Bezpečnostní informační služba (BIS) vydala znepokojivou zprávu o tom, že ruské tajné služby se pokoušejí proniknout do ekonomických struktur České republiky. Podle některých informací jde Moskvě hlavně o energetiku a ropný průmysl. Pokud by ruské firmy ovládly tento sektor, zvýšilo by to už tak velkou závislost na ruských energetických zdrojích – zemním plynu, ropě a jaderném palivu. Informace o tom, že polský koncern PKN Orlen jedná o prodeji petrochemického holdingu Unipetrol právě s ruskými zájemci a navíc je na prodej 16% podíl Shellu v České rafinérské, znepokojily i českou vládu. Bez ohledu na to, že PKN Orlen tyto informace později popřel.

Plynová krize opět hrozí

Když na Nový rok 2009 přestal proudit do střední Evropy a na Balkán ruský zemní plyn, Moskva tím ukázala, kam až je schopna zajít, aby si vynutila respekt ke svým velmocenským zájmům. Dodnes není úplně jasné, zda šlo o pouhý ekonomický spor s Ukrajinou, nebo to byl vzkaz pro sousední státy, jak mohou v případě politických problémů dopadnout. Česká republika byla na rozdíl od ostatních zemí ve výhodě. Vedle ruského plynu jsme zásobováni konkurenčním norským. Zásluhou podzemních zásobníků patřících společnosti Transgas jsme rovněž mohli nabídnout plyn i Slovákům. Spory Gazpromu s Ukrajinou se znovu rozhořely na konci léta a někteří odborníci předpovídají, že na přelomu roku vypukne nová plynová krize. Příští rok také vyprší časová podmínka, po kterou se německé RWE zavázalo, že neprodá Transgas. Lze očekávat, že hlavním zájemcem bude právě ruský Gazprom.

Vláda zřídila krizový štáb kvůli možnému prodeji Unipetrolu

Ekonomický týdeník Euro nedávno přinesl zprávu, že petrochemický koncern PKN Orlen se snaží prodat svoji dceřinou společnost Unipetrol, skládající se z několika firem působících na českém území. A opět jsou ve hře Rusové. V tomto případě petrochemická společnost Lukoil, která už v minulosti projevila zájem o nákup podílu v České rafinérské. Vládní mluvčí Roman Prorok popřel, že by o prodeji Unipetrolu měl jednat Jan Fischer se svým polským protějškem Donaldem Tuskem na setkání premiérů Visegrádské čtyřky, kde se vedly rozhovory o energetice. Přesto Fischerova vláda zřídila krizový štáb, v němž je vedle premiéra či ministra financí i velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Předmětem práce krizového štábu má být právě možný odkup Unipetrolu do rukou českého státu. Spekulace o případném prodeji českého petrochemického podniku jasně ukazují bolavá místa i tak silného regionálního hráče, jako je PKN Orlen. Polský PKN Orlen se totiž dostal do svízelné situace. Příčinou je promarněná investice ve výši 60 miliard korun do litevské rafinerie Mažeikiu Nafta. I v tomto případě jde o klasické ruské vydírání. Poté, co ji PKN Orlen koupil, ruští dodavatelé přestali rafinerii zásobovat přes ropovody. Ropa se tak musí dovážet cisternami po železnici, což přepravu neúměrně prodražuje. To však není jediný problém. Po nedávné prohrané arbitráži s českým podnikem Agrofert podnikatele Andreje Babiše hrozí PKN Orlen, že bude muset zaplatit dalších 17 miliard korun za to, že odstoupil od smlouvy, podle níž měl po získání Unipetrolu odprodat část jeho aktiv právě Babišovi. Andrej Babiš už se nechal údajně slyšet, že teď není čas na vyjednávání, ale na to, jak PKN Orlen dorazit.Vlastnictví Unipetrolu je pro surovinovou bezpečnost České republiky důležité především kvůli 51% vlastnictví ve společnosti Česká rafinérská, která vlastní klíčové rafinerie v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově, které jako jediné v republice vyrábějí pohonné hmoty. Pokud by rafinerie připadly Rusům, nic by jim nebránilo postupně omezovat přísun ropy protékající dnes ropovodem IKL (Ingolstadt– Kralupy–Litvínov) a preferovat tak pouze ropovod Družba z východu. Česká republika by se tak stala naprosto závislá na ruské ropě. A tudíž vydíratelná. Právě IKL byl zřízen v 90. letech z popudu tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého jako bezpečnostní pojistka proti případnému ruskému monopolu. Státní společnost MERO ČR, která je vlastníkem obou našich ropovodů a spravuje i státní hmotné rezervy ropy, se v poslední době začala aktivně zajímat o možnost získat podíl společnosti Shell. O snaze této firmy prodat svůj podíl vČeské rafinérské se mluví již déle než rok, i když takový záměr zatím nedeklarovala oficiálně. „Pokud vím, tak Shell svůj podíl prodává. Pokud to bude za atraktivní cenu, tak my bychom svůj podíl mohli zvýšit,“ řekl šéf PKN Orlen Jacek Krawiec, jehož citovala agentura IS Business Wire. PKN má v Unipetrolu 63% podíl, zatímco Unipetrol v České rafinérské drží 51,2 % akcií. Opakovaně byla zveřejněna nepotvrzená informace,že Shell o prodeji jedná s ruským Lukoilem. Ten nedávno získal v Česku síť čerpacích stanic a nyní by chtěl v tuzemsku pohonné hmoty i sám i vyrábět. Lukoil se v Česku prosadil také v dodávkách paliva bpro Letiště Praha a nijak se netají tím, že by chtěl dodávky kerosinu pro letadla ještě více rozšířit. Shell by sice musel v rámci předkupního práva nabídnout svůj podíl dvěma dalším akcionářům, společnostem Unipetrol a ENI, ty však v současné době nejeví zájem své podíly zvyšovat.

Bude MERO privatizováno?

I kdyby nakonec podíl Shellu koupilo MERO, mělo by to význam jenom v případě, že se podaří udržet podíl Unipetrolu co nejdále od Rusů. V ohrožení je totiž údajně i samotné MERO, respektive jeho nezávislé postavení. V současnosti koluje v prostředí vedení sociální demokracie plán na privatizaci této firmy. V případě, že by tato strana kývla, mohla by padnout jedna z posledních hrází bránících ruským firmám ovládnout český trh s ropou. „Rusko-ukrajinský spor jasně ukázal, že dlouhodobou stabilitu dodávek očekávat nemůžeme. To, co bylo dohodnuto v Moskvě v lednu, je spíše příměří než trvalý mír, protože je tam příliš mnoho zájmů a příliš mnoho peněz, které se musí přerozdělit a znovu rozdělit,“ řekl koncem ledna 2009 Václav Bartuška na semináři Centra pro ekonomiku a politiku, věnovaném energetické bezpečnosti.

Ruské firmy se prý zajímají i o ČEZ

Kromě rafinerií je pro ruské firmy zajímavá polostátní elektrárenská firma ČEZ. Akcie, které jsou veřejně dostupné na burze cenných papírů, podle MF Dnes někdo soustavně skupuje, takže již získal téměř 10% podíl. Balík je prý oficiálně v rukou desítek různých fondů, jež spolu zdánlivě nemají nic společného. Mají však jen jediného správce, banku UniCredit. Žádný důkaz, že jde ve skutečnosti o jednoho investora, neexistuje, spekuluje se však právě o ruském kapitálu. Situace nápadně připomíná model, kdy Rusové podobným způsobem pronikali do rakouské ropné firmy OMV a maďarského MOL. Podle Dalibora Motejlka, vedoucího reportérů Českého rozhlasu, je vliv ruského kapitálu v Česku už dnes obrovský, zejména v oblasti dodávek ropy a plynu. Ruské firmy koupily například i Vítkovice Steel, některé firmy bývalé Škody Plzeň a několik menších firem. „Na druhé straně Rusové nemají tolik peněz, aby zde skoupili vše, co by chtěli, takže bych se jich tolik neobával,“ konstatoval Motejlek.

Alena Adámková