Chce zvýšit podíl obnovitelných zdrojů (biomasa, sluneční, větrná či vodní energie) na konečné spotřebě energie ze současných zhruba 8,5 % na 20 %. Cílem je zároveň snížit objem emisí skleníkových plynů o pětinu do roku 2020; pokud se přidají i státy mimo unii, tak by to v rámci EU mělo být až o 30 %. Do roku 2020 by měl rovněž podíl biopaliv na celkovém objemu pohonných hmot dosáhnout v EU 10 %. Analýza EK ukázala, že dosažení cílů v oblasti obnovitelných zdrojů povede k roční úspoře 600–900 milionů tun emisí oxidu uhličitého. Sníží se prý také spotřeba fosilních paliv o nějakých 200–300 milionů tun ročně, přičemž většina z nich je do EU dovážena. Náklady s tím spojené pak komise odhadla na 13–18 miliard eur ročně (340–470 miliard korun).

Jak zareaguje Česká republika?

Česká republika nyní bude muset vtělit záměry EK do nové energetické koncepce, kterou má v únoru začít projednávat Poslanecká sněmovna. Česká republika má na boji Evropské unie s klimatickými změnami nicméně vydělat. Evropská komise podle několika zdrojů počítá s tím, že český hrubý domácí produkt (HDP) se díky unijnímu energeticko- limatickému balíčku ročně zvýší o 0,51 % (přibližně 16 miliard korun). Česko by se tak stalo jedním z pěti států unie, které budou z návrhů Bruselu finančně těžit. Zbytek členských zemí bude mít naopak plnění cílů EU spojeno především s náklady. Elektrárenská společnost ČEZ, svaz průmyslu i ministr průmyslu Martin Říman však varují, že nové evropské plány povedou k dalšímu zdražení energií a oslabí českou ekonomiku, postavenou z velké části právě na průmyslu. ČEZ také prohlásil, že bude třeba přehodnotit plánovanou výstavbu nové uhelné elektrárny na severu Čech. Mostecká uhelná uvedla, že se seznámí s návrhy Evropské komise a následně se k nim vyjádří.

Díky schválenému balíčku Česko ví, jak by se mělo na boji s klimatickými změnami podílet. Bude muset hlavně zdvojnásobit podíl tzv. zelené energie ze současných zhruba 6 % na 13 %. Český premiér Mirek Topolánek označil výsledek za uspokojivý. Podařilo se podle něj vyjednat národní kvótu zhruba na úrovni, kterou Praha požadovala. Uemisí Česko dokonce získalo možnost zvýšit jejich objem o 9 % v roce 2020 ve srovnání s rokem 2005. Na první pohled „senzační“ novinku však mírní skutečnost, že se to týká pouze těch sektorů ekonomiky (doprava, stavebnictví, služby, zemědělství), které nejsou zahrnuty v systému obchodování s emisními povolenkami a jichž je menšina. ČR bude moci vypustit v tomto případě více emisí, protože patří do skupiny států s nižším hrubým domácím produktem, u kterých Evropská komise nechce svojí politikou v boji s klimatickými změnami „zadusit“ část hospodářství. Většina podniků, které jsou zodpovědné za znečištění, bude nicméně spadat do systému obchodování s emisemi, který čeká od roku 2013 revoluce. V roce 2012 totiž vyprší Kjótský protokol, přičemž v současnosti se povolenky rozdávají většinou zdarma, ale nově se za ně bude z větší části platit. Všechny emisní povolenky si budou muset koupit ty podniky, které zvýšené náklady mohou promítnout do cen pro spotřebitele. Patří mezi ně například elektrárenské společnosti jako ČEZ. Brusel přitom odhaduje růst cen elektřiny o 10–15 % do roku 2020. Mírnější režim čeká firmy, které působí v takzvaném energeticky náročném sektoru, jde především o ocelárny, hliníkárny a cementárny. Ty budou mít všechny povolenky do roku 2013 zdarma, poté si zřejmě budou muset část koupit, ale zatím není jasné kolik. Pětinu povolenek si naopak budou muset v roce 2013 koupit aerolinky a rafinerie, které budou do systému obchodování zahrnuty vůbec poprvé. Postupem času si však budou muset pořizovat více a více emisních povolenek až do úrovně 100 %, které dosáhnou v roce 2020. Navzdory kritice některých vědců a odborníků Evropská komise zachovala cíl zvýšit na desetinu podíl biopaliv na celkovém objemu pohonných hmot v roce 2020. Na základě řady studií, jež prokazují, že biopaliva mohou vážně poškodit životní prostředí, však Brusel výrazně zpřísnil pravidla pro pěstování plodin, z nichž se tato paliva získávají.

Sněmovna by měla jednat o energetické koncepci v únoru

Sněmovna by se na únorové schůzi mohla zabývat opět státní energetickou koncepcí. Stínový ministr průmyslu ČSSD Milan Urban chce přijít do sněmovny s návrhem, aby se státní energetická koncepce schválená v roce 2004 vládou stala návrhem zákona, který by schvaloval parlament místo vlády. Ministerstvo průmyslu a obchodu s návrhem nesouhlasí. „Energetickou koncepci by měla schvalovat vláda, nikoli parlament, protože jde o strategický rozvoj energetického hospodářství,“ uvedl mluvčí ministerstva průmyslu Tomáš Bartovský. Vyjádřil také pochybnosti o tom, zda je Urbanův postup legislativně schůdný. „Bude to obdoba státního rozpočtu a celá ta státní energetická koncepce bude přílohou,“ řekl Urban. „Samozřejmě, že předpokládám, že v průběhu projednávání může dojít k nějaké aktualizaci, protože přeci jenom tři roky jsou dlouhá doba,“ podotkl. Je to výchozí materiál, který by podle něj měl zajistit energetickou budoucnost. Chce nyní oslovit poslance ze všech stran, včetně ODS i zelených.

Jádro ano, nebo ne?

Návrh by mohl znamenat příležitost pro výstavbu nové jaderné elektrárny. ČSSD by se tak mohla pokusit využít rozdílný názor vládních stran na jadernou energetiku k rozvrácení koalice. Podobná situace nastala již v říjnu, kdy Urban přednesl návrh, aby energetickou koncepci schvalovala sněmovna. Poslanci tento návrh ale zamítli, a koalice tak odolala. Někteří poslanci ODS se ale netajili nespokojeností s tím, že se kabinet na přání zelených zavázal v tomto volebním období nestavět další jaderné bloky. Koalice nakonec vyšla vstříc požadavku poslance ODS Jana Klase, který vládní přístup k energetice nejhlasitěji kritizoval. Sněmovna si na jeho návrh od vlády vyžádala návrh nové energetické koncepce státu. Vláda by ji měla předložit nejpozději do konce příštího roku.

Nové jaderné zdroje preferuje iministr průmyslu a obchodu Martin Říman (ODS). Také odborníci ze společnosti EGÚ Brno doporučují vybudovat kolem roku 2020 dva bloky v jaderné elektrárně Temelín o celkovém výkonu 1200 megawatt. „Ten krok musíme udělat,“ soudí o nových jaderných zdrojích předseda Energetického regulačního úřadu Josef Fiřt. Doplnil ale, že ani množství nových zdrojů v ČR nemůže zajistit příznivé ceny elektřiny. Ke stejnému názoru na nové zdroje se musí přiklonit celá Evropská unie, míní Fiřt.

Na potřebu nového jaderného bloku upozornil nedávno i Jiří Feist ze společnosti ČEZ. Pokud chce Česko zabránit nedostatku elektřiny přibližně v roce 2020, mělo by už nyní rozhodnout o případné výstavbě dalších jaderných reaktorů, uvedl tehdy.

Premiéři Česka i Slovenska s jadernou energií počítají

Jaderná energie zůstává i do budoucna jedním z reálných zdrojů výroby elektrické energie. Shodli se na tom slovenský a český premiér Robert Fico aMirek Topolánek na zasedání Evropského jaderného fóra v Bratislavě. Výsledkem jednání fóra má být doporučení pro Evropskou komisi na další postup v jaderné energetice. Oponenti jádra naopak dlouhodobě upozorňují na problémy s uskladněním radioaktivního odpadu. „Jednání fóra je důkazem toho, že atomová energie se začíná po dlouhé době v rámci Evropské unie považovat za jednu z možností řešení problematiky energetické bezpečnosti,“ uvedl Fico. Atomové elektrárny navíc slovenský premiér považuje za zdroj elektrické energie, která bude pro většinu lidí cenově dostupná.

Český premiér hodnotil klady výroby energie z jádra opatrněji. „Ukazuje se, že musíme začít diskutovat o dalším využívaní jaderné energie jako energie budoucnosti,“ řekl Topolánek. „Nikdo nevěří, že při ekonomickém růstu jsme schopni výrazným způsobem snížit spotřebu elektrické energie,“ dodal.

(aa)

Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu byla zřízena rozhodnutím vlády. Úkolem komise je vypracovat materiál pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu (30 a 50 let). Výsledek své práce má odevzdat koncem června 2008.

Obsahem budou alternativní scénáře vývoje energetiky v závislosti na předpokládaném vývoji evropských i světových podmínek, zejména ekonomiky, legislativy a rovněž dostupnosti primárních zdrojů energií na předpokládaném vývoji naší společnosti. Komise má odpovědět na čtyři základní otázky: jak zajistit společnosti dostatek energie, jak přimět k investicím do ekologicky šetrnějších technologií, vyhodnotit riziko zásobování energií a najít způsob, jak snížit energetickou náročnost české ekonomiky, která je dvakrát vyšší než v zemích západní Evropy. Jejími členy jsou v současné době Václav Pačes (předseda), Josef Bubeník, Vladimír Dlouhý, František Hrdlička, Miroslav Kubín, Petr Moos, Petr Otčenášek, Edvard Sequens a Vladimír Vlk. Tajemníkem komise je Hynek Beran.

Podrobnosti k práci komise a jejím dosavadním výstupům nám sdělil šéf komise, profesor Václav Pačes.

V jakém stadiu je nyní práce komise?

Vlednu se sešla komise s firmami, které nám během podzimu dodaly data. Ukázalo se totiž, že energetická koncepce, založená na skutečně kvalitních údajích, v ČR neexistuje.

Současně platná energetická koncepce nevycházela z reálných dat?

Nepřesvědčilo mě, že data, z nichž vychází, jsou skutečně validní, že z nich lze skutečně vycházet, že je lze věrohodně doložit. Každý subjekt, respektive rezort, dává diametrálně odlišná data, podle toho, jak se mu to hodí.

O získání přesných dat se nyní snažíme. Sešli jsme se s těmi, kdo nám dodali data. Nyní je analyzujeme, budou oponována. Výsledným produktem by měla být publikace, kde bude řečeno, které údaje jsou nepochybně platné, které jsou jen odhady. My nebudeme vládě nic doporučovat, my vypracujeme jen scénáře. Například takto: nepostaví-li se nové elektrárny, jaký to bude mít dopad. Jestliže se postaví, nebo nepostaví jaderná elektrárna, jaký to bude mít vliv na bilanci energetiky. Musíme i odhadnout, jak bude vypadat evropská energetická politika, jaké budou potřeby okolních států.

Jaký bude další postup?

Nyní dáme ta získaná data zoponovat. Až budeme mít oponentní posudky, uspořádáme otevřené sympozium.

Kdo vám dodával ta data?

Nejde jen o data, ale i o jejich zpracování. Vyšli jsme z údajů jednotlivých rezortů a ty jsme revidovali. Data nám zpracovávalo nyní 10 firem, a to na 7 různých témat. Témata byla energetická bilance, ekonomické aspekty, legislativa, technické aspekty – infrastruktura, bezpečnost dodávek. Dalším tématem jsou mezinárodníaspekty, dále úspory, věda a výzkum – potenciál.

Pro zpracování bilance jsme vybrali firmu Enviros, která pracovala pro ministerstvo průmyslu a obchodu i pro ministerstvo životního prostředí. Na bilanci pracovala i EGÚ Brno a.s., ta pracuje pro operátora trhu s elektřinou. O teple referovala firma Ortep, o jaderné energetice pak ÚJV Řež. O obnovitelných zdrojích Asociace obnovitelných zdrojů. O dopravě referovala Fakulta dopravní ČVUT, ale oslovili jsme ji ještě předtím, než se profesor Moos stal členem komise. Spolupracovali jsme i s firmou Invicta Bohemica. Pro legislativu jsme vybrali firmu Euroenergy. Ekonomické aspekty zpracoval Národohospodářský ústav AV ČR. Část o úsporách zpracovávala firma SeVen, která pracovala i pro Světovou banku. Technické aspekty zpracovalo hned několik firem – Česká přenosová o elektrizační soustavě, plynárenskou soustavu Česká plynárenská unie. Bezpečnost soustav pojednalo konsorcium firem CityPlan a Vip. Zpracování dat si však zajistí komise sama.

Čili výstupem budou tři scénáře?

Ne, těch scénářů bude daleko více. Musí se do toho zahrnout i očekávaný vývoj evropské legislativy. Je to celé mimořádně komplikované. Vláda by si z těch scénářů měla pak vybrat.

Vaše zpráva bude hotova až na konci června?

Ano.

Ale ve sněmovně se nová energetická koncepce začne projednávat už v zimních měsících…

To je ale krátkodobá koncepce, zhruba na 10 let, ale nebylo to přesně řečeno. My jsme nezávislá komise pro posouzení dlouhodobých perspektiv energetiky, na 30 a 50 let. Odhadnout vývoj za 50 let je ale dost obtížné. Je těžké odhadnout vývoj průmyslu, dopravy. Ale dají se odhadnout zásoby, vývoj po výstavbě baltské větve ropovodu. Možná, že skončí ropovod Družba, jeho údržba je zanedbávána na ruské a ukrajinské straně, postaví se baltská větev ropovodu z Ruska. Je otázka, jak dlouho jím ještě bude ropa knám proudit. Toto musíme rychle zjistit, jaké plány mají provozovatelé ropovodu Družba a za jakých podmínek. Parlamentu dávat doporučení nebudeme.

Čili neřeknete mu: buď prolomení limitů těžby, nebo jaderná energetika?

Nyní se mluví spíše o narovnání limitů než o prolomení, výměna určitých území za jiná, aby se mohlo něco dotěžit, aniž by se musely bourat další obce. Neví se, zda se po rekonstrukci zvýší účinnost tepelných elektráren…

Ale je to tak, že se rozhoduje de facto mezi dvěma scénáři: uhelným a jaderným?

Ne, tak to není. Shoda je jen na nutnosti diverzifikace zdrojů a nutnosti úspor. Náš průmysl dosud velmi plýtvá, musí přijít nové úsporné technologie. Úspory jsou vůbec nejdůležitější. Důležitým primárním zdrojem bude určitě zemní plyn. Důležité budou i obnovitelné zdroje s tím, že další rozvoj větrné energetiky je poněkud problematický. V Německu už větrné elektrárny způsobily black-out.

Vy osobně jste pro jadernou energetiku, jak jste se vyjádřil na konferenci v Brně?

Já nic takového neřekl, to bylo zkresleno.Ale diskuze o jaderné energetice bude v našich scénářích hrát velkou cenu. Nedovedu si ale představit, že bez jaderné energetiky budeme schopni splnit limity emisí oxidu uhličitého. To je prakticky nemožné, zejména pokud bychom se zaměřili na uhlí. Pokud bychom masivně dováželi plyn, pak by asi bylo možné limity splnit. Je to ale problém bezpečnosti dodávek a ceny. Je dost dobře možné, že už brzy budeme brát ropu a plyn z Německa, místo abychom byli tranzitní zemí. Tím bychom přišli omnoho peněz z tranzitních poplatků a dodávky ropy i plynu by se silně prodražily. Ale koneckonců, my můžeme postavit energetiku i na dovozu plynu a černého uhlí, nicméně je to poněkud riskantní. Bude to mít velké ekonomické dopady na společnosti, prudký růst cen, to by znamenalo velké snížení životní úrovně.

Čili limity emisí oxidu uhličitého nelze splnit bez jaderné energetiky?

Lze, ale jen pokud budeme dovážet plyn a černé uhlí. Ale jaderná energetika není jen Temelín a jeho dostavba. Je otázka, zda by nebylo lépe počkat a pak postavit několik moderních menších bloků, tzv. rychlých, množivých reaktorů třetí generace, které by mohly spalovat vyhořelé palivo. Ty by mohly být rozesety po krajině. Také lze uvažovat o dostavbě Dukovan místo Temelína.

Parlamentu doporučení nedáme, ale tato vláda nerozhodne o budoucnosti jaderné energetiky. Je to politicky neprůchodné, navíc premiér v Rakousku uvedl, že se neuvažuje o dostavbě Temelína. Je to problém. Na druhou stranu při dovozu uhlí a plynu se bez jaderné energetiky obejít můžeme. Nároky na spotřebu tepla už neporostou, ani spotřeba elektřiny neporoste donekonečna, až se objeví nové úsporné technologie. Nevidím to proto tak tragicky, že bez jaderné energetiky by to vůbec nešlo. Pokud se udělají rozumně retrofity, bude se dovážet plyn a černé uhlí.

Za rozhovor děkuje Alena Adámková

Do roku 2020 se má zásadně změnit podoba energetiky v Evropě, a tedy i v České republice. Evropská unie chce pokrýt pětinu své energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů. V limitu pro Českou republiku zohlednila její geografickou polohu a také výši hrubého domácího produktu, ale i tak bude navržený 13% limit těžko dosažitelný. Znamená to oproti roku 2005 více než dvojnásobek, tehdy se podíl pohyboval na 6,1%. Energetiku také výrazně změní boj proti vypouštění oxidu uhličitého. Hned dva návrhy totiž směřují k úpravě obchodování s ním a také vymezení rámce pro zavedení technologií zachycování CO2 v elektrárnách.

Povolenky na vypouštění oxidu uhličitého už nebudou zadarmo

Na uvedené téma hovořili z nejrůznějších úhlů pohledu Václav Bartuška – velvyslanec se zvláštním posláním (MZV ČR), který má na starosti energetiku a energetickou bezpečnost ČR, Alan Svoboda – ředitel divize obchod, ČEZ, a. s. a Filip Thon – místopředseda představenstva RWE Transgas, a. s.

Česká realita

Česká republika má pouze vlastní zdroj elektřiny.Hlavním zdrojem výroby je buď jádro, nebo hnědé uhlí, což s sebou přináší určité problémy. Např. nesouhlas našich sousedů, ale i zdejších občanů. Těžbě uhlí musela ustoupit nejedna obec, další jsou ve hře a obyvatelé pochopitelně vzdorují. Na dovozu ropy a plynu jsme velmi závislí.

Podle Václava Bartušky si Česká republika i ostatní země EU začaly více všímat energetické bezpečnosti v okamžiku, kdy v podstatě ztratily do značné míry kontrolu nad energetikou. ČR privatizovala plyn i těžbu ropy a stát má nyní možnost přímého vlivu pouze u elektrické energie prostřednictvím ČEZ. Je to situace poněkud zvláštní, protože na jednu stranu stát privatizoval plyn a ropu takřka kompletně, na druhou stranu samozřejmě veřejnost vidí stát jako garanta toho, že budeme mít čím svítit a čím topit. Svým způsobem byla varovná ukrajinská krize v lednu 2006. Tehdy začalo Rusko mnohem více vnímat energetiku jako možnost, jak se stát znovu vlivnou zemí díky zásobám zemního plynu a ropy, jejichž spotřeba neustále stoupá. EU se snaží o jednotnou politiku vůči Rusku, ale jednotlivé státy (typické je Německo, Francie, Itálie, Rakousko, Slovensko, ČR) si vedou separátní dlouhodobé obchody s Ruskem. Během 15 let by mohla nastat i taková situace, že k nám plyn nepoteče a na západ ano – Rusové se zhruba před 8 roky rozhodli v dlouhodobém horizontu obejít Bělorusko a Ukrajinu, protože se cítili být vydíráni. Řešením je Nord Steam – Baltský plynovod, který se zřejmě začne stavět v nejbližší době, a Blue Stream – plynovod, který vede jižní cestou již do Turecka a je návrh, stavět jej dále přes Balkán až do Evropy. V okamžiku, kdy by Rusové měli tyto dvě přepravní cesty do západní Evropy, negativně by se mohla změnit naše pozice tranzitní země s ohledem na daně plynoucí z Transgasu, ale i pocit bezpečí, že Rusové „neutáhnou kohouty“ plynovodu zásobujícího také Německo či Francii. Také skutečnost, že Rusko zásadně přechází na vývoz ropy pomocí tankerů, může ovlivnit naši energetickou bezpečnost. V Evropě je v plánu výstavba ropovodu Burgas z Bulharska do Alexandropole vŘecku – obchází Dardanely a Bospor a Rusové již nemají v plánu opravovat ropovod Družba. Hlavním dodavatelem ropy pro ČR tak může být výhledově ropovod Ingolstadt, který se dnes využívá z 20 % jeho kapacity. Na jeho stavbu jsme přispěli částkou 12 mld. Kč. v 90. letech minulého století.

Ztoho je zřejmé, že se energetická situace ČR může v dlouhodobém výhledu výrazně změnit. A to s ohledem na zmíněné ruské změny, tak i měnící se postoj EU, která zahájila po ukrajinské krizi poměrně razantní inherenci do oblasti energetiky. Snahou je mimo jiné oddělit výrobce přepravních sítí a distributorů energií, razantně prosadit redukce zplodin CO2, prosazovat obnovitelné zdroje. „Pokud bychom chápali energetickou bezpečnost jako stavbu nových ropovodů, plynovodů a zásobníků, případně jako návod jak jednat s Ruskem, Iránem či dalšími, tak jsme do značné míry ve slepé uličce. Protože ceny těchto surovin půjdou výrazně dál v průběhu dalších let a naše ekonomiky (tím myslím celý západ) se buď ocitnou naprosto závislé na zemích, které nejsou úplně přátelské k nám, anebo dokážeme najít sílu k technologickému průlomu, který potřebujeme. Abychom měli nové typy motorů, nové druhy reaktorů, nové typy energií – protože pokud budeme dále závislí tak, jak jsme nyní ve vzrůstající míře na zemích, jako je Rusko, Irán, Katar, tak to pro nás bude patrně politický problém.

Vezmeme-li v úvahu, že v roce 1999 zaplatila ČR za dodávky ropy aplynu zhruba 40 mld.Kč a v roce 2006 za podobné množství již 141 mld. Kč, jedná se o velkou zátěž pro naši ekonomiku,“uzavřel velvyslanec Bartuška.

Dominantní hráč

Ředitel divize obchod, ČEZ, a. s. Alan Svoboda hned úvodem zdůraznil proměnu v postavení ČEZ: vminulých 2 letech se stal z monopolu dominantní hráč. Nyní tržní podíl v segmentu korporátních zákazníků poklesl natolik, že už ani nemáme podíl podle definice typické pro antimonopolní úřady, které hovoří o 40% podílu na trhu. ČEZ se tak zřejmě do budoucna zbaví břímě držet se zpátky a nesoutěžit nástroji a způsoby, jakými mohou soutěžit tři desítky konkurentů, které na trhu má.

Zajištění dodávek elektřiny, pokud možno z vlastních zdrojů a s využitím paliv, ve kterých můžeme být soběstační, nebo alespoň můžeme spoléhat na to, že jejich dodávka bude spolehlivá a bude za ceny, které nebudou vytvářet neúměrný tlak na další růst cen výstupu, je pro ČR velmi podstatné. Česká republika prochází jakousi konvergenční křivkou, která nevyhnutelně míří k tomu, že se ceny v celém regionu spojí. Nejen tak, že ceny ČEZ rostou k regionálním, ale v jiných regionech také významně klesají. Ve srovnání s křivkou německého trhu vůči italskému, španělskému nebo britskému je zřejmé, že naše konvergují směrem do středu, a ty extrémně vysoké zase naopak dolů. Tak se vytváří více méně jedna cenová hladina, která je tržními mechanizmy držena plus minus tak, že funguje pohromadě. Je to dáno liberalizací trhu, která umožňuje obchod elektřiny přes hranice a soutěž nejen výrobců uvnitř jedné země, ale v rámci celého regionu.

Doposud platilo, že jsme byli zemí přebytkovou, která měla více elektřiny, než sama spotřebuje, a měla dokonce více elektřiny, než kolik lze vyvést do ostatních zemí. V ten moment se cena samozřejmě tvořila odděleně od zbytku regionu. Nyní je ale region propojen, neboť se přebytek zkrátil. Výrazně roste spotřeba v ČR – procenta jsou spojena s růstem HDP, navíc se odstavují některé zdroje. Ceny elektřiny v Čechách jsou více méně na stejné hladině s německými. Vzhledem k vývoji situace v okolních zemích by byl omyl domnívat se, že bychom z nich mohli elektřinu dovážet, neboť jsme v regionu poslední výspou, která má ještě nějaký přebytek. Německo je deficitní, spoléhá na importy z Francie. Polsko už v roce 2006 řešilo velkou energetickou krizi a s příchodem nových environmentálních projektů je téměř jedna třetina jejich portfolia neschopna provozu podle licenčních podmínek – neznamená to, že je nemohou porušovat, ale oficiálně by v provozu tyto elektrárny být neměly. Slovensko je nyní zemí importní, protože Bohunice a jejich odstavení taktéž vymazaly zmapy všechny exporty ze Slovenska a naopak je přiměly se starat, jak elektřinu pro své potřeby opatřit. Maďarsko tento problém řeší roky vzhledem k tomu, že tam nebylo možno postavit nové zdroje, a tak už má dlouhodobě nejvyšší cenu elektřiny v regionu a propad nabídky s poptávkou se ještě prohlubuje. Podle A. Svobody tudíž není v našem okolí země, odkud bychom si mohli opatřit elektřinu, kdybychom s ní měli problém. A to je stav nouze.

Pokud jde o cenu elektřiny, odvíjí se od ceny uhlí, ropy, povolenek CO2 a platí, že ani česká, a už ani německá cena nemotivuje investory k výstavbě nových zdrojů. Již v roce 2006 měl ČEZ rekordní objem výroby ze svých zdrojů, což je dostupné jen proto, že se snaží využít naše portfolio uhelných elektráren více v režimu základního vytížení a dělá provozní opatření v jaderných elektrárnách tak, aby nejen neměly další poruchy, ale aby disponibilita stoupla na světově nejlepší úroveň. Tato opatření v příštích letech ještě možná umožní trochu zvýšit výrobu.

Navíc ČEZ odstartoval celkový program obnovy zdrojů, který již vloni z jeho programu odebral minimálně 400 MGW v prvních dvou blocích v Tušimicích, a tzv. vláček odstávek bude pokračovat až do roku 2015. Vezme-li se v úvahu, že Česká republika chce být ve středoevropském měřítku zemí, která je alespoň vyrovnaná – nechce být tudíž ani velký exportér, ale ani velký importér, bude nám v roce 2020 chybět 15 TWh výroby a v roce 2030 již 31 TWh. Rozhodně nejde o vzdálenou budoucnost, neboť vzhledem ke lhůtám výstavby nových zdrojů už jsou v podstatě některé z deficitů možná neodvratné. Uvedený deficit může způsobit minimálně plné nevyužití uhelných uhelných zásob, které jsou za limity. Pokud nebudou posunuty, tak už se od roku 2015 bude propadat instalovaný výkon zhruba o2000 MW, což neumožní objem dosavadní výroby. Ani ten nejlepší scénář plného využití veškerého uhlí, které je k dispozici, by nevedl k vyšší výrobě, maximálně se udrží stávající stav. Rozhodně nám hnědé uhlí nepomůže pokrýt novou spotřebu, pouze nám umožní zachovat výrobu na stávající úrovni. Limitovaný potenciál spočívá v plynu, primárním zdroji energie, určeném pro špičkování. Proto lze očekávat, že se i u nás, podobně jako v zahraničí, vybudují špičkovací elektrárny – v nich je určitý potenciál. A. Svoboda zmínil rovněž jádro. Při posuzování, jak si stojí jednotlivé zdroje na dimenzi disponibility a na dimenzi variabilní náklady, tak ty klasické – plyn a uhlí jsou disponibilní, ale velmi drahé s ohledem na variabilní náklady. Navíc je do budoucna otázkou, kam se ceny těchto komodit budou ubírat. Jediný průsečík dvou kladů současně je jaderná energetika, kde je vysoká disponibilita za levné peníze. Summit EU vloni na jaře konstatoval, že jádro je technologie, která nabízí významný potenciál pro tzv. bezuhlíkatou výrobu elektřiny. Lze tedy předpokládat renesanci jaderné energetiky a vývoj v řadě zemí střední Evropy, které měly jako hlavní zdroj uhlí a nemají přístup k levnému plynu, tomu nasvědčuje. Můžeme zmínit některé z pokročilých projektů: Belene v Bulharsku, Cernavoda v Rumunsku, Mochovce na Slovensku, zcela nové pak v Polsku, náhrada za Bohunice na Slovensku, Paks vMaďarsku.

Plyn zůstává ve vysoké hře

U plynu jsou samozřejmé důležité zdroje a jejich dostupnost, dále pak zásobníky a zajištění bezpečnosti dodávek. Plynárenství je ale především trhem producentů. Filip Thon, místopředseda představenstva RWE Transgas, a. s., přiblížil úvodem zdroje zemního plynu. V Evropě jsou prokázané zásoby 72 bil. m3 plynu, v Rusku pak až 58 bil. m3 z celkového množství v Euroasii, které činí 64 bil. m3. Na Středním východě jsou zdroje především v Iránu, Kataru a Arabských emirátech, tvořené zhruba 26–27 bil.m3 v Iránu a stejně tak v Kataru a asi 6 bil. m3 v Arabských emirátech. V Rusku, Iránu a Kataru je tudíž zhruba 60 % světových zásob zemního plynu. Zatímco Velká Británie a Německo spotřebovávají přibližně každá země 100 mld.m3 plynu, v ČR je to kolem 9–10 mld. m3, což odpovídá asi 100 Twh. V ČR se v posledních letech počet zákazníků zvyšoval, ale snižovala se průměrně o 2 % spotřeba v důsledku úsporných opaření a zvyšování efektivity. Například v oblasti teplárenství docházelo k náhradě parního média teplou vodou, jejíž transport je efektivnější.

RWE Transgas transportuje zemní plyn z Ruska do západní Evropy. Roční kapacita tohoto potrubí je zhruba 87–88 mld. m3. Z dalších plynovodů, které zásobují Evropu, lze zmínit Jamal, s roční kapacitou přibližně 32 mld.m3, a zNorska Evropa 1 – 14 mld.m3 a Evropa 2 – 25 mld.m3. Další projekty jsou v plánu nebo ve výstavbě.

Pokud jde o zásobníky, střední Evropa má zásobníkovou skladovací kapacitu kolem 28 mld. m3, skladovací kapacita evropského trhu je kolem 66 mld.m3. ČR má asi 20 % vlastní spotřeby kryto vlastní zásobníkovou kapacitou – RWE Transgas disponuje zásobníky Dolní Dunajovice, Tvrdonice, Štranberk, Třanovice, Lobodice aHáje o celkové kapacitě 2,2 mld.m3, zásobník Uhřice, kde je 180 mil.m3 kontrahováno, amá pronajaté i zásobníkové kapacity mimo ČR, např. v obci Láb na Slovensku. RWE má 25 % plynu kontrahováno z Norska (do roku 2017) a dále 75 % z Ruska, dnes po řadě jednání zhruba za stejnou cenu. Úspěšné bylo také jednání koncernu RWE s dodavatelem ruského plynu Gasprom – nákupní smlouva na komoditu byla prodloužena za srovnatelných, čili v zásadě pro nás za výhodných podmínek, do roku 2035, stejně jako tranzitní kontrakt přes ČR v tranzitní kapacitě 30 mld.m3/rok. RWE se v rámci této diskuze postarala, že je tady komodita do roku 2035 a že do roku 2035 bude ČR hrát stále významného tranzitéra zemního plynu.

RWE se podílí v současné době na výstavbě dvou LNG terminálů – zkapalněného zemního plynu. V případě Rotterdamu se bude jednat o 3 mld.m3 zemního plynu, které by měly být do roku 2010 k dispozici pro dodávku do holandských a dále pak německých sítí. Stejně tak RWE Transgas v konsorciu spolupracuje s jednotlivými společnostmi na ostrově Krk, kde od roku 2011 počítá s kapacitou až 10 mld.m3/rok. V souvislosti s bezpečností dodávek a fungováním trhů zemního plynu je třeba zmínit energetickou burzu EEX v Lipsku, která doposud funguje především pro elektřinu se 159 účastníky. Od 1. 7. 2007 funguje tato burza i pro zemní plyn. Samozřejmě se bude jeho cena utvářet podle dostupnosti. Energetická bezpečnost České republiky není sice zoufalá, ale v zásadě by měl být vyhlášen stav nouze a ten je třeba do budoucna řešit. Některé země v tomto případě volí jádro jako řešení díky tomu, že evropský summit dal této cestě zelenou.

ef