Pokud býval Senát označován za místo politicky kulturnější než Poslanecká sněmovna, poslední dobou se jí dosti přibližuje. Sice se nezvyšuje hlas nad obvyklou úroveň, nepadají urážky, ale i horní parlamentní komora již zažila demonstrativní odchod opozice. S tím rozdílem, že v Senátu jsou opozicí strany vládní koalice. Co k tomu vedlo a co dalšího se za poslední měsíc v Senátu událo? Obrátili jsme se na 1. místopředsedu Přemysla Sobotku (ODS).

V měsíci dubnu a na počátku května se v Senátu konaly dvě schůze pléna. Za zmínku stojí zpráva o životním prostředí v roce 2009 a především vládní návrh novely o návykových látkách, kterou Senát rovněž po obšírné diskusi na své sedmé schůzi přijal. 27. dubna začala osmá schůze, na pořadu jsme měli celkem 33 bodů. Mezi ty více sledované beze sporu patřila novela zákona o ochraně ovzduší, který Senát odmítl a vrátil tak do Poslanecké sněmovny. Na pořadu jednání byly i tři senátní návrhy zákonů, které prošly do dalšího čtení, kromě senátního návrhu o daňovém poradenství, který byl vrácen k dopracování Poslaneckou sněmovnou, ale Senát ho v současném složení zamítl a odmítl dále projednávat.

Asi mediálně nejsledovanějším bodem byla zpráva „Národní program reforem“. Nutno podotknout, že tuto zprávu dostali senátoři díky dobré vůli předsedy vlády, v tomto případě nebyla nutnost, aby bod senátoři projednávali, ale koaliční vláda se shodla, že by senátoři měli být seznámeni s programem, který vláda předkládá do Bruselu. Čtyři výbory, které se Národním programem reforem zabývaly, přijaly usnesení „vzít na vědomí“. Tedy postupovaly standardním způsobem při projednávání takových zpráv, do kterých není možné vstoupit a měnit je. Nutno podotknout, že všech čtyřech výborech mají převahu sociální demokraté. Také proto jsme při projednávání tohoto bodu byli překvapeni, když předseda Senátu, Milan Štěch z ČSSD, navrhl najednou úplně jiné usnesení. Vydal jsem k tomuto postupu tiskové prohlášení, proto není nutné se k němu nyní vracet. Nicméně vnímám tento postup jako pronikání direktiv stranických sekretariátů do Senátu a jako politický krok. Národní program reforem je materiálem vlády a předseda Senátu dobře ví, že takový materiál nemůže ani měnit ani nijak ovlivňovat. Senát jej dostal k informaci. Bylo však přijato usnesení, které překračuje rámec kompetencí Senátu a jeho předsedy, navíc toto usnesení je v některých svých pasážích nekorektní. A pokud se předseda M. Štěch rozhodl seznámit s tímto usnesením Evropskou komisi, jde o zásah do půdorysu české unijní politiky a ve svém důsledku o opětovné poškozování jména ČR v evropských strukturách. Věřím, že toto nebude nový styl práce Senátu v okamžiku, kdy zde získala převahu levice.

Pro pořádek upřesňuji, že na začátku osmé schůze složil slib nově zvolený senátor za zemřelého Jiřího Dienstbiera. Novým senátorem za Kladensko se stal jeho syn a jmenovec Jiří Dienstbier mladší. Přeji mu v jeho nové senátorské roli a práci hodně úspěchů a věřím v korektnost, kterou byl dosud Senát pověstný.

Na začátku května došlo v Senátu ještě k jedné významné události. Ve čtvrtek 5. května se tu konala mezinárodní konference pod názvem „Svobodně!“. Nad touto konferencí jsem převzal osobní záštitu a konala se u příležitosti šedesáti let od zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa do Československa. Že šlo o velmi významnou událost svědčí to, že konferenci přijeli zahájit premiérka vlády Slovenské republiky Iveta Radičová a premiér vlády České republiky Petr Nečas. Oba ve svých příspěvcích vzpomínali na své osobní zážitky s poslechem Svobodné Evropy, v tehdejším komunistickém Československu zakázané a dehonestované stanice. Oba předsedové vlád se také shodli, že Svobodná Evropa sehrála významnou roli při udržení povědomí Čechů a Slováků o demokratických hodnotách a svobodě. Tyto dva pilíře demokracie a svobody stály v roce 1989 u pádu komunistické totality. Konference měla i svojí odbornou, historickou a mediální část. Velmi jsem ocenil, že v Hlavním sále sedělo velké množství mladých lidí. Jsem totiž přesvědčen, že posilování demokratických tradic, znalosti vlastní historie a možnost přijít do styku s kvalitní žurnalistikou jsou zárukou toho, že na Svobodnou Evropu nezapomeneme. Nejen z vděčnosti za její podíl na naší cestě ke svobodě, ale především pro její současnou roli, kdy přináší nezávislé a necenzurované myšlenky a zprávy do zemí, kde dosud není zaručená svoboda médií. Na konferenci zaznělo, že právě to, že Svobodná Evropa nyní sídlí v Praze je, kromě jiného, výsledkem jejího vysílání pro nás. Jsem rád, že jsme si tuto dosud nekončící cestu svobody a demokracie mohli připomenout touto významnou konferencí. Její součástí byla i slavnostní vernisáž výstavy dokumentů, které přibližují životní i profesní osudy českých a slovenských novinářů  Svobodné Evropy. Výstava je umístěna ve Valdštejnské zahradě a potrvá až do 17. června.