|
Milí čtenáři,
závěrečné putování po Spojených státech amerických otevíráme rozhovorem se stálým zpravodajem České televize v USA Romanem Bradáčem. Dozvíte se v něm mj., že někteří Američané považují Antonína Dvořáka za amerického skladatele a Miloše Formana za rodáka z Brooklynu... Kromě toho pokračujeme ve výčtu amerických států a jejich největších zajímavostí, doplněném zajímavými fotografiemi.
Příjemné čtení Vám přeje redakce
PRŮMĚRNÝM AMERIČANEM OTŘESE JEN VÁLKA V IRÁKU
Roman Bradáč působí již čtvrtým rokem jako stálý zpravodaj České televize ve Spojených státech amerických. Ochotně se s námi podělil o své zkušenosti a poznatky z této země a přiblížil nám, která témata hýbou životem běžných Američanů a jaké povědomí mají o České republice.
Jak se za dobu Vašeho pobytu v USA změnilo tamější politické klima? Čím sami Američané zdůvodňují rostoucí odpor k irácké válce (nechutí k vlastním obětem a ztrátám, nebo respektováním práva Iráku na vlastní rozhodování o svém osudu)?
Válka v Iráku je pro obyčejné Američany nepochopitelně dlouhá. To je podle mého názoru prvotní příčina kritiky. Mnoho lidí změnilo názor na smysl iráckého tažení právě kvůli pocitu, že situace v Iráku se nijak výrazně nelepší, že se už měsíce přešlapuje na místě. Americké oběti jsou z tohoto pohledu zbytečné. Teprve od toho se odvíjejí další konkrétnější argumenty. Slova o boji s terorizmem mimo území Spojených států jsou stále méně účinná. Naopak se hlasitě mluví o pochybných příčinách zahájení útoku na Irák, o stovkách miliard, které válka stojí a samozřejmě o více než třech tisícovkách padlých amerických vojáků. A také o mučení a ponižování vězňů v Abu Graib a o výrazném poklesu americké prestiže ve světě. Často se ozývají slova o tom, že vývoz západní demokracie do zemí, kde pro ni není historicky připravena půda, je vlastně určitá forma diktátu. Na druhé straně však i mnozí z Bushových oponentů vědí, že okamžité stažení jednotek by mohlo stav ještě zhoršit, a proto se velice úporně hledá možnost stanovení reálných a hlavně dohledných cílů, po jejichž naplnění by se Američané mohli z Iráku stáhnout.
Zajímají se Američané aktivně o současnou vnitrostátní politiku? Co je vnímáno jako nejcitlivější vnitropolitické téma USA?
Témata vnitřní politiky Američany zajímají. Jedná se o záležitosti, které se bezprostředně dotýkají jejich života a jsou tedy mnohem důležitější než zahraniční politika. Zájem o vnitropolitická témata roste vždy s blížícími se volbami, ať už prezidentskými či kongresovými. Média svou zvýšenou pozorností k postojům kandidátů vlastně voliče mobilizují. Mezi nejcitlivější témata dlouhodobě patří sociální politika. Velké problémy jsou třeba se systémem placení zdravotních pojistek. Miliony Američanů ve svém rodinném rozpočtu na jejich úhradu nenacházejí peníze, a jak jsou nepojištěni.Zdlouhavé diskuze veřejnosti i politiků provázejí i přípravu nového imigračního zákona. Ekonomicky, ale i politicky je vliv hispánských přistěhovalců značný a nadále roste. Ovšem přetrvávání současného stavu a přehlížení nezákonného pobytu zhruba dvanácti milionů cizinců většinou ze Střední Ameriky, je nemožné. A tak se zvažují různé možnosti, jak přítomnost alespoň části z nich zlegalizovat a v budoucnu přílivu ekonomických přistěhovalců zabránit. To je hodně citlivé téma.
Sledují Američané se zájmem i zahraniční dění? Jak například reagovali na americko-evropský summit, kde se na konci dubna jednalo o vytvoření transatlantického ekonomického partnerství?
Pravidelný summit Evropy a Ameriky není tím nejsprávnějším příkladem události, která by pozornost Američanů výrazně upoutala. Tentokrát snad byl zájem veřejnosti nepatrně větší, především kvůli německému předsednictví a příjezdu Angely Merkelové. Dění za hranicemi je často zkrátka příliš daleko a domácí záležitosti je výrazně zastiňují. Události, které se dostávají do širšího povědomí, se buď musí bezprostředně týkat Spojených států, nebo musí být velice výrazné. Příkladem mohou být třeba teroristické útoky v Madridu či Londýně, řádění ozbrojenců v beslanské škole, oranžová revoluce na Ukrajině, protivládní demonstrace v Budapešti či poměrně podrobně sledovaná neutěšená situace v súdánské provincii Dárfúr. V poslední době se stále více obyčejných Američanů zajímá o ekologické problémy současného světa, především v souvislosti s teoriemi o globálním oteplování planety.
Je známo, že povědomí běžné americké populace o ČR (obecně o státech bývalého východního bloku) není valné. Můžete to ze své vlastní praxe potvrdit, nebo vyvrátit?
Opravdu to žádná velká sláva není. Průměrný Američan příliš necestuje, jeho země je dost velká, aby si zde našel prázdninové povyražení, a tak ho i historicky zajímá především to, co se dělo a děje doma. Když se však trochu napoví a připomenou se třeba souvislosti, tak mnoho z Američanů zareaguje. Lidé ze starší generace si často vzpomenou na okupaci Československa v roce 1968. Mnozí dokonce připomenou Alexandra Dubčeka. Setkal jsem se i s řadou obyčejných lidí, kteří stále oceňují nenásilnost sametové revoluce a úlohu Václava Havla při české a slovenské cestě k demokracii. becně bych si však dovolil tvrdit, ze povědomí Evropanů o Spojených státech je výrazně vyšší než Američanů o Evropě. To je ale svým způsobem pochopitelné.
Zakládá se toto povědomí více na znalostech a zkušenostech, nebo na mýtech a nedostatku informací?
Nedostatek informací v tom nehraje roli. V dobách internetu si každý najde, co potřebuje. Američané se ale už od střední školy dost specializují a neztrácejí energii a čas shromažďováním dat v širším kontextu. Takže pokud nemají nějaký zřetelný důvod pro systematické sbírání informací třeba o České republice, tak je prostě nesbírají. Jejich znalosti jsou pak jen odrazem náhodně zachycených zpráv a zpráviček, které se mnohdy časem deformují do roztodivných představ. Opakovaně jsem zažil přesvědčování, že Antonín Dvořák je americký skladatel a Miloš Forman rodák z newyorského Brooklynu, ocenění za to, jak Česká republika hrdě čelila bosenským invazím, a politování, že můj život v Čečensku určitě nebyl lehký. Taky během oficiálního akreditování na prezidentskou inauguraci jsem zažil dost zábavnou scénku. Úředníci zjistili, e Česká republika nebyla v aktualizované databázi FBI. Takže se mne agenti dotazovali, zda taková země skutečně existuje a zda tam v posledních dnech nebyl převrat. Nakonec nás zaakreditovali za Slovenskou republiku a šli databázi doplnit. Přesto je však v Americe mnoho lidí, kteří o České republice mají velice dobré a široké informace.
Jak silná je komunita českých krajanů v USA? Jste s ní v nějakém kontaktu? Spolupracuje s partnery v České republice (např. formou „družebních“ měst rozšířenou v Evropě)?
O celkových počtech Američanů českého původu se spíše jen spekuluje. Třeba v Texasu se mluví o milionu krajanů. Jiné zdroje připouštějí, že k českým kořenům se zde hlásí až dva miliony lidí. Podobně je tomu i v oblasti Chicaga, ve státech Iowa, Nebraska či Kansas. Na Čechy je možné narazit ve všech koutech Spojených států, včetně Havaje a Aljašky. Jedna Češka žije dokonce i na Panenských ostrovech. Mnozí z potomků českých přistěhovalců jsou velice úspěšní lidé. Mají pověst pracovitých, přímých lidí. Já osobně na český element ve Spojených státech hledím s velkou hrdostí. Mám pocit, že teprve tady v tom tvrdém prostředí pozapomínáme na některé negativní vlastnosti z domoviny a dostáváme ze sebe to nejlepší. Kontakty s krajany jsou součástí mé práce a přiznám se, že jednou z nejpříjemnějších. Rád jezdím právě do Texasu, tam se cítím skoro jako doma. Krajanství je obrovské téma, které je třeba vyzdvihnout, zpracovat a také využívat v prospěch naší země. Poslední americká návštěva prezidenta Václava Klause ukázala, že krajané o spolupráci stojí a zájmu naší vlády si ohromně váží. Bylo dobré, že se prezidentské cesty do Texasu zúčastnili i místopředsedové Poslanecké sněmovny a Senátu ČR Jan Kasal a Jiří Liška. Také oni se přesvědčili, že krajané nám v mnohém mohou pomáhat, mnohé dveře pootevřít. Je přece škoda toho nevyužít.
 Jaký význam bude mít pro vzájemné vztahy ČR aUSA zrekonstruovaná Česká národní budova v New Yorku, respektive aktivity, které budou v tomto reprezentačním objektu realizovány?
Národní budova je především symbol kontinuity české přítomnosti na Manhattanu. Stojí na velice výhodném místě a může se skutečně stát znovu aktivním plnohodnotným centrem, které přitáhne pozornost Američanů. Ten nultý rok provozu, kdy v čele České národní budovy stála ředitelka Gita Fuchsová, jasně ukázal, že zájem americké veřejnosti je možné získat. Na základ kulturních aktivit se nabalují i záležitosti diplomatické a obchodní. I v tom mohou výrazně pomoci krajané a jsou také připraveni tak činit. Takže i když opomenu historický význam této stavby, její budoucnost může být pro Čechy a česko-americké vztahy stejně důležitá.
Existuje nějaké „české“ téma, které bylo v posledních letech v USA výrazněji frekventováno či vnímáno (kromě českých hráčů v NHL)?
Snad až nyní otazníky kolem stavby radarové základny. Běžné Američany však toto téma příliš nezajímá. Snad i proto, že těch otazníků je až příliš mnoho.
Za rozhovor děkuje Marcela Staňková
STÁTY SEVERNÍ AMERIKY
Oklahoma
Oklahoma patří mezi jižní státy USA a byl to jeden z posledních států, kde volně žili Indiáni. Název Oklahoma pochází z indiánského jazyka čoktó. Okla znamená lidé, homa znamená červený. V překladu tedy Červení lidé, popřípadě volněji Země červených lidí. Prvními Evropany, kteří se do oblasti dostali, byli v 16. století španělští průzkumníci. Později část Oklahomy Španělé postoupili Francii. V roce 1830 sloužila Oklahoma jako hlavní cíl politiky přesídlení indiánských kmenů. Směřovaly sem tisíce indiánů z přímořských a severních oblastí. Představitel a tvůrce této politiky byl Andrew Jackson. Po nucené deportaci, kdy bylo mnoho Indiánů zabito, se toto uzemí stalo výhradně indiánským. Mezi nejznámější a zároveň největší kmeny, jež byly na toto území přesídleny, patří Delavarové pocházející ze severovýchodu USA, Kajovové, Komančové a v neposlední řadě Čerokíové, Čoktóové, Čikasóové, Potokové a Seminolové, kteří jsou také známi jako Pět civilizovaných kmenů, protože přejali zvyky a náboženství bílých kolonizátorů. Vybudovali města jako Tulsa, Tahlequah a Muskogee. Ta byla největšími městy ve státě. Během americké občanské války nastal mezi kmeny velký rozkol. Část se jich přidala na stranu konfederace, a tudíž podporovala otroctví. V Oklahomě se událo několik velkých bitev. Po porážce konfederace vláda tvrdě potrestala kmeny, které byly na její straně. Otroctví bylo zrušeno. Na přelomu 19. a 20. století se v Oklahomě našla obrovská naleziště ropy a zemního plynu. Do Oklahomy se začali ve velkém stěhovat běloši, které sem lákala vidina snadného výdělku na „černém zlatě“. To přineslo státu obrovskou prosperitu. Důkazem jsou honosné stavby z 20. let minulého století, které můžeme v Oklahomě dodnes obdivovat. Během velké hospodářské krize se lidé snažili skomírající hospodářství zachránit intenzivním zemědělstvím. Drasticky se snažili využít každý kousek půdy, což vedlo k neekologickému obdělávání půdy. Špatné hospodaření s půdou se rovněž stalo předmětem knihy Hrozny hněvu od Johna Steinbecka. Mnoho různých skupin, většinou sociálně slabších, zaplavilo stát a všemožně se pokoušelo přežít v drsných podmínkách. Vzniklo mnoho „černých měst“, kde se černoši pokusili žít zcela odděleně od bělochů. Bílá města se také oddělila. V Oklahomě byl také velice aktivní Ku Klux Klan. Odsuzoval černochy, Židy i katolíky. Vzniklo mnoho rasových nepokojů, z nichž největší proběhl v Tulse a vyžádal si mnoho mrtvých. Byl to jeden z nejhorších rasových nepokojů v dějinách USA. Situace se začala výrazně zlepšovat po 2. světové válce, kdy byl vybudován rozsáhlý zavlažovací systém a navezeny milony tun úrodné půdy. Dnes je Oklahoma dobře rozvinutým prosperujícím státem. V roce 1995 ve městě Oklahoma došlo k pumovému útoku, který měl na svědomí válečný veterán Timothy McVeigh. Zaútočil na federální budovu a zabil 168 lidí. Hlavním a zároveň největším městem je Oklahoma City (506 132 obyvatel).
 Oregon
Hornatý povrch Oregonu umožňuje provoz mnoha lyžařských středisek. Území dnešního státu Oregon bylo odjakživa osídleno Indiány, původními obyvateli severoamerického kontinentu. Oregon je devátý největší stát USA. Kromě dvou velkých řek Columbia a Snake v něm nalezneme vysoké hory (nejvyšší Mount Hood – 3428 m) a pouště na severovýchodě. V Oregonu je národní park Crater Lake National Park. Nejvíce obyvatel ze současných 3,5 milionů žije na severozápadě země vměstských aglomeracích, naopak jihovýchod země je téměř neobydlen. Hlavním městem je Salem, ale největším je Portland. Dalším velkým městem je Eugene. Průmyslový růst se na západ USA dostával s železnicí, do Oregonu ji přivedla stavba přehrady Bonneville na řece Columbia v roce 1943.
Pensylvánie
Pensylvánie (oficiálně the Commonwealth of Pennsylvania, přezdívka the Keystone State) je stát na severovýchodě USA, jehož hlavním městem je Harrisburg s 53 376 obyvateli. Území bylo prozkoumáno H. Hudsonem, od roku 1638 kolonizováno švédskými osadníky. Roku 1655 se stalo součástí Nového Nizozemí a s ním přešlo v roce 1664 do anglického majetku. Nynější Pensylvánie byla založena v roce 1682 W. Pennem jako vlastnická kolonie a byla útočištěm náboženských emigrantů, zejména kvakerů. Je zajímavé, že i českých bratří a od roku 1740 rovněž moravských bratří. Kolonie se aktivně podílela na boji o nezávislost. Průmysl je v Pensylvánii značně rozvinut. Jedná se především o těžební, hutní, strojírenský, chemický, elektrotechnický, papírenský a tabákový průmysl. V Pensylvánii se pěstuje především kukuřice a tabák, produkuje se seno a houby. Z živočišné výroby jsou to především mlékárenské výrobky, drůbeží, hovězí a vepřové maso.
Rhode Island
Rhode Island je 13. a nejmenší stát Unie, k níž se připojil 29. května 1790. Má něco přes milion obyvatel a rozlohu jen 4005km2. Začátkem 16. století navštívila území dnešního Rhode Island výprava M. Cortereala a G. da Verrazana; začátkem 17. století přišli první osídlenci z Massachusetts. V roce 1644 byly kolonie sjednoceny jako Providence Plantation a 1663 byla na základě charty anglického krále Karla II. zřízena kolonie Rhode Island a Providence Plantation v roce 1776 byla vyhlášena nezávislost. Velkou část území státu – téměř 40 % zaujímají lesy. Na Rhode Islandu převažuje průmysl strojírenský, elektrotechnický, textilní, bižuterní, šperkařský, potravinářský, rybářský. Hlavním a největším městem je Providence.
Severní Dakota
Severní Dakota (anglicky North Dakota) leží na rozhraní amerického Středozápadu až Západu. Stejně jako u Jižní Dakoty je název státu odvozen od dakotského slova Dakhóta, což znamená Spojenci. Před příchodem kolonizátorů obývali území Dakoty indiáni kmene Súů. Byl to početný kmen, který vynikal nejen svou houževnatostí, ale i krutostí. Vůči nepříteli byli nesmlouvaví, většinou bojovali do posledního muže. V případě bělochů byla jejich nenávist k nepříteli ještě znásobena. Mnoho zajatců bylo zabito umučením u kůlu či jinou krutou smrtí. První běloši se zde objevili ve druhé polovině 18. století. Byli uchváceni panenskou přírodou Dakoty, ale i jejím přírodním bohatstvím, hlavně zlata a diamantů. Po postupném vytlačení indiánů na území dnešní Montany se sem přistěhovalo mnoho osadníků, včetně kovbojů a banditů, kterým šlo především o zlato. Dne 2. listopadu 1889 byla Severní Dakota ustanovena 39. státem USA (ve stejný den jako Jižní Dakota). Severní Dakota je hlavně stát velkých farem a polí. Farmy se táhnou přes zvlněné roviny od Červeného říčního údolí na východě až k drsnému Badlands na západě. Hlavními zemědělskými produkty jsou pšenice, ječmen, chov dobytka, mléko, cukrová řepa. Významnou úlohu má turistika. Hlavní město je Bismarck, který má 55 532 obyvatel.
Severní Karolina
Severní Karolína je 12. stát Unie, k níž se připojil 21. listopadu 1789. Má více než 8 milionů obyvatel. Leží na východním pobřeží USA. Od roku 1653 bylo území osídlováno přistěhovalci z Virginie, v roce 1663 se stalo vlastnickou kolonií 8 dvořanů anglického krále Karla II. Roku 1689 byla rozdělena na severní a jižní část a roku 1795 byla stanovena definitivní hranice mezi oběma územími. V roce 1729 se Severní Karolína stala královskou kolonií, když její vlastníci prodali svá práva anglickému králi Jiřímu. Hlavním městem je Raleigh, největším pak Charlotte.
Tennessee
Tennessee je jižní stát USA, který k němu byl připojen v roce 1796 jako 16. stát.7. května 1861 vystoupil z USA a přidal se ke členům Konfederace, kteří usilovali o zachování otroctví. Po Americké občanské válce a porážce Konfederace, Tennessee přijalo novou ústavu vylučující otroctví – to bylo 22. února 1865. KUSA bylo opět připojeno 18. července 1866. Světoznámým produktem je Tennessee whisky. Hlavní město je mekka country Nashville, který má více než půl milionu obyvatel, největší zase Memphis Elvise Presleyho.
Texas
Texas je po Aljašce druhým největším spolkovým státem USA o rozloze 695 622km2, s 21 miliony obyvatel. Dnešní velikosti nabyl Texas 9. září 1850, kdy na základě tzv. Kompromisu roku 1850 přišel výměnou za umoření dluhu ve výši 10 milionů dolarů o část území na západě a severozápadě, které bylo rozděleno mezi nově vytvořená teritoria Nové Mexiko, Utah a o něco později vytvořená teritoria Kansas a Nebraska. Hlavním městem je Austin. V Texasu žije početná menšina českých přistěhovalců. V tomto státě dosud platí trest smrti. Z Texasu pochází prezidentská rodina Bushů. Obyvatelstvo Texasu je velmi různorodé. Neustále se mění díky přílivu obyvatel z Mexika a z Latinské Ameriky. Největší město je Houston, následovaný San Antoniem a Dallasem. Všechna tři města mají více než milion obyvatel. Houstonu se přezdívá „Space city“, neboť v něm sídlí Lyndon B. Johnson Space Center, odkud jsou řízeny vesmírné lety amerických raketoplánů. Město se dále specializuje na výrobu zařízení k těžbě ropy. Přístav v Houstonu je sedmým největším přístavem na světě. Ve městě sídlí i firma Texas Medical Center, která je největší zdravotnickou firmou na světě.
Utah
Utah se nachází na jihozápadě USA. Hlavním městem státu je Salt Lake City. Stát je znám také jako mormonská říše. Stát Utah byl založen Církví Ježíše Krista Svatých osledních dnů a jejím prorokem prezidentem Brighamem Youngem, který založil všechna města Utahu a další města, jako je např. Las Vegas v Nevadě. Dodnes tvoří Svatí posledních dnů 70 % populace státu. Tím, že Svatí nepožívají alkohol, tabák a odsuzují pornografii, je každoročně Utah vyhodnocen jako nejlepší místo k bydlení v USA a pyšní se nejnižší kriminalitou v celé Americe. V Utahu je také největší soukromá univerzita na světě – univerzita Brighama Younga. Celé centrum Salt Lake City je soukromým majetkem Církve Ježíše Krista. Je tam mnoho muzeí, galerií, církevní divadla a kina, vše zdarma. Je zde také největší náboženská budova celé Ameriky – Konferenční centrum, kde jsou největší varhany světa. Ve slavném Tabernaklu na Chrámovém náměstí (oválná budova z roku 1880 pro 6000 lidí s ,,mamutími varhanami“ – 14000 píšťal) je také domovská scéna největšího pěveckého sboru na světě – Mormon Tabernacle Choir (360 zpěváků). V roce 2002 bylo Salt Lake dějištěm olympijských her, které byly pořádány touto církví. Na území státu se nachází řada přírodních pamětihodností. Kromě Velkého solného jezera na severu a přilehlé Velké solné pouště je zde i několik národních parků: Bryce, Capitol Reef, Zion, Canyonlands nebo Arches s největším kamenným obloukem na světě, 90 m vysokým Landcape Arch. Našli bychom zde i známou indiánskou rezervaci Navajo. Za zmínku stojí i Bingham Canyon Copper Mine – měděný důl, označovaný jako „nejbohatší díra na světě“. Uvádí se jako největší jáma, kterou kdy lidé vykopali. Dvě a půl míle široký a tři čtvrtě míle hluboký příkop je možné spatřit i z nízké oběžné dráhy Země.
Vermont
Vermont je stát na severovýchodě USA. Název pochází z francouzského Zelená hora (Mont Vert). Ve Vermontu není žádná velká aglomerace, značná část obyvatelstva žije na venkově. Hlavní město Montpelier má 8000 obyvatel. Vermont byl osídlen již koncem 18. století, když byli francouzskými kolonisty vypuzeni Irokézové. Docházelo zde k rozbrojům mezi Angličany a Francouzy, kteří chtěli území pro sebe. Roku 1777 vyhlásil Vermont nezávislost jako svobodná republika. Od roku 1779 je státem USA. Velká část Vermontu je zalesněná, proto je významný dřevozpracující průmysl, vyrábí se zde nábytek a vše ze dřeva a papíru. Těží se slída, azbest, stavební kámen.
Virginie
 Virginie (anglicky Virginia) leží na východě USA a je 10. státem Unie, k níž se připojil 25. června 1788. Má necelých 7,2 milionů obyvatel. Prvním Evropanem, který navštívil území Virginie, byl pravděpodobně G. Caboto. Území anektoval roku 1585 W. Raleigh a pojmenoval je na počest anglické královny Alžběty II. V roce 1619 získala Virginie samosprávu a dvoukomorový zastupitelský orgán. V této době byli na její území dopraveni první černí otroci. Roku 1624 získala statut královské kolonie. Proti násilnému rozšiřování kolonizovaného území propukala povstání indiánů. Od roku 1763 se Virginie významně podílela na válce amerických osad za nezávislost. Roku 1861 vystoupila jako otrokářský stát zUnie, část jejího území se konstituovala jako samostatný stát (Západní Virginie), do svazku USA byla Virginie znovu přijata roku 1870. Hlavním městem je Richmond, největším Virginia Beach.
Washington
Washington je stát na severozápadě USA. Kromě názvu nemá nic společného s hlavním městem USA, kterým je Washington, D.C. Název státu je poctou prvnímu prezidentovi USA. Na území Washingtonu žily před příchodem Evropanů nepočetné skupiny indiánů. Proto nebylo těžké toto území kolonizovat. Washington byl nejdříve začleněn do Oregonského regionu, od nějž seoddělil v roce 1853. 11. listopadu 1889 se stal 42. státem Unie. Washington je známý svými nádhernými scenériemi a přírodními kontrasty. Vysoké hory se tyčí nad stále zelenými jehličnatými lesy a nad jiskřící pobřežní vodou. Díky umístění a bezpočtu přístavů je Washington v čilém obchodním styku s Aljaškou, západní Kanadou a východním tichomořím. Washington je zemí kontrastů. Hluboké lesy olympijského poloostrova patří mezi nejdeštivější místa na světě, ale území na východ od Kordiller až k hranicím Idaha je téměř bez porostu a stromů. K vidění jsou zasněžené vrcholy hory Foothills, zatímco pod nimi jsou krásná zelená údolí. Hora Mt. Rainer, což je nejvyšší bod ve Washingtonu, je za jasných dnů vidět až z velkoměst Tacoma a Seattle. Ekonomika Washingtonu stojí především na zemědělství a turistice. Hlavní město je Olympia, největší Seattle.
Wisconsin
Wisconsin je 30. stát Unie, k níž se připojil 29. května 1848. Leží na Středozápadě USA. Území navštěvovali od začátku 17. století francouzští obchodníci s kožešinami. V průběhu 17. století zde byly založeny obchodní faktorie. Wisconsin byl jako součást Louisiany ve francouzském majetku, v letech 1763–1783 v držení Britů, od roku 1783 se stal v rámci Severozápadního teritoria součástí USA. Nalezneme zde průmysl hutnický, elektrotechnický, zemědělských strojů, hliníku, elektroniky, chemický, gumárenský, kožedělný, papíru a celulózy, dřevařský, mlékárenský. Hlavní zemědělské produkty sou kukuřice, sója, oves, cukrová řepa, hrách, zelí a borůvky. Hlavním městem je Madison, největším Milwaukee.
Wyoming
Území státu Wyoming bylo po tisíce let obydleno indiánskými kmeny. Až do roku 1867, kdy byla do města Cheyenne postavena Pacifická železnice, bylo území Wyomingu tvořeno téměř nedotčenou divočinou. Železnice přinesla změnu. Na území začali proudit osadníci a postupně území kolonizovali. Žilo zde mnoho divokých zvířat, a toto území tudíž lákalo především lovce a obchodníky s kožešinami. Postupně ale na významu nabírala i těžba nerostů, zejména zlata. Wyoming byl mezi prvními státy USA, který angažoval ženy do politiky, dokonce se zde stala v roce 1925 Nellie Taylore Rossová první guvernérkou státu v USA. Wyoming je velmi hornatá země, je zdemnoho impozantních skalních masivů a zřejmě díky tomu patří mezi civilizací nejméně zasažené státy USA. Je zde krásná a čistá příroda, z čehož má Wyoming značné příjmy. Wyoming má jedno z nejnižších HDP v USA. Základem hospodářství jsou hlavně příjmy z turistiky a těžba nerostných surovin. Hlavní město je Cheyenne.
Západní Virginie
Západní Virginie (anglicky West Virginia) je 35. stát Unie, k níž se připojil 20. června 1863. Západní Virginie vstoupila do občanské války v USA v letech 1861–1865 jako součást Virginie. Po vstupu Virginie do Konfederovaných států amerických se část obyvatel postavila proti tomuto rozhodnutí a na části území vyhlásila nový stát – Západní Virginii. Leží ve východní části USA. Hlavním a největším městem je Charleston.
Washington, D.C.
Washington, D.C. je hlavní město Spojených států amerických, sídlo prezidenta a Kongresu. Jméno města vzniklo jako pocta prvnímu prezidentovi USA Georgi Washingtonovi. Washington zaujímá území federálního distriktu, známého jako District of Columbia nebo zkráceně D.C. Na území D.C. nenajdeme mrakodrapy, které jsou v jiných městech USA typické. Převládají tu budovy veřejných institucí a budovy administrativní. Zástavba výškovými budovami začíná až za řekou Potomac v Arlingtonu. Roku 1790 George Washington vybral toto místo pro stavbu budoucího hlavního města. Vláda se sem přesunula v roce 1800, krátce poté, co byl dokončen Kapitol. Za války v roce 1812 byl Washington těžce poničen. Na konci občanské války zde byl zavražděn prezident Abraham Lincoln, město se ale za války ubránilo. V novodobé hisotrii je černou skvrnou rok 2001, kdy islámští teroristé spáchali útok na Pentagon. Mezi washingtonské zajímavosti určitě patří The Mall – park dlouhý 1 míli, spojující Kapitol aWashingtonův monument. Je lemován muzei Smithsonianovy instituce. Kapitol – sídlo amerického Kongresu – se stavěl v letech 1793–1800 a během 19. století podstoupil úprav. Bílý dům – oficiální bydliště a pracoviště prezidentů USA byl dokončen 1811. Jde o stavbu v pozdně gregoriánském slohu. Termín Bílý dům se běžně používá nejen pro samotnou stavbu, ale i pro administrativu prezidenta USA. Washingtonův monument – 169m vysoký obelisk na Mallu se stavěl v letech 1848–1888. Mezi další pamětihodnosti patří Lincolnův památník, Památník Thomase Jeffersona, Smithsonianova instituce – komplex muzeí nejrůznějšího zaměření, Arlingtonský hřbitov s hrobem J. F. Kennedyho a mnoho dalšího…
Radek Dolejš
|
