V únoru 2007 vláda ČR schválila strategii v oblasti našeho zapojování do schengenského prostoru, což se stalo jednou z jejích priorit. V září 2007 se Česká republika připojila k schengenskému informačnímu systému a 21. prosince 2007 do něj úspěšně vstoupila.

Již několik týdnů se tedy týká „Schengen“ i našeho státu. Přestože je na nějaké zásadní změny či výstupy ještě brzy, zajímali jsme se o aktuální zkušenosti z našich regionů, zda se v příhraničních oblastech nějakým způsobem projevilo vlastní rušení celnic a dalších překážek na hraničních přechodech.

Celnice opuštěné, provoz plynulý

Schengenský prostor nabízí neomezené možnosti pro individuální turistiku, ať už pro stanovování tras výletů a pěších, či lyžařských túr, nehledě na to, že vedou přes státní hranici. Další stejné klady zaznamenávají ve všech regionech: jednodušší cestování přes státní hranici i zjednodušení přepravy zboží.

Na jihu Čech se právě vedou jednání také o opuštěných objektech celnic, které jsou v majetku státu. Jihočeský kraj podpořil zájem obcí, aby byly na většině přechodů převedeny do jejich majetku k dalšímu využití. Zlínští vítají, že se hranice se Slovenskem opět projíždí bez zastavení a v Jihomoravském kraji chválí, že přestala být státní hranice překážkou pro běžný pohyb občanů, kterým žádné zbytečné zastavování nebrání při cestě do sousedních zemí za nákupy, na dovolenou, za prací či za příbuznými. Stejně živé jsou sousedské vztahy s Dolním Rakouskem. Města a obce na hranicích již z tohoto pohledu nejsou „na konci světa“. Jihomoravský kraj svůj hlavní krok do schengenského prostoru udělal již v září 2006, kdy dobudoval nový odbavovací terminál na letišti v Brně-Tuřanech, které je v majetku kraje. Brněnské letiště tak v současnosti dokonale splňuje podmínky odbavování cestujících v rámci schengenských dohod.

Hlavním zájmem Karlovarského kraje bylo majetkově vypořádat hraniční úseky přeshraničních komunikací II. a III. třídy a provozně nezbytné související pozemky. To se uspokojivě podařilo, žádný vážný problém nezaznamenali.

V Libereckém kraji hodnotí pozitivně vznik nových míst pro přejíždění hranice motorovými vozidly bez čekání.

Obyvatelé Moravskoslezského kraje sousedící s Polskem a se Slovenskem si pochvalují, že mohou konečně cestovat bez jakýchkoliv formalit po každé provozuschopné dopravní cestě – pěšky, na kole, autem či vlakem.

Pardubický kraj se díky své poloze uprostřed ČR, ale i střední Evropy, stává otevřením hranic centrem obchodu a dopravním uzlem. Toho se snaží využít pro rozvoj dopravní infrastruktury, podnikání i cestovního ruchu.

Z pohledu Ústeckého kraje je uvolnění režimu překračování státní hranice přínosem pro budování skutečně funkčních mezinárodních vztahů. V této souvislosti zní podle hejtmana Jiřího Šulce lépe „vztahů sousedských“, neboť je naprosto v pořádku, že když přes hraniční potok vidí někdo k sousedovi, tak k němu nemusí na návštěvu zajíždět přes 15 km vzdálený hraniční přechod. Vliv na občany a také firmy z Vysočiny je nepřímý. Otevření hranic přináší kraji výhodu v tom, že vzrůstají počty sloužících policistů. Důležitý je rovněž psychologický význam otevření hranic – teprve nyní si každý může vyzkoušet, že jsme skutečně součástí svobodného světa.

Otevřená hranice = otevřená spolupráce

Příhraniční regiony navázaly spolupráci s regiony na druhé straně hranice hned po listopadu 1989, takže vstup do schengenského prostoru ji už prakticky nemůže nějakým zásadním způsobem ovlivnit. Mezi Jihočeským krajem a sousedícími regiony Horních a Dolních Rakous a Dolního Bavorska již fungovala na poměrně nadstandardní úrovni. Například více než 50 % podnikatelských subjektů na jihu Čech už má rakouskou či německou kapitálovou účast. Takzvané otevření hranic pochopitelně ještě zjednodušuje vzájemné kontakty i transporty zboží, což se týká i běžných občanů, neboť hraniční přechody nejsou ucpané kamiony.

Totéž platí na Zlínsku, kde s partnerskými kraji dlouhodobě dobře spolupracují. Pro občany a turisty je však zlepšení praktické a patrné na každém kroku.

Na jižní Moravě zaznamenali nový pozitivní impulz pro rozvoj podnikatelské spolupráce, obchodu a služeb, ale také pro další rozkvět turistiky na obou stranách hranice. Vzniká tam řada přeshraničních projektů. Jedním z největších je například záměr vybudovat archeopark zahrnující velkomoravské hradiště Valy vMikulčicích na Hodonínsku a nedaleké slovenské Kopčany – tato oblast je navržena na zápis mezi světové památky UNESCO.

Vstup do schengenského prostoru také usnadní možnosti pro rozšiřování integrované dopravy do příhraničních regionů. Po zániku pohraničních kontrol mezi zeměmi mohou auta i autobusy projíždět bez zastavení, takže se plánuje autobusové spojení například rakouského Poysdorfu s Mikulovem nebo Retzu se Znojmem, na česko-slovenské hranici by mohla integrovaná doprava spojit Hodonín a Holíč. Jihomoravský kraj hodlá jednat i o navazujícím vlakovém spojení.

Karlovarský kraj cítí potřebu najít se sousedy společná řešení při obnově přeshraničních silničních spojení. Komunikace sice existují, avšak díky tomu, že dříve nebyly hraničním přechodem, nebo byly například hraničním přechodem pouze pro pěší, vyžadují obnovu a přizpůsobení pro běžný automobilový provoz. O tom kraj jedná s oběma sousedícími německými spolkovými zeměmi, Bavorskem i Saskem, prakticky od našeho vstupu do Evropské unie.

Propojení systémů veřejné dopravy, např. železniční spojení mezi Libercem, Žitavou a Rybništěm bude zajišťovat jeden dopravce a společně sNěmci budou Liberečtí opravovat stávající komunikace, které byly dlouhé roky uzavřené.

Moravskoslezský kraj musí vždy, ať už se bude jednat o strategické plánování, investice či běžnou denní administrativu, reflektovat novou skutečnost, že z hlediska provozu na pozemních komunikacích se už jedná jen o jedno území.

Pro konkrétní spolupráci Pardubického kraje a Dolnoslezského vojvodství znamená zrušení „pomyslných“ hranic možnost větší spolupráce také zejména v dopravě. Pro režim jediného společného silničního přechodu Dolní Lipka–Boboszów sice vstup do schengenského prostoru příliš velké změny neznamená, naopak na železnici se po dokončení modernizace tratě uvažuje o obnovení provozu osobních vlaků na trati Letohrad–Lichkov–Miedzylesie. Velké šance vidí Pardubičtí také díky národnostní blízkosti i v kultuře či vzdělávání. Zajímavá je imožnost společného využití lyžařských areálů v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem u nás a na Černé hoře v Polsku.

Ústecký kraj a Svobodný stát Sasko spolupracují dlouhodobě v řadě oblastí a otevření hranice mnohé zjednodušuje. Vstup do schengenského prostoru například konečně umožnil podepsání trojstranné smlouvy s Libereckým krajem a německým občanským sdružením ZVON (Zweckverband Verkehrsverbund Oberlausitz-Niederschlesien – Účelové sdružení Dopravní svaz Horní Lužice–Dolní Slezsko) o společném budoucím objednávání železniční dopravy na trati Liberec–Zittau–Varnsdorf–Rybniště/Seifhennersdorf. Dalším z mnoha příkladů je aktuální projekt Bílá stopa, tedy údržba lyžařských běžeckých tras přesahujících z jedné země do druhé, jen počasí jí letos moc nepřeje.

Pro Karlovarské znamenalo otevření hranic také nutnost zabývat se kvalitou již existujících přeshraničních komunikací, na kterých lze předpokládat silnější provoz, než tomu bylo doposud. Kraj připravuje také projekty výstavby zcela nových komunikací – 5. února podepsali představitelé kraje se zástupci Svobodného státu Bavorsko kooperační ujednání o společném postupu při projektování a výstavbě přeshraničního silničního spojení Lipová–Mýtina / Neualbenreuth.

V Moravskoslezském kraji zaznamenali částečné odlehčení dopravní infrastruktury – veškerá doprava už není nucena využívat jen administrativně stanovené přechody a jejich druh, tonáž a provozní dobu. Zejména pro místní dopravu odpadla zátěž přejíždět na druhou stranu hranice mnohdy několikakilometrovou oklikou přes nejbližší hraniční přechod.

Pardubičtí už dříve dokázali společně s polskou stranou využít možností Evropské unie a s její velkou finanční pomocí v česko-polském příhraničí zmodernizovali 32 km silnic včetně 180 propustků a 4 mostů (v celkových nákladech 214,2 mil. Kč). Evropská unie uhradila 99 mil. Kč, zbytek šel z rozpočtu Pardubického kraje.

Podle Ústeckého kraje teprve čas ukáže, jak budeme umět otevřených hranic k obohacení života v pohraničí využít. Například velkou výhodu vidí hejtman Šulc v dostupnosti služeb a obchodů a v nových podmínkách vzájemné konkurence obchodníků a živnostníků. I když jim se to asi nelíbí, obyvatelé  pohraničí mohou na faktu, že levnější pekař nebo instalatér už nežije za neprostupnou státní hranicí, jen vydělat. A to je dobře.

Lze předpokládat, že spolupráce Vysočiny a Dolního Rakouska bude postupně ještě snazší. Tím, že došlo k odstranění (posledních!) celních bariér mezi oběma sousedy, vzniklo prostředí příznivější pro cestování.

Komunikace mezi různými subjekty na obou stranách hranice, mezi územními a místními samosprávami, úřady, firmami, neziskovými subjekty i občany se stane samozřejmější a intenzivnější. Běžnější bude také bydlení či práce na území sousedního státu. Tento vývoj bude však pravděpodobně jen pozvolný.

Nevýhody

Přesně podle zákona akce a reakce přináší každý počin na jedné straně výhody a na druhé nevýhody – a ty se musí řešit.

V Jihočeském kraji nastal zásadní problém tam, kde státní hranice kopíruje hranici první zóny Národního parku Šumava nebo hranici takzvaného klidového území. Pro turisty, směřující z Bavorska do Čech po značené cestě, je zde, nehledě na schengenský protokol, vstup zakázán. Řešení problému se ujala i rada Národního parku Šumava v čele s jejím předsedou Janem Stráským a podařil se jí husarský kousek. Obratem zakreslila do mapy 24 míst, kudy vedou historické cesty, z nichž některé by po dohodě se správou parku a po vyznačení Klubem českých turistů mohly sloužit ukázněným turistům pro průchod do nejkrásnějších partií Šumavy. K tomuto přehledu se přihlásily obce na obou stranách hranice, což jejich představitelé stvrdili podpisem společné dohody. Její text spolu s mapou možných přechodových míst předal jihočeský hejtman Jan Zahradník premiérům České republiky a Bavorska Mirku Topolánkovi a Güntheru Becksteinovi. Stalo se tak ve Strážném při oslavě vstupu ČR do schengenského prostoru. Aktuální vývoj jednání se správou Národního parku Šumava nás opravňuje k naději, že takřka mezinárodní problém se podaří zažehnat. Ze 14 navržených přechodů na jihočeské části hranice již správa parku připustila 10 a o dalších na hranici Plzeňského kraje se jedná. Vše tedy nasvědčuje tomu, že společný požadavek obcí a krajů bude vyslyšen a že alespoň některé značené turistické cesty umožní volný průchod přes hranici i v těchto nejpřísněji chráněných územích.

V Jihomoravském kraji považují za jistou nevýhodu například nutnost přece jen zpřísněného a do jisté míry tak i omezeného pohybu turistů v Národním parku Podyjí na Znojemsku a na druhé straně v rakouské lokalitě Thayatal. Přijatelné řešení této situace je záležitostí jednání mezi místní samosprávou a ochranáři.

V Libereckém kraji nemají některé příhraniční obce (Krompachy, Heřmanice) zájem o zvýšení intenzity dopravy, proto s jejich zástupci jedná Mgr. Vladimír Richter, člen rady kraje, o případných opravách komunikací. Také obyvatelé příhraničních moravskoslezských obcí se obávají nárůstu dopravy tam, kde doposud provoz nebyl a komunikace pro něj nejsou mnohdy vybaveny. S partnery na polské i slovenské straně hranice proto kraj jedná o možnostech oprav, případně zvětšení kapacity hraničních komunikací a zcela jistě budou muset vnímat v tomto kontextu i regionální veřejnou dopravu.

Snad jediným problémem bylo z pohledu Pardubického kraje rozdílné dopravní značení pro nákladní dopravu na české a polské straně společné silnice, což se ale dnem vstupu do schengenského prostoru podařilo odstranit. O jedné nepříjemnosti spojené s otevřením hranic ví také ústecký hejtman Šulc a píše se o ní v regionálním tisku. Jedná se o velmi tvrdé kontroly německých policistů na silnicích v německém vnitrozemí, jen několik kilometrů od hranice. Při všem respektu k policejní práci to může dělat dojem, jako by státní hranice nezmizela, ale byla jen přesunuta jinam. Opatření však mají zjevně svůj smysl. Součástí života v příhraničí jsou bohužel i aktivity skupin převaděčů nebo band odcizujících automobily. Proto budou tyto kontroly nezbytné určitě do té doby, dokud se s takovými nešvary nedokážou obě země vypořádat účinnějšími metodami.

Na Vysočině si pochvalují, že se zatím nepotvrdily obavy ze zvýšení kriminality v příhraničí.

Na obou stranách hranice je stále bezpečno. Proto je možné uvažovat o přesunu policistů pořádkové i cizinecké služby, kteří dříve sloužili na hranicích, do území, kde jich byl největší nedostatek. Snad jedinou nevýhodou plnohodnotného zapojení České republiky do „Schengenu“ pro kraj Vysočina může být s tím související předpokládané zhoršení propustnosti ukrajinsko-slovenské hranice. Vysočina navazuje nyní spolupráci se Zakarpatskou oblastí Ukrajiny a může se stát, že se tím zvýší časové ztráty při cestách mezi oběma partnerskými regiony. S tím se však nedá nic dělat – vzhledem k zeměpisné, politické i ekonomické situaci Ukrajiny nelze předpokládat brzké rozšíření schengenského prostoru směrem na východ.

Připravila PhDr. Eva Fišerová