V letošním druhém říjnovém týdnu se ministerstvo vnitra – tak jako každoročně – účastnilo na brněnském výstavišti Mezinárodního veletrhu informačních a komunikačních řešení pro rozvoj podnikání Invex. Odbornou i laickou veřejnost seznámilo u svého stánku a v rámci doprovodného programu s výsledky, jichž se v oblasti eGovernmentu, jenž je jednou z priorit ministerstva, podařilo dosáhnout, a s výhledem na jeho další vývoj.

Registr obyvatel (ROB), ve kterém budou údaje o fyzických osobách, dále registr osob (ROS), obsahující údaje o právnických osobách, podnikajících fyzických osobách a orgánech veřejné moci, registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) a registr práv a povinností (RPP).

Přínos základních registrů

Údaje z těchto registrů, tzv. referenční údaje, budou využívány jako jedinečné a nejdůležitější datové zdroje pro orgány veřejné moci. V praxi již tedy nebudou orgány veřejné moci zjišťovat tyto údaje pro své potřeby z různých zdrojů, ale pouze z těchto základních registrů.

Co přinesou základní registry občanům

Využívání dat ze základních registrů zbaví občany povinnosti opakovaně dokládat údaje různým úřadům. Každý údaj bude sdělen pouze jednou, následně se promítne do základního registru a jeho prostřednictvím do dalších informačních systémů veřejné správy. Obíhat tedy budou už pouze data a nikoliv občan.

Identifikátory aneb bezpečnost především

Celou koncepcí systému základních registrů se prolíná několik principů, jejichž hlavním účelem je ochrana dat před zneužitím. Prvním z nich je použití systému bezvýznamových identifikátorů fyzických osob. Každá fyzická osoba bude mít přidělen tzv. zdrojový identifikátor, z něhož budou odvozeny další, tzv. agendové identifikátory fyzických osob pro každou agendu, ve které daná osoba figuruje. Díky tomu, že v každé agendě bude osoba označena jiným identifikátorem, bude možné zabránit neoprávněnému sdílení údajů mezi agendami. Dalším bezpečnostním opatřením je striktní rozdělení rolí mezi různé úřady. V praxi tak bude jeden úřad správcem vlastního registru, jiný úřad bude zajišťovat provoz informačního systému základních registrů a v neposlední řadě zde sehraje speciální úlohu Úřad pro ochranu osobních údajů, který bude generovat identifikátory fyzických osob pro jednotlivé agendy a na základě oprávněných požadavků je převádět mezi sebou. Součástí koncepce je i centrální systém správy rolí pro přístup k datům, který zajistí, že ke každému referenčnímu údaji v jednotlivých základních registrech bude moci přistupovat pouze úředník, který je k tomu ze zákona oprávněn. Veškeré přístupy k referenčním údajům budou samozřejmě evidovány, a budou se tak moci kdykoliv zpětně kontrolovat.

Status quo

10. září schválila vláda ČR návrh zákona o základních registrech, na tento zákon budou navazovat čtyři zákony upravující jednotlivé základní registry. Návrhy těchto zákonů byly 15. 10. 2008 předloženy vládě k projednání.

eGONovy prsty – Czech POINT aneb Český podací ověřovací informační národní terminál

Významy jednotlivých slov skládajících slovo POINT jsou vlastně cílem projektu: vytvořit univerzální podatelnu, ověřovací místo a informační centrum, kde bude možné získat všechna dostupná data z centrálních veřejných registrů, jako je obchodní rejstřík, částečně živnostenský rejstřík a katastr nemovitostí, ale i z neveřejných registrů spravovaných státem, například rejstřík trestů, včetně jejich ověření. Dále bude možné úředně ověřit dokumenty nebo podpisy na listinách a provést převod písemných dokumentů do elektronické podoby a obráceně, získat informace o postupu probíhajících správních řízení vztahujících se k občanovi či mít možnost předložit jakékoli podání pro zahájení řízení ve všech věcech, ve kterých rozhodují správní orgány o právech občana, o právem chráněných zájmech a povinnostech.

Kde najdeme Czech POINTy?

Do projektu jsou zapojeny úřady veřejné správy, zejména obecní a městské úřady, úřady městských částí, magistráty a úřady krajské, dále některá zastupitelství České republiky v zahraničí, pobočky České pošty a kanceláře Hospodářské komory. Na všech těchto místech nalezneme pracoviště Czech POINTu amůžeme zde využít služeb, které nám projekt nabízí. V současné době Czech POINT umožňuje občanům získat na jednom místě ověřené výstupy ze čtyř centrálních registrů:

• ověřený výstup z katastru nemovitostí,

• ověřený výstup z obchodního rejstříku,

• ověřený výstup ze živnostenského rejstříku,

• ověřený výpis z rejstříku trestů, adále využít Czech POINT jako podací místo k

• podání k Registru živnostenského podnikání.

Zdravotnictví bude tím, co v době stárnoucí evropské populace 21. století bude hýbat ekonomikou i světem. Je tedy vcelku přirozené, že ty nejmodernější technologie, včetně IT, se začínají nasazovat právě zde. Cesta za eHealth neboli elektronickým zdravotnictvím je přitom dlouhá, ale na jejím konci stojí miliardové úspory ve všech oblastech zdravotnictví. Co nás na ní čeká?

Co je to eHealth

Název eHealth je obecně využívaný pro jakékoliv komplexnější nasazení informačních systémů a moderních IT nástrojů ve zdravotnictví. Spadá sem celá řada kategorií, které mohou fungovat i samostatně, nicméně při propojení s ostatními přinášejí synergické efekty, které ve svém důsledku vedou k podstatně levnějšímu a zároveň kvalitnějšímu zdravotnictví, které je schopno s danou kapacitou obsluhovat i více pacientů. Navíc eHealth není pouze o optimalizaci stávajícího systému zdravotní péče, nýbrž  přináší také nástroje ke zlepšení prevence a zrychlení reakce lékařů na zdravotní komplikace pacientů. Při pokročilé implementaci navíc eHealth umožňuje minimalizovatrozdíly mezi jednotlivými lékařskými pracovišti a umožňuje všem lékařům co nejdříve aplikovat nejmodernější poznatky medicíny. Takový je tedy eHealth v podobě, které se dočkáme v následujícím desetiletí.

Elektronické zdravotní knížky

Elektronické zdravotní knížky jsou jednou z oblastí, ve které Česká republika začínala jako jedna z prvních. Logika této podčásti eHealth je přitom zdánlivě jednoduchá, avšak po technologické stránce více než náročná. Systém elektronických zdravotních knížek staví na myšlence, že by pro každého občana měla existovat jediná společná zdravotní karta v elektronické podobě uložená v jakési centrální evidenci pod správou státu či aktuální zdravotní pojišťovny, do které by všichni lékaři zapisovali výsledky veškerých lékařských vyšetření a ke které by zároveň ošetřující lékaři ale také třeba lékaři na pohotovosti, kam je pacient přivezen např. po nehodě, měli přístup. Každý lékař by tak mohl pracovat s úplnou a přesnou anamnézou pacienta, což by samo o sobě šetřilo jeho čas (a tím i kapacitu a prostředky) a zároveň by to pacientovi přineslo podstatně kvalitnější zdravotní péči. Současný systém, kdy pacient přeříkává každému novému odbornému lékaři, co si matně vzpomíná, že mu kdy bylo a jaké léky zhruba bral, je totiž značně nepřesný a neefektivní. Aby systém elektronických zdravotních knížek byl smysluplný a funkční, je potřeba zajistit robustní centrální databázi, kam by se data jednotlivých pacientů ukládala, je třeba zajistit spolehlivě a důsledně zabezpečení této databáze a bezpečný vzdálený přístup každého jednoho lékaře k ní, je nutné zajistit, aby všechny lékařské výstupy (včetně např. snímků z RTG či záznamů z EKG, EEG apod.) a předpisy na léky byly v elektronické podobě a konečně je třeba zajistit důslednou ochranu před nepovolaným přístupem kohokoliv k osobním údajům jednotlivých pacientů.V globálním měřítku podobný systém bohužel zatím ještě nikde nefunguje. Nicméně například ve Francii již existují nemocnice vybavené moderními přístroji, které využívají elektronické zdravotní knížky v lokálním měřítku pro pacienty, kteří využívají služby nemocnice pro ambulantní zdravotní péči.

Výše zmíněná část přitom může velice elegantně navazovat na elektronický systém účtování zdravotní péče, který je používán již například v celém Rakousku. Lékař si zde totiž může účtovat úkon tehdy a jen tehdy, když zadání úkonu autorizuje svoji čipovou kartou a také čipovou kartou (průkazem pojištěnce) pacienta, který tak zároveň vidí, co přesně lékař jeho zdravotní pojišťovně účtuje. Díky tomu jsou tak zcela eliminovány případné podvodně účtované položky, které si lékař dříve mohl účtovat bez vědomí pacienta. Identický systém autorizace požadavků pomocí čipových karet by přitom bylo možné využít i při přístupu k záznamům pacientů v elektronických zdravotních knížkách, kdy by každý přístup musel  autorizovat svojí kartou nejen lékař, ale také pacient. Pacient by však měl mít také možnost udělit jednotlivým svým ošetřujícím lékařům vzdálený přístup bez nutnosti pacientovy autorizace, a to zejména kvůli telemedicínským aplikacím (viz dále). V případě ošetření na pohotovosti by pak autorizace proběhla stejně jako u pacientova lékaře s tím, že by pacient musel mít u sebe průkaz pojištěnce.

Elektronické označování pacientů

Existují však specifické situace, kdy pacient u sebe nemůže mít k dispozici žádný průkaz ani čipovou kartu. Těmito situacemi jsou obvykle hospitalizace vnemocnicích. Zde se i v ČR používá systém označování pacientů prostřednictvím náramků s čárovým kódem. Řada západních nemocnic však pro větší komfort již využívá náramky s RFID tagem, který je možné číst na vzdálenost několika desítek centimetrů a bez přímé viditelnosti. RFID přitom nabízí podstatně širší možnosti než čárový kód. Může totiž v sobě obsahovat pro jistotu např. také fotografii pacienta a některé podrobnější údaje (např. číslo pokoje apod.). RFID tag zároveň může být dočasně spárován s příslušným elektronickým průkazem pojištěnce a tím může umožnit jak přístup k elektronické zdravotní knížce (čehož využívají některé výše zmíněné francouzské nemocnice), tak i k systému elektronického účtování zdravotní péče.

Dalším ze systémů eHealth, které jsou tentokrát běžně užívány i v ČR, jsou elektronické informační systémy ve zdravotních pojišťovnách. Ty umožňují vedle samotného finančního řízení a plánování ZP také například kontrolovat oprávněnost účtovaných lékařských výkonů. Využívají k tomu přitom samoučící se systémy umělé inteligence, které dokáží detekovat podezřelé posloupnosti zdravotních úkonů a upozornit na ně revizní lékaře. Tyto systémy navíc také umožňují odhalit pacienty, kteří zbytečně zatěžují systém zdravotnictví tím, že s jedním problémem navštíví třeba pět různých specialistů krátce za sebou. Nejlepšího efektu elektronické systémy ZP samozřejmě mohou dosáhnout ve spojení s výše zmíněnými systémy, které mohou ZP pomoci odstranit účtování neuskutečněných lékařských výkonů a opakované provádění identických diagnostických úkonů u jednotlivých specialistů.

Hudbou spíše vzdálenější budoucnosti jsou elektronické znalostní báze. Ty částečně navazují na elektronické systémy v ZP a hlavně elektronické zdravotní knížky. Díky údajům v nich lze totiž poměrně přesně a na velkém vzorku dat stanovit obvyklé průběhy řady chorob, včetně indikací jejich příznaků v různých stadiích choroby a v různých situacích (tj. při návaznosti na různé genetické předpoklady, předchozí onemocnění apod.). Tyto systémy, pracující opět s umělou inteligencí, by tak při analýze dostatečného vzorku dat od velkého počtu pacientů měly být postupně schopné aktivně pomáhat lékaři při určování diagnózy. Když by pak do elektronické karty pacienta lékař vyplnil symptomy zatím neznámého onemocnění pacienta, systém by automaticky zpracoval všechna další data o pacientovi od jiných specialistů, porovnal by je s dalšími pacienty, u nichž se vyskytl podobný problém a byl již vyřešen, a nabídl by pravděpodobnostní rozložení možných diagnóz, včetně úkonů, které mohou vést k jejich potvrzení či vyvrácení. I mladý lékař by tak měl okamžitě k dispozici zkušenosti svých kolegů či dokonce profesorů z fakultních nemocnic. Součástí těchto systémů by pak mohly být také systémy vzdálené spolupráce, kdy by lékař mohl přímo požádat své kolegy o okamžitou radu, ať již by se jednalo o diagnózu v ordinaci či náhlou komplikaci vzniklou při operaci pacienta.

Posledním vývojovým prvkem eHealth, který by časově mohl přijít spolu s elektronickými znalostními bázemi, je telemedicína a tzv. mHealth (mobilní medicína). Jedná se o systém, kdy by pacienti trpící vážnějšími onemocněními byli vybaveni příslušnou diagnostickou technikou, která by byla v neustálém spojení buď přímo s živým lékařem, anebo se znalostní bází. Jakmile by nastal nějaký akutní problém, anebo by senzory indikovaly v těle pacienta nějaké změny dlouhodobějšího charakteru, byl by lékař (či znalostní báze) informován amohl by pacienta kontaktovat nebo mu doporučit účinná opatření (např. začít brát léky/přestat brát léky, změnit jídelníček apod.). Pacientův stav by tak byl řešen dostatečně včas, ještě před tím, než by nastal stav vážnější, který by vyžadoval více finančních prostředků na řešení a který by stál také pacienta více času a tím od něj přinesl státu méně na daních.

Jak to tak vypadá, tak 21. století bude de facto celé hlavně o eHealth a moderních nástrojích zdravotnictví, jako budou lékařští nanoboti, nejrůznější nanosenzory, moderní materiály a umělé náhražky nejrůznějších částí lidského těla. Populace totiž, aspoň v civilizovaném světě, neustále stárne a pozvolna se snižuje. Doba lidského života se ale radikálně prodlužuje, což na celý systém zdravotnictví v následujících letech bude klást stále větší požadavky. Optimalizace a modernizace zdravotnictví, používaných metod i přístrojů je proto více než na místě a je vhodné s ní začít, dokud ještě starých a vážně nemocných občanů není příliš. Budoucnost zdravotnictví totiž bude v tom, aby stárnoucí populace zůstala co nejdéle zdravá a produktivní. Toho lze dosáhnout jedině soustavným zkvalitňováním lékařské péče i prevence, pokud možno při úspoře finančních zdrojů, což eHealth nabízí.

Document Management je magickým slůvkem skloňovaným zejména ve státní správě ve všech pádech. Je totiž základním předpokladem pro implementaci eGovernmentu. Ten totiž nestojí jen na databázích občanů, podnikatelských subjektů apod., ale stojí také na tom, aby k příslušným záznamům byly přiřazeny i veškeré dokumenty, které se sledovaných subjektů týkají. A o to se také stará Document Management.

Co to je Document Management

Document Management, respektive Document Management System (DMS) je specifický druh informačního systému, který má na starosti zpracovávat všechny elektronické dokumenty na úřadu či ve firmě. Pod oním zpracováním se přitom v závislosti na konkrétním DMS rozumí relativně široké spektrum funkcí, které navíc mohou být značně rozšířeny ve spolupráci s dalšími systémy. Základem každého DMS je však možnost jednoduchého zařazování nových dokumentů v elektronické i původně papírové podobě, vyhledávání v dokumentech na základě celé řady kritérií, mazání dokumentů, archivování dokumentů, řízení přístupu k jednotlivým dokumentům a udržování záznamů o tom, kdo a kdy k danému dokumentu přistupoval, měnil ho nebo jej smazal. Pokročilejší DMS lze pak využít také k řízení workflow elektronických dokumentů, tj. k využití DMS při schvalovacím procesu elektronického dokumentu (např. faktury, smlouvy apod.), kdy DMS je schopen sám (na základě předchozího nastavení) zajistit realizaci tzv. schvalovacího kolečka, včetně delegace schvalovacích kompetencí a urgování opozdilců. Ve spojení s dalšími informačními systémy pak může DMS umožňovat také například automatizované generování a vystavování dokumentů (např. potvrzení, upomínek apod.) jednotlivým subjektům např. v databázi občanů nebo může nabídnout přímý přístup z informačního systému ke všem dokumentům, které s daným subjektem souvisí. Podobných funkcí je přitom k dispozici celá řada. K jejich realizaci přitom obvykle stačí jen využití společného datového skladu s daným informačním systémem a instalaci tzv. konektoru, který umožní danému informačnímu systému přímo pracovat s daty ve formátu, který využívá daný DMS.

Proč je Document Management důležitý

Document Management je ve státní správě důležitý hned z několika důvodů. Tím prvním z nich je bezpochyby onen prostý fakt, že umožňuje sjednotit nakládání s elektronickými i papírovými dokumenty. Příchozí papírové dokumenty jsou totiž digitalizovány a zaneseny do DMS, odkud jsou jednoduše přístupné. Na to navazují i další výhody, jako například to, že již dost dobře není možné, aby se nějaký dokument ztratil, že se dá snadno zajistit, kdo k danému dokumentu bude mít přístup a kdo ne, včetně podrobného monitoringu k přístupu, a v  neposlední řadě, že vyhledávání dokumentů se zkrátí z jednotek až desítek minut na jednotky sekund. Velké časové i finanční úspory pak DMS přinese při realizaci správy workflow, díky které je navíc velice jednoduché dovodit osobní odpovědnost za (ne)schválení libovolného dokumentu, neboť DMS bude mít ve svých záznamech vždy informace o tom, kdo, kdy, za jak dlouho a s jakými výhradami daný dokument (ne)schválil. DMS je ale důležitý také proto, že umožňuje realizovat elektronickou podatelnu a elektronickou spisovou službu, což jsou legislativou kladené požadavky na velkou část orgánů státní správy. Bez těchto „služeb“ poskytovaných úřady by totiž nebylo možné realizovat klíčové služby eGovernmentu. Nicméně i když se jedná o systém vynucený zákonem, tak ve střednědobém horizontu dokáže prospět každému úřadu, neboť jednak přinese časové a tím i finanční úspory při práci úředníků, jednak poskytne kvalitnější péči občanům, kteří si daný úřad za poskytování příslušných služeb státu platí, a jednak dokáže eliminovat také řadu sporů mezi úředníky o tom, kdo jaký dokument schválil, ztratil, neodeslal apod.

Z čeho se skládá Document Management

Document Management je poměrně komplexní systém, za kterým stojí hned několik hardwarových a softwarových komponent. Jeho pořízení tedy určitě není nic levného, ale na druhou stranu si na sebe dokáže časem vydělat. Cena, respektive TCO (total cost of ownership) neboli celkové náklady vlastnictví, se pak odvíjejí od jednotlivých komponent i od nastavení interních procesů pro práci s DMS.

Digitalizace dokumentů

Příjem dokumentů (elektronická podatelna)

Elektronické dokumenty musí být možno přijímat také elektronickou poštou, a to včetně elektronických podpisů a elektronických značek. Elektronická podatelna je tak klíčovou součástí každého DMS (zejména ve státní správě, v komerční sféře elektronický příjem dokumentů zatím není příliš rozšířený). Elektronická podatelna je navíc onou klíčovou součástí, která staví právní sílu papírového a elektronického podepsaného dokumentu na stejnou úroveň.

Vyhledávání dokumentů

Jak bylo řečeno již výše, tak o vyhledávání dokumentů se stará databázový server. Vyhledávání nicméně může být realizováno dvěma způsoby – na základě údajů v košilkách a u dokumentů, které nebyly digitalizovány jako obrázky, také ve fulltextové podobě. Navíc současné DMS již běžně umí používat české skloňování a časování a objevují se i sémantické vyhledávače, které jsou schopny na základě samoučících se systémů umělé inteligence rozpoznat ze zadaných slov, co ve skutečnosti hledáte. Pokud tak budete hledat například informace o výstavbě silnice XY, z vyhledávání automaticky zmizí dokumenty se zmínkou o silnici XY uvedené v jiném kontextu než s její výstavbou (např. „řidič uvedl, že přijel po silnici XY, která byla ještě ve výstavbě apod.“).

Likvidace dokumentů

Samozřejmě, stejně jako v případě papírového archivu, i DMS musí (v některých případech i na základě požadavků zákona) umožňovat bezpečnou a trvalou likvidaci digitálních dokumentů, a to jak ze systému samotného, tak z jeho dalších záloh.

Kdy se vyplatí Document Management

DMS je pro řadu úřadů legislativně stanovená povinnost. Nicméně, pokud se k její realizaci přistoupí aktivně a DMS se využije pro všechny činnosti úřadu, dá se říci, že DMS se vyplatí v podstatě vždy. Otázkou je pouze to, za jak dlouho, což souvisí také s předchozím nastavením procesů a počtem zpracovávaných dokumentů na úřadě. Zodpovědně provedená implementace DMS však může znamenat jednoznačné přínosy jak pro úřad a jeho zaměstnance, tak i pro občany, kteří s úřadem přicházejí do styku.