Poté, co na konci léta spadl jeden z opravovaných silničních mostů na okraji Studénky na železniční koridor, kde do něj narazil projíždějící vlak Eurocity z Krakova do Prahy, se veřejnost začala zajímat o to, jestli se podobné neštěstí nemůže opakovat, zda ve špatném stavu nejsou i další mosty.

Jak vyplývá z údajů Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), ve špatném nebo velmi špatném stavu je přibližně 15 % z 12 500 mostů na silnicích II. a III. třídy, které spadají pod kraje. Celkem 44 mostů je v havarijním stavu. Celkově je v Česku 17 tisíc mostů na silnicích a cestách všech kategorií. Podle mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Martiny Vápeníkové jsou v současnosti v havarijním stavu jen mosty na silnicích nižších tříd. Na rychlostních komunikacích a silnicích I. třídy podle ní není žádný most, který by ohrožoval bezpečnost silničního provozu. „Mosty pravidelně monitorujeme a snažíme se co nejvíce snižovat počet těch, které se nacházejí ve špatném nebo havarijním stavu. Samozřejmě v závislosti na přidělených finančních prostředcích,“ dodala.

Autobus nebo vlak používáme k cestám do škol a za prací, což bývá nejčastější důvod, kvůli jednáním na úřadech, návštěvám u lékařů, za zábavou, ale i k jiným účelům. Proto je nutné vnímat dopravní obslužnost jako veřejnou službu, která uspokojuje přepravní potřeby občanů.

Vyspělost státu se bezpochyby měří rovněž tím, jak dokáže svým občanům zajistit dopravu hromadnými prostředky, tedy autobusy a vlaky, kvůli jejich potřebám. Pochopitelně k tomu přijala Evropská unie směrnice, které musí naplňovat i Česká republika – v rámci změn politicko-ekonomických poměrů u nás došlo hned počátkem 90. let minulého století v dopravní obslužnosti k nepopulárním změnám, někde až k vyhrocení situace kvůli citelné redukci počtu spojů jak autobusové, tak i vlakové dopravy.