Předčasné volby jsou jedním z nejčastěji používaných pojmů za poslední půlrok. Diskuzi o vhodnosti vypsání předčasných voleb a o způsobu, jakým k nim dojít, rozpoutal patový výsledek červnových voleb do Poslanecké sněmovny a neschopnost politických stran dohodnout se na ustavení stabilní většinové vlády, která by měla potenciál vládnout celé funkční období.

Tento příspěvek má představit a vzájemně porovnat názory jednotlivých politických stran na možnost vypsání předčasných voleb. To však vyžaduje hned na úvod určité upozornění a vysvětlení. Za poslední půlrok vyjednávání o vládě jsme byli svědky častých změn názorů politických stran na další vývoj. Tyto změny názorů se nevyhnuly ani předčasným volbám. Není proto vyloučeno, že názory jednotlivých stran se budou měnit i nadále. Tento text dokumentuje stav ke dni redakční  uzávěrky, tedy k 30. 11. 2006.

Jak je možné vyhlásit předčasné volby?

Ústava České republiky s možností rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a tím i s vypsáním předčasných voleb počítá, a to v článku 35:

(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,

b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,

c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,

d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

(2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Stávající úprava je však v současné době předmětem kritiky, že ve všech čtyřech taxativně vyjmenovaných případech je cesta k rozpuštění sněmovny a k předčasným volbám zdlouhavá a komplikovaná. Navíc ve všech případech se má k předčasným volbám dojít tím, že se „něco neděje“: sněmovna nevysloví důvěru vládě, neusnese se o návrhu zákona, zasedání je přerušeno, sněmovna nebyla způsobilá se usnášet. Současná úprava tedy neumožňuje, aby byla sněmovna rozpuštěna nějakým pozitivním aktem, například tím, že si to sama odhlasuje. Přesto zde určitá možnost, jak obejít Ústavu, je. A nikoli možnost neznámá. Česká republika ji v minulosti již využila, a to v roce 1998, kdy došlo k prozatím jediným předčasným volbám. Tím obejitím Ústavy bylo přijetí jednorázového ústavního zákona o zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny (ústavní zákon č. 69/1998 Sb.):

„Volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 1996 skončí v roce 1998 dnem voleb do Poslanecké sněmovny, které se budou konat do 30. června 1998.“

Tato možnost byla tehdy preferována jako nejsnadnější cesta k předčasným volbám a rovněž v dnešní době je zmiňována jako jedna z možností.

Senát navrhl jednodušší cestu k předčasným volbám

Kritici vytýkají tomuto způsobu vypsání předčasných voleb skutečnost, že se jednorázově mění nejvyšší zákon státu – Ústava. Ta by již z principu měla být spíše normou dlouhodobého charakteru a neměla by podléhat jednorázovým změnám. V této situaci přišel Senát s návrhem, jak snadněji dojít k předčasným volbám a přitom nepřijímat vždy jen jednorázové úpravy Ústavy. Navrhl novelizaci článku 35 a rozšiřuje výčet situací, za nichž prezident může rozpustit Poslaneckou sněmovnu, o situaci, kdy vláda podá demisi a návrh na rozpuštění Poslanecké sněmovny odsouhlasí nadpoloviční většina všech poslanců. Jak by celá situace vypadala v praxi, popisuje důvodová zpráva k senátnímu návrhu, který je v současné době v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 16:

„Iniciátorem rozpuštění sněmovny se v souladu se zahraničními vzory stává vláda aktem demise, ať již dobrovolné, nebo povinné. Prezident republiky může posoudit nastalou situaci a pověřit někoho sestavením nové vlády. Stejně tak však může usoudit, že sestavení nové vlády by nebylo úspěšné, a proto navrhne Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas se svým rozpuštěním. Pro tento akt je stanovena většina všech poslanců, která odpovídá počtu poslanců potřebnému k vyslovení nedůvěry vládě, resp. počtu potřebnému k vyslovení důvěry vládě při plné účasti poslanců. Poslanecká sněmovna může odmítnout vyslovit souhlas, což udělá zejména za předpokladu, že se jí jeví pravděpodobným sestavení akceschopné vlády. Shoduje- li se s prezidentem republiky v hodnocení situace jako politického patu, vysloví souhlas s jeho návrhem na své rozpuštění a umožní opětovné rozhodnutí voličům.“

Předkladatelé připouštějí, že tento návrh není samospasitelný, umožňuje však vyřešit vládní krizi, má-li o to zájem vláda, prezident republiky a Poslanecká sněmovna. „Jakmile kterýkoliv ze jmenovaných orgánů s předčasnými volbami nesouhlasí, tento instrument selže.“ První reakce představitelů politických stran na tuto novelizaci Ústavy byly vesměs kladné. Je však pravděpodobné, že – bude-li tento návrh nakonec přijat – dojde k určité úpravě: k přijetí usnesení o rozpuštění Poslanecké sněmovny bude patrně potřeba nikoli nadpoloviční, ale třípětinové většiny všech poslanců. Navýšení kvóra potřebného pro rozpuštění Poslanecké sněmovny by mělo svoji logiku v tom, že se jedná o krok měnící délku funkčního období, která je přesně stanovena v textu Ústavy, a proto by si zasloužila třípětinovou ústavní většinu. O osudu návrhu, stejně jako o jeho přesném znění, ale nakonec rozhodnou poslanci.

Zelení chtějí předčasné volby co nejdříve

Názory na předčasné volby jako možnost vyřešení povolební patové situace se mezi jednotlivými stranami liší a i uvnitř stran prochází tyto úvahy určitým vývojem. Jediná strana, která v této otázce zastává prozatím nezměněné stanovisko, je Strana zelených. Podle jejich názoru by se předčasné volby měly konat co nejdříve, ideálně v první polovině roku 2007. Zároveň navrhuje, jakými způsoby lze k předčasným volbám dojít. Oba návrhy počítají se stávající ústavní úpravou. V jednom případě by mělo být využito tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády (čl. 35, odst. 1, písm. a/ Ústavy ČR), jako druhou alternativu navrhují sestavení vlády, která by nejprve dostala důvěru, ale následně by některý ze zákonů spojila s dalším hlasováním o důvěře a tento zákon by nebyl v příslušné lhůtě projednán (čl. 35, odst. 1, písm. b/ Ústavy ČR).

ODS: zodpovědnost za vládu vs. usnesení kongresu

Pozice ODS je o poznání komplikovanější. Nejvyšší orgán strany – kongres, který zasedal o víkendu 18.–19. 11. 2006, přijal usnesení, v němž vyzývá k předčasným volbám v co možná nejbližším termínu.

„Kongres ODS považuje za prioritu konání předčasných voleb do PSP ČR v co nejkratším termínu v průběhu roku 2007,“

zní bod 2. 4 přijatého usnesení. Zároveň však delegáti přijali usnesení, v němž vyzývají předsedu strany Mirka Topolánka

„aby v případě, že nebude možné prosadit předčasné volby v roce 2007, sestavil stabilní vládu, která bude schopna v maximální možné míře prosazovat volební program ODS“ (bod 2. 5).

Celá věc je ale z pohledu ODS o dost komplikovanější. Strana totiž – na rozdíl od zelených – je pověřena jednáním o sestavení vlády. Stanoviska, se kterými přichází na jednání, musí tedy konfrontovat se stanovisky ostatních stran a následně je přetvořit do podoby vlády. Mirek Topolánek je tedy ve dvojí pozici: jako předseda ODS může na jednáních s ostatními stranami tlumočit názor, že předčasné volby v roce 2007 jsou prioritou ODS; jako designovaný premiér ale nese zodpovědnost za jednání a závěry musí činit na základě politických reálií – a těmi je v současné době skutečnost, že předčasné volby v roce 2007 nemají v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu.

KDU-ČSL: jasněji bude až po sjezdu

Křesťanští demokraté tvrdí, že termín případných předčasných voleb pro ně není klíčový. Navíc KDU-ČSL má před stranickým sjezdem, který zvolí nové vedení a který bude samozřejmě diskutovat i o postoji strany k aktuální politické situaci. Proto lze očekávat i nějaké závazné stanovisko k podobě a funkčnímu období případné vlády, na níž by KDU-ČSL participovala. Nicméně určité náznaky lze ve vyjádření kandidátů vysledovat. Dva z kandidátů na nejvyšší stranický post – Jiří Čunek a Vlasta Parkanová – se shodují v představě o dohodě politických stran s výjimkou komunistů na tom, že sestaví reformní kabinet, který by měl učinit zásadní změny, a proto by souhlasili s konáním voleb až v roce 2009 (Právo, 27. 11. 2006 a 28. 11. 2006). Další kandidát na předsedu, Adolf Jílek, podporuje zatím platné lidovecké usnesení o vládě čtyř stran s volbami v roce 2008 (Právo, 25. 11. 2006). Tato varianta ale naráží na současný odpor ČSSD. Každopádně jasněji bude v postoji lidovců až po sjezdu, který se uskuteční 9. prosince 2006.

Postoj ČSSD je málo čitelný

Nejméně čitelný postoj k předčasným volbám zastává ČSSD, druhá nejsilnější strana v Poslanecké sněmovně. Nejprve předčasné volby odmítala. Bezprostředně po kongresu ODS mluvila o možnosti vypsat předčasné volby v roce 2008 poté, co by koalice zahrnující i sociální demokraty vyhodnotila po jednoročním společném vládnutí (2006–2007) své působení a v případě potřeby by směřovala k předčasným volbám v polovině roku 2008. Nejnovějším  návrhem ČSSD jsou předčasné volby na podzim 2009, aby nyní ustavená vláda ještě připravila a zorganizovala předsednictví České republiky v Evropské unii v první polovině roku 2009. Vzhledem k tomu, že řádné volby by měly proběhnout v červnu 2010, upozorňují někteří kritici na to, že už by se ani nejednalo o předčasné volby.

KSČM stojí v současné době mimo jednání politických stran

KSČM se v nejnovější fázi jednání o budoucnosti vlády dostala do opětovné izolace, byť ČSSD původně požadovala, aby se jednání účastnily všechny strany zastoupené v Poslanecké sněmovně. KSČM se podle svých slov předčasných voleb nebojí, cestu k nim vidí v možnosti naplnění všech tří ústavních pokusů o sestavení vlády. Přesto stále považují za svoji prioritu ustavení levostředové vlády, kterou jsou ochotni podpořit. Pokud by došlo k vyvolání předčasných voleb, navrhují komunisté, aby do té doby vládla překlenovací vláda „s účastí všech zúčastněných stran“. Nepodpoří naopak vládu ODS, trojkoalici ani opoziční smlouvu.

Závěr článku, nikoli však diskuze o předčasných volbách

Z uvedených faktů lze jen těžko vyvodit nějaký závěr, zda Českou republiku čekají předčasné volby, a v případě, že ano, tak kdy k nim dojde. Strany sice předběžně avizovaly svoji podporu novele Ústavy umožňující jednodušší cestu k předčasným volbám, na tom, zda by ale i při takové úpravě nakonec pro samorozpuštění sněmovny hlasovaly, se neshodnou. Předčasné volby, názory na ně, na jejich vhodnost, načasování a způsob jejich vypsání nás tak patrně ještě nějaký čas budou zahlcovat.