Reklama
| PETR JUST: PREZIDENTSTKÉ PRIMÁRKY USA |
 |
 |
 |
| Komentář - Politika |
| Napsal uživatel Štefan Steiner |
|
Tím se rozbíhá už zcela standardní politický souboj demokratů proti republikánům. Ačkoli nominace jak Obamy, tak McCaina oficiálně potvrdí až celonárodní stranické sjezdy (tzv. National Conventions) v srpnu v Denveru ve státě Colorado (Demokratická strana), respektive v září v St. Paul ve státě Minnesota (Republikánská strana), systém zavazuje delegáty hlasovat podle toho, jak dopadly primárky v jejich domovském státě. Výjimku mají jen delegáti s volným mandátem (superdelegáti), kteří se mohou rozhodnout podle svého vlastního uvážení, většina z nich však dala již v průběhu primárek najevo, pro koho hodlají hlasovat. Hledá se viceprezident Strategickým úkolem obou kandidátů na prezidenta teď bude najít si viceprezidentského parťáka do tandemu. Ač pozice viceprezidenta v politickém systému USA je ve srovnání s prezidentovou velmi slabá, ve volbách může mít kandidát na viceprezidenta pro úspěch kandidáta na prezidenta vyloženě klíčovou roli. Jak se říká, nikdo není dokonalý. A to platí i pro kandidáty na prezidenta. Mají svá pozitiva a své silné stránky, stejně tak ale mají své slabé stránky a nevýhody. A tu je příležitost pro napravení tohoto deficitu kandidátem na viceprezidenta. Nemusí se zdaleka jednat jen o vyvažování politických názorů kandidátů na prezidenta. Přeci jenom USA jsou rozlehlý stát a viceprezidentský kandidát může například prezidentskému kandidátovi pomoci v určitých regionech USA, kde je vlastní kandidát vnímán jako „cizinec“, pochází-li z opačné části USA. Viceprezidentský kandidát může rovněž přivést této kandidatuře podporu od určité společenské skupiny či menšiny. Obamovi je vytýkána malá politická zkušenost. S tím ostatně často operovala v primárním souboji jeho nejvážnější protikandidátka Hillary Clintonová a s velkou pravděpodobností tohoto faktu využije i ve vlastní prezidentské kampani John McCain. McCain letos v listopadu oslaví 28 let od svého prvního zvolení do federálního Kongresu, nejprve do Sněmovny reprezentantů, o čtyři roky později do Senátu, v němž zasedá dodnes. Naproti tomu Barack Obama se v tomto ohledu může „pochlubit“ prozatím necelými čtyřmi roky strávenými v Senátu Kongresu USA, byť první (neúspěšný) pokus o vstup do federální politiky učinil již v roce 2000. Osm let však zasedal v Senátu státu Illinois. Obama je mladý, energický, zaujal voláním po změně. Zejména na mladé a politikou pohrdající voliče působí jako svěží, čerstvý vítr. Ale aby toto vše nebylo symbolem jen politického idealizmu, bude patrně při výběru viceprezidenta lovit mezi lidmi, kteří mají s politikou bohaté zkušenosti. V této souvislosti se několikrát zmínilo i jméno Hillary Clintonové. Jejich vzájemný primárkový souboj byl ale velmi vypjatý a konfliktní, a navíc Clintonová je příliš sebevědomá na to, aby přijala pozici „dvojky“ na kandidátce člověka, jehož politické schopnosti dlouhodobě podceňovala. Podporu mu sice vyjádřila, toto gesto se ale dalo čekat. Pro jednotu Demokratické strany, rozdělené primárkami, to bylo důležité. Viceprezidentským kandidátem Obamy ale patrně bude někdo jiný. Ostatně Hillary Clintonová má před sebou ještě čtyři roky ze svého druhého šestiletého senátorského mandátu. Ty může v poklidu trávit v horní komoře Kongresu a přitom sledovat, jak si Obama – bude-li zvolen prezidentem – povede. A třeba jej za čtyři roky vyzvat. Podle více či méně oficiálních seznamů a podle více či méně důvěrných zdrojů je listina případných Obamových viceprezidentů velmi bohatá a dlouhá. Objevují se tam převážně jména současných či bývalých guvernérů a senátorů. Zajímavou skupinou jsou právě ti, kteří se původně o prezidentskou nominaci sami ucházeli. Kromě Clintonové se tak spekuluje i o senátorech Joe Bidenovi a Chrisu Doddovi, bývalém kandidátovi na viceprezidenta Johnu Edwardsovi či bývalých guvernérech Billu Richardsonovi a Tomu Vilsackovi. Všichni z nich, stejně jako naprostá většina ostatních potenciálních kandidátů mají za sebou skutečně mnohem delší působení ve volených či jiných klíčových funkcích na státní či federální úrovni. Objevují se dokonce jména několika bývalých ministrů ze dvou vlád Billa Clintona. McCain je sice politicky zkušenější ve srovnání s energicky vystupujícím Obamou, ale může působit více „zastarale“. Mezi oběma kandidáty je rozdíl jedné generace, McCainovi bude na konci srpna 72 let, Obama na začátku téhož měsíce oslaví 47. Trochu to připomíná Clintonův prezidentský souboj s Georgem Bushem st. (1992) a Robertem Dolem (1996), kdy oba jeho protikandidáti byli rovněž o generaci starší a v očích voličů méně flexibilní a energičtí. A ač měli Bush i Dole mnohem bohatší politické zkušenosti, Bush měl navíc výhodu obhajujícího prezidenta, přesto Clintonovi podlehli. McCain tak patrně bude hledat svého viceprezidenta mezi politiky, kteří by mohli být podobní Obamovi. Bude hledat politika mladšího, možná ženu, možná i Afroameričana. I v tomto případě je neoficiální seznam bohatý na jména známá i méně známá. Struktura seznamu je v podstatě stejná jako u jeho demokratického protikandidáta. Tak jako prezidentští kandidáti se nejčastěji rekrutují z řad současných či bývalých guvernérů či senátorů, i většina případných viceprezidentů pochází z těchto skupin politiků. Mnozí komentátoři tvrdí, že pokud by nebyla tolik spjatá s administrativou George Bushe ml., měla by velké šance stát se viceprezidentskou kandidátkou současná ministryně zahraničních věcí Condoleeza Riceová. Nominací ženy, příslušnice černošské menšiny a mladé (přesto velmi zkušené) političky v jednom by McCain výrazně posílil svoji pozici a vyvážil své nevýhody. Protože ale končící prezident Bush ml. je jedním z nejméně oblíbených prezidentů v amerických dějinách, není jisté, zda by Riceová nebyla McCainovi spíše na obtíž. Coby nejbližší spolupracovnice prezidenta Bushe ml. byla spoluarchitektkou tolik kritizované americké zahraniční a obranné politiky posledních osmi let. McCain versus Obama: Souboj začíná Souboj McCaina s Obamou bude patrně velmi sledovaným střetem. Navíc může k urnám přilákat více voličů, což se již ukázalo v demokratických primárkách, kterých se díky Obamově intenzivní a energické kampani zúčastnilo více voličů, než bylo v minulosti zvykem. První průzkumy zatím dávají větší šance Obamovi, do voleb je ale ještě daleko. Obama měl přesto doposud určitou nevýhodu, protože na rozdíl od svého protivníka se nemohl ještě plně soustředit na standardní střet kandidátů na prezidenta. Bojoval poměrně dlouho o samotnou nominaci v rámci Demokratické strany a tím se nemohl vůči McCainovi příliš vymezovat. Vymezoval se vůči svým vnitrostranickým protivníkům, později tedy již jen vůči Hillary Clintonové. Podle celonárodního průzkumu CNN k 20. 6. 2008 vede Barack Obama nad Johnem McCainem v poměru 46 % : 40 %. Průzkum CBS News na přelomu května a června 2008 skončil stejným procentuálním rozdílem, když Obamovi přisoudil 48 % voličských preferencí a McCainovi 42 %. I Gallup Institute ve svém výzkumu pro deník USA Today rovněž z přelomu května a června favorizoval Obamu s poměrem hlasů 49 % : 44 %. Poslední dva zmiňované průzkumy probíhaly ještě v době, kdy byla ve hře za Demokraty i Hillary Clintonová, proto se tazatelé ptali paralelně i na preference voličů v případném duelu Clintonová : McCain. Bývalá první dáma by oba průzkumy vyhrála, ten druhý zhruba stejným poměrem jako Barack Obama, podle toho prvního (CBS News) by však McCaina převálcovala 50 % : 41 %. Daleko důležitější než celoamerické preference budou preference v jednotlivých státech. Podle úspěchu v jednotlivých státech budou totiž kandidátům v listopadových volbách připisovány volitelské hlasy, jejichž počet na každý stát je dán lidnatostí státu. I tam ale zatím vede podle nejnovějších průzkumů Barack Obama. Podle Survey USA vede McCain nad Obamou ve státě Kentucky (8 volitelských hlasů), agentura Civitas/ TelOpinion dává McCainovi šance porazit Obamu v Severní Karolině (15 volitelských hlasů). Naopak ve státě Minnesota (10 volitelských hlasů) věří podle agentury Survey USA většina voličů Obamovi, Public Policy Polling přisuzuje demokratickému kandidátovi vítězství i v Ohiu (20 volitelských hlasů), kde se v roce 2004 rozhodlo o vítězství Bushe nad Johnem Kerrym. Podle agentury Rasmussen vítězí Obama i ve státě Virginia (13 volitelských hlasů). Předpokládaná vysoká volební účast může pomoci spíše Obamovi. Tato teze se nejlépe prokazuje u výsledků průzkumů veřejného mínění ve státech, které nejsou vnímány jako tradičně a dlouhodobě republikánské nebo demokratické, ale kde se poměr sil střídá. V těchto státech se v minulých volbách vždy nakonec rozhodlo, kdo bude zvolen. Kromě již zmiňovaného Ohia se jedná rovněž například o Floridu či Pennsylvanii. Volby nového amerického prezidenta proběhnou 4. listopadu. Za čtyři měsíce se může stát cokoli. Jedno je ale teď jisté: volby budou přepisovat dějiny USA. Bude-li zvolen Obama, stane se prvním černošským prezidentem. Bude-li zvolen McCain, ztratí Ronald Reagan rekord prezidenta, který byl zvolen jako nejstarší. McCain trumfne Reagana o dva roky. |
Občané Spojených států amerických (USA) již ví, kdo se bude v barvách dvou hlavních politických stran v listopadu tohoto roku ucházet o jejich přízeň v prezidentských volbách. Zatímco Republikánská strana své primárky de facto ukončila již před několika týdny, kdy bylo jasné, že potřebný počet hlasů delegátů celonárodního stranického sjezdu získá senátor John McCain, u demokratů se rozhodlo až během června. Adepti na demokratickou nominaci, rovněž senátoři Hillary Clintonová a Barack Obama, vedli dlouho relativně vyrovnaný souboj. Více delegátů nakonec získal Obama, jeho soupeřka Clintonová musela tento fakt chtě nechtě přijmout, ač jí byly zpočátku dávány větší šance.
