Nevídaný jev doprovodil květnové volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky: z 200 poslaneckých lavic hned 44(!) obsadí ženy. Jinými slovy – čtvrtinu poslanců (přesněji 22 %) tvoří ženy. V našich porevolučních poměrech je to věc opravdu ojedinělá; například v porovnání s volbami před čtyřmi lety je to ve sněmovně o 13 žen více.

To, že se ženy dostávají do stále vyšších pater politiky, není však rozhodně jen českou specifikou. Rozhlédněme se kolem sebe: Na Slovensku vládne Iveta Radičová, šéfka Slovenské demokratické a křesťanské unie-Demokratické strany (SDKU-DS), v Německu zase Angela Merkelová. Světovým unikátem se v této souvislosti stává Finsko, kde jak funkci předsedy vlády, tak i prezidenta zaujímají ženy! Když jsme pátrali po tom, jak se u nás ženy dostaly do parlamentu, zjistili jsme, že velkou roli zde sehrál institut preferenčních hlasů. Díky nim se do Sněmovny dostalo celkem 14 žen z původně nevolitelných pozic.Dalším významným faktorem dosažení historicky nejvyššího zastoupení žen ve Sněmovně (jak zdůraznilo Fórum 50 %, jehož vizí je společnost s vyrovnaným zastoupením žen a mužů ve veřejném životě) bylo značné oslabení dvou největších stran, tedy ODS a ČSSD, které na své kandidátní listiny (a zejména na volitelná místa) dosadily nejméně žen. Občanská demokratická strana byla v tomto zdaleka nejhorší, celkově do voleb nominovala pouze 20 % žen, na volitelných místech byl však poměr mnohem nižší (11 % do pátého a 16 % do desátého místa). Kandidátkám za tuto stranu pomohly

alespoň zmíněné preferenční hlasy, díky kterým jim připadly další čtyři mandáty. V ČSSD se poměr naopak zhoršil. Bohužel se tedy nic nezměnilo na dlouhodobém trendu sociální demokracie – od roku 1996 totiž poměr poslankyň za tuto stranu v každých volbách klesá.

Ženy obsadily i místa ve vedení Sněmovny
Co z toho můžeme vyvozovat a jaký to bude mít dopad na politiku? Takřka všichni politologové se shodují, že od žen očekávají zkultivování politiky. Že i ti největší křiklouni se ve svých vystoupeních zklidní a uberou na agresivitě. U nás se to očekává o to více, že ženy se dostaly i do vedení Sněmovny – kromě předsedkyně Miroslavy Němcové se na místa dvou ze tří místopředsedů dostaly Vlasta Parkanová (TOP 09) a Kateřina Klasnová (VV). A ty dostanou při řízení jednání do ruky velmi silnou zbraň v boji proti nevhodnému jednání poslanců: Za urážky může padnout i pokuta až do výše měsíčního platu poslanec. A pokud by ani to nestačilo, předsedající může vyrušujícího poslance dokonce i vykázat ze sálu – tedy pokud s tím bude většina souhlasit. Pozoruhodné bylo v této souvislosti vyjádření Kateřiny Klasnové, když na otázku, zda se nebojí, že poslance-muže nezvládne, odpověděla: „Vím, že to nebude jednoduché, ale mám své zkušenosti z jednání zastupitelstva.“ Obdobně hovořila v rozhovoru pro časopis Parlament, vláda, samospráva iM. Němcová – viz strany 4–6 tohoto vydání. Jak se zdá, ženy mají pro strach uděláno…
Podle našeho mínění bude velmi důležité, jak se ženy ve svých rolích uvedou. A neplatí to jen pro ty v nejvyšším vedení sněmovny, ale i pro všechny ostatní. Zda se jim podaří splnit požadavky na ně kladené a českou politiku opravdu zkultivují. Avšak – když teď o tom přemýšlím, tak docházím k názoru, že bez pomoci mužů se tolik očekávané zklidnění koneckonců stejně nemůže konat. A tak držme palce oběma – ženám imužům. Jak známo z historie lidstva, oni se nakonec spolu vždycky nějak domluví…

Michal Korol