Máme se dobře. Ba co více, máme se stále lépe a lépe! Alespoň o tom svědčí čísla: Průměrná mzda v Česku v letošním druhém čtvrtletí vzrostla meziročně o 542 korun na 23 513 Kč. Proti stejnému loňskému období tak byla vyšší o 2,4 procenta. Reálně po odečtení inflace se mzda zvýšila o 1,2 procenta. Příklad druhý: Česká koruna tvrdě stoupá a dolar se prodává za méně než 18 korun. Také euro už pořídíte za méně než 24,50 Kč. To jsou zprávy, nad kterými by měly plesat srdce miliónů Čechů. Jenže – neplesají…

Češi naopak vtrhli do ulic a bouří se proti vládě. Mimochodem – proti té vládě, kterou si před pár měsíci svobodně zvolili. Podobně jsou na tom ve Španělsku, Francii, Německu. V čem je tedy problém? Lidé před volbami chtěli změnu, vsadili na strany, které slibovaly úspory. Když nyní ty strany spoří a škrtají ve státním rozpočtu, kde se dá, lidem se to nelíbí. Je to paradox, kdy občané chtějí šetřit, jen se to nesmí dotýkat jich samotných. A to v praxi jaksi nejde… 

Samozřejmě za to může i paradox, zvaný „přehnané očekávání“. Ona ničím nepodložená vize člověka, že problém se vyřeší snadno, rychle a také bezbolestně. V našem případě problém ekonomické krize, která nás doprovází poslední dva roky. Je tedy na čase konstatovat, že v rozporu s tím, co čteme v novinách a slyšíme v televizi, krize neustoupila. Je tu a ustupuje jen velmi, velmi pozvolna. Vidíme to u nás, vidíme to jinde v Evropě i ve světě. Zkrátka, musíme si přiznat, že problém je mnohem větší, než jsme si kdy připustili.

Stojíme nyní před komunálními volbami, v kterých se rozhodne, kdo bude v nejbližších čtyřech letech spravovat naší obec či město. Volbami, které jsou z hlediska konkrétních dopadů na náš každodenní život možná důležitější, než byly volby parlamentní. Jsem velmi zvědav, jak se k nim lidé postaví. Zda potvrdí výsledky voleb z května, anebo zvítězí očekávání, že levice si s problémy poradí lépe.

Na závěr si dovoluji zmínit ještě jeden paradox. Ať volby dopadnou jakkoliv, jedno je jisté již dnes: Ačkoliv žijeme v těžké době, za pár let se jí bude říkat – staré dobré časy!

Michal Korol