Málokdo z nás si ještě nevyzkoušel poplatky u lékaře či za položky na receptu v lékárnách, nebo za ošetření na pohotovosti či pobyt v nemocnici. Neustále se o nich diskutuje, nejčastěji v souvislosti s jejich případným zrušením – mezi pacienty, lékaři, v médiích i na půdě parlamentu, kde byl v září návrh zákona na jejich zrušení zamítnut již v prvním čtení, ale uspěl návrh na jejich částečné omezení a zrušení u některých skupin obyvatel.

Skupina poslanců ČSSD (J. Paroubek, B. Sobotka, L. Zaorálek,M. Vlček,M. Hašek, D. Rath, J. Krákora a další) navrhla dílčí změny zákona o veřejném zdravotním pojištění, zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a zákona o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Předkladatelé podali návrh z přesvědčení, že je zavedení regulačních poplatků v rozporu zejména s druhou větou čl. 31 Listiny základních práv a svobod, podle níž občané České republiky mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Konstrukce regulačních poplatků naopak vychází z principu, že veškerá zdravotní péče, a to včetně péče neodkladné, má být občanem (pojištěncem) přímo placena. Jsou-li však prakticky všechny formy zdravotní péče, tj. jak péče ambulantní i ústavní, jakož i předepsání léčiva, zatíženy poplatky, nejde již o „bezplatnou zdravotní péči“, kterou pro občany účastnící se systému veřejného zdravotního pojištění požaduje čl. 31 Listiny. Na tom nic nemění ani výjimky, co do počtu případů spíše okrajové, kdy se regulační poplatky neplatí (§ 16a odst. 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb. – srov. též vypuštění vládou původně navrhované výjimky, podle které se regulační poplatky neměly platit do dovršení tří let věku pojištěnce, k němuž došlo pozměňovacím návrhem M. Topolánka), ani stanovení ročního limitu regulačních poplatků ve výši 5000 Kč, do něhož se ostatně nezapočítávají poplatky za pohotovostní službu, ústavní a lázeňskou péči (§ 16b odst. 1). V tomto smyslu také podali předkladatelé spolu s dalšími poslanci návrh Ústavnímu soudu ČR na zrušení těch zákonných ustanovení, která regulační poplatky ve zdravotnictví zavádějí (sp. zn. Pl. ÚS 1/08), protože jsou přesvědčeni, že Ústavní soud ČR návrhu na zrušení těchto ustanovení vyhoví. S ohledem na to, že Ústavní soud ČR ale řízení o návrhu na zrušení „zdravotnických“ částí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, respektive příslušných ustanovení dalších zákonů, odročil na neurčito, navrhli předkladatelé opakovaně zabránit legislativní cestou asociálním důsledkům, které nová právní úprava v oblasti zdravotnictví přinesla.

Podle předkladatelů je u nás od letošního prvního ledna naprostá většina obyvatelstva zasažena i nepříznivými dopady vyvolanými také zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým došlo ke zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty, snížení sociálních dávek a ke všeobecnému zdražení základních životních potřeb v řadě oblastí. Jejich návrh v souladu s ústavním pořádkem České republiky sledoval odstranění nejhrubších porušení ústavnosti, k nimž došlo při schvalování zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zavedením regulačních poplatků ve zdravotnictví. Jeho účelem bylo zaručit právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem tak, jak je zakotvuje čl. 31 věta druhá Listiny základních práv a svobod. Návrh zákona byl také v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Podle čl. 152 odst. 5 Smlouvy o založení Evropského společenství, v platném znění, je při činnosti ES v oblasti veřejného zdraví plně uznávána odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. Na druhou stranu podle předkladatelů neměl návrh v důsledku vynětí několika skupin pojištěnců z povinných plateb přímé negativní dopady na státní rozpočet ani na rozpočty krajů a obcí. Přestože by znamenal zmenšení příjmů zdravotnických zařízení v důsledku osvobození v návrhu zákona uvedených skupin pojištěnců od regulačních poplatků, ovšem ve srovnání s platným právním stavem nikoli v podstatné míře, nemusel by být nutně kompenzován z veřejného zdravotního pojištění.

S vědomím, že návrh projde čtením ve sněmovně jen těžko bez problémů, se předkladatelé vyjádřili takto: „Byli bychom velmi rádi, pokud nebude přijat tisk 503, tedy zrušení veškerých poplatků, aby byl projednáván návrh v tisku 504, který od poplatků osvobodí alespoň některé skupiny, které jsou poplatky postiženy nejvíce.“ Zvláště pro některé skupiny obyvatel, jako jsou lidé odkázaní na invalidní důchod, na starobní důchod, případně neúplné rodiny s dětmi, třeba matky samoživitelky nebo rodiny s více dětmi, které musejí žít za průměrný či nižší než průměrný příjem, znamenají poplatky poměrně velký problém, značnou bariéru v možnosti čerpat potřebnou zdravotní péči. To se ukazuje prakticky denně. S tímto návrhem vyjádřila nesouhlas nejen vláda, ale následně rovněž Poslanecká sněmovna. Pro ministerstvo zdravotnictví je základním a jediným možným návrhem ten, který vznikl na základě koaliční dohody a který rozšiřuje osvobození od poplatků o poplatek za návštěvu u lékaře u dětí do 6 let a snížení ročního ochranného limitu u dětí do 15 let. Tento koaliční návrh měl být zařazen v rámci schvalování novelizace zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění a projednán spolu se třemi novými reformními zákony. Ale je také možné, že bude projednán v rámci samostatné poslanecké iniciativy (poslance ODS Borise Šťastného). Dalším návrhem je zrušení všech poplatků, které je naprosto nepřijatelné. Stejně nepřijatelná je tzv. Rathova finta, čili osvobodit od poplatků všechny seniory, všechny děti do 18 let, což se rovná zrušení poplatků. A konečně poslední možností je sólo akce poslance Hovorky, který chce v podstatě dosáhnout téhož jako Rath, avšak s určitými úpravami, protože se bojí reakce zdravotnické veřejnosti. Zatím je s tímto návrhem ale zcela osamocen.

Přijatý kompromisní návrh

Již za první tři měsíce roku 2008 bylo zjevné, že se pro mnoho lidí stala řádná zdravotní péče prakticky nedostupná. Radši se začali návštěvě lékaře vyhýbat, aby nemuseli vydávat prostředky na poplatky a doplatky za léky. Na jedné straně se to odrazilo ve statistice, která snížení návštěv pacientů zaznamenala, což ministr zdravotnictví chválí, otázkou ale je, zda by se skutečně jednalo o návštěvy zbytečné. Pokud situaci takto řeší pacienti s řadou smrtelných nemocí, např. kardiovaskulárních, jejich stav se neúměrně zhorší a následná léčba s hospitalizací bude potom bezpochyby drahá. Proto stejná skupina poslanců předložila další návrh, sněmovní tisk č. 504, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – kompromisní návrh, který ruší poplatky za návštěvu u lékaře, za recept a za pobyt v nemocnici u novorozenců, a to už od letošního podzimu a od ledna 2009 pak i u dětí do 10 let. Platit nebudou ani lidé v sociálních ústavech. U dětí do 15 let by se měl snížit roční limit z 5000 Kč na 3000 Kč. Také s tímto návrhem zákona vláda vyslovila nesouhlas, ale na zářijovém jednání sněmovny byl přijat: z přítomných 163 poslankyň a poslanců jich pro návrh hlasovalo 82, proti bylo 78. Podle ministerstva zdravotnictví povede zrušení poplatků, nazývané tzv. Rathovou fintou, k poklesu příjmů zdravotnických zařízení, ale hlavně k obnovení plýtvání a ztrátě vůle společnosti provést reformu zdravotnictví. Následovat bude zadlužování, které si vyžádá tvrdá restriktivní opatření, a tedy omezování zdravotní péče a odepírání nejmodernějších terapií nejvíce nemocným lidem.

Pokud se neomezuje ve zdravotním systému plýtvání, okamžitě se roztáčí spirála zadlužování a musí se sáhnout k restriktivním opatřením. Existují jasná data, že na ně doplatí nejvíce nemocní lidé, protože škrty jsou prováděny v oblasti nejzávažnějších, a tedy i nejdražších nemocí. Dvě třetiny těchto nejvíce nemocných tvoří důchodci. Zjednodušeně řečeno, ten, kdo chce chránit seniory před 30 korunami stůj co stůj, bez ohledu na dostupnost moderní zdravotní péče, zároveň stejné seniory zbavuje jistoty, že se jim dostane adekvátní léčby v případě, že je postihne vážné onemocnění, jako je rakovina, infarkt, mrtvice apod. (Konkrétní přínosy poplatků jsou popsány v prezentaci MZ ČR.)

Čekání na kvalitu

Ten, kdo na tom není zdravotně nejlépe a bez péče lékařů se neobejde, si zvykl sbírat od počátku roku desetikoruny a „dvacky“, aby nemusel měnit papírové (co kdyby automaty nevracely, dvoukoruny neberou). Jestli se péče zlepšila, to ať každý posoudí sám. Pacienti se shodují, že žádné změny k lepšímu, ale naštěstí ani k horšímu, pokud jde o péči lékařů, na vlastní kůži nepociťují. Nikdy nejdou v určenou hodinu hned na řadu, což očekávali, péče nijak nevybočuje ze zaběhnutých kolejí. Za šedesátikorunový poplatek v nemocnici by uvítali každý den alespoň jeden kousek ovoce či zeleniny a celkově pestřejší a zdravější skladbu stravy. Jinak je tam vše při starém. Až na ty poplatky, které podle poslance Ratha ani neputují do zdravotního pojištění. „Pokud jde o péči o těžce nemocné, kam prý částečně směřují, mají pojišťovny dostatek prostředků, protože mají na svých účtech zhruba 35 miliard korun. A tolik neměly pojišťovny nikdy,“ argumentoval poslanec Rath při projednávání návrhu zákona. O to více mě překvapilo, když jsme museli v září při cestě Velkou Británií vyhledat pohotovost v nemocnici, podstoupit vyšetření a pobýt tam noc a den – nemocný i s doprovodem. Přestože jsme byli turisté, zajímali se pouze o jméno, nežádali žádný doklad totožnosti ani o pojištění a co nás překvapilo nejvíce, ani žádnou platbu: za vyšetření, hospitalizaci, za léky ani za stravu. To vše je tam nyní bezplatné. Proto jsme se zajímali, zda nebude hledat ministr Julínek v této vyspělé evropské zemi inspiraci. Od Tomáše Cikrta jsme ale zjistili, že naše osobní zkušenost je jenom výsekem. „Tato ´vyspělá evropská země´ se i přes obrovské finanční objemy, o kterých se nám může jenom zdát, potýká s velkými problémy. Zejména dlouhými čekacími dobami na některé operace nebo s velmi špatnou přístupností ambulantních služeb. Opravdu není státní systém zdravotnictví Velké Británie inspirací nejen pro ČR, ale pro žádnou z evropských zemí, která to myslí s reformou zdravotnictví vážně. Bezplatné zdravotnictví v absolutní podobě, tedy že by lidé nemuseli vydávat peníze z vlastní kapsy, neexistuje nikde na světě, tedy ani ve Velké Británii,“ ubezpečil nás Mgr. Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zdravotnictví.

•••

V souvislosti s výsledky krajských voleb a prvního kola letošních voleb do Senátu se dokonce objevil argument, že nepopulární zavedení poplatků ve zdravotnictví se zdá být jedním z hlavních důvodu porážky ODS.

PhDr. Eva Fišerová