Shodí Tlustý vládu? To je otázka, která zaměstnávala poslední týdny média. Vypadá to, že to bylo ale jen mnoho povyku pro nic. Vlastimil Tlustý svoji roli nezvládl.

Skupina „reformátorů“ kolem Vlastimila Tlustého to přepálila a z jejich ohýnku střecha nechytne. V ODS to ale rozhodně nevypadá na idylku. Je to však příležitost pro rozklíčování celé krize, kterou si ODS za posledních několik týdnů prošla. Jak vlastně došlo k Tlustého rebelii?Její příčina tkví jednoznačně v premiéru Mirku Topolánkovi. Ten byl nespokojen s postupem Vlastimila Tlustého v roli ministra financí.

Prohlásil o něm, že ho zklamal „profesně, lidsky i odborně“. Tlustý patří sice k solitérům v ODS, ale přesto dokázal na každém posledním kongresu přesvědčit kolem dvou set delegátů. Nikdy to nestačilo na zvolení do stranické funkce, ale vždy to stačilo na potvrzení výjimečné pozice. Tlustý dokázal přežít leccos. Premiér pak veřejně prohlásil, že dá Tlustému nabídku, kterou nebude moci odmítnout. Fráze okopírovaná z mafiánského románu Maria Puzza „Kmotr“ pokračuje podmínkovou větou: „Buď bude na papíře váš podpis, nebo mozek“. V Topolánkově podání se za tím skrývala nabídka stát se eurokomisařem. Tlustý odmítl. A zahájil svůj boj za čistou, pravou a neposkvrněnou ODS. Ze začátku to vypadalo, že s sebou strhne značnou část strany a dojde k akci čisté funkce. Nic se ale nestalo. Tlustý pravověrné členy ODS vyděsil. Založil frakci, začal vypočítávat Topolánkovy chyby, ale hlavně od začátku dával najevo, že je ochoten nechat padnout vládu. To nahnalo strach i největším odpůrcům premiéra. Každý si okamžitě vybavil alternativu: Jiří Paroubek s komunisty a lidovci. Tlustého iniciativa se tak stala jen první v řadě stranických vzpour proti Mirku Topolánkovi. Navíc k Tlustému se připojila jen menší část takzvaných starších poslanců, kteří neuspěli ve vnitrostranickém souboji o funkce ve sněmovně. Nepřidal se ale nejmocnější spojenec – Praha a střední Čechy. V české ODS znamenají tyto dva regiony pro předsedu totéž jako Kalifornie a Florida pro zvolení amerického prezidenta. První místopředseda Pavel Bém vyčkává. S Mirkem Topolánkem má nepsanou dohodu o neútočení. Stáhl se do ústraní a čeká až přijde pravý okamžik. Topolánek si udělal z Prahy a středních Čech zapřisáhlé nepřátele. Oba kraje dosáhly rekordního výsledku ve volbách a za odměnu nezískaly jediného ministra. Dokonce nezískaly ani jediného předsedu výboru. V ODS tak tiše pokračuje akce „Špidla“. Premiér Mirek Topolánek, který svůj úřad pojal jako jeden velký večírek, okusí ještě nejeden políček. Už nikdy ale nebude jasně vědět, odkud útok přichází. Dá se tak předpokládat, že nás čeká guerillové období. Frakce nejsou natolik silné, aby mohly Topolánka sesadit. Jsou ale silné dost na to, aby na tom mohly pracovat. Další otřes se dá očekávat na podzim.

Reforma reformy

Seznam pozměňovacích návrhů k reformě veřejných financí vypadá jako munice pro odstřelování zelených a lidovců. Z návrhů čouhá jako sláma z bot snaha rozložit koalici. Pokud by bylo cílem návrhů šetřit, tak by reformní skupina nenavrhovala zdanit kostelní sbírky, tzv. tiché víno nebo plyn pro pohon aut. První dvě úpravy míří na samu podstatu lidovecké strany, druhá na zelené. Jihomoravští vinaři tvoří základ lidoveckého elektorátu a kostel navštěvují zejména lidovečtí voliči. Na takový způsob šetření, na kterém ještě nota bene získá státní kasa nanejvýš 100–200 milionů korun, se lidovci rozhodně nachytat nenechají. Když plány ukážete ekonomovi, tak vám jistě odpoví, že mnohem více peněz bude stát administrace a kontrola výběru nových daní. Navíc pro vinaře by to znamenalo zaregistrovat svůj sklípek jako daňový sklad. To když uslyší lidovci, tak se spolehlivě rozpálí. Navíc devítinásobné zvýšení daní na plyn používaný pro pohon automobilů bude mít stejný efekt na zelené. Jejich šéf už rok vyjednává se Škodou auto, aby tyto automobily začala vyrábět průmyslově. Všechny tyto návrhy mají obrovské politické náklady a naprosto zanedbatelný ekonomický přínos. Dohromady těchto více než 20 „zlepšováků“ přinese do státního rozpočtu 800 milionů korun. Taková suma má v bilionovém státním rozpočtu relevanci statistické chyby. Cílem proto nemohou být ekonomické změny, ale politické. Pregnantně to vystihl Miroslav Kalousek, když řekl, že nejde o reformu, ale o demisi premiéra Mirka Topolánka. Uvidíme. Zřejmé je, že reforma sice trochu rozklíží vztahy v koalici, ale její pád nepřinese.

Dynastická republika

Rodinná až dynastická idylka dvou lídrů české levice a pravice. Oba se rozvádějí. Jednomu se dokonce rozvádí syn. Druhému se pro změnu syn narodil. Jeden má rozvod se souhlasem manželky. Druhý k němu souhlas nedostal. I když rozvést by se už chtěl. Topolánek se svěřuje se zážitky z porodu, Paroubkova partnerka zase se svým vkusem, který dokáže nejvíce rozdráždit mužova inteligence. Dostali jsme se do pořádné šlamastiky. Naše politika je prázdná a bez obsahu. Její lídři plní roli seizmografu. Paroubek populisticky papouškuje průzkumy veřejného mínění, Topolánek své premiérství pojal jako velký flám. Řešení bude jediné – vystřízlivět, poděkovat a odejít.

em