Jsou větrné elektrárny pro naši energetickou soustavu spíše přínosem, nebo naopak záporem? Jaký podíl by v budoucnu mohly větrníky ve výrobě elektřiny tvořit?

Objem elektrické energie, kterou vyrobí větrné elektrárny, v Česku stále roste, a to v souladu se slibem, kterým se Česká republika zavázala Evropské komisi zvýšit do roku 2010 podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě na 8 %. „Větrná energie je stále více ekonomicky konkurenceschopnější s konvenčními zdroji energie. Rostoucí volatilita v cenách fosilních paliv a zvýšené obavy o energetickou bezpečnost vedou k tomu, že větrná energie je často nejatraktivnější volbou,“ řekl prezident Evropské asociace pro větrnou energii (EWEA) Arthouros Zervos.

Výroba elektrické energie z větru narostla meziročně o 150 %, když překročila 125 tisíc MWh. Tento objem výroby pokryje roční spotřebu přibližně 36 tisíc domácností, což odpovídá například velikosti Havířova, vyplývá z dat Energetického regulačního úřadu. Celkové množství takto vyrobené energie je však v porovnání s jinými státy nepatrné. První příčku na světě ve využití větrné energie zaujímá Německo, na jehož území je rozmístěno přibližně 19 tisíc větrných turbín. V Česku se i v dohledné budoucnosti budou počítat na stovky.

„V uhelných elektrárnách by se pro tento objem výroby muselo spálit uhlí dovezené nákladním vlakem o délce 40 kilometrů a vzniklý popílek by pokryl Václavské náměstí až do výše půl metru,“ uvedl předseda České společnosti pro větrnou energii František Šustr. Zástupci České společnosti pro větrnou energii předpokládají, že nárůst objemu výroby elektřiny z větrných elektráren bude pokračovat v nejbližších letech ještě vyšším tempem. V současné době existuje v zemi řada projektů na výstavbu větrných parků. Masivní investice do tohoto odvětví plánuje zejména ČEZ.
Nejvíce k navýšení produkce elektrické energie z větru přispěla farma Kryštofovy Hamry na Chomutovsku. Svými 21 větrníky s celkovým výkonem 42 MW je největším fungujícím větrným parkem v zemi.

Obce jsou často proti výstavbě

V Česku existují stovky investorských plánů na výstavbu větrníků. Nyní se proti nim ale postavily s nebývalou razancí kraje, jichž se má výstavba týkat, ale i obce. Další hrozbu pro ně představuje novela energetického zákona, která je chce posunout dál od elektrických vedení.
Velkým plánům investorů na výstavbu větrných elektráren v Česku stojí v cestě především malé obce. Jejich obyvatelé totiž se stavbou větrníků v blízkosti svých obydlí často nesouhlasí. Firmy proto za souhlas se stavbou nabízejí nemalé peníze. Zatím posledním městem, které odmítá nabídky investorů, je Vítkov na Opavsku. „Z ankety mezi občany i z veřejného projednávání je zřejmé, že si elektrárnu nepřejí,“ uvedl místostarosta Oldřich Vícha. Mínění obyvatel přitom nezvrátila ani vidina nemalých finančních injekcí do rozpočtu obce.
Firmy totiž v závislosti na výkonu elektrárny nabízejí obcím každoroční dotaci. Jen za stavební povolení si tak mohou přijít třeba na 10 milionů korun. Za každou větrnou elektrárnu pak do rozpočtu přiteče v průměru dalších 100–300 tisíc korun ročně. A to není vše. Například ČEZ nabízí obcím také možnost po určité době elektrárnu odkoupit.
Nepomáhají ani peníze Situace, kdy i obce smalým rozpočtem odolají lákavé nabídce, ale není ojedinělá. „Všichni zastupitelé se vyslovili proti tomuto investičnímu záměru. Chceme krajinu na Vysočině chránit, ne ji tímto způsobem devastovat,“ řekl starosta Polné Jindřich Skočdopole.
V některých oblastech vznikají dokonce občanská sdružení, která chtějí výstavbě větrníků zabránit. „Jde nám o ochranu místních obyvatel i vlastníků rekreačních objektů před činností, která směřuje ke zhoršení životního prostředí,“ uvedl Pavel Dočkal ze sdružení Jeseníky bez větrníků. Pro provozovatele jsou větrné elektrárny především byznysem s poměrně malou mírou rizika. Stát jim totiž zajišťuje pevné výkupní ceny, které jsou výrazně vyšší než běžné tržní ceny. Distributoři navíc mají povinnost tuto energii odkoupit a Evropská unie, potažmo stát, podporuje využívání obnovitelných zdrojů dotacemi a výhodnými půjčkami.
„Samozřejmě jdeme jen do projektů, které jsou ekonomicky smysluplné. Navíc tím snižujeme objem vypouštěného CO2, který bude do budoucna vzhledem k emisním povolenkám stále větší zátěží,“ řekl Ivo Měšťánek ze společnosti ČEZ.
Kromě povětrnostních podmínek musí vybraná lokalita splňovat řadu dalších kritérií. Podmínkou je dobře dostupná síť a souhlas armády a Úřadu pro civilní letectví. Zároveň nesmí být lokalita chráněná. O to větší zájem pak investoři mají, aby vybrané obce přesvědčili. „Mezi občany bohužel koluje celá řada mýtů a někdy zcela scestné informace. A žádný starosta pochopitelně výstavbu neprosadí, pokud je většina obyvatel proti,“ řekl Stanislav Cetkovský ze společnosti Větrná energie Morava.

Energie z větru vadí i provozovateli přenosové soustavy

K redukci svých plánů na výstavbu větrného parku v blízkosti jaderné elektrárny Dukovany musel kvůli protestům okolních obcí přistoupit i ČEZ. Společnost přesto prohlásila, že má již nyní potřebný souhlas k výstavbě dalších větrníků o celkovém instalovaném výkonu 110 MW.

Rychlý rozvoj větrných elektráren je však předmětem kritiky ze strany provozovatele přenosové soustavy, a to především kvůli obtížné předvídatelnosti výroby. „Elektřinu z obnovitelných zdrojů musíme povinně vykoupit. Když ale vítr nefouká a větrné elektrárny do sítě elektřinu nedodávají, musejí poptávku uspokojit záložní zdroje. Větrná energetika také vůbec nepřijala fakt, že soustavu energetických zdrojů stejně jako přenosovou soustavu je třeba efektivně využívat. Jenže instalovaný výkon českých větrných elektráren je využíván pouze na 15 %,“ říká generální ředitel ČEPS Vladimír Tošovský.

(aa)