Jaké úkoly stojí před českou energetikou a jak si stojí ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie?

Koho se bude týkat požadavek EU na „unbundling“?

Velmi aktuálním úkolem je požadavek Evropské komise na tzv. unbundling, což je vlastnické oddělení výroby od distribuce a přenosu. Energetické firmy, které vlastní obojí, by tak musely prodat přenosové soustavy. Brusel se totiž domnívá, že unbundling je nejlepším řešením pro údajně „zkostnatělý“ trh. Komise by ráda viděla, kdyby se energetické giganty, jako jsou třeba německé RWE, E.On či francouzská EDF, rozdělily, aby se oslabilo jejich monopolní postavení na trhu a posílila větší konkurence. České energetické společnosti ČEZ by se tento postup týkal jen částečně, protože českou přenosovou soustavu vlastní majoritně státní společnost ČEPS. Skutečnost, že majoritním vlastníkem obou firem je stát, Evropské komisi nevadí. Nicméně, ČEZ vlastní pět z osomi distribučních společností (jihočeskou a jihomoravskou vlastní firma E.On, pražskou více majitelů), které sdružil do dceřiné firmy ČEZ Distribuce. V krajním případě by ji ČEZ musel prodat. Unbundling by se v Česku ale mohl daleko více týkat společnosti RWE/Transgas, která zde vlastní jak výrobu, tak distribuci a nemá zde na rozdíl od skupiny ČEZ prakticky konkurenci. Česká vláda dala již v minulosti najevo své obavy ze situace, kdy by se RWE/Transgas musela zbavit celé přenosové soustavy. Jejím vlastníkem by se totiž poté mohla stát například ruská společnost Gazprom, což by neodpovídalo českým strategickým zájmům. Aby ale nucené rozdělení výroby a distribuce v EU začalo platit, musely by s ním souhlasit všechny členské státy unie, což se zatím nezdá být pravděpodobné. Komise tak členským zemím nabídne nejméně jednu náhradní variantu. První z nich by mělo být vytvoření takzvaného ISO, tedy nezávislého systémového operátora, který by provozoval přenosovou soustavu, jež by ale nadále zůstala v majetku původního provozovatele. Ten by však neměl na chod  soustavy žádný vliv.Brusel ovšem hrozí, že kdyby se státy rozhodly pro tento model, bude to znamenat daleko přísnější dohled ze strany Evropské komise a také daleko tvrdší regulaci. Ve hře je proto ještě jedna možnost, jejíž obrysy však zatím zástupci EK jenom naznačují. Předseda Evropské komise José Barroso mluví o ochraně strategických zájmů jednotlivých zemí. Ta by mohla podle jeho slov vypadat tak, že by sice platil unbundling, ale distribuci by nemohl koupit podnik, pro nějž by neplatila stejná pravidla jako pro evropské firmy. Ruský Gazprom by tak byl v podstatě vyloučen, protože i on vlastní vRusku výrobu i distribuci zároveň.

Bez uhlí a jádra nás čeká krize

Neméně důležitým úkolem je zajistit pro českou energetiku dostatek zdrojů. Podle pesimistů totiž do okamžiku, kdy Česko nebude schopno zabezpečit své energetické potřeby z vlastních zdrojů, zbývá jen pět let. Česko má zatím proti řadě jiných zemí výhodu v energetické soběstačnosti. Dosud jsme totiž dokonce jedním z největších vývozců elektrické energie. Předseda Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Josef Fiřt ale vidí v současné energetické situaci problém nefunkčního trhu s elektřinou. Navíc současný přebytek výroby elektřiny nad její spotřebou je podle jeho slov pouze dočasný stav. „Vrchol rozdílu výroby a spotřeby byl v roce 2003, teď už nás čeká jenom jeho pokles,“ domnívá se Fiřt. V Evropské unii je situace obdobná. Podle něj v ní bude nutné vystavět během 25 let na 280 GW nových výrobních kapacit za 900 miliard eur, aby se pokryla budoucí spotřeba elektřiny. „Problémem je nedostatek vlastních zdrojů a nedostatečná infrastruktura,“ podotýká Fiřt. Předseda regulačního úřadu předpokládá, že Česko přestane být energeticky nezávislé v roce 2012, respektive 2017. To v případě, pokud dojde k úpravě ekologických limitů těžby uhlí. Obnovitelné zdroje jsou podle něj pouze marginální částí energetického mixu. „Těžko se budeme  dostávat přes 8 % podílu na celkové produkci, čehož jsme se zavázali dosáhnout do roku 2010,“ tvrdí Fiřt. Ministerstvo průmyslu a obchodu je o něco optimističtější a vyrovnání výroby a poptávky v Česku odhaduje až na rok 2018. „Zhruba po roce 2013 však vlivem postupného odstavování velkých uhelných elektráren bude export velmi rychle klesat až do deficitu v roce 2018,“ míní ředitel odboru elektroenergetiky Ladislav Pazdera. Do roku 2020 budou muset skončit elektrárny s výkonem 3500 MW, což je téměř pětina veškerého instalovaného výkonu v Česku. „Pokud bychom v roce 2018 uvedli do provozu nový jaderný zdroj o výkonu  1200 MW, jsme schopni okamžik nedostatku elektřiny oddálit do roku 2025. Pokud by se rozhodlo o těžbě uhlí za limity, pak minimálně do roku 2030,“ doplnilB Pazdera. Výstavbě nového jaderného zdroje však brání programové prohlášení současné vlády, těžba hnědého uhlí je omezována existujícími limity. Na energetickou krizi se už připravuje i domácí elektrárenský gigant, společnost ČEZ. „V optimistické variantě zůstane Česko energeticky nezávislé do roku 2016. Problém ale je, že nebude odkud elektřinu importovat,“ říká generální ředitel společnosti ČEZ Martin Roman. V současnosti má podle odborníků česká energetika vhodně nastavený mix zdrojů, chybí snad jen velkokapacitní plynová elektrárna, jejíž stavbu ovšem ČEZ už plánuje. „Dostali jsme se ale do období, kdy se musí rozhodnout o obměně jaderných a uhelných zdrojů, které by dosahovaly větší než současnou 40% účinnost,“ připomíná šéf hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Oldřich Vojíř. Mezi poslanci se tak šíří názor, že je třeba začít politickou debatu o výstavbě moderní jaderné elektrárny. V současnosti přitom začala rekonstrukce uhelných elektráren. V prvním  pololetí ČEZ úspěšně zahájil modernizaci tří těchto energetických zdrojů. Významnými kroky jsou zejména zahájení demontážních prací v Tušimicích a získání státní autorizace a územního rozhodnutí v Ledvicích. Celkově již ČEZ proinvestoval 5,2 miliardy korun. Plán zahrnuje v následujících šesti letech obnovu 10 stávajících a výstavbu až 3 nových hnědouhelných bloků.

Další úkol: snížit emise CO2

Česko stejně jako další členové unie musí splnit také závazek snižování emisí při výrobě energií. Energetický „balíček“ unie požaduje, aby se emise do roku 2020 snížily alespoň o pětinu. Zároveň by se ve stejném období měly obnovitelné zdroje na výrobě podílet 20 %. „Obnovitelné zdroje jsou v rozumné míře vhodným doplňkem energetického mixu, avšak nikdy nemohou nahradit velkou energetiku – uhlí a jádro,“ říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner, který je k takovému podílu skeptický. Fakta podle něj hovoří za vše. V Česku je potenciál vodních elektráren již téměř vyčerpán. Pro větrnou ani sluneční energii nejsou u nás příliš vhodné podmínky. U biomasy se sice počítá s výrazným nárůstem výkonu až na 2200 GWh v roce 2010, ale existuje faktický nedostatek ploch pro její větší pěstování. Také Hüner proto patří mezi zastánce dalšího rozvoje jaderné energetiky – ať už dostavbou nových bloků Temelína, nebo výstavbou zcela nové elektrárny. Evropská komise přitom považuje jádro za přijatelný zdroj, který neprodukuje skleníkové plyny. Rychlým řešením může být i výstavba plynových elektráren, nevýhodou je jasná závislost na dovozu suroviny.

Obnovu potřebují i sítě

Také i Česko už zažilo velmi nepříjemný energetický kolaps. Vloni v létě „vysadila“ kvůli horku na devět hodin přenosová soustava a bylo nutné urychleně nakoupit elektřinu v zahraničí. Taková situace v tuzemsku nenastala více než třicet let, odborníci ovšem varují, že se  může opakovat. Přenosová soustava v celéEvropě je totiž zastaralá a teplotní výkyvy jsou stále častější, ať v létě či v zimě. Anakoupit elektřinu v zahraničí bude stále obtížnější a samozřejmě i dražší. Máme se i v ČR obávat častějších poruch sítě nebo dokonce black-outů, tj. totálních výpadků elektřiny? „Elektrizační soustava je soubor technických prvků, které mají svou spolehlivost a poruchovost. Děláme všechno pro to, aby k blackoutům nedošlo. Máme připravena technická a organizační opatření, naše dispečery stále školíme a simulujeme všechny možné i nemožné stavy, spolupracujeme se sousedními provozovateli soustav. Že to zvládáme, jsme se všichni přesvědčili 25. července 2006, kdy jsme museli vyhlásit stav nouze, a přesto nebyl nikdo bez elektřiny. Ale nikdy bych si nedovolil tvrdit, že nám black-out nehrozí,“ říká šéf společnosti ČEPS Vladimír Tošovský. Dodává, že ČEPS dělá ale vše pro to, aby naše rozvodná soustava, která patří podle odborníků k nejstabilnějším v Evropě, problémům odolala. „ČEPS má rozsáhlý investiční program a investuje do rozvoje přenosové soustavy zhruba 2,5 mld. Kč ročně. Stále studujeme, jaké jsou potřeby a nároky na soustavu, a snažíme se je v předstihu řešit. Postavit nové vedení je ale nesmírně náročný proces, mnohdy skutečně neřešitelný. Trvá to kolem 10 let. Přitom samotná výstavba je vlastně jednoduchá a do roka je realizovatelná. Horší je to se všemi možnými jednáními předcházejícími realizaci. Uvědomíme-li si tu potřebnou dobu výstavby a dále i potřebnou dobu výstavby nových zdrojů, tak nyní řešíme stav za 10–15 let,“ vysvětluje Tošovský. Dodává, že soustava se musí připravit i na případné masivní dovozy elektřiny při jejím nedostatku. „Pokud se v České republice nepostaví dostatek nových zdrojů – a to je vyloučeno, mají-li zůstat zachovány ekologické limity těžby hnědého uhlí i stop jaderné energetice – přestane být země kolem roku 2012 ve výrobě proudu soběstačná. Pak bude jediným řešením přivést k nám elektřinu z východní Evropy,“ vysvětluje Tošovský. Státy bývalého Sovětského svazu jsou podle Tošovského jediným evropským regionem, odkud by se mohla dovážet nedostatková energie do střední, ale i jižní Evropy. ČEPS počítá s tím, že se prostřednictvím jeho soustavy bude dopravovat z východu elektřina i do dalších evropských států. Proto už začal s posilováním sítí. „Nutné je především zvýšit kapacitu linek vedoucích severojižním směrem,“ upřesnil Tošovský. K napojení východoevropských sítí ke středoevropským přitom nestačí jen posílit přenosové cesty, vyřešit se musí i odlišnost  parametrů obou soustav. „Napojení Ukrajiny k evropským systémům vyžaduje řešení řady technických problémů. Pracuje na tom Evropská komise ve spolupráci s těmito státy,“ řekl Tošovský. Kromě posilování sítí kvůli chystanému importu východoevropské elektřiny řeší ČEPS ještě jeden závažný problém. Jak připravit domácí rozvodnou síť na chystaný nástup větrné energie. V zemi jsou nyní připraveny stovky projektů větrných elektráren. Dohromady představují výkon kolem 1200 megawattů, což je víc než dnešní kapacita Temelína. I když reálná je podle  odborníků výstavba větrníků o instalovaném výkonu asi 800 megawattů, náklady na zálohy, rezervy a služby, nezbytné pro jejich připojení k přenosové síti, prodraží podle Tošovského provoz celé elektrizační soustavy asi o 7 miliard korun ročně.

Alena Adámková