Milí čtenáři,

letní příloha nás zavede na Skandinávský poloostrov, do rozlohou čtvrté největší evropské země – Švédska. Jeho obyvatelé již dlouho požívají výhod velkoryse nastaveného sociálního systému a jejich životní úroveň patří k nejvyšším na světě. Švédsko je zároveň i technologicky nejvyspělejší z členských zemí Evropské unie. Současnou situaci v zemi a pohled Švédů na Českou republiku nám v rozhovoru přiblížila švédská velvyslankyně v Praze J. E. Catherine von Heidenstamová. V prázdninovém putování se společně vydáme na nejzajímavější místa Švédska – do skandinávských Benátek Stockholmu či Göteborgu, švédské bráně do Evropy. Závěr přílohy již tradičně patří malému exkurzu do gastronomie dané země.

Příjemné čtení Vám přeje redakce

ŠVÉDSKÉ KRÁLOVSTVÍ

• Hlavní město: Stockholm

• Rozloha: 410 934 km2 (pevnina) + 39 030 km2 (jezera)

• Počet obyvatel: 9 060 430

• Oficiální jazyk: švédština

Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Karlem XVI. Gustafem z rodu Bernadottů. V roce 1974 došlo k modernizaci ústavy, která značně zredukovala pravomoci krále. Jeho autorita je dnes formální, symbolická a král vykonává především ceremoniální funkce. Královský pár vychoval tři děti, z nichž nejstarší, korunní princezna Viktorie může usednout na trůn díky změně nástupnického práva z roku 1980, umožňující nástupnictví ženě. Zákonodárný orgán (Riksdag) má 349 členů, z toho 45 % tvoří ženy. Pro parlamentní volby platí čtyřprocentní volební práh. Ve volbách do švédského Říšského sněmu, které se uskutečnily na podzim loňského roku, překvapivě zvítězila středopravá koalice vedená Frederikem Reinfeldtem se ziskem 48 % hlasů. Vůbec poprvé v moderních dějinách tak Švédsku vládne pravice, aniž by se přitom jednalo o reakci na probíhající hospodářskou krizi, jako tomu bylo v roce 1976 a 1991. V roce 1976 vystřídala vládu sociálních demokratů nesocialistická koalice vedená Stranou středu. Tato změna nastala ve světle ekonomické krize, avšak na začátku 80. let se k moci vrátila opět sociální demokracie. Toto období je poznamenáno smutnou událostí, když v roce 1986 došlo k dodnes neobjasněné vraždě tehdejšího premiéra Olofa Palmeho. Turbulence počátku 90. let opět zamíchaly kartami a nesocialistická vláda Umírněné strany pod vedením Carla Bildta vydržela do roku 1994, kdy ve volbách vyhráli opět sociální demokraté. Sociální demokracie vládla zemi až na tyto výjimky nepřetržitě 65 let . Švédsko je země otevřenosti a transparentnosti. Garanci průhlednosti veřejného sektoru zajišťuje funkce ombudsmana, která má své kořeny právě ve Švédsku akterou mnoho zemí převzalo. Švédská přímost může ale nabývat i jiných podob. Když se v novinách objevily fotky bývalého premiéra Thorbjörna Falldina, jak si v umyvadle pere ponožky, lidé to přijali jako každodenní zprávu. Mezi další atributy švédské společnosti patří úsilí o prosazování rovných práv pro muže a ženy. Existují nejen práva zajišťující například rovný plat, ale Švédsko bylo i první zemí, která zavedla rodičovskou dovolenou pro otce, kterou opět kopírují další státy. Téměř 15 % švédské populace představují imigranti. Do 2. světové války byly imigrační tendence nepatrné, Švédsko bylo zemí spíše emigrační. Poválečné období bylo poznamenáno přílivem nových pracovních sil, zejména z Řecka, Jugoslávie a Turecka. V poměru k počtu obyvatelstva dnes Švédsko patří mezi země s největším počtem cizinců. Nejvíce jich pochází z Finska, zemí bývalé Jugoslávie, Iránu, Norska, Dánska a Polska. O Švédech se traduje, že jsou naivní flegmatici, ale na druhou stranu jim jsou přisuzovány dobré organizační schopnosti. Snad proto se rádi zapojují do různých spolků, sdružení a unií, jakými jsou například odbory, ženská hnutí či sportovní asociace. Stav mysli, konsenzus a rovnoprávnost ve švédské společnosti popisuje výstižně výraz lagom. Toto slovo pochází z vikingské doby a bylo spojeno s pitím medoviny. Každý u stolu měl dostat stejný příděl, tedy ne moc a zase ne příliš málo. Ideálem švédské společnosti se tak stala skromnost a vyhýbání se extrémům. Švédsko bývalo vojenskou velmocí, která v 17. století vévodila baltskému regionu. Přes svoji expanzivní historii, která započala již v době Vikingů a s přestávkami pokračovala do napoleonských válek, stojí Švédsko již téměř 200 let mimo vojenský konflikt. Současná linie vojenské neúčasti je založena na silném, technologicky vyvinutém obranném systému, který má zemi v případě nebezpečí ochránit. Na konci 2. světové války se Švédsko nezapojilo do NATO ani se nepodílelo na budování evropských obranných sil. Vybralo si členství vméně kontroverzní Radě Evropy, která nepředstavovala pro švédskou neutralitu hrozbu. V roce 1949 se zapojilo do OECD aodeset let později vstoupilo do Evropského sdružení volného obchodu. 60. a 70. léta se odvíjela ve znamení pomoci rozvojovým zemím. Rozvojová pomoc se uskutečňuje přes agentury OSN či bilaterálně aŠvédsko jí věnuje 0,7 % svého HDP. V poslední době se zaměřuje především na boj proti chudobě, preventivní diplomacii, předcházení a řešení konfliktů, podporu demokracie aprosazování lidských práv. Úsilí o budování mezinárodního míru je spojeno smnohými švédskými jmény – Dag Hammarskiöld, Raoul Wallenberg, Folke Bernadotte či Olof Palme. Hlavní pilíř zahraniční politiky představuje OSN. Pouze OSN může podle švédského názoru rozhodnout o legitimitě ozbrojené intervence v suverénních státech, avšak například NATO vedený útok v Kosovu v roce 1999 byl Švédskem schválen, intervence Američanů v Iráku o čtyři roky později na druhou stranu ne. Švédsko stojí mimo vojenské aliance, ale jeho bezpečnostní doktrína mu umožňuje účast na akcích, které ohrožují mír a stabilitu. Společně s Finskem usiluje o zvýšení kompetencí unie na poli krizového managementu. Aby se mohlo účastnit mírových operací pod hlavičkou Západoevropské unie, podniklo na Amsterdamské konferenci v roce 1997 s Finskem společné kroky a přišlo s iniciativou zakomponovat Petersburské úkoly do Smlouvy o EU. Tyto vojensky neangažované země se tak mohly účastnit například vybudování spojeneckých bezpečnostních sil v Bosně a Hercegovině. Rozpočet na obranu je v evropských měřítkách poměrně vysoký – tvoří 2,2 % HDP.

C. von HEIDENSTAMOVÁ: PRO MNOHÉ ČEHY JSOU SKANDINÁVSKÉ ZEMĚ PŘÍKLADEM

Slýchává švédská velvyslankyně v Praze Catherine von Heidenstamová, která svůj post zastává od října loňského roku. Hovořili jsme s ní o vzájemných vztazích obou zemí i o dalším vývoji Evropské unie a o připravovaném předsednictví České republiky a Švédska Evropské unii v roce 2009.

Vaše Excelence, můžete nám přiblížit svůj pohled na současnost švédsko-českých vztahů?

Vztahy mezi oběma zeměmi jsou v současnosti opravdu velmi dobré, ale dobré byly vždycky, s výjimkou roku 1968, kdy na režim v tehdejším Československu směřovala kritika švédského premiéra Olofa Palmeho. Nyní jsou vztahy na všech úrovních – politické, hospodářské nebo kulturní – velmi dobré, stejně jako s ostatními evropskými zeměmi. Trochu specifické jsou možná tím, že obě země jsou členy Evropské unie a nyní, s blížícím se předsednictvím obou zemí, jsou ještě intenzivnější.

Jaké dojmy vzbuzuje Česká republika u Vašich spoluobčanů? A jak se Vám naopak jeví vztah Čechů ke Švédsku?

Mnoho lidí ve Švédsku se raduje z toho, že je dnes Česká republika stejná jako ostatní evropské země a že ji mohou bez problémů navštěvovat. Švédové se na Českou republiku dívají jako na nejvíce rozvinutou z bývalých komunistických zemí. V minulosti odešlo do Švédska mnoho Čechů a tisíce jich tam dodnes žijí, i když mnozí se po revoluci vrátili zpět do České republiky. Také jsem pochopila, že pro mnohé Čechy jsou skandinávské země tak trochu příkladem, protože si myslím, že máme podobné názory na životní úroveň. Ani jedné ze zemí nejde o tvrdý kapitalizmus, ale o určitý mix. Ve Švédsku dnes není sociálnědemokratická vláda, ale Švédsko bylo léta sociálnědemokratickými vládami určováno. Osobně si myslím, že změna nám prospěla, protože dlouhodobě stejná vláda znamená určitou strnulost. Důvodem dobrých vztahů je i to, že máme v obou zemích vlády, které razí podobnou politiku, obě se snaží vytvořit dobré možnosti a podmínky pro obchod. Nesmírně důležité je, aby všichni měli možnost pracovat, a zodpovědností státu je postarat se o lidi, kteří skutečně pracovat nemohou. Bohatství, vývoj a výzkum závisí na úspěchu hospodářství. A to je trochu odlišné od sociálnědemokratické ideologie. Myslím, že hlavním z důvodů prohry naší sociálnědemokratické vlády bylo to, že nedokázala nabídnout řešení poměrně vysoké nezaměstnanosti.

Švédsko oslavilo již dvanácté výročí vstupu do EU. Představoval vstup ČR do EU významnější kvalitativní změnu ve vztazích Švédska a ČR? V čem?

Změnilo se mnohé, ale je třeba si uvědomit, že švédské firmy v České republice působí již od 20. let. Mohla bych jmenovat jednu konkrétní, která zde od těch 20. let skutečně působí. Je to SKF. Ale ostatní firmy se do České republiky po roce 1989 vrátily. Vstupem České republiky do Evropské unie se vše přiblížilo, obchodníci se daleko častěji navštěvují, jsou skutečnými partnery. Česká republika patří mezi ty země EU, se kterými má Švédsko mnoho společného – liberální obchodní klima, souhlasné stanovisko k rozšiřování EU a také čtyřem základním svobodám – svobodě služeb, kapitálu, pohybu osob a zboží, které považujeme za to nejdůležitější.

Švédsko otevřelo trh pro unijní nováčky již v květnu 2004. Sledujete vyšší zájem o práci ve Švédsku ze strany českých občanů?

Musím konstatovat, že ne, i když neznám přesnou statistiku. Slyšela jsem, že Češi spíš zůstávají doma. K nám míří spíš občané pobaltských zemí a Polska. Vzpomínám si, že v debatě, která předcházela otevření trhu, zaznělo, že Švédsko potřebuje pracovní síly, ale nepočítalo se s nějakým větším přílivem občanů z ČR. Víme, že daleko více jich mířilo například do Německa.

Jak hodnotíte výsledek nedávného nejvyššího summitu EU? Jaký podle Vás bude další vývoj Evropské unie? Bude mít tendenci k integraci nebo k federalizmu?

Myslím si, že výsledek summitu byl, tak jak to hodnotilo mnoho dalších, skutečně úspěchem, i když je kompromisem. Švédsko samozřejmě není spokojeno se vším, ale jedním z nejdůležitějších témat pro nás bylo, aby se Kodaňská kritéria nestala součástí evropské ústavy, a k tomu nedošlo. Myslím, že ve Švédsku je to asi jako tady – občané nejsou příliš nadšení, ale výsledek akceptují a nepřejí si mít jednu federaci. O to neusiluje ani naše vláda. Znovu opakuji, že pro nás je důležité, aby skutečně dobře fungovaly ty čtyři základní svobody, které jsem již jmenovala. Lidé si také přejí, aby Evropská unie společně bojovala proti kriminalitě a terorizmu a společně postupovala v otázkách životního prostředí.

Česká republika se připravuje na předsednictví EU v roce 2009 s představou, že bude moci významně ovlivňovat směřování EU. Švédsko převezme předsednictví právě od ČR. Myslíte, že má 6 měsíců v tomto postavení klást větší důraz na snahu o kvalitativní změny, nebo na kontinuitu vývoje Evropy?

Spíše na kontinuitu vývoje. Před zahájením francouzského předsednictví v druhém pololetí 2008 vypracují Francie, ČR a Švédsko tzv. 18měsíční program – a tam bude možnost se na některé oblasti zaměřit více. Vždy ale přijdou na pořad dne i otázky, se kterými se předem nepočítalo. Švédsko má již jedno předsednictví za sebou, a tak víme, že je to samozřejmě možnost prosazovat vlastní myšlenky – většinou najdete tak jednu, dvě. Ale předsednictví znamená i obrovskou možnost, jak vlastní zemi představit a ukázat spoluobčanům, co to znamená být členem EU. Předchozí předsednictví pro nás bylo nesmírně důležité. Mnohá z jednání EU probíhala ve Švédsku a lidem bylo mnohem snazší ukázat, čeho se dosáhlo, co se dojednalo. V té době se samozřejmě také zvýšil zájem zahraničního tisku o naši zemi, došlo k obrovskému zviditelnění. Předsednictví znamená skutečnou příležitost, ale také spoustu práce.

Během pěti let by se měla začít v ČR budovat dálnice, která povede do polského Štětína a odtud budete moci jet trajektem do Skandinávie nebo opačným směrem k Jadranu – jak hodnotíte vytvoření moderního dopravního koridoru, který propojí Skandinávii s pobřežím Středozemního moře?

Je samozřejmě fantastické, pokud se to podaří, uvědomíte-li si, kolik lidí dnes cestuje. Nesmíme ale zapomínat na životní prostředí a já osobně si myslím, že bychom se měli soustředit také na ekologičtější způsoby dopravy, jako je například železnice.

Vaše Excelence, mohla byste také zmínit vzájemnou spolupráci v oblasti kultury? Jak daleko jsou přípravy výstavy slavné bible Codex Gigas, tzv. Ďáblovy bible v Praze?

Jsem skutečně ráda, že Vám mohu říci, že už 19. září bude v Národní knihovně tato výstava zahájena a měla by trvat do 6. ledna 2008. Významným krokem k zapůjčení bible do České republiky také bylo dokončení její digitalizace speciálně vytvořeným zařízením. Bible tak bude jednoduše přístupná budoucímu vědeckému výzkumu. Celý podzim bude na kulturní události opravdu bohatý, připravujeme projekt pod názvem Švédský podzim. Součástí projektu je koncert barokního souboru z města Drottningholm, švédské obdoby Českého Krumlova, který proběhne v Rudolfinu. V Českém centru připravujeme výstavu švédského designu. Tento rok také chystáme na říjen spolu s Národním muzeem výstavu fotografií při příležitosti 300. výročí narození Carla von Linné. Letos také připravujeme akce připomínající 100 let od narození spisovatelky Astrid Lindgrenové. Účastníme se také velké výstavy věnované Albrechtovi z Valdštejna. Těší nás, že je o tyto akce velký zájem a rádi je připravujeme.

Vaše excelence, můžete nám říci něco k obchodní spolupráci obou zemí? Jaká je jejich vzájemná obchodní bilance?

Česká republika je pro švédské obchodníky samozřejmě velmi zajímavá, nejen díky své geografické poloze, ale je to dobře rozvinutá země se spoustou dobrých odborníků. Obchod Švédska s ČR rostl v loňském roce dvakrát tak rychle než zahraniční obchod Švédska celkově s ostatními zeměmi. Obchod Švédska s novými členskými zeměmi EU je vyšší pouze s Polskem. Export do ČR vzrostl o 24 % a dosáhl 6,7 miliard SEK. Tím se ČR zařadila na 25. místo mezi 29 největšími exportními trhy Švédska. Import z ČR se zvýšil o 28 % a dosáhl asi 10 miliard SEK. Ze 30 největších obchodních partnerů Švédska byl v roce 2006 větší import pouze z Číny a Ruska. ČR se tak dostala z 20. na 17. místo v pořadí největších importních partnerů Švédska.

Které oblasti hospodářské spolupráce považujete za nejperspektivnější?

Určitě je to automobilový průmysl. Mnohé švédské firmy vyrábějí ve Švédsku náhradní díly – čalounění, světla pro automobilky v ČR – nejen pro Škodu, ale i třeba pro Hyundai. V ČR působí řada švédských firem. Nedávno jsem například navštívila firmu Volvo – nákladní vozy, kde jsem se dozvěděla, že bohužel nestíhají uspokojit zdejší poptávku. Velký zájem a velký potenciál vidím i v oblasti životního prostředí. Ale míří sem i další firmy – teď nově například oděvní firma Lindex. Vy zřejmě budete znát H+M, které už v ČR působí a je zaměřeno především na mladé lidi. Také se jedná o švédských potravinářských firmách, ale konečné rozhodnutí ještě nepadlo. Nesmíme také zapomenout na rozsáhlé exportní přiležitosti, které s sebou přinesly offsetové programy navázané na pronájem letadel JAS Gripen.

U nás je velmi populární švédská Ikea...

S rostoucí životní úrovní obyvatelstva se zvyšuje zájem o prostředí domova, což se v ČR jako i v mnoha dalších zemích odráží ve zvyšující se popularitě obchodního domu Ikea.

Vaše excelence, jste v Praze od října loňského roku. Jaký je dosud Váš nejsilnější zážitek z ČR?

Jak jste doufám již vyrozuměla, mám velmi pozitivní dojmy. Česká republika je krásná země, nejen její hlavní město Praha. Mám v plánu celou zemi poznat, i venkov, je to tu opravdu moc hezké. Byla jsem v Praze již v 60. a 70. letech, a tak mohu sledovat, k jakým ohromným změnám došlo. Když porovnám, jak to tu tehdy vypadalo, jak šedě a smutně vše působilo, je to neuvěřitelná proměna. V každém případě jsem velmi ráda, že mohu být součástí tohoto pozitivního vývoje a pracovat na přípravách našeho „dvojitého“ předsednitví v EU.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková

LETEM ŠVÉDSKEM

První, co většina Středoevropanů, mířících do Švédska trajektem z německého Rostocku či Sassnitz uvidí, jsou majáky přístavu Trelleborg. Pokud bychom zamířili na východ, dostali bychom se do bašty švédského válečného námořnictva Karlskrona či jednoho z nejstarších švédských měst Kalmaru s úchvatným opevněným renesančním zámkem. Z Kalmaru se dá také dostat na největší švédské ostrovy Öland a Gotland, na němž bychom našli fantasticky zachované středověké hanzovní a ještě předtím vikingské město Visby. My se však z Trelleborgu vydáme do třetího největšího města Švédska, čtvrtmilionového Malmö. Na jeho životě se odráží skutečnost, že Dánsko je odsud doslova nadohled a v jeho volnějším životním stylu se obyvatelé Malmö často vzhlížejí. Od 21. století se navíc tato vzdálenost ještě přiblížila výstavbou mohutného mostu, který obě země spojí. Z cesty podél jihozápadního prostředí je v Oresundském průlivu vidět ostrůvek Hven, který je od roku 1658 součástí Švédska a který je Čechům známý především tím, že v 16. století patřil jednomu z nejtvrdohlavějších despotů v Evropě, ale zároveň i výtečnému astronomu Tychonovi de Brahe. Nejdůležitější přístav pro příjezd návštěvníků z Evropy je však Helsingborg s dominantní hradní věží. Vydáme se silnicí stále podél skalnatého pobřeží plného odpočinkových chat Švédů směrem k Göteborgu amíjíme odbočky na Älmhult, kde sídlí ústředí světového nábytkářského gigantu IKEA, či ke statku Rashult, kde se narodil světoznámý botanik Carl Linné. Silnicí mezi rybářskými vesničkami, dnes spíše letovisky, v kraji nazývaném „koupací vana“ Švédů a pod zdmi největší pevnostmi průlivu Kattegat Varberg dojedeme do Göteborgu, o němž se podrobněji zmiňujeme v samostatném článku. Pokud bychom se vydali na východ, našli bychom na jižních březích jezera Vättern město Jönkoping, které je díky podnikateli Ivaru Kreugerovi světovou mekkou výroby zápalek. Jönkoping prakticky tvoří dvojměstí s dalším známým místem, kterým je Huskvarna, známá především výrobou motocyklů a šicích strojů. Symbolem kraje je 11 metrů vysoká dřevěná socha obra Vista. Naše putování však bude pokračovat přes přímořský kraj Bohuslan ke břehům největšího skandinávského jezera Vänern. Centrem oblasti je město Karlstad, které vešlo do historického povědomí v roce 1905, kdy zde došlo k rozpuštění švédsko-norské unie a dnes je sídlem celé řady organizací zabývajících se obranyschopností země. Přes města Örebro, Eskilstuna a Södertälje protneme rovnoběžně Švédsko až do metropole Stockholmu. Té se stejně jako Göteborgu věnujeme zvlášť, a proto pokračujme do několik kilometrů vzdálené Uppsaly, když mineme půvabný zámek Skokloster a první švédské hlavní město Sigtuna. Uppsala je nejstarším skandinávským univerzitním městem a studenti zde dodnes udávají krok. Rovněž je však historickým místem, kudy doslova procházely švédské dějiny. Univerzitní knihovna Carolina Rediviva se pyšní čtyřmi miliony svazků a je v ní například uložen proslulý rukopis „Codex argenteus“, gótský překlad bible ze 6. století psaný stříbrným inkoustem, který uloupila švédská vojska za třicetileté války v Praze. Tamní gotický Dóm je považován za největší severský kostel a v jeho útrobách je pochován legendární král Gustav Vasa či již zmíněný botanik Carl von Linné. Poblíž města stojí i královské mohyly z 5. a 6. století. Z Uppsaly se stočíme opět k západu do hornického kraje Dalarna, které je dnes vyhledávaným místem pro odpočinek Švédů. Jedním z center kraje je město Falun, historicky nejvýznamnější místo hornické oblasti, když zdejší měděné doly byly jedním z pramenů nesmírného švédského bohatství. Dnes je to především známé středisko klasického lyžování U vyhledávaného Siljanského jezera leží město Mora, kde se každoročně scházejí tisíce běžců na lyžích, aby se postavili na start legendárního Vasova běhu. Řídce osídlenou krajinou dojedeme do geografického středu Švédska Östersundu, které je východiskem do letovisek v horách, z nichž nejznámější je určitě Are. To se roku 1994 ucházelo o pořádání zimní olympiády a bylo těsně poraženo sousedním norským Lillehammerem. Odbočme však opět kBotnickému zálivu, který omývá východní břehy Švédska, konkrétně města Umea, kde je za velkých nákladů už půl století budováno vzdělávací a vědecké centrum pro celé severní Švédsko, které má za cíl zastavit útěk obyvatel severních oblastí na jih. Pokud bychom se zUmey vydali stovky kilometrů k norským hranicícm, projeli bychom vesničku Tarnaby, která se pyšní dvěma slavnými rodáky – lyžařskými legendami Ingemarem Stenmarkem a Anjou Pärssonovou. My ale budeme pokračovat panenskou přírodou do „země Saamů“, kterou je nazýváno trojmezí mezi Norskem, Švédskem a Finskem, kde tento svérázný národ Saamů neboli Laponců žije. V samotném Švédsku se k nim prý hlásí zhruba 30 000 obyvatel. Laponci jsou kočovný národ. V jejich životě hraje primární roli sob. S jeho mnohdy i tisícihlavými stády putují krajinou na severu Skandinávie. My jsme však zapomněli připomenout, že to se už pohybujeme za polárním kruhem a nádhernou přírodou dojedeme do Gällivare, které leží na fantastických zásobách železné rudy, jejíž těžba však mohla začít až v roce 1888, kdy byla vybudována jedna z nejkrásnějších tratí Evropy, 1304 kilometry dlouhá Inlandsbanan. Naši cestu zakončíme v poslední švédské „výspě“, kterou je město Kiruna – se svými 20 000 km2 vlastně největší švédská obec. Kiruna, jejíž ocel je světově známá, má železniční spojení s nezamrzajícím norským přístavem Narvik, které bylo otevřeno v roce 1899. Kiruna je mezi odbornou veřejností také známa tím, že je sídlem švédského Institutu pro výzkum vesmíru ESRANGE

STOCKHOLM - SKANDINÁVSKÉ BENÁTKY

Přirovnáním k italským Benátkám se chlubí celá řada evropských měst. Na severu je však asi jediné, kde se o tom nedá zapochybovat ani na minutu. Je jím švédská metropole – Stockholm. Na čtrnácti ostrovech mezi Baltským mořem a Mälarenským jezerem se zde totiž, zejména v letních měsících, kdy panuje polární den, dokonale snoubí severské slunce s bezpočtem vodních ploch a do toho všeho se rozléhá cvrkot z desítek pouličních kaváren, náměstíček a parků, které obyvatelé švédského hlavního města i jeho návštěvníci zcela zaplní.

Tak jako srdcem Prahy je Staré město a Hradčany, v případě Stockholmu je to ostrov Gamla Stan. Na něm byl totiž kolem roku 1250 švédským panovníkem Jarlem Birgerem položen základ Stockholmu. Mimořádně rychle pak vyrostlo město, které bylo od konce 13. století královskou rezidencí, v bohaté obchodní středisko. Bylo to především zásluhou velmi těsné spolupráce s hanzovním Lübeckem, jehož obchodníci zde získali celní svobodu a právo se usídlovat ve velkém. Na severním cípu ostrova Gamla Stan stojí královská rezidence, je doslova nadohled od švédského parlamentu, který je postaven na sousedním malém ostrůvku. Unikátní je nejen celou řadou nádherně vyzdobených místností a zajímavými exponáty, ale i tím, že je jako jeden z mála přístupný veřejnosti bez doprovodu průvodce. Jelikož si kdysi výbojné Švédsko zachovává již více než 150 let neutralitu a aktivně se nepodílelo na žádné válce, vyloupl se Stockholm v krásnou, moderní a jednu z nejkulturnějších metropolí světa. Nabídka muzeí, divadel či koncertů je opravdu mimořádně skvělá. Víte, že slovo skanzen je švédského původu? A že vůbec nejstarší skanzen stojí právě na stockholmském ostrově Djurgarden? Byl založen už roku 1891 a ze všech částí Švédska sem bylo postupně do dnešních dnů převezeno více než 150 staveb. Hned vedle skanzenu stojí další unikát, kterým je odvážné Vasa muzeum, v němž je pod mohutnou dřevěnou střechou ukryta dřívější chlouba švédského válečného námořnictva loď Vasa. Na moře však nikdy nevyplula, protože hned při prvním spuštění na vodu roku 1628 se potopila do 35 metrové hloubky, kde s 64 kanóny ležela až do roku 1961, kdy byla vytažena, zrestaurována a vystavena. Milovníci umění si na své přijdou především na dalším z ostrovů – Skeppsholmen, cestou na něj však ještě minou Grand hotel, kde bydlí účastníci předávání Nobelových cen, suché doky a Národní muzeum. Na Skeppsholmenu stojí kromě Muzea moderního umění, Muzeum umění Dálného východu aMuzeum architektury a mají zde ateliéry všichni, kdo ve švédském umění něco znamenají. Vše ale nejspíš převyšuje nejdelší umělecká galerie světa, kterou je stockholmské metro. Necelá stovka ve skalách vyhloubených stanic se pyšní i díly světově proslulých umělců. Stockholm však patří mezi jedno z nejdražších měst světa a sehnat laciný pokoj dá turistům hodně práce. Proto, když se budete chtít vydat do švédské metropole na vlastní pěst, připravte se, že budete muset sáhnout o něco hlouběji do peněženky.

GÖTEBORG - ŠVÉDSKÁ BRÁNA DO EVROPY

Lodě, kavárny, déšť, vůně ryb, univerzity, stadion Ullevi, ale i Bedřich Smetana – to vše spojuje Göteborg. Druhé největší město Švédska začalo sice významně růst až v 17. století, ale o to rychleji nabíralo na důležitosti a strategickém významu. I když vlastně už ve 12. století bylo jedním z klíčových bodů, které chránily zemi před nájezdy Dánů a kde vyrostla obrovská pevnost Alvsborg. Město jako takové však založil až 4. června 1621 slavný král Gustav II. Adolf, který spojil čtyři osady. Pozvaní dánští a holandští architekti začali vysoušet okolní bažiny a dávat Göteborgu punc moderního města. Dodnes tak turisty při prvním rozhledu po příjemném a nevelkém centru zaujmou rovné bulváry, široká náměstí, všudypřítomná voda, kanály, parky a mosty.

Pro město byl dalším významným mezníkem v historii rok 1731, kdy zde zahájila činnost Východoindická společnost, první švédská mezinárodní společnost a Göteborg se stal významným obchodním centrem. V roce 1841 zde Alexander Kieller založil první loděnice a od té doby je zde jedno z nejvýznamnějších světových lodních center a dnes je Göteborg největším přístavem Skandinávie a zároveň nejdůležitějším průmyslovým a obchodním centrem Švédska. Co se týče alespoň nějakého z koncernů, které zde sídlí, jmenujme jediný – slavné Volvo. Göteborg nepatří mezi top turistické cíle, o to více si ale mohou turisté jeho návštěvu užít. Zajímavostí je rovněž fakt, že Göteborg patří mezi nejoblíbenější univerzitní město světa. Vždyť zde studuje okolo padesáti tisíc studentů! Asi je to kvůli jakési provinčnosti spojené s nádechem kosmopolitnosti. Jestli je však v přímořském městě něčeho nejvíce, budou to asi kavárny. Posedět si v kavárnách patří ke každodennímu koloritu obyvatel a návštěvníků města. Většina prohlídek města začíná pod pomníkem zakladatele města Gustava Adolfa Torga na stejnojmenném náměstí. Poblíž se pak tyčí nová radnice Nya radhuset z roku 1937 a stará Garnla radhuset z roku 1670. Nejstarší budovou Göteborgu je ale Kronhuset, v níž byl korunován král Karel X. Nad jedním z kanálů pak pyšně ční bývalé sídlo Východoindické společnosti, kde je dnes Městské muzeum. Göteborg je vůbec městem muzeí – navštívit jich tu můžete sedmnáct. Pokud si přivstanete, bude pro vás určitě zážitkem návštěva staré rybí tržnice, kde si můžete zakoupit opravdové mořské lahůdky. A pokud se budete chtít vyfotit u něčeho pro toto město symbolického, je to určitě socha Poseidóna nad krásnou kašnou, od níž je velmi pěkný pohled na mondénní bulváry. Jestliže vás památky unaví, můžete se jít odreagovat do obřího zábavního parku Liseberg, zajet na jedno z 18 golfových hřišť, která jsou v okolí města, či zajít do moderní budovy opery na některé z děl světových mistrů, která zde uvádějí. Prostě Göteborg rozhodně stojí za návštěvu, vždyť si ho například jako útočiště na několik let vybral i proslulý skladatel Bedřich Smetana.

ZDVIŽENÝ PRST NAD PŘISTĚHOVALCI

Staré dobré Švédsko je pryč. Vše patrně skončilo v 11.21 poslední únorový večer roku 1986, kdy byl ve Stockholmu zastřelen oblíbený ministerský předseda Olof Palme.

Šel se svojí ženou Lisbeth z kina a byl hrdý na to, že chodí bez ochranky a jezdí do práce metrem s ostatními „obyčejnými“ Švédy. Bohužel doba, kdy Švédsko bylo symbolem bezpečnosti a kdy se ani nevyplatilo zamykat domy, je pryč. Švédský daňový systém je totiž pověstný astronomickou výší daní, kterou uvaluje na bohaté, i když v poslední době se to výrazně začíná měnit, protože i liberální Švédové začali chápat, že totální socializmus není to nejlepší, a zároveň nebylo dobrou vizitkou, že být úspěšný ve Švédsku se nevyplácí, což pochopila celá řada bohatých Švédů, kteří raději odešli do daňových rájů. Dokladem je jeden příklad za všechny. Slavná švédská spisovatelka, autorka Pippi Dlouhé punčochy a Dětí z Bullerbynu, Astrid Lindgrenová dostala asi před třiceti lety tak vysoké honoráře, že jí berní úřad vyměřil daň 109 procent, což znamená, že státu musela dát víc, než sama vydělala. Hodně zlé krve udělala mezi Švédy především příliš otevřená politika vůči přistěhovalcům, když se postupně do Skandinávie vydávaly vlny imigrantů z celého světa lákáni na štědrý sociální systém, takže dnes již tvoří 12 % celé švédské populace. Švédská vláda má proto nyní dost zamotanou hlavu z rostoucího rasizmu, který se stále více objevuje mezi starousedlíky i mládeží a mnoho set tisíc přistěhovalců se stává pro Švédsko stále větším břemenem. Například kromě ztracených pracovních míst stojí přistěhovalci průměrného Švéda tisíce korun ročně. Za to se vláda stará, aby imigranti žili v čistých bytech (mimochodem pro obyčejného Švéda představuje částka na bydlení tu největší část výdajů), aby chodili do dobrých škol a aby na jejich štěstí mohla dohlížet armáda sociálních pracovníků. Hodně tvrdě řečeno, jakýsi rasizmus naruby také není nejlepší volbou a pomalu se obrací proti štědré švédské vládě, které dá hodně práce celou problematiku uřídit.

RYBY, RACI, SLADKÝ CHLÉB, ALE I SOBÍ KARBANÁTKY

Švédsko sice nepatří mezi gurmánské velmoci, přesto se švédská kuchyně v posledních letech pevně připojila k pestré evropské gastronomické nabídce.

Musíte však počítat s tím, že Švédsko nepatří mezi nejlevnější země, a tudíž při ochutnávání místních jídel sáhnete poněkud hlouběji do kapsy. Zejména v případě rybích specialit rozhodně nešetřete. Proslulý je především takzvaný smörgasbord neboli švédský stůl s pestrou nabídkou domácí stravy. Tento pojem nakonec převzal celý svět a zná jej snad každý, kdo jezdí na dovolené. Jak již jsme zmínili, pochoutkou jsou především ryby, ať už se jedná o hallibuty, sledě, lososy nebo úhoře v nesčetných variantách. Asi jen ve Skandinávii si můžete pochutnat na uzeném amletém sobím mase nebo na losí pečeni. Švédové mají rádi druhou středu roku, kdy končí doba hájení raků – místní lahůdky – a tato oblíbená pochoutka se může začít chytat. Gurmáni nejdříve rozlomí červený krunýř a poté vytáhnou masitý ocas. Bohužel z důvodů račího moru a přílišného množství ryb se tato domácí pochoutka stala nedostatkovým zbožím, a tak se vám často stane, že na stůl dostanete klepetáče exportované, především z Turecka. Švédové mají jako přílohy rádi brambory, zeleninové saláty, bramborový nákyp zvaný Jansonovo pokušení a sladký bílý chléb – pradávnou specialitu. Oblíbený je i v Čechách známý „knäckebrot“. Jelikož Švédsko vysoce zdaňuje všechno, co jen trochu obsahuje alkohol, jsou pivo, víno a především kořalka mimořádně drahé, i když v poslední době u prvních dvou položek „tvrdá“ politika poněkud změkčuje. Proto se nedivte, když pojedete trajektem mezi Švédskem a Dánskem, případně Německem, že vám společnost budou dělat rozjívené skupinky mladých Švédů, kteří se do mezinárodních vod jezdí pobavit u levného alkoholu. Jak je však alkohol ve Švédsku drahý, vcelku dostupné jsou minerálky a mléčné výrobky, které jsou opravdu výtečné. I když vysvětlete to milovníkům zrzavého moku, mezi něž se Švédové s oblibou řadí.

Texty příloh připravil Radek Dolejš