Na rostoucí ceny elektřiny jsme se ptali ředitele divize Obchodní společnosti ČEZ Alana Svobody.4

Při pohledu na novinové titulky má čtenář leckdy dojem, že se cena elektřiny zvyšuje neustále, že to je takový nekonečný příběh. Jak to vlastně je?

Je trochu nešťastné, že se o zdražování ceny elektřiny, které je už známo od léta, mluví stále každý měsíc. Pak to vypadá, že se zdražuje znovu měsíc co měsíc, a přitom jde stále o jednu a tutéž událost, která vyvolala nárůst cen. A tou je změna cen na velkoobchodním trhu. Tyto ceny se vždy stanovují na rok dopředu, konkrétně v srpnu až září předcházejícího roku, kdy se odehrávají aukce a jiné obchody, které určí výši velkoobchodní ceny na příští rok. Pochopitelně tato velkoobchodní cena se promítá do koncových cen, které zákazník platí za elektřinu a její dopravu na místo spotřeby. Cena silové elektřiny tak podle toho, zda jde o domácnosti či pro zákazníky, tvoří buď menší, anebo větší podíl na celkové ceně. Je proto nekorektní, když se v médiích stále opakuje, že ČEZ zdražuje. Za prvé, není to něco, co bychom sami vyvolali, je to dáno vývojem nabídky a poptávky na celém středoevropském trhu, a za druhé, to celé má kořeny v událostech v období srpen až září předcházejícího roku. Jedinou další cenotvornou informací o tom, jak bude vypadat koncová cena pro spotřebitele následující rok, je stanovení výše regulovaných poplatků Energetickým regulačním úřadem.

Jak vnímáte založení burzy s elektřinou? Je to konečně bič na ČEZ a jeho cenovou politiku?

Jak už jsem uvedl, ani v současné době si nemůže ČEZ či jakýkoliv jiný výrobce elektřiny diktovat cenu elektřiny. Její tvorba podléhá plně tržním principům, střetu nabídky s poptávkou. Například ČEZ prodává svojí produkci v transparentních aukcích, které respektují tržní principy. Prodej přes burzu však může výrazně rozšířit nabídku elektřiny na českém trhu. Obchody na burze by se mohly uzavírat na celý rok. Daly by se tu obchodovat kontrakty uzavírané v předstihu pro budoucí období, možnosti pro obchodníky i zákazníky by se rozšířily. Jde o cestu pro další zkvalitnění trhu s elektřinou. Vznik Energetické burzy by na ceny elektřiny v České republice neměl mít vliv. Pro odběratele elektřiny znamená výměna klasických obchodů za nákup elektřiny na burze to, že si budou pravděpodobně dříve muset zvyknout na západoevropské tržní ceny. Ty bude do jisté míry pražská Energetická burza kopírovat.

Znamená to tedy, že dojde rychleji k vyrovnání hladiny cen v celém regionu? Pro českého spotřebitele by to byla další špatná zpráva, neboť ceny v okolních zemích jsou výrazně vyšší…

Předně, velmi často zde dochází ke špatné interpretaci. Pokud mluvíme o vyrovnávání cen elektřiny, jde o postupné vyrovnání velkoobchodních cen silové elektřiny mezi českým trhem a nejbližším zahraničním (Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Německo a výhledově i Polsko). Neznamená to však, že domácí koncový zákazník bude platit stejné ceny jako v zahraničí. Celková cena elektřiny pro spotřebitele není jen cena za vlastní, silovou elektřinu, ale jsou zde i další složky – zatímco k vyrovnání cen silové elektřiny postupně dojde, ceny distribučních a přenosových služeb zůstanou rozdílné. V zahraničí jsou mnohem vyšší než u nás. Buďto jsou v zahraničí přehnané poplatky a regulátor tam neplní svoji funkci, anebo, což je pravděpodobnější, jsou provozovatelé našich sítí schopni fungovat za mnohem nižší náklady. Díky tomu celkové platby domácností za elektřinu zůstanou u nás trvale nižší než v zahraničí.

Co všechno tedy tvoří celkovou cenu, která se objevuje na zákazníkově faktuře?

Vezmeme-li domácnosti jako zákaznický segment, který je nejcitlivější k vývoji cen, tak u nich zhruba 40 % ceny tvoří samotná elektřina, dalších 40 % regulované poplatky za použití přenosových a distribučních sítí i poplatky, které představují dotace výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů. A posledních zhruba 20 % tvoří daně. Když vzroste cena silové elektřiny, tak se to projeví nejen v oněch 40 % za elektřinu samotnou, ale samozřejmě i alikvotní částí na nárůstu daně. Ta je totiž počítána procentem ze základu tvořeného cenou elektřiny i regulovanými poplatky.

Jaký je konkrétně nárůst cen pro letošní rok 2007?

Cena silové elektřiny vzrostla zhruba o 18 %, nicméně průměrná cena elektřiny pro domácnosti se zvýšila v průměru o necelých 8 %. V rámci distribučního území Skupiny ČEZ dokonce nejméně v celé České republice, o 7,6 %. Z toho je vidět, že přestože cena silové elektřiny roste rychleji, celková cena pro domácnosti roste výrazně pomaleji, a to díky stabilním poplatkům za distribuční a přenosové služby.

Přesto však podle nedávno zveřejněné statistiky Eurostatu, který v 29 zemích Evropy srovnával, jakou část průměrného příjmu zaplatí domácnosti za energii, nevychází Česká republika zrovna lichotivě. Z hlediska kupní síly máme devátou nejdražší elektřinu na kontinentu.

Záleží na úhlu pohledu. Já to beru jako velmi dobrou zprávu pro české spotřebitele. Znamená to, že i když elektřina je komodita, jejíž cena se neřídí koupěschopností obyvatel v jednotlivých zemích, je na tom český spotřebitel mnohem lépe než v řadě dalších zemí. Jen si vezměte pořadí tohoto žebříčku: na prvním místě coby nejdražší země je náš nejbližší soused Slovensko, pak následují Polsko, Itálie, Nizozemsko, Rumunsko, Dánsko, Německo, Maďarsko. Česká republika je až na devátém místě. Kdybychom navíc srovnávali cenu elektřiny, tak jak je bez dalších úprav, vyšlo by, že ČR je stále zemí s jednou z nejnižších cen elektřiny v celé evropské pětadvacítce.

Zmínil jste spornou vypovídací hodnotu takového žebříčku…

Ano, srovnávat cenu komodity na paritě kupní síly není dost dobře možné. Stejně tak by nám vyšlo, že máme nejdražší bydlení, nejdražší jídlo, nejdražší benzin, nejdražší prostě všechno další, co si nemůžeme dovolit, protože naše životní úroveň zatím není tak vysoká jako v zahraničí – zejména ve „starých“ zemích EU. Dobrá zpráva je, že naše životní úroveň se však zlepšuje mnohem rychleji než v ostatních zemích unie.

Jak v ČR dlouhodobě vychází cena elektřiny v porovnání s některými dalšími komoditami, které jsou nutné pro běžný denní život?

Podíváme-li se na posledních zhruba 15 let, nárůst nominálních cen elektřiny (tj. bez zohlednění inflace) byl v řádu asi 400 %. Nedávno zveřejněné statistiky například srovnávají dlouhodobý nárůst cen vodného a stočného. Jestliže cena elektřiny vzrostla 4×, u vodného to bylo 60×! A to už je velmi dramatický rozdíl. Je zde další zajímavý ukazatel, růst životní úrovně. Před 20 lety si lidé mohli ze svého platu dovolit menší objem elektřiny, než je tomu dnes. Jinými slovy, platy rostou rychleji než cena elektřiny.

Často jsou slyšet hlasy, že ČEZ má obrovské zisky. Jen za tři čtvrtletí to bylo 22 miliard korun, a přitom zvyšuje ceny. Tytéž hlasy dále argumentují: Proč stát, ze dvou třetin vlastník ČEZ, nezasáhne a neudrží co nejnižší úroveň ceny elektřiny?

Kdybychom se ve vývoji našeho energetického trhu vrátili dejme tomu 10, 15 let zpět, tak bych si dovedl představit, že v tehdejším systému existovaly nástroje, jak toho dosáhnout. Tehdy to byl regulovaný trh a tehdy byl ČEZ stoprocentně vlastněný státem, nebyl společností zodpovědnou za své výsledky mezinárodním akcionářům, ale spíše to byl podnik veřejných služeb. V té době si dovedu představit, že by takto stát mohl reagovat. Nicméně dnes je v celé Evropě přijatý princip otevřeného trhu s elektřinou, tak jako s jinými komoditami, a je to trh, na kterém spolu soutěží výrobci v celém regionu. Je třeba říci, že tak jako dosud u nás byly ceny elektřiny velmi nízké, v jiných místech Evropy byly naopak velmi vysoké. A to, že se celý trh otevírá, znamená, že místní trhy se srovnávají a vzniká silnější konkurence. Je trochu neblahým efektem pro Českou republiku, že narovnání na regionální hladinu vede k navýšení cen, ale tento proces je téměř u konce. Do budoucna to naopak bude přinášet výhody velmi konkurenčního trhu, který nedovolí, aby ceny v sobě obsahovaly jakoukoli další přirážku nad tržní hladinu.

Od loňska je český trh s elektřinou plně liberalizovaný, a to i pro domácnosti. Do jaké míry se to promítá na odlivu zákazníků ČEZ?

Úbytek zákazníků, to je věc, se kterou se učíme žít. Nejprve se odliv projevil u velkých klientů, tedy v oblasti, kde konkurence přirozeně útočí jako první. Letos jsme ale zaznamenali i velmi citelné ztráty zákazníků v segmentu středně velkých odběratelů a dokonce i u domácností. Proto je nutné být ve střehu, musíme porozumět tomu, proč zákazníci odcházejí a s jakou nabídkou za nimi přichází neustále se rozrůstající konkurence. Ustavili jsme zvláštní skupinu, která přemýšlí o nových konkurenceschopných nabídkách a zákazníky „přemlouvá“, aby s námi zůstali. Tou hlavní iniciativou na podporu prodeje je ale Projekt Zákazník. V rámci projektu jsme si stanovili velmi ambiciózní cíl stát se do tří let společností s nejlepší kvalitou zákaznických služeb v ČR, a to ve srovnání i s jinými poskytovateli služeb na českém trhu, nejenom v sektoru energetiky. Nutno říci, že výchozí pozice není vůbec růžová. V průzkumech zákaznické spokojenosti vychází ČEZ opakovaně na posledních místech. Jen radikálním zlepšením, které si předsevzal Projekt Zákazník, si můžeme udržet zákazníky, věrné a spokojené.

Ukrajuje si ČEZ skutečně tak dominantní krajíc z domácího trhu, jak se neustále traduje?

To, že konkurence razantně vstoupila na český trh, dokumentují celková čísla. Jestliže ještě před dvěma lety činil podíl Skupiny ČEZ na trhu koncových zákazníků asi 58 %, nyní, zhruba 2 roky po jeho otevření, klesl přibližně na 53 %. A obávám se, že výsledky letošního roku ukáží další pokles našeho podílu pod onu magickou hranici 50 %. Ti, co tvrdí, že český trh není konkurenční, budou zřejmě těmito čísly překvapeni. Pro ty, kdo vědí, že na trhu působí již přes 20 velmi aktivních konkurentů, kteří nakoupili elektřinu v aukcích ČEZ a chtějí ji dodávat koncovým zákazníkům, to už tak velké překvapení není. Samozřejmě na tyto skutečnosti musíme reagovat i my, proto současně s „obranou“ našeho podílu na českém trhu rozjíždíme prodej zákazníkům v okolních zemích – na Slovensku a v Polsku a v příští sezoně, to znamená s dodávkami v roce 2008, chceme rozjet prodej i v Německu, Rakousku a Maďarsku.

Připravila redakce