Stále častěji se hovoří o využívání obnovitelných (alternativních) zdrojů energie. Není divu, spotřeba stávajících je rok od roku vyšší a jejich zásoby se tenčí. Právě tato skutečnost šroubuje ceny za energie do místy již neúnosných výšek. Proto je zřejmé, že se úměrně tomu zvýší i význam lokálních zdrojů.

Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů č. 180/2005 Sb. zaručuje investorům mimořádně stabilní podmínky pro podnikání – výkup elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů za cenu garantovanou po dobu 15 let, nebo podporu formou zelených bonusů. Konkrétní výše finanční podpory, kterou stanovuje Energetický regulační úřad na základě zákona (viz Cenové rozhodnutí ERÚ č. 10/2005 a 1/2006), je v mezinárodním srovnání poměrně výhodná. Svědčí o tom i velký zájem investorů, který již projevili o výstavbu nových zdrojů. Ne vždy se ale setkávají s kladným ohlasem obyvatel obcí, v jejichž okolí se má budovat. Proto jsme se na několika místech zajímali o jejich zkušenosti s obnovitelnými zdroji, ať už se jedná o větrné elektrárny, sluneční kolektory, biomasu či vrty a termální prameny, ale i o to, do jaké míry byla a je výstavba pro obec finančně zajímavá, o jejich přínos pro místní občany a na uspokojení jejich energetické poptávky. Často se v těchto souvislostech hovoří také o vlivu na životní prostředí.

ZKUŠENOSTI Z MĚST A OBCÍ

S VĚTREM V LOPATKÁCH

V okolí obce Poštát jsou postaveny dvě větrné elektrárny, třetí je ve zkušebním provozu. Při uvedení do provozu prvních dvou obdržela obec jednorázovou odměnu. „Po uvedení do trvalého provozu třetí a případně dalších bude obec dostávat pravidelně roční odměnu + % z dodané energie do sítě. V současné době ale není přínos z těchto elektráren žádný, nejsme odběrateli energie. Zda mají obnovitelné zdroje v našem okolí vliv na životní prostředí, nedovedu posoudit, je na to příliš krátká doba,“ říká starosta města Potštát Karel Galas.Názory zdejších obyvatel se různí, jsou kladné i záporné, ovšem ani pro jedny není dostatek argumentů. Zatím je v našich zeměpisných šířkách vše ve stadiu zrodu, takže není možné říci, zda budou dostatečnými zdroji energií budoucnosti. „Pokud někde o výstavbě uvažují, starostům bych doporučil hodně komunikovat s občany, dát prostor pro diskuzi, zvažovat nemalý příspěvek do obecního rozpočtu,“ říká Karel Galas. V katastru obce Břežany na Znojemsku se nachází „větrný park“ pěti větrných elektráren, každá o výkonu 850 kW, celkem 4,25 MW, který byl uveden do provozu v prosinci 2005. V současné době mají Břežanští připraven projekt solárních panelů na střechu mateřské školy o výkonu 30 kW a chtěli by jej letos nebo příští rok realizovat. „Od provozovatele větrného parku dostáváme příspěvek do rozpočtu, zatím jsme za něj vybudovali vrt na pitnou vodu a parkovací plochu u obecního úřadu. Původně jsme si chtěli postavit dvě větrné elektrárny, bohužel jsme nedostali dotaci ze SFŽP, protože nějaká komise krajského úřadu naši žádost nedoporučila. Vzhledem k tomu, že se připravuje výstavba dalšího parku poblíž obce, plánujeme výstavbu jedné elektrárny pro obec. Tam by byl přínos podstatně vyšší, kolem 2 mil. Kč ročně,“ říká starosta obce Břežany Josef Rebenda. Ceny elektrické energie tady mají pochopitelně stejné jako všichni ostatní, protože výrobce ji musí dodávat do sítě distributora a ceny pro konečného spotřebitele určuje Energetický regulační úřad. Výrobou dokáží větrné elektrárny určitě uspokojit energetickou poptávku v obci, ale není to možné přesně určit, protože elektrická energie se dodává do sítě distributora. „Myslím si ale, že s dalším vývojem bude mít místní výroba elektrické energie velký význam pro uspokojování spotřeby v dané lokalitě, tzv. ostrovní systémy,“ vysvětluje starosta Rebenda a dodává, že v jejich okolí nepociťují žádný vliv na životní prostředí, ale že každá kilowatthodina, která se vyrobí jinak než pálením (a je úplně jedno, jestli je to uhlí, ropa, zemní plyn nebo biomasa), je přínosem pro životní prostředí obecně. „Většina obyvatel naší obce je na náš větrný park hrdá a stali jsme se tím známými v celé republice. Z mého hlediska je lepší být například v televizním zpravodajství vzhledem k výrobě elektrické energie z větru než například proto, že zavedeme funkci ponocného. Samozřejmě ti, co se stavbou nesouhlasili, většinou svůj názor nemění. Musím však říci, že pokud by se do médií dostaly seriózní názory a čísla, ne nějaká demagogie, většina lidí by byla pro. Tam, kde jsou vhodné podmínky (dostatečná vzdálenost od obce), mohu starostům doporučit výstavbu větrných elektráren, solární panely by mohly být na střechách, biomasa, bioplyn místního významu a z místních zdrojů ano, ne dovážení z velkých vzdáleností. Myslím, že význam lokálních zdrojů bude v budoucnu daleko větší. Sám bych chtěl ještě něco dodat k diskuzi o výrobě elektrické energie v budoucnu – ohledně zprávy tzv. „Pačesovy komise“ – to podstatné nebylo v televizi ani ve zprávě řečeno ani se na to nikdo z reportérů nezeptal: že zajištění relativně levných zdrojů pro výrobu elektrické energie (uhlí, jádro) se netýká nás občanů – konečných spotřebitelů, ale týká se výrobců a jejich větších zisků. My občané nebudeme mít už nikdy levnou energii a cena bude taková, jaká bude na trhu v celé Evropě, takže z hlediska ceny je úplně jedno, jestli energii vyrobíme u nás, nebo dovezeme. Ale nevidím důvod, aby se kvůli tomu těžilo další uhlí a spalovalo a tím ničilo životní prostředí, když v současnosti využíváme v elektrárnách jeho energie z 22–25 %, zbytek jen tak proletí komínem,“ uzavřel starosta Rebenda.

SÁZKA NA SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ

V Litoměřicích využívají solární energii na ohřívání teplé užitkové vody a na výrobu elektřiny. Iniciovali solární ohřev vody u občanů města na jejich rodinných domcích. „Město samo má velké množství instalací na vlastních budovách a připravuje nové instalace. Např. výstavbu dvou malých fotovoltaických elektráren na školách. Dále využíváme nízkopotenciální geotermální energii na vytápění některých budov města (pomocí tepelných čerpadel) a poměrně velký počet rodinných domků má instalován tento způsob vytápění. Také několik soukromých firem používá k vytápění tepelná čerpadla. Dále město připravuje velký projekt geotermální elektrárny a teplárny metodou HDR a spolupracuje na výstavbě malé vodní elektrárny na Labi,“ říká Ing. Pavel Gryndler, vedoucí odboru životního prostředí MěÚ Litoměřice. Finanční zajímavost tady vidí hlavně v úsporách nákladů za energie. Jak je zřejmé z posledních cenových skoků energií, byla to správná volba. Investičně jsou tato zařízení bezesporu náročná, ale dají se na jejich pořízení získat dotace např. z OPŽP nebo SFŽP. Ing. Gryndler je přesvědčen, že se vložené investice do budoucna rozhodně několikanásobně vrátí. Přínos alternativních zdrojů energie vidí hlavně v ukazování směru, kudy mají jít občané do budoucna, aby nedocházelo k návratu vytápění tuhými palivy. Alternativní zdroje dosud instalované v Litoměřicích jsou zatím pouze doplňkové a tudíž nedokáží plně pokrýt poptávku po energiích. V letním období však již významným způsobem zasahují do výroby teplé užitkové vody. „Po spuštění geotermálního zdroje HDR lze předpokládat asi 75% podíl na zásobování teplem a nezanedbatelný podíl výroby elektřiny pro Litoměřice. Vliv na životní prostředí se již dnes projevuje tím, že lidé nepřecházejí na ´levné topení uhlím´, ale zůstávají věrni ekologickým způsobům vytápění a alternativním zdrojům energie. Názory obyvatel již naznačují, že lidé začínají věřit alternativním zdrojům energie   dokazují to tím, že si pořizují tepelná čerpadla, solární kolektory na ohřev vody a dokonce i fotovoltaické panely na výrobu elektrické energie. Podle našeho názoru mohou obnovitelné zdroje v budoucnu nahradit i v našich zeměpisných šířkách stávající zdroje energie. Zvláště geotermální energie HDR má obrovský potenciál a velkou výhodu proti ostatním alternativním zdrojům energie v minimálním ovlivnění povětrnostními vlivy,“ vysvětlil nám Ing. Gryndler. Starostům obcí Litoměřičtí doporučují, aby se zaváděním obnovitelných zdrojů energie neváhali, neboť ceny energií půjdou neustále nahoru a čím později alternativní zdroje energie zavedou, tím to bude investičně dražší a doba návratnosti delší.

BIOPLYN PŘÍLIŠ NEVONÍ

Ve Velkých Albrechticích využívají dvě bioplynové stanice, každá necelý 1 MW elektrické energie. „Původně byly postaveny k likvidaci kejdy z vepřínů a dalších zemědělských velkochovů, dnes se zde podstatnou měrou využívají biologicky rozložitelné odpady z jiných výrob (masokostní moučky z kafilérie, odpad z výroby celulózy, cukrovarnické řízky, prošlé potraviny ze supermarketů). Při splnění určitých podmínek a doplnění stávající technologie to mohou být i jateční odpady. Bývá z toho odporný zápach, zejména při následném hnojení tzv. digestátem, neboli fermentačním zbytkem, tedy odpadem z bioplynové stanice, který může obsahovat velmi vysoké procento nezpracovaných organických látek. Státní správa si s tím neví rady. U nás naleznete jeden z několika příkladů v ČR, jak se dá touhou po mamonu totálně zlikvidovat velmi dobrý záměr,“ říká starosta Velkých Albrechtic Josef Magera. Byl u nich i zájemce o výstavbu větrných elektráren, zatím se ale spíše sbírají podklady k představení záměru veřejnosti. Z bioplynových stanic nemá bohužel obec nic víc než silný zápach, prach, hluk z dopravy, dopravní zátěž obecních komunikací a poškozené investice obce i obyvatel, dlouhodobé spory s provozovatelem a se státní správou. „Paradoxem je, že od nás neberou ke zpracování ani v obci vznikající biologicky rozložitelné komunální odpady (trávu, obsahy žump a septiků). Na území obce se ročně likvidují tisíce tun biologicky rozložitelných odpadů jiných původců, za což by jinak museli zaplatit nemalé částky. Takto zaplatí jen jejich zlomek provozovateli bioplynové stanice a ten pak odpad, částečně zpracovaný v bioplynové stanici, jako ekologické hnojivo vyveze do přírody. I toto naše legislativa umožňuje,“ stýská si starosta Magera a dodává, že z toho nemá obec žádný přínos. „Kdysi jsme odmítli skládku odpadů, ze které by obec měla jistý přínos do rozpočtu. Dnes se sem odpady vyvážejí stejně, ale bez koruny pro obec. Instalovaný výkon obou BPS by zřejmě pokryl s rezervou spotřebu pro domácnosti i obec. Provozovatel však tvrdí, že energii z obou bioplynových stanic zužitkuje sám pro provoz vepřínů a může prodat jen případné přebytky. Můj osobní názor je, že se mu vyplatí 100 % prodat za státem garantované výhodné ceny do rozvodné sítě a pro svoje provozy nakoupit levnější energii od ČEZu. Obec z toho nemá a nebude mít nic, kupuje drahou energii od ČEZu.“ Zelení a jiní aktivisté uvádějí, že mají obnovitelné zdroje, tedy i bioplynové stanice výhradně pozitivní vliv na životní prostředí. „Vědomě nemluví pravdu. Na základě našich poznatků po letech provozu bioplynových stanic tvrdím, že tyto ekologické zdroje mohou mít i velmi negativní vliv, a to zápach a znečištění životního prostředí, zejména půdy a vod, ale i na psychiku obyvatel obce a regionu. Ovšem státní správa to tak nevidí. Nejsou totiž bezezbytku využívány předpisy EU pro zařízení na likvidaci biologicky rozložitelných odpadů, a tak se dosud děje všechno, co zákon nezakazuje. Toho zakázaného je opravdu jako šafránu. Jednou v budoucnosti asi někdo přijde s nápadem, že bychom zde za peníze EU mohli likvidovat dnes takto vznikající ekologické zátěže…“ říká na toto téma Josef Magera. A co k tomu říkají místní obyvatelé? Situaci popisuje starosta Magera takto: „Mnozí mlčí, několik desítek lidí napsalo několik petic proti, podávají se stížnosti od pověřeného úřadu až po ministerstva a parlament. Všichni si to přehazují jako horký brambor s odvoláním, že na to není legislativa, že se teprve průběžně tvoří. Ale povolují další stavby, zřejmě pod tlakem bioplynové lobby, takže se i u nás zatím nevyhovující zařízení provozuje dál – jedna ze dvou BPS dokonce stále bez povolení! Setkali jsme se i s vysvětlením, že je to proto, že obec brání dostavbě zařízení a dělá potíže ve správních řízeních. Pravda je však mnohem složitější!“ Právě bioplynové stanice mohou být sice drobným, ale stabilním zdrojem, který navíc dokáže řešit problém kam s biologicky rozložitelným odpadem. Jejich přínos je ale v řádu jednotek procent celkové výroby. Na otázku, co by doporučil starostům obcí, kteří s výstavbou obnovitelných zdrojů váhají, dodal starosta Magera: „Ať si hlavně neváhají zjistit skutečné poměry tam, kde již podobné zařízení existuje. Ať si řádně ošetří v povolení stavby a následném povolení provozu (musí to být zakotveno ve výrokové části), jaké zařízení to vlastně bude, co bude zpracovávat, co s odpady apod. a v neposlední řadě to, co z toho bude obec mít. Hlavně ať do povolovacího procesu zapojí širokou veřejnost. Pokud toto předkladatel záměru ´ustojí´, nemají se čeho obávat. Jinak mohou později očekávat jen potíže s občany.“ Obnovitelné zdroje energie zřejmě budou vždy jen doplňkové, v budoucnu by však mohly v daleko větší míře zajistit zásobování obyvatel. Jak je ale zřejmé, stejně jako každá mince, i jejich zavedení má dvě strany. Výsledek je vždy závislý na místních podmínkách a na zvolené technologii, aby měla investice návratnost pro investora, ale vhodný efekt i pro obyvatele, kteří v blízkosti obnovitelných zdrojů žijí. Proto je nutné před vážným rozhodnutím s občany diskutovat a argumenty stavět na zkušenostech, které jsou již k dispozici.

PhDr. Eva Fišerová