Navrhuje sjednotit všechny finance určené pro výzkum a rozdělovat je podle jednotných pravidel. Méně půjde na základní výzkum a víc do aplikací vědeckých objevů v ekonomické praxi. Vláda navíc bude důsledně hlídat, jestli podniky skutečně vynálezy využívají. Tím se změní dosavadní systém, podle kterého finance na výzkum rozdělovalo celkem 22 rozpočtových kapitol. I když šlo na inovace a aplikace objevů 40 % vládních výdajů, zpravidla se stejně využily jen na provoz úřadů a psaní vědeckých článků. „Z devíti miliard, kterými stát loni dotoval aplikace, přinesly nějaký užitek jen 2 miliardy,“ zdůraznil potíže Marek Blaška, ředitel vládní rady pro výzkum. Připomíná, že většina vyspělých zemí přiděluje na podporu aplikací dokonce přes polovinu svých výzkumných dotací.

O tom, že současná situace je neudržitelná, svědčí nová publikace, která shrnuje výsledky českého výzkumu v minulých letech. Ukazuje se, že čeští vědci zlepšují svou pozici v mezinárodní konkurenci. Ještě před deseti lety připadala na vědecký text z českých zdrojů jen polovina citací, než měl průměrný vědecký článek ve světovém měřítku. V roce 2004 to už byly tři čtvrtiny citací a před loni už byli Češi na dosah světového průměru. I když jsou tedy české objevy zajímavější než dříve, ekonomicky se využívají méně než dříve.

České společnosti předloni prosadily 20 patentů v Evropě a 30 v Americe. To je ovšem řádově méně, než dokážou vyspělé státy Západu a odpovídá to výkonům dvacáté nejlepší americké univerzity v Severní Karolíně. Důsledkem je fakt, že na prodeji patentovaných vynálezů Češi předloni vydělali pouze tři čtvrtě miliardy, cizím společnostem za patenty však zaplatili 5 miliard.

Rozvoj nových firem, které se snaží využívat moderní technologie, nejlépe mapují investice rizikového kapitálu do zakládání a rozvoje firem. V Česku tyto investice poklesly prakticky na nulu, což se nestalo ani v žádné ze zemí Visegrádu.

Topolánkova reforma má změnit trend. Premiér ji chce uskutečnit pod heslem: „Věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze.“ První část věty dnes do značné míry platí, druhou je třeba uskutečnit. Reforma především nově rozdělí víc než dvacetimiliardovou částku, kterou stát ročně vědcům přidělí. Podle stejných pravidel se budou rozdělovat také skoro stejně velké evropské dotace. Výzkumné finance se zpravidla rozdělují dvěma kanály. Účelové peníze se přidělují na projekty, vedle toho se používají institucionální dotace, které hradí provoz výzkumných ústavů.

Dnes projekty financuje Grantová agentura, která reformu přežije, soustředí se však výhradně na základní výzkum. Vedle ní vznikne Technologická agentura, přes níž půjdou peníze na podporu inovací. S projektem u ní může uspět jen takový ústav, který získá další peníze od soukromé firmy. Agentury shromáždí mimo jiné všechny dotace, které dosud přidělovaly grantové agentury jednotlivých ministerských úřadů.

Bude jen 100 vědeckých ústavů

Reforma počítá s tím, že i nadále budou existovat státní vědecké ústavy. Jejich provoz však bude dotovat jen šest úřadů. Nejvíc, celkem 53, jich bude mít na starost Akademie věd. Víc peněz však bude rozdělovat ministerstvo školství. V kapitole ministra Ondřeje Lišky přitom bude nejen věda na osmnácti univerzitách, ale také na patnácti ústavech, které byly pod jinými ministerstvy a jejichž výkony jsou podle vládního materiálu málo uspokojivé. Do této kategorie patří deset ústavů ministerstva zdravotnictví, tři z ministerstva životního prostředí a jeden pod katastrálním úřadem.

Ministerstvo zemědělství udrží devět ústavů, tři budou společně řídit ministerstvo obrany a vnitra. Ministerstvo kultury se bude ve svých deseti ústavech nadále věnovat výzkumu „identity národa“, přitom převezme dva ústavy od ministerstva práce a jeden od ministerstva zahraničí. Na provozní dotaci ovšem budou mít v delší perspektivě nárok jen ta pracoviště, která splní přesně stanovené nároky. Pouze ústavy, které prokáží nadprůměrný výkon, mohou požádat o větší dotace do nových budov či drahých přístrojů. Tak by měla vzniknout dlouho slibovaná centra excelence.

Ministr Liška souhlasí s reformou

S Topolánkovým plánem souhlasí ministr školství Liška. „Ministerstvo bude mít víc peněz, na druhé straně přijde o část kompetencí. Navržený systém ale může dobře fungovat,“ míní ministr. Experti úřadu vlády předpokládají, že reforma může projít, i když se dají čekat námitky z jiných rezortů, které přijdou o všechny peníze na výzkum. Protestovat by mohli i zástupci mimopražských ústavů a univerzit. Reformní materiál totiž předpokládá, že státní výzkumné dotace mají zamířit přednostně do hlavního města. Praha by tak dostala náhradu za to, že jako příliš bohatý region nemá nárok na vědecké dotace z Bruselu. Topolánek však prohlásil reformu za premiérskou záležitost a případné protesty ministrů může uklidnit. Pokud bude dost rozhodný, může změny stihnout už v příštím roce.

Vědci vládní návrh kritizují

Topolánkův plán na převrat v podpoře výzkumu nevzbudil mezi vědci žádné nadšení. „Návrh správně identifikuje některé významné problémy systému financování výzkumu. Důrazně však doporučujeme, aby byl celkově přepracován a znovu předložen,“ reagoval například rektor Karlovy univerzity Václav Hampl. Jeho kritiku podpořila celá Česká konference rektorů, která ve svém usnesení upozornila, že jde o tak zásadní změny, že krátké lhůty při prosazení reformy jsou „absolutně nevhodné“.

„Reforma výzkumu je v zásadě dobrá, pokud se však nepovede, může situaci ještě zhoršit,“ říká opatrně předseda Akademie věd Václav Pačes. Podle něho nejsou nejdůležitější záměry reformy natolik jasné, aby bylo možné předem říct, jak reforma dopadne. „Vláda návrh reformy schválí. K připomínkám univerzit a Akademie věd totiž nemusí přihlížet,“ předpovídá senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška.

Zlatuška: Hlavní námitky proti reformě

Zlatuškovi se nelíbí, že stát nechce dotovat tzv. specifický výzkum na univerzitách. Jde o vědecké projekty, kterých se účastní studenti. Podle návrhu by měli soutěžit o granty spolu s vědeckými ústavy. Stát chce hodnotit úroveň základního výzkumu výhradně podle databáze Thomson ISI. Podle Zlatušky ale není možné rozdělovat státní peníze podle doporučení jediné poradenské firmy. „Není jasný mechanizmus, který by přiměl soukromé firmy, aby ekonomicky využívaly objevy výzkumných ústavů. Samotný požadavek finanční spoluúčasti firem na aplikovaném výzkumu nestačí,“ míní Zlatuška. Akademici podle něho nebudou protestovat příliš hlasitě: „Na univerzitách převládá názor, že je lépe vládu nedráždit. Vychází se totiž z obavy, že další varianta může být ještě horší. Akademie věd je spokojená s tím, že se neruší žádné ústavy,“ míní senátor. Profesoři se podle něho budou spíše snažit přemluvit vládní úředníky, aby vyšli jejich institucím vstříc v konkrétních paragrafech. Zlatuška patří k hlasitým kritikům reformy a otevřeně upozorňuje, co vědcům nejvíc vadí. Vláda nezvyšuje dotace do výzkumu, které dnes dosahují 24 miliard korun. Zhruba stejnými částkami chce i nadále dotovat Grantovou agenturu České republiky, která podporuje jednotlivé projekty základního výzkumu. Zároveň chce zvýšit dotace na aplikovaný výzkum. Jeho projekty má financovat Technologická agentura. Bude však hodnotit pouze takové návrhy, které získají podporu soukromých firem. Akademikům vadí, že část peněz pro Technologickou agenturu půjde z dotací, kterými stát dosud financoval dlouhodobý provoz výzkumných ústavů a univerzit. Ty pak nebudou mít dost peněz ani na výzkumnou praxi studentů.

Problémem je systém hodnocení ústavů, říká šéf Akademie věd Václav Pačes.

Rozhodujícím kritériem pro základní výzkum má být počet a kvalita publikací. „Není však jasné, jak se budou hodnotit společenské vědy,“ upozorňuje. Přírodní vědci totiž mohou publikovat ve stovkách mezinárodních časopisů, většina společenských oborů však tuto možnost nemá. S tím souhlasí i Zlatuška, který dodává, že například v chemii a fyzice jsou mnohem větší možnosti publikací než například v informatice. Úspěch článků v těchto oborech tedy není možné srovnávat. Podle senátora je nezbytné využít k hodnocení víc kritérií. Navíc není možné spoléhat na výsledky v jediné databázi vědeckých článků Thomson ISI. „Přinejmenším je třeba provést kritickou analýzu jejich hodnocení. Přece jen se podle něho mají rozdělovat vládní peníze,“ vyzývá Zlatuška.

Využití výsledků výzkumu nelze nařídit

Expertům není jasné ani to, jak chce vláda zajistit, že české firmy budou využívat výzkumy českých vědců. „Předpokládat, že se to zajistí pomocí vládní politiky, je naivní,“ míní Zlatuška. Připouští, že například ve Spojených státech existuje systém, kde se výzkumné univerzity dokážou dohodnout s firmami a spolu s nimi vytvářet nové technologie. „To ale může fungovat jen v rámci většího a relativně uzavřeného celku,“ vysvětluje senátor. Naděje, že česká univerzita najde partnera mezi českými firmami, je o několik řádů menší než obdobná operace ve Spojených státech.

Z pohledu akademiků by proto bylo lepší nenutit univerzity ke spolupráci s českými firmami, které dosud neměly na využití výzkumu velký zájem. Mnohem efektivnější může být postup, který zaučí studenty v základním i aplikovaném výzkumu. Jejich pracovní sílu pak vyhledají zahraniční investoři. Skeptický názor sdílí i předseda Pačes. „Podporovat aplikovaný výzkum znamená dospět k lepším šamponům a barvám na košile. Skutečný průlom v technologiích ale přichází bez výjimky ze základního výzkumu,“ vysvětluje šéf Akademie věd a připomíná objevy Otto Wichterleho a Antonína Holého. Takový průlom nejde naplánovat a pokud je skutečně dobrý, uplatní se i bez státních dotací.

Jak reforma výzkumu dopadne?

Každým rokem 2 miliardy navíc na výzkum od české vlády zatím nejsou jisté, protože vláda se nad rozpočtovým výhledem do roku 2011 nepohodla. Tím se zdržuje reforma výzkumu, která má začít v lednu 2009. Vedle nového zákona, který ještě ve vládě nebyl, ji tvoří právě nový systém, jak přidělovat státní peníze. Spory nepřekvapily, většina rezortů má rozdělovat menší výzkumné dotace než dosud. Jednoznačně může být spokojený ministr průmyslu Martin Říman. Jemu a jeho nástupcům se zvýší letošní třímiliardová dotace za tři roky o třetinu. O peníze naopak přijdou ostatní ministři, kteří dosud rozdělovali významné částky přes půl miliard korun: zemědělství, zdravotnictví, životního prostředí. O peníze přijdou i další (práce, doprava, zahraničí), u kterých však nejde o významné částky. Těžko může být spokojena Akademie věd, která bez ohledu na inflaci za tři roky dostane méně než letos.

Tím vzniká pro Topolánka nové riziko: i když třeba zákony připraví v dobré kvalitě, zavádět je bude kabinet, který vznikne po volbách v roce 2010. Už dnes není pochyb, že to platí o zmíněných daňových zákonech, u dalších kroků penzijní reformy i většiny justičních norem včetně občanského a obchodního zákoníku. Na příští vládu musí spoléhat i reforma vysokých škol, která vzniká se zpožděním, kterou způsobily výměny ministrů ve vzdělávacím rezortu.

Naopak šanci má reforma výzkumu, jejíž věcný záměr vláda projednala v březnu. I když také vznikla na poslední chvíli, stojí z větší části na zásazích do rozpočtu a na vládních verdiktech. Provází je pouze novela zákona o podpoře výzkumu, kterou by měla vláda projednat do června. Reforma by se tak stihla rozjet v příštím roce. Do první výzkumné ligy se naopak dotahuje ministr vnitra Ivan Langer: oproti letošním 45 milionům bude jeho úřad za tři roky rozdělovat téměř 600 milionů. Víc peněz bude kontrolovat také rezort kultury. Rozporné mohou být pocity ministra školství Ondřeje Lišky: jeho úřad dostane za tři roky o 2,5 miliardy navíc. Ovšem z toho dvě miliardy půjdou na výzkum jen zprostředkovaně: mají se za ně postavit nové výzkumné ústavy či nakoupit drahé přístroje. Přesuny mezi kapitolami jsou nástrojem reformy, která chce naučit výzkumníky, jak využívat svých objevů v ekonomické praxi. Nebudou se jim tedy zvyšovat peníze na běžný provoz výzkumných ústavů, ale dostanou větší šanci bojovat o granty, vypsané na konkrétní projekty.

Proto má co nejvíc peněz dostat Grantová agentura České republiky, kterou bude napříště kontrolovat sám premiér. Agentura dostane za tři roky skoro o 2 miliardy navíc než letos. Miliardu z toho přitom dostane Technologická agentura, jejíž granty dostanou jen ti výzkumníci, kteří seženou další finance od soukromých firem. Právě o tyto peníze přijdou poražená ministerstva, respektive zrušená Grantová agentura Akademie věd.

Nejhůře dopadl Bursík

Ministr zemědělství Gandalovič a jeho kolega Julínek na poslední chvíli zachránili po dvou stech milionech, které smějí rozdělovat i v příštích letech. Například Julínek tak zajistil, že v nemocnicích přežije klinický výzkum, který by nebyl financován farmaceutickými firmami. Hůře dopadl ministr životního prostředí Bursík, který má přijít o všechny peníze, navíc s přísnou výtkou z vládního materiálu: „V dalších letech budou prostředky na nové projekty poskytovány přes Technologickou agenturu, což je vzhledem k opakovanému neplnění zákonem stanovených termínů ze strany ministerstva jediný krok, jak zajistit aplikovaný výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí.“

Vedle Grantové a Technologické agentury mohou soutěže o nové granty vypisovat právě ministři průmyslu a vnitra, vedle nich získá menší částku i ministr kultury. Vedle tzv. účelových peněz na jednotlivé projekty se stejná částka rozdělí na provoz výzkumných týmů. V naprosté většině půjde o peníze pro ústavy na univerzitách a v Akademii věd. Právě tyto částky se nebudou během tří let zvyšovat. Výzkumníci však musí počítat s tím, že se dotace významným způsobem přerozdělí. Ústavy v Akademii věd a na univerzitách dostaly v roce 2005 od ministryně školství Petry Buzkové příslib dotací na tzv. výzkumné záměry pro příštích pět až sedm let.

To se má změnit v roce 2010, kdy vědci dostanou jen dvě třetiny slíbených peněz, v roce 2011 už pouze třetinu. Zbytek se dorovná podle systému hodnocení, kterému akademici neoficiálně říkají „kafemlejnek“. Výsledky jejich práce (publikace v prestižních časopisech, knihy, patenty) budou bodovány a nejvíc peněz dostane ten, kdo získá nejvíce bodů.

Měsíční odklad