Dvě strany vládní koalice: zelení a lidovci právě řeší, co dál. Lidovci hledají svůj vlastní smysl na politické scéně. Část jejich politické elity, zejména těch blízkých současnému předsedovi, hledá řešení v rigidní křesťanské politice. Druhá část, vedená Miroslavem Kalouskem, by raději rozšířila paletu názorů v ODS. U zelených zase probíhá boj mezi saturovanými a nesaturovanými. Výsledek obou těchto procesů bude mít klíčový vliv na fungování vlády, a tím i směřování celé země. Klíčové bude také to, zda vláda prosadí změnu volebního systému a s ní zavedení takzvaného bonusu pro vítěze. Takový krok by vedl k formování předvolebních bloků, ale vyřešil by v trvalé polarizaci společnosti nalézání většiny. I když jednokolové obvody se systémem „vítěz bere vše“ zůstávají nejlepším řešením.

KDU…

Dlouho se spekulovalo, zda bude dubnový sjezd KDU-ČSL nevolební, anebo zda bude využit k výměně stranických elit. Nakonec zvítězil status quo. Slovy jednoho poslance: my křesťané víme, že spousta věcí se vyřeší časem úplně sama. To je také strategie lidí spojených s bývalým předsedou a dosud dominantní figurou strany Miroslavem Kalouskem. Jiří Čunek zůstane předsedou. Změna by mohla nastat až při podzimních krajských a senátních volbách. Do té doby bude lídrem strany bývalý vsetínský starosta. Strana bude i nadále rozdělena mezi KDU a ČSL. KDU má své mocenské zázemí v Celostátním výboru strany. V něm zasedají lidé spojení s érou Miroslava Kalouska. Jich se stranické lavinové vítězství Jiřího Čunka nedotklo. A právě o ně se často Čunek rozbíjí se svými plány.

Tato skupina předpokládá, že dny KDU jsou víceméně sečteny. V polarizované společnosti nemá plán Josefa Luxe na silnou křesťanskou stranu šanci na úspěch. Lidé z Kalouskova okolí proto v minulosti několikrát naznačili, že by jim nebyla proti srsti myšlenka splynout s ODS. To se většinou nezrealizovalo kvůli pochybám občanských i křesťanských demokratů. KDU je pořád ještě strana se 40 tisíci členy. Její klanová struktura a myšlenkové zázemí by se srazily s liberální stranou podnikatelů, obyvatel měst a mladých. Tento scénář se dlouho neuskuteční: Kalouskovi lidé jsou v defenzivě a ODS po tom netouží.

Situace by se změnila právě se zavedením volebního bonusu pro vítěze. Takový systém totiž přeje politickým fúzím. Každé procento navíc se hodí, protože i minimální podíl na vítězství přináší automatickou vládní účast. Pokud by vláda skutečně zrealizovala bonus pro vítěze, mohlo by to společně s restaurací moci KDU znamenat fúzi. Nejprve formou volebních koalic a posléze postupným splýváním. To by ale zabralo mnoho let a plánované partnerství by svými rysy mohlo připomínat třeba soužití CDU a CSU. To by znamenalo, že i předseda menší strany (volebně, ne členskou základnou) by se mohl stát premiérem. Docházelo by k výběru příslušníků elity ze širší základny. Pak by se mohli konečně naplnit také ambice jednoho z nejvyspělejších politiků naší scény: Miroslava Kalouska.

… a ČSL

Je ale také možná jiná vývojová trajektorie. Lidovci se vydají na cestu zpět ke svým kořenům. Lidé jako Ludvík Hovorka, Jiří Carbol a další tvoří skupinu křesťanských socialistů a konzervativců, pro které je nejdůležitější paternalistický vztah státu a křesťansky tradiční morální hodnoty. A tak Ostravák Carbol oprášil potratovou pochodeň a vydal se na pouť „temnotou českého husitství a ateizmu“. Jestli jeho pochodeň zhasne v dešti volebních lístků, jasné není. Jedno ale jasné je. Svého nositele musela oslepit, protože začal stavět dům od střechy. Jednou z dalších tradičně křesťanských hodnot je desatero přikázání. Lidovci si teď v souvislosti s Jiřím Čunkem přidali jedenácté: „Neprokážeš“. Právě tady by mohl Jiří Carbol začít, aby jeho snaha o záchranu nepočatého života dokázala někoho přesvědčit. Jinak to spíše vypadá jako snaha schovat za plameny potratové pochodně pravou podstatu problému lidovců: Jiřího Čunka. Nikdo si nemůže hrát na morálního apologeta v okamžiku, kdy stojí na jeho straně. Současně takové postoje Čunkova křídla znemožňují spolupráci s levicí. ČSSD prosadila registrované partnerství homosexuálů. Její představitelé se ze všech nejhlasitěji ozvali proti potratové pochodni. Není to tedy ani křesťanský socializmus Cyrila Svobody a už vůbec ne křesťanský demokratizmus Miroslava Kalouska. Jde o populizmus opírající se o marginální vrstvy obyvatelstva. Na rozdíl od Rakouska či Polska v něm imigranty, se kterými není problém, vystřídali Romové, se kterými je. Alespoň většina Čechů vytrvale uvádí, že by raději žili vedle černocha než vedle Roma. Snažit se ale zaujmout prostor mezi Sládkovými republikány a levicovým populizmem funguje v latinské Americe s tradicí katolické církve. V Čechách neponese taková strategie ovoce. A to znamená jediné: cestu lidovců ke čtyřprocentním menšinám. Tedy takovým, které nemají šanci usednout v parlamentu a stávají se jen nátlakovými skupinami s regionálním dosahem. Ještě chvíli to trvat může, ale právě teď se rozhoduje o tom, jakým směrem se KDU-ČSL vydá. Zda se rozhodne pro cestu KDU, nebo ČSL.

(em)