Nález Ústavního soudu České republiky z listopadu loňského roku uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 446/2008 Sb. o návrhu Senátu Parlamentu ČR na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství s ústavním pořádkem České republiky byl pouze jedním z dlouho očekávaných mezníků ratifikace mezinárodní smlouvy označované jako Smlouva lisabonská. Připomeňme, že vláda předložila žádost o vyjádření souhlasu s její ratifikací do obou komor českého parlamentu již v lednu 2008. Po dlouhých jednáních a několikerém přerušení pak Poslanecká sněmovna vyslovila s ratifikací souhlas, když při hlasování 18. února t. r. smlouvu podpořilo 125 poslanců. Diskuze před hlasováním i po něm rezonovala zejména v klubu občanských demokratů – 33 z nich se vyslovilo pro ratifikaci smlouvy a 46 bylo proti nebo se zdrželo.

Zraky obhájců i kritiků Lisabonské smlouvy nyní směřují k horní komoře českého Parlamentu. Byla to právě ona, která – v dubnu loňského roku – iniciovala historicky vůbec první rozhodování Ústavního soudu o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem České republiky včleněném do našeho ústavního pořádku tzv. euronovelou Ústavy. Možná právě proto bylo využití této soudní procedury z pohledu zastánců smlouvy nezřídka vnímáno jako obstrukční proces ratifikace. Přitom zcela nespravedlivě! Tato procedura patří ke standardním ústavním mechanizmům užívaným v řadě evropských států. Senát v zásadě konstruoval obecný dotaz na soulad Lisabonské smlouvy jako celku se základní charakteristikou České republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu s vyloučením možné změny podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy s tím, že demonstrativním způsobem požádal o zaujetí stanoviska zejména v šesti nejdiskutovanějších oblastech:

■ nově zaváděná klasifikace pravomocí Evropské unie typická pro federální státy a nejasný rozsah přenášených pravomocí,

■ povaha čl. 308 SFEU – blanketní norma (nikoliv pouze vnitřní trh),

■ povaha přechodové klauzule (passerelle) – změna rozhodovacího mechanizmu bez ratifikace členskými státy,

■ sjednávání mezinárodních smluv podle čl. 1881 SFEU,

■ povaha Listiny základních práv EU,

■ možnost pozastavení práv členského státu ve vztahu k začlenění tzv. standardů evropského společenského modelu.

Předešleme nyní obecně známý výsledek rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém – při absenci jakéhokoliv separátního kvóta – soud konstatuje, že konkrétně vyjmenovaná ustanovení Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie a celá Listina základních práv Evropské unie nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Na straně druhé však ústavní soud ponechává otevřený prostor pro možné další podání ze strany oprávněného navrhovatele, jestliže ten bude formulovat jiný důvod možného rozporu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem. A právě tato možnost je jednou z mnoha zvažovaných na půdě horní parlamentní komory.

Současně s tím ovšem probíhá diskuze nad novelou zákonů o jednacích řádech Poslanecké sněmovny i Senátu a nad návrhem tzv. stykového zákona. Jestliže Ústavou předvídaný stykový zákon nemá zřejmě ani tentokrát příliš velkou naději na úspěch, novela obou jednacích řádů formulovaná po dohodě všech parlamentních stran již byla schválena Poslaneckou sněmovnou, a to ve zkráceném jednání v prvním čtení. Novela má přitom přímý vztah k Lisabonské smlouvě. Precizuje oprávnění obou parlamentních komor při kontrole dodržování principu subsidiarity, včetně postupu při podávání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru z důvodu jeho porušení. Upravuje dále problematiku tzv. vázaného mandátu – tedy závazku vlády vyžádat si před hlasováním o některých významných rozhodnutích v Evropské radě a v Radě EU předchozí souhlas parlamentu. Jedná se zejména o ta rozhodnutí orgánů Evropské unie, kterými dochází ke změně projednávání návrhů evropských právních aktů na tzv. řádný legislativní postup a na rozhodování kvalifikovanou většinou. Schválením této novely svých jednacích řádů si obě komory českého parlamentu do budoucna vytvářejí prostor pro ovlivňování zásadních rozhodnutí souvisejících se změnami primárního práva.

JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D., prorektor vysoké školy CEVRO Institut; Parlamentní institut