Na příkladu sestavení plánu kontrolní činnosti, kterému jsem se věnoval v minulém čísle, bylo možné vidět zaměření kontrol na hospodaření s majetkem státu. Kontrola tohoto majetku je i jedním z cílů dlouhodobé kontrolní strategie zmíněné ve stejném článku. S majetkem státu však nehospodaří pouze ministerstva. Konkrétně je hospodaření s tímto majetkem upraveno zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a dalšími předpisy. Nebudu se zde pouštět do jednotlivých ustanovení zákonných předpisů, zmíním pouze několik zajímavostí.

S majetkem státu hospodaří organizační složky státu, případně státní příspěvkové organizace, ale může být využíván i jinými právnickými osobami. Za zmínku stojí, že samotný počet organizačních složek státu a státních příspěvkových organizací byl před koncem roku 2008 téměř šest set. Z toho více než polovinu tvoří organizační složky, zbytek jsou státní příspěvkové organizace.

A když jsme ještě u těch čísel, více než třetina těchto organizací má sídlo v Praze, nejméně jich je v Karlovarském kraji. Pokud bychom se zaměřili na jednotlivé správce kapitol, nejvíce organizačních složek státu a příspěvkových organizací je v rezortu ministerstva spravedlnosti, následuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvo práce a sociálních věcí. Vysoké počty organizací mají důvod zejména v množství zřizovaných okresních soudů, dětských domovů, diagnostických a výchovných ústavů a úřadů práce. Samostatnou kapitolou jsou pak státní podniky. Ty vznikaly v devadesátých letech minulého století a dodnes jich existuje téměř šedesát. Z toho ovšem dvě třetiny tvoří státní podniky, jejichž zakladateli jsou ministerstvo zemědělství a ministerstvo průmyslu a obchodu. Zvláštním případem je i jediný národní podnik Budějovický Budvar.

V minulých týdnech byla dokončena kontrolní akce číslo 08/21, která se týkala hospodaření s majetkem státu u čtyř státních podniků, kde roli zakladatele vykonává ministerstvo zdravotnictví. Výsledky kontroly jsou k dispozici na webovské stránce Nejvyššího kontrolního úřadu. Je smutné konstatování, že kontrola ze strany zakladatele, tedy ministerstva zdravotnictví, byla minimální. Zdá se, že státní podniky jsou opomíjenou a možná i zapomínanou popelkou mezi organizacemi, které hospodaří se státním majetkem. Kontrolní dokumenty popisují i přesuny majetku, které byly porušením zákona a které zakladatel vůbec neregistroval. Bohužel v tomto případě byly i případné trestné činy promlčeny právě nečinností zakladatele. Vzhledem k tomu, že většina státních podniků vykonává běžnou podnikatelskou činnost, nabízí se i otázka, zda se nejedná o narušování hospodářské soutěže v případech, kdy užívání státního majetku nerespektuje pravidla běžná v podnikatelské sféře. Výsledky kontroly tomu, mimo jiné problémy, napovídají. To je také důvod,  bychom se kontrolám hospodaření v organizačních složkách státu, příspěvkových organizacích a státních podnicích věnovali neustále.

Seznam všech kontrolních akcí i obsahy jednotlivých kontrolních závěrů mohou čtenáři najít na www.nku.cz.

František Dohnal, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu