Delegace vedená předsedou Senátu PČR Přemyslem Sobotkou přivezla 23.–25. září do Ázerbájdžánu, stejně jako předtím do Turkmenistánu, senátory ze všech senátorských klubů, náměstka ministra financí Jana Málka, náměstka ministra průmyslu a obchodu Milana Hovorku, europoslance Edvarda Kožušníka a v podnikatelské části 45 podnikatelů.

Úvodním bodem programu v Baku bylo podvečerní setkání s našimi podnikateli, kde předseda Senátu v přípitku zmínil své motto: „Přátelské vztahy našich podnikatelů je třeba posunout mezi občany obou zemí“. První zastávka oficiálního programu druhý den (jak je tady ostatně zvykem) vedla ke hrobu zakladatele státu Hajdara Alijeva a pak následovalo položení věnce v Aleji mučedníků, kde je pohřbeno asi 170 Ázerbájdžánců, které v roce 1990 rozjezdily a rozstřílely Gorbačovovy sovětské tanky. Všichni nám připomínali, že Rusy nemají rádi… Další cesta vedla do Milli Melis, jak se jmenuje zdejší parlament, k jeho předsedovi panu Oqtay Asadovi. Ujistil nás, že spor s Arménií o Náhorní Karabach nechtějí řešit silou. Mají zájem o hospodářské styky, zajímá je reálnost projektu Nabucco a lobují za zřízení českého obchodního zastupitelství. Přemysl Sobotka svého partnera ujistil, že v nejbližší době v Baku otevřeme dokonce velvyslanectví. „Jsem velký zastánce parlamentní diplomacie, parlamentní zahraniční politiky. Naše parlamentní diskuze bývá daleko otevřenější než diplomacie ministrů zahraničí, premiérů nebo prezidentů. Pro Českou republiku jste strategický partner, a proto vítáme, že právě české předsednictví EU otevřelo nové východní partnerství. Já i ostatní se budeme snažit, abychom toto téma udrželi a prohlubovali. Jsme na dobré cestě, ale možná bychom mohli v některých momentech zrychlit. Dalším významným prvkem naší spolupráce by mělo být provázání občanů obou států, aby se navzájem navštěvovali, poznávali, ať už na kulturních či sportovních úrovních.“

Předseda Asadov si naopak pochvaloval, že s námi přijelo tolik podnikatelů: „Máme dobré zákony na ochranu investic, a proto mohou být zcela klidní.“ Prohlédneme si ještě špičkově vybavený zasedací sál s pojízdnými křesly (senátoři při vzpomínce na své nepohodlné lavice tiše závidí) a už zase přes celé město frčíme na pobřežní bulvár do hotelu Park Inn na zahájení podnikatelského fóra. Odpoledne nás čeká pan prezident. K němu novináře sice nepustí, ale předseda Senátu je po schůzce spokojen: „Oba jsme podpořili rozšíření bilaterální spolupráce na blokovou, tedy na jedné straně středoevropská V4 a na druhé kavkazský  GUAM (Gruzie, Uzbekistán, Ázerbájdžán a Moldávie). Konstatovali jsme společně, že naše ekonomiky spolu nesoutěží, ale mohou se podporovat a doplňovat. Jako příklad může sloužit zájem Ázerbájdžánu stát se tranzitní zemí pro energetické suroviny ze střední Asie. Rovněž nám nabízí své suroviny, tedy ropu a plyn, což je pro diverzifikaci našich energetických zdrojů velmi důležité.“

Na sklonku dne nás ještě čekal premiér Artur Rasizade. Příjemný pán, nejdříve v podstatě zopakuje totéž, co předseda parlamentu, pak se řeč opět stočí na Karabach. Znovu zdůrazňuje, že problém nechtějí řešit silou, ale jak se mají domluvit s někým, kdo jim okupuje 20 % území a vyhnal dva miliony obyvatel? Hovoří se také o současné krizi a čerstvě schváleném rozpočtu Ázerbajdžánu na příští rok – se schodkem 4 %HDP (náměstek ministra financí závidí).

Poslední den naší státní návštěvy zahajujeme na Slovanské univerzitě. Přivítání je ve stylu vítání mančaftu na rozhodující fotbalový zápas – davy studentů s vlaječkami, křik, skandování. Krátká zastávka u rektora, pak prohlídka polského a řeckého střediska a vyprávění o připravované učebně českého jazyka. A už nás čeká studenty přeplněný sál, pěvecký sbor zapěje Gaudeamus igitur, proslov pana rektora, proslov předsedy Senátu a asi čtvrthodinové kulturní vystoupení studentů češtiny s recitací a zpěvem. Potom Přemysl Sobotka odpovídá na dosti ostré dotazy studentů, předá ceny účastníkům Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2009 a zapíše se do pamětní knihy. Velmi příjemné dopoledne. Dalším zastavením je budova Nadace Gajdara Alijeva, která je vlastně muzeem „zakladatele státu“. Hned po něm jedeme do Ázerbájdžánského historického muzea seznámit se s prastarou historií země a potom do Starého Baku, což je malý zbytek staré čtvrti s pevností posledního zdejšího šáha. Končíme procházkou po pobřeží, kde budují monumentální promenádu, aby skryli pruh země, pokud ustoupilo vysychající Kaspické moře. Přejezd na letiště je už krátký, stejně je krátké rozloučení a už nabíráme směr Praha. Jen já ještě zpovídám podnikatele Josefa Šedého, jednatele SECRON, s. r. o., co očekával od Ázerbajdžánu. „Zastupuji především sklářský průmysl a vzhledem k situaci v českém sklářství jsem chtěl zmapovat trh a další možnosti prodeje. Viděl jsem, že české sklo, křišťál je zde velice populární, tradičně známé v každé domácnosti. Nakupují ho v Česku ázerbájdžánští obchodníci, sám jsem viděl osm obchodů, které se přímo jmenují Bohemia nebo Elitní sklo z Česka apod. Mají obrovský sortiment našeho skla. Ale hlavně jsem měl jednání o dodávkách gastroprogramů pro hotely, protože se jich tam staví obrovské množství a vypadá to, že bychom se mohli v této oblasti uchytit. Máme tady i konkurenci, hlavně ze strany Turecka, není možná tak kvalitní, ale je lacinější.“ A je nějaký konkrétní výsledek? „Myslím, že možná zvážíme nějakou novou formu spolupráce hlavně v oblasti restauračního a hotelového programu, protože tradičního skla je v Ázerbájdžánu hodně a prodává se běžně.“  Vcelku vydařená státní návštěva předsedy Senátu PČR. Tak jak si to představuje: Otevírat dveře českým podnikatelům.

Tomáš Vladislav Novák, Foto autor