Vládní koalici čím dál tím více rozděluje postoj k jaderné energetice. Strana zelených sice prosadila, aby v programovém prohlášení vlády bylo uvedeno, že tento kabinet nepočítá s dalším rozvojem jaderné energetiky, ODS však tento postoj v poslední době výrazně přehodnocuje. V tom je zajedno s opoziční ČSSD.

Česko se totiž musí rozhodnout: buď výroba elektřiny z domácích zdrojů, anebo dovoz energie ze zahraničí. Česko je nyní jednou z mála evropských zemí, která má elektřiny dostatek a přebytky ve výrobě vyváží. Různé scénáře ale předpovídají, že bez výstavby nových zdrojů se někdy v průběhu následující dekády situace otočí a země bude zápasit s nedostatkem elektrické energie. Bod zlomu datuje část expertů k roku 2015, jiní až 2025, kdy bude odstavena jaderná elektrárna v Dukovanech. Odhady se zatím různí. Zveřejnění hned několika analýz má ovšem hmatatelný výsledek: kolem české energetiky začíná být politické dusno.

Topolánek pro jádro

„České republice nezbývá v energetice do budoucna příliš dalších možností než jaderná energetika,“ řekl nedávno na evropském energetickém fóru v Praze předseda vlády Mirek Topolánek. A dodal: „Říkám to přesto, že mám ve vládní koalici Stranu zelených, která tento vývoj odmítá. Otevřená diskuze je potřebná.“

V budoucnu bude totiž podle Topolánka elektřina Česku chybět. „Pokud bychom ji dováželi, tak totálně rezignujeme na určitou míru soběstačnosti v elektrické energii,“ řekl premiér. Scénář, který počítá s nárůstem výroby na bázi zemního plynu, zase podle Topolánka znamená rezignaci na energetickou bezpečnost ČR. Rozhodnutí o další výstavbě kapacit na spalování černého uhlí by podle premiéra zkomplikovalo snahu snižovat emise.

Postoj k jaderné energetice přehodnocuje i Evropa

Hlad po energiích odstartoval podle Topolánka změnu postoje k jaderné energetice v celé Evropě. Finsko například staví největší jaderný blok v Evropě a o potřebě energie z atomu uvažuje i celá řada dalších zemí, například Velká Británie či Portugalsko. „V Evropě jde o to, abychom uznali jadernou energetiku jako jeden z klíčových prvků snižování emisí oxidu uhličitého,“ řekl premiér. Dodal, že například na Slovensku se rozhodli dostavět další dva bloky jaderné elektrárny Mochovce. Postaví je italská firma Enel, která je většinovým vlastníkem Slovenských elektrární. Podle Topolánka existují například plány na výstavbu jaderných bloků Kecerovce na východě země ještě z dob společného česko-slovenského státu.

Topolánek rovněž řekl, že obnovitelné zdroje nejsou řešením potřeb české energetiky, i když jejich podíl do budoucna poroste. „Česká republika nikdy nemůže při rostoucí spotřebě dosáhnout 20% podílu obnovitelných zdrojů. Je to technicky nemožné,“ řekl Topolánek.

Komise: uhlí, nebo jádro

O tom, jak bude vypadat energetická budoucnost Česka, nyní jedná vládní energetická komise, kterou vede předseda Akademie věd Václav Pačes. Komise má do poloviny roku 2008 předložit alternativní scénáře rozvoje a odhadnout trend vývoje až do roku 2050. Současná energetická koncepce nastiňuje situaci do roku 2030.

Vladimír Dlouhý z vládní energetické komise řekl, že vláda by měla přijmout kroky, které v roce 2008 umožní zahájit práce na budování nových zdrojů energie, aby kolem roku 2020 byla v rovnováze nabídka elektřiny a poptávka po ní. Podle Dlouhého to znamená buď využívání jaderné energie, nebo prolomení územních limitů na těžbu hnědého uhlí. Naopak ministr životního prostředí Martin Bursík se vyslovil pro úspory energie a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Podle našeho názoru kvůli přírodním podmínkám ČR mohou obnovitelné zdroje hrát pouze částečnou roli. Bursík také řekl, že součástí energetické koncepce vlády nebude privatizace ČEZ.

Další koncepci připravuje Oldřich Vojíř, třetí Bezpečnostní rada státu, čtvrtou MPO

Vedle vládní komise pracuje na nové energetické koncepci státu i předseda hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Oldřich Vojíř (ODS). Toho premiér Topolánek pověřil, aby pro ODS vypracoval základ budoucí energetické koncepce státu a pomohl přesvědčit zelené k souhlasu s dalším rozvojem jaderné energetiky. Podle Vojíře by se mělo dojít k velké dohodě, při níž se nikdo nebude cítit ani jako vítěz, ani jako poražený. Krom toho existuje ještě komise při Bezpečnostní radě státu: ta už letos v únoru – hlavně pod dojmem z lednového zastavení dodávek plynu z Ruska – doporučila, aby Česko vsadilo především na jadernou energii a uhelné elektrárny. A konečně na své aktualizované energetické koncepci pracují i úředníci ministerstva průmyslu a obchodu (MPO).

Vojíř vidí budoucnost hlavně ve stavbě nových jaderných bloků. Postavit by se podle něj měly nejspíš dva, každý o výkonu 600–1000 MW (tedy zhruba jako dnešní Temelín). Vojíř tvrdí, že by stavba trvala 12 let a stála až 140 miliard korun. „Měly by to být reaktory takzvané třetí generace, s nejmodernější technologií a prvky pasivní bezpečnosti. To znamená takové, které se v případě nehody samy vypínají,“ vysvětluje Vojíř.

Budou prolomeny limity těžby uhlí?

Vojíř má také zkusit přesvědčit zelené: nejen o stavbě jaderné elektrárny, ale také o alespoň částečném prolomení limitů těžby hnědého uhlí na severu Čech. Součástí „velké dohody“ by mělo být posunutí zapovězené linie na dole Bílina, který patří Severočeským dolům, tedy firmě ČEZ. Těžba na dole by se tak prodloužila o 20 let až do roku 2050.

V praxi by to znamenalo rozšíření dolu o zhruba 1,5 kilometru území již zbouraných Libkovic. O ně se – právě kvůli těžbě hnědého uhlí – vedly tvrdé boje v 90. letech. V roce 1992 tam padlo 300 domů, a tak dnes, jak zdůrazňují zastánci další těžby, už není koho stěhovat. Vyjít vstříc zeleným by se mělo odpisem části zásob hnědého uhlí, které leží pod obcemi Horní Jiřetín a Černice, stavbou dvou a možná i tří plynových elektráren, rozvojem obnovitelných zdrojů a programy na úspory elektrické energie.

Vojířova představa energetické koncepce státu se příliš neliší od té, kterou v roce 2004 schválila sociálnědemokratická vláda. I podle ní má jít země dál uhelno-jadernou cestou a podíl obnovitelných zdrojů zvýšit na zhruba 8 % (dnes je to zhruba 5 %). Vojíř tedy klade větší důraz na budování plynových elektráren a obnovitelné zdroje. Dohromady by podle poslance měly dodávat asi třetinu celkové spotřeby elektřiny. Ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů a úsporám ovšem Česko letos v březnu tak jako tak zavázala Evropská unie.

Zelení stále vzdorují, vznikne jaderná „velká koalice“?

V Evropské unii stále platí dohoda, že o jaderné politice si každá země rozhoduje sama. A tak ve Francii, Finsku či Velké Británii jaderné elektrárny běží, naopak Německo, Belgie, Nizozemsko, Švédsko nebo Španělsko výrobu z jádra utlumují. A třeba Rakousko, Dánsko, Itálie nebo Irsko jsou bezjaderné. Nicméně v bruselské rétorice došlo na začátku letošního října k jistému průlomu. Předseda Evropské komise José Barroso prohlásil, že EU by se neměla jaderné energetiky bát. Podpořila ho i eurokomisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Krosová.

Kdy budou mít jasno Češi, ale zatím není jisté. Stoupenci jádra totiž tuší, že pokud u nás nemá vládnout velká koalice, bez dohody se Stranou zelených není jaderná cesta možná. Proto se teď Vojíř hodně zlobí. Několik jeho stranických kolegů v čele s místopředsedou bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Janem Klasem v dolní komoře ostře kritizovalo vládu za „nečinnost“, tedy za dodržování programového prohlášení, do kterého zelení vloni prosadili zákaz stavby nových jaderných elektráren iprolomení limitů těžby hnědého uhlí. Klas se přitom opírá o zprávu ministerstva zahraničí nazvanou Zajištění energetické bezpečnosti ČR, stav a riziko hrozeb, kde Bezpečnostní rada státu, jak už bylo řečeno, doporučuje další výstavbu jaderných bloků i uhelných elektráren. Opoziční ČSSD se připojila a bývalý ministr Milan Urban podal návrh, aby rozhodování o energetické budoucnosti převzala sněmovna.

Debata o energetice ve sněmovně začala  nápadně připomínat návod, jak vykročit na cestu velké koalice. Předseda zelených Martin Bursík také podle toho reagoval. Debatu označil za politicky namířenou proti zeleným a prohlásil, že v nové energetické politice vlády (má být hotova do konce příštího roku) prolomení limitů ani výstavba nových jaderných bloků nebudou. Boj o jádro bude tedy ještě napínavý a výsledek nelze předjímat.

Alena Adámková