Výkon státní správy a regulace v oblasti elektronických komunikací je od 1. ledna 2012 nově upraven přijatou novelou zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Pro oblast poštovních služeb pak další změnu přinese připravovaná novela zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách.

Všechny změny se samozřejmě odrazily v plánu hlavních úkolů Úřadu pro rok 2012, který počátkem ledna schválila Rada ČTÚ.

Těmi úkoly, na něž bude bezesporu upřena největší pozornost, jsou aukce volných kmitočtů získaných úspěšným přechodem na digitální vysílání, a zákonem o elektronických komunikacích nově posílená ochrana spotřebitele.

Cílem výběrového řízení - aukce - je zajistit v relativně krátké době pro občany a podnikatele ČR špičkové broadbandové služby, především vysokorychlostní mobilní internet a samozřejmě také významně přispět k rozvoji konkurence v této oblasti. Podle uvažovaných rozvojových kritérií by do tří let měl mobilní broadband na základě technologie 4G pokrýt většinu území ČR a být dostupný pro více než 90 % obyvatel ČR. Jednorázové mimořádné příjmy z aukce, které připadnou státnímu rozpočtu, se odhadují na jednotky miliard Kč. Budoucí, už pravidelné příjmy státního rozpočtu za využívání rádiových kmitočtů se pak budou velmi pravděpodobně pohybovat v řádu desítek až stovek miliónů Kč ročně v závislosti na rychlosti výstavby nových sítí. Jejich rozvoj se pak nepochybně stane významným příspěvkem k rozvoji konkurenceschopnosti celého hospodářství ČR.

V oblasti ochrany spotřebitele bude Úřad podle nově schválených kompetencí mimo jiné provádět dozor nad zajištěním informovanosti zákazníků, kontrolu náležitostí smluvních podmínek, kontrolu obchodních praktik při poskytování služeb elektronických komunikací a dbát na transparentnost podmínek služeb, jejich cen a tarifů. V této souvislosti proto zahájí proces akreditací internetových provozovatelů cenových kalkulaček, podle nichž by se veřejnost měla lépe orientovat v tarifech telekomunikačních služeb. S její informovaností bude souviset i hodnocení vývoje cen služeb elektronických komunikací. ČTÚ, kromě přijímání opatření v oblasti velkoobchodních cen, proto zveřejní na svých internetových stránkách cenový barometr vývoje cen klíčových služeb na trhu.

Trvale sledovanými hlavními úkoly pro rok 2012 jsou monitoring realizace dosavadních regulačních opatření a analýzy relevantních trhů, nezbytný základ pro přijímání nových regulačních opatření. Postupně budou realizovány analýzy většiny relevantních trhů, počínaje klíčovým trhem broadbandu. Nad rámec sedmi standardních relevantních trhů bude - podle doporučení Evropské komise - opět ověřována situace na trhu originace mobilního volání a na trhu šíření televizního vysílání.

Mezi hlavní úkoly se dále řadí správa rádiového spektra včetně jeho inventarizace pro potřeby evropské harmonizace. Na mezinárodním poli půjde především o zmiňovanou průběžnou harmonizaci, o zajištění zastupování České republiky na Světové radiokomunikační konferenci Mezinárodní telekomunikační unie a o rozpracování přijatých závěrů do průběžně aktualizované strategie správy spektra. Na domácím poli pak o kontrolu využívání rádiových kmitočtů, o inventarizaci spektra a také o závěrečné vyhodnocení přechodu na zemské digitální televizní vysílání.

V oblasti zajištění univerzální služby bude ČTÚ pokračovat v ukládání povinnosti poskytovat v odůvodněných případech vybrané dílčí služby a v monitoringu komerčního poskytování služeb neuložených v jejím rámci.

Plán hlavních úkolů rovněž zahrnuje dohled nad trhem poštovních služeb a aktualizaci systému pravidelného hodnocení jejich kvality. Významnou bude v průběhu roku i příprava na liberalizaci poštovních služeb v roce 2013.

Velmi důležité budou i úkoly v oblasti implementace novely zákona o elektronických komunikacích a připravované novely zákona o poštovních službách do činnosti ČTÚ. Zahrnou aktualizaci a vydání nových vyhlášek a prováděcích právních předpisů. Co však bude z hlediska veřejnosti nejdůležitější, je skutečnost, že v tomto roce se bude ČTÚ připravovat na převod agendy rozhodování účastnických sporů podle § 129 zákona o elektronických komunikacích do působnosti Ministerstva spravedlnosti ČR. Tento převod k datu 1. 1. 2013 a související stanovené snížení počtu zaměstnanců se odrazí v nutnosti průběžně přijímat příslušná organizační, finanční a personální opatření.

I pro rok 2012 platí jedna z důležitých zásad činnosti ČTÚ – zajištění maximální transparentnosti rozhodování úřadu. Půjde jednak o pravidelné organizování veřejných konzultací v souladu se zákonem, ale i o další formy spolupráce s veřejností – např. workshopy apod. Nadále budou o činnosti úřadu vypovídat pravidelně vydávané měsíční monitorovací zprávy, tiskové zprávy na webových stránkách a různé specializované analytické výstupy.

Díky rozvoji nových technologií je stále snazší vzdát se neobratné manipulace s papírovými dokumenty a vydat se vstříc přehlednému a snadno přístupnému světu digitálních dokumentů.

Od roku 2007 běží podpora digitalizace státní správy v rámci Integrovaného operačního programu, který je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj a nabízí například podporu „elektronizace služeb veřejné správy, a to zejména formou elektronizace procesních postupů u jednotlivých agend v oblasti justice, daňové a celní správy, kultury, vzdělávání, zdravotnictví, dopravy, zaměstnanosti, sociální péče, hospodářství a archivnictví“ a dále také podporuje mimo jiné „digitalizaci vybraných datových zdrojů, jejich zpřístupňování (vč. ochrany a zpřístupnění publikovaných digitálních dokumentů) a dlouhodobé ukládání včetně podpory vybavení.“

Jaké konkrétní kroky však v tomto směru podniknout a co můžete pro svou instituci získat?

Na základní úrovni můžeme digitalizaci rozdělit na digitalizování stávajícího archivu a průběžnou digitalizaci příchozích a odchozích dokumentů.

Digitální archiv je efektivnější

Digitalizace stávajícího archivu je z hlediska objednatele jednodušší v tom, že se často jedná o jednotlivou zakázku. Při vyhlašování výběrového řízení je dobré dát pozor na zadávací dokumentaci, která by měla co nejlépe specifikovat výchozí i cílový stav. K tomu je dobré vědět, co může digitální archiv nabídnout.

Správně fungující digitální archiv vypadá zhruba tak, že papírové dokumenty mohou být buďto skartovány, nebo archivovány v úsporných krabicích na bezpečném místě, v případě nutnosti zachování originálů. Veškerá důležitá data potom existují v digitální podobě na dobře zabezpečeném úložišti.

Metadata jako klíč k efektivitě

Každý dokument v elektronickém archivu by se měl skládat z vlastního naskenovaného dokumentu a přidružených metadat. Metadata jsou zjednodušeně řečeno strukturovaným popisem dokumentu, který usnadňuje vyhledávání a třídění. Tedy něco jako digitální knihovnický štítek.

Metadata mohou obsahovat například jméno dokumentu, označení korespondence, osobu nebo i samotný obsah dokumentu ve strukturované podobě. V takto připravených datech je možné vyhledávat podle jakéhokoli slova v textu, nejen podle názvu nebo spisové značky. To umožňuje snadnou dohledatelnost dokumentu i v případě chyby během katalogizace.

Digitální dokumenty jsou vždy po ruce

K digitálním dokumentům může na rozdíl od jejich papírové verze přistupovat více osob ve stejném čase. Práci s každým dokumentem navíc řídí přesně dané sady oprávnění, které mohou určit, kdo smí daný dokument upravovat, kdo do něj může pouze nahlížet, nebo kdo například vůbec nemá zjistit, že existuje.

Dokumenty navíc netrpí ztrátami kvality nebo čitelnosti v důsledku nešetrné manipulace, ani nepodléhají povětrnostním vlivům, jako je například vlhkost či sluneční svit. Pokud je třeba archivovat papírové originály, je možné využít uchování v dobře zabezpečených boxech a v případech, kdy není nutné použít originál, omezit manipulaci s nimi. Digitalizovaný archiv zároveň usnadňuje případné stěhování nebo zabezpečení proti živelným pohromám.

Kroky k digitálnímu archivu

Pokud začínáte o digitalizaci uvažovat, prvním krokem bude patrně příprava zadávací dokumentace a výběrového řízení. Uchazeči by každopádně měli ve svých nabídkách vycházet z analýzy současného stavu, o kterou by se měl opírat návrh optimální procedury.

Samotné fungování elektronického archivu je potom zajištěno buďto formou služby, kdy poskytovatel zabezpečuje kompletní běh elektronického archivu za pravidelnou odměnu, nebo formou instalace, kdy instituce zakoupí potřebný hardware a provozuje jej na vlastní náklady.

Průběžná digitalizace a kompletní digitální oběh

Oproti víceméně jednorázové investici do digitalizace statického archivu je přechod na digitální koloběh dokumentů záležitostí dlouhodobé strategie. Díky moderním technologiím automatického vytěžování dat lze například i z ručně vypisovaných formulářů vytěžit 80 až 90 % dat automaticky. Přímo úměrně tomu následně klesá náročnost na lidskou práci.

Model digitální podatelny

V instituci velikosti a významu ministerstva může mít průběžná digitalizace dokumentů formu digitální podatelny. V takové podatelně se zpracovává příchozí pošta včetně její kategorizace a skenuje se do elektronické podoby. Podatelna zároveň obsluhuje datové schránky a zpracovává veškerou odchozí poštu.

Většina ministerstev má i několik dislokovaných výkonů státní správy, nejčastěji na úrovni krajů, ve kterých může rovněž probíhat zpracování pošty. Všechna tato pracoviště mají zároveň přístup do stejného úložiště dokumentů, ve kterém mohou rychle a pohodlně přistupovat ke všem dokumentům, k nimž mají oprávnění. Nejčastěji se bude jednat omodel instalace, kdy dodavatel dodá do jednotlivých odborů i podatelny hardwarové a softwarové vybavení pro převod dokumentů do digitální podoby, včetně implementace a integrace tohoto řešení do interních informačních systémů. Naskenované dokumenty putují přímo do systému správy dokumentů (DMS), kde se propojují s příslušnými textovými popisky, které vznikají automatizovaným vytěžením informací už při příjmu nebo jejich ručním zadáním. Tím vznikají dokumenty s ucelenou sadou vlastního skenu a příslušných metadat. Dodavatel pak často také zajišťuje kompletní servisní podporu pro skenovací systém.

Výběr správného dodavatele

Pokud se rozhodnete vykročit směrem k digitalizaci dokumentů, je dobré vědět, jak vybrat kvalitního partnera. Kvalitní dodavatel bude určitě vycházet z analýzy konkrétního prostředí a nebude se snažit implementovat standardizované řešení, které často nemusí být vhodné pro specifickou oblast státní správy.

Zároveň by mohlo být přínosem kontaktovat neformálně několik firem již v průběhu přípravy tak, aby zadávací dokumentace poskytovala uchazečům co nejvíce relevantních informací. Svou roli by samozřejmě měly hrát i zkušenosti a reference uchazeče.

Digitalizace přináší výhody

Úspěšně provedená digitalizace přináší zejména úlevu státním i obecním rozpočtům, ale omezí i starosti související se selháním lidského faktoru při přijímání pošty a archivování. Díky širokým možnostem vyhledávání se razantně zkrátí doba dohledávání dokumentů a podrobné sledování toho, kdo a jak nakládá s dokumenty, posílí také osobní zodpovědnost jednotlivých pracovníků.

V Xeroxu máme řadu zkušeností s úspornými realizacemi jak pro velké firmy, jako například T-Mobile, tak i pro střední podniky nebo státní správu. Další informace k tématu naleznete i na našem specializovaném webovém portálu www.dokumentyefektivne.cz.

Pavel Štěpán

obchodní ředitel pro přímý prodej

v České republice a na Slovensku,

XEROX CZECH REPUBLIC, s.r.o

Cloud computing – přede několika lety fenomén prakticky neznámý, dnes jeden z hybatelů celého světa informačních a komunikačních technologií. Pro všechno, kdo chtějí co nejlépe pochopit jeho podstatu a možnosti využití, je připravena tradiční konference Cloud Computing 2011: letos se bude konat ve středu 5. října v pražském Hotelu Diplomat.

Cloud computing „přesunuje“ data, aplikace či služby na internet. Vychází z logiky, že lokální uživatelé (ať již osoby či organizace) nemusí znát technické detaily a navíc se o systémy starat – mohou být skutečně jen uživateli. Myšlenka i její provedený je svým způsobem revoluční, neboť nám otevírá úplně nové možnosti uvažování či používání ICT.

„Ovšem tak úplně jednoduché to zase není,“ vysvětluje Tomáš Přibyl, odborný garant konference Cloud Computing 2011. „Na rozdíl od jiných technologií vyžaduje úspěšné používání cloudů jistou úroveň znalostí o jejich fungování. Modelů přitom existuje několik – a rozdíly mezi nimi bývají dosti zásadní.“

Právě konference Cloud Computing 2011 představuje rukověť pro seznámení se s fungováním jednotlivých platforem, jejich výhodami či nedostatky. Rozhodnutí pro cloud totiž není jako v případě nákupu nového hardware, který lze dříve nebo později vzít na nemilost a beztrestně jej vyřadit: jedná se o zásadní rozhodnutí, které ovlivňuje chod organizace na dlouhou dobu dopředu. Pokud je rozhodnutí správné, představuje katalyzátor – a pokud není, stává se cloud nepříjemnou koulí na noze.

„Konference Cloud Computing patří dlouhodobě k nejatraktivnějším akcím z našeho portfolia,“ uvádí Michael Hurych, ředitel a jednatel pořádající společnosti 4U SUPPORT. „I to svědčí o zájmu, který stávající či budoucí uživatelé cloudů celé otázce věnují a s jakou vážností k problému přistupují.“

Konference CLOUD  COMPUTING 2011 se bude konat ve středu 5. října 2011. Její program plus další informace lze nalézt na webu http://www.konferenceit.cz/html/cloud-computing-2011.html

O společnosti 4U SUPPORT

4U SUPPORT je česká firma, která se převážně zabývá pořádáním konferencí a školení, které přibližují našim klientům nové technologie a řešení v oblasti IT a napomáhají jim ke správným rozhodnutím v jejich dalším rozvoji. Další informace naleznete na adrese: www.konferenceit.cz

Pro bližší informace kontaktujte:

Marie Žbánková, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

O videokonferencích se v dnešní době mluví čím dál častěji. Jejich rozvoji totiž masivně pomohla finanční krize, rozšíření webkamer do většiny notebooků i pokles cen videokonferenčních zařízení. Videokonference přitom umí šetřit čas i peníze a otevírají zcela nové možnosti komunikace. Proto se často uplatňují i v malých firmách a dostávají se i do státní a veřejné správy.

Přenos samotného hlasu nic neřeší

Videokonference mají za úkol umožnit propojení dvou a více osob na dálku, kdy je vedle hlasu přenášen také obraz. Ten je pro plnohodnotnou mezilidskou komunikaci kritický. Samotná slova a jejich obsah tvoří totiž zhruba jen 10 % komunikace. To lze snadno dokázat pomocí vět, jako jsou: „To máme dneska hezky,“ nebo „Dneska by to šlo.“ Bez dalších složek komunikace si lze jen těžko dovodit, co je ve skutečnosti tímto konstatováním myšleno, přičemž význam může být často dosti odlišný. Dalších 30 % komunikace jde na vrub intonaci, hlasitosti a tónu našeho hlasu. Tady třeba telefon hodně zaostává, protože lidský hlas neúměrně zkresluje tím, že ho ořezává pouze na malou část akustického pásma od 300 do 3 400 Hz. Videokonferenční zařízení přitom běžně pracují s pásmem pro přenos hlasu širokým 7 kHz a někdy i více. Díky tomu tak z těchto 30 % komunikace získá protistrana podstatně větší díl. Totéž přitom nabízejí i profesionální audiokonferenční řešení či profesionální řešení pro tzv. unified communications (viz dále). Úplně největší díl komunikace – konkrétně 60 % – však tvoří řeč těla – gestikulace, mimika, to, kam se díváme, jak sedíme, jak se pohybujeme, kam nebo co ukazujeme, atd. Pokud se tedy při komunikaci na dálku ochudíme o video, rázem ztrácíme většinu informace, kterou nám protistrana vlastně říká.

K čemu jsou videokonference

Hlavním úkolem videokonferencí je však zprostředkovat ještě mnohem víc, než pouhé „videotelefonování“ mezi dvěma a více lidmi. Cílem je v maximální možné míře nahradit osobní přítomnost daného člověka. Proto jsou videokonference dnes i o sdílení plochy na počítači, sdílení slidů z prezentace, o virtuálních flipchartech, na které mohou aktivně přispívat všichni účastníci videokonference či o kamerách

pro snímání produktů či obrazovek mobilních telefonů. Cílem je tedy umožnit nejen mezilidskou komunikaci, ale nabídnout vše tak, jako byste seděli s daným člověkem v jedné místnosti. A tohle všechno je dnes už bez problémů možné.

Videokonference jako hardware

Videokonferenční zařízení můžeme rozdělit do dvou velkých skupin. Tou první a historicky starší jsou hardwarová videokonferenční zařízení. Ta jsou vhodná zejména pro zasedací místnosti, kde na každé straně videokonference sedí více účastníků najednou. U těchto zařízení je vhodné také rozlišovat mezi těmi, která jsou určena pro vybavení běžných konferenčních místností a těmi, která jsou přímo šitá na míru určitým konstelacím konferenční místnosti připravené výlučně pro videokonference. Tu první kategorii reprezentují obvykle zařízení, která pro zobrazení obrazu protistrany využívají běžný projektor či velkoplošný displej, a pro získání obrazu využívají kameru, která je dnes již celkem běžně otočná a s optickým zoomem. Obě tyto funkce přitom ovládá protistrana na dálku tak, aby mohla vždy „koukat“ do obličeje tomu, kdo zrovna hovoří. Existují i specializovaná zařízení pro záznam obrazu a zvuku, která se umístí doprostřed stolu a automaticky přepínají zdroj obrazu na toho, kdo právě hovoří. V dnešní době je ale již také možné, aby příslušně vybavená videokonferenční místnost nabízela úplný obraz protistrany na „druhé straně“ stolu v poměru 1:1, díky čemuž se videokonference již opravdu dostává na úroveň osobního styku. K provozu videokonferenčních zařízení pak už není nic potřeba. Jednotlivá videokonferenční zařízení (minimálně od stejného výrobce) se umí propojit přímo na základě znalosti své IP adresy. Videokonferenční zařízení, díky tomu, že jsou obvykle spíše statického charakteru, si mohou dovolit poskytovat poměrně kvalitní obraz (kamera může být větší s kvalitnější optikou a výbornou světelností). Samozřejmostí je dnes rozlišení obrazu Full HD (tj. 1920×1080 bodů). Pokročilejší hardwarová videokonferenční zařízení dnes nabízejí také možnost propojit se například s uživateli notebooků s webkamerou,kteří se nacházejí na cestách.

Videokonference jako software

Videokonference lze však v dnešní době řešit také čistě na softwarové bázi, kdy se v maximální možné míře využívá existující hardware. Obraz se tedy promítá přímo na monitor počítače či notebooku, zvuk se přehrává z reproduktorů a k záznamu obrazu i zvuku se využívá webkamera. Některé pokročilejší softwarové nástroje nicméně nevylučují připojení i profesionálnějších hardwarových zařízení vhodných pro konferenční místnosti. Primárně je však výhodou softwarových videokonferencí jejich snadné, levné a rychlé nasazení (obvykle stačí jen doinstalovat potřebný software, protože zvuková karta, displej i webkamera je dnes součástí téměř každého notebooku). Na druhou stranu videokonference u počítače či notebooku je vhodnější spíš pro mobilní uživatele a pro setkání více stran s jedním, či maximálně dvěma účastníky. Pro skutečná konferenční jednání třeba pěti, deseti lidí na každé straně, je už potřeba adekvátně připravená a vybavená konferenční místnost.

Videokonference jako náhrada osobního jednání

První oblastí, kde můžete s videokonferencemi začít šetřit, je nikoliv překvapivě náhrada osobního jednání. Pravdou však je, že tato výhoda je nejmarkantnější zejména u nadnárodních korporací, které takto ušetří

během jediného měsíce na letenkách a dietách třeba i statisíce. Ušetřit s videokonferencemi však mohou i ryze české firmy a tím pádem i úřady. S rostoucí cenou pohonných hmot se totiž začínají prodražovat třeba i pravidelná jednání zaměstnanců brněnské či ostravské pobočky v Praze a naopak. Navíc do nákladů na cestování je potřeba započítat nejen náklady na PHM a amortizaci vozidla, ale také náklady na diety a zejména na čas strávený cestou. Zaměstnanci totiž na jednání jedou v pracovní době a za sezení v autě tak mohou pobírat několik set až tisíc korun za každou hodinu, kdy neodvádí pro firmu či úřad žádnou práci anebo, pokud po cestě pracují třeba na notebooku, jsou při nejmenším méně produktivní. Právě dlouhé doby přejezdu mohou ve finále představovat mnohem větší náklad, než samotná cesta, zejména při častých přejezdech po Praze.

Videokonference pro školení

Videokonference jsou však také ideálním nástrojem pro školení. Možnost najednou vidět prezentaci, přednášejícího i případně elektronickou „tabuli“ doplněná navíc omožnost záznamu celého školení a možnost případné interakce s přednášejícím dokáže ve skutečnosti nabídnout mnohem víc, než školení s osobní přítomností daného člověka. Navíc interakce se školitelem mohou být jak všeobecného charakteru, kdy všichni slyší všechny, tak charakteru osobního, kdy se školitel může věnovat výlučně konkrétnímu studentovi. To vše s možností úplné eliminace cestování a s možností přehrání si záznamu kdykoliv v budoucnosti. Videokonference v oblasti školení přitom zažívají obrovský boom zejména v oblasti vzdělávání – a to jak na univerzitách (zatím bohužel spíš v zahraničí), tak třeba v neziskových organizacích, které je využívají ke školení handicapovaných, pro které je osobní účast na školení problematická nejen kvůli ceně dopravy a ztracenému času. Právě v neziskovém sektoru se přitom videokonference pro oblast školení využívají hned v několika organizacích. Přednost zde přitom mají spíše ty softwarové, pro které může získat klientskou aplikaci handicapovaný snadno i na dálku, aniž by si ke svému počítači musel cokoliv přikupovat. Elektronická školení přitom mají velký smysl i v komerčním sektoru a státní správě, vždyť na každém pracovišti existuje minimálně povinné každoroční školení

BOZP, které je každý rok o tomtéž. Ve spoustě úřadů a firem však existují i desítky dalších školení, jejichž obsah se v zásadě nemění a kterými si musí zaměstnanci projít. Takhle si jimi ale mohou projít v okamžiku, kdy na ně mají čas, anebo třeba z domova. Nemusí se kvůli nim v předepsaný čas nikam sjíždět a nemusí kvůli nim v práci chybět v době, kdy je to nejméně potřeba.

Videokonference a nové možnosti komunikace

Do teď jsme se bavili pouze o tom, jak videokonference umějí nahradit osobní kontakt a osobní přítomnost a tím nám ušetřit peníze. Jenže videokonference umějí ještě mnohem více, dokáží změnit způsob, jakým komunikujeme a přinést nám zcela nové možnosti. To platí zejména, pokud jsou kombinovány se softwarovými nástroji, případně s řešením pro unified communication (sjednocenou komunikaci), které vedle videokonferencí nabízí také audiokonference, telefonování a případně také instant messaging. Díky těmto nástrojům totiž získáte výhodu „osobního“ kontaktu i s lidmi, kteří jsou neustále na cestách (třeba i daleko v zahraničí) a/nebo s lidmi, kteří jsou velmi časově vytížení. Půlhodinová videokonference totiž každému zabere právě 30 minut. Nemusí kvůli ní nikam cestovat a nemusí kvůli ní ani přecházet do jiné kanceláře, což samo o sobě v rozlehlejších budovách může při cestě tam a zpět představovat třeba 20 minutový výlet. Firmy i úřady, které využívají videokonference, se tak mohou stát výrazně flexibilnější, což je ve státní sféře důležité zejména při řešení krizových situací, ať už na úrovni státu nebo na úrovni kraje či obce s rozšířenou působností. Velkou budoucnost právě díky možnosti relativně snadno, rychle a levně kontaktovat špičkového experta, mají videokonference také vmedicíně, kde se využívají pro školení lékařů i mediků anebo ve spojení se specializovanými operačními roboty přímo k provádění náročných operací na dálku. Dostáváme se k otázce, jak vybrat správné videokonferenční zařízení. Začít byste totiž měli od samotného konce – tj. Identifikace oblastí, pro které chceme videokonference využívat. S tím nutně bude souviset i změna některých procesů a zaběhnutých zvyklostí, protože např. s papírovými podklady na videokonferenci příliš nepochodíte. Dalším krokem by mělo být ideálně odhad potenciálních úspor na dobu řekněme tří let, včetně započtení nákladů na čas a včetně uvážení využití nových možností, které videokonference otevřou. Z toho by měl vyplynout smysluplný rozpočet, který bude na pořízení videokonferenčního vybavení použit. Pak by teprve měla přijít otázka výběru vhodného řešení a otestování možností stávající telekomunikační infrastruktury. Není také od věci, pokud máte možnost si dané řešení pro videokonference také předem vyzkoušet. Výsledkem výběru by pak mělo být takové řešení, které bude uživatelsky co nejjednodušší (aby se skutečně využívalo), bude cenově odpovídat očekávaným úsporám a bude respektovat možnosti vaší telekomunikační infrastruktury. To, jestli se bude jednat o hardwarové či softwarové řešení přitom není až tak podstatné a záleží to trochu i na osobní preferenci a schopnostech jeho budoucích uživatelů.

Martin Zikmund, IT specialista