Tak se zdá, že několika měsíční anabáze s doktory, kteří odcházeli-neodcházeli, dospěla konečně do svého zdárného konce. Alespoň se to v době uzávěrky tohoto vydání časopisu Parlament-vládasamospráva tak zdálo: lékaři se uspokojili s navýšením mzdy a vše se má vrátit do původního stavu. „Krize je zažehnána!“ – euforicky zvolal po jednání s lékařskými odbory pražský primátor Bohuslav Svoboda.

Jenže – všechno je jinak. Krize zažehnána není – anebo jen na chvilku! Amoc dobře to vědí obě strany, jak lékaři, tak i vláda. Odboráři totiž ukázali, jak přinutit vládu, aby jim – byť nakonec jen částečně – přistoupila na jejich finanční požadavky: hrozbou totálního rozpadu systému zdravotnictví, kdy si vzali jako rukojmí nás všechny, děti nevyjímaje. Již vminulém vydání PVS jsem na tomto místě vyslovil nesouhlas s takovými vydíráním. A následující dny mi daly za pravdu. Postup lékařských odborů totiž vyvolal velký „zájem“ i u odborů z jiných profesních skupin, kterým se rovněž nelíbí výše jejich platů a požadují jejich navýšení. Ozvali se hasiči, policisté, úředníci. Všichni chtějí přidat s argumentací, že právě ta jejich profese je pro fungování státu ta nejdůležitější.
Jedno mají tito odboráři přitom společné: jejich zaměstnavatelem je stát. Stát, který je zadlužen, stát, který si líže rány z prošlé krize a tudíž stát, který musí šetřit. Přitom se mi zdá nepravděpodobné, že by zároveň nikdo z nich nevěděl, že lidem ze soukromého sektoru příjmy v loňském roce klesly o zhruba 10–15 procent a že je tedy přinejmenším nekolegiální chtít ze státních peněz zrovna teď přidat! Co se mi však již zdá už nemravné, je to, že odboráři – povzbuzeni částečným úspěchem lékařů – začínají vyhrožovat stávkou. Na celostátním jednání odborů v Praze v druhé polovině února se dokonce hovořilo o stávce generální, která by měla přijít někdy v polovině tohoto roku!
Nic proti legitimní možnosti o generální stávce jednat a dokonce ji za jistých okolnostech vyhlásit. Odborářští bossové ale jistě vidí, v jak složité situace se nyní Česká republika nachází. A nejen naše republika, ale celá Evropa, celý svět. Finanční a ekonomická krize, z které jsme se sotva vyhrabali, jednou navždy poznamenala zaběhnuté pořádky – jak v ekonomice, tak i politice. Jen krátkozrací nevidí, anebo nechtějí vidět, že již nic nebude tak jako dřív. Nebudou miliony na bohatý sociální program tak, jak ho zavedli před lety v Řecku, nebudou miliony na státní podporu mnoha odvětví tak, jak to dělali na Islandu či v Irsku. A nebudou miliony – když se zase vrátíme domů – na okamžité zvýšení platů hasičům, policistům, státním úředníkům, učitelům, zdravotním sestrám… a všem ostatním. Jedinou možností, jak zvýšit příjmy státních zaměstnanců, je provést zásadní reformu fungování státu. Reformu hlubokou, promyšlenou, okamžitou. Na tu by se měly soustředit politické reprezentace všech parlamentních stran, do debaty o ní by se měly zapojit i odbory. Protože reforma se musí povést hned na poprvé, není čas na opravné zkoušky. Ať už se to totiž někomu líbí, anebo ne: Je to jediný způsob, jak do budoucna zajistit navýšení platů hasičů, policistů, státním úředníků… a všem ostatním!