říká ministryně informatiky Dana Bérová, která obhajuje využívání moderních technologií nejen ve veřejné správě, ale i v ekonomice a v dalších oblastech života. V našem rozhovoru jsme se snažily nalézt odpověď na otázku, co brání zavádění odvážných reforem veřejné správy u nás a ve kterých zemích bychom mohli hledat inspiraci.
Nedávno proběhla ve Švédsku ministerská konference „Směrem ke znalostní společnosti – zkušenost severských zemí“ („Towards a Knowledge Society – the Nordic Experience”) na níž se konstatovalo, že mnohým evropským státům chybí političtí vůdci, kteří by byli odhodláni provést modernizaci a odvážné reformy veřejné správy – je to i případ České republiky? Je vůbec jasný užitý pojem odvážných reforem? Odvážné přece nemusí být ještě nejlepší.
Případ České republiky to určitě je. Jsme ve fázi, kdy základní bariéry rozvoje informační nebo, chcete-li, znalostní společnosti již byly odstraněny a využívání informačních technologií ve společnosti roste. K vybudování takzvaného eGovernmentu to ale nestačí. Jak na konferenci trefně poznamenal jeden z účastníků, technologie 21. století nemohou být s úspěchem nasazovány do veřejné správy, která je organizována a řízena podle modelu 19. století. Takže k tomu, abychom mohli plnou měrou těžit z možností, které moderní technologie nabízejí, je nutné pustit se do rozsáhlé reformy procesů, které probíhají uvnitř veřejné správy. A to je tak velký úkol, že bez jasného politického zadání a shody jej není možné zvládnout.
Napomohlo Vaše listopadové setkání ohledně moderního řízení státní správy s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou k vytyčení nějakých konkrétních kroků v této oblasti?
Pan předseda se, pokud vím, sešel se všemi členy vlády. Jsem ráda, že jsem předsedu Senátu a zástupce opozice mohla seznámit s tím, na čem teď na ministerstvu informatiky pracujeme, a s našimi prioritami do červnových voleb. Na řadu témat z našeho rezortu máme podobný názor a shodli jsme se i na tom, o čem jsme před chvílí mluvily, totiž že reforma státní správy je nevyhnutelná a že jde v první řadě o politickou odvahu změny prosadit. Technická řešení jsou.
Plánuje Česká republika v širším měřítku povinné využívání elektronických služeb státní správou? Zatím státní správa elektronicky komunikuje jen s Českou správou sociálního zabezpečení. Ve kterých dalších oblastech, v jakém časovém horizontu lze očekávat rozšíření?
U nás zatím postupujeme na bázi dobrovolnosti a sázíme na to, že úspěšné projekty a aplikace si svoje uživatele najdou samy. Nevylučuji však a byla bych ráda, kdyby se to podařilo, že se množství elektronických agend povinně využívaných státní správou rozroste. Líbí se mi příklad Dánska, kde stát fakturuje už pouze elektronicky.
Při vzniku technologických inovačních center se např. v severských zemích osvědčilo partnerství soukromého a veřejného sektoru nebo tzv. model „triple-helix“, tedy propojení veřejné správy, podnikatelského sektoru a akademické sféry. Proč se to u nás stále nedaří? Představuje takový model v našich podmínkách rizika zneužití?
V tomto ohledu se u nás státní správa, ale i akademická sféra chovají příliš opatrně a je to škoda. Že je větší propojení se soukromými firmami nutné jak z finančních důvodů, tak pro sepjetí s reálným životem nutné, si ale zejména vzdělávací instituce začínají uvědomovat. Například v sektoru moderních informačních technologií, jejichž rozvoj je velmi dynamický, je vzájemná spolupráce nezbytná. První konkrétní projekty už jsou na světě, příkladem může být ostravská Vysoká škola báňská.
V zavádění elektronické komunikace na úřadech si prý nejlépe vedou Dánové a Rakušané. Rakušané dokonce prohlásili dokument za primární v elektronické podobě. Myslíte, že k něčemu podobnému spěje v budoucnu i naše státní správa? Lze vůbec stanovit dostatečná pravidla, která by elektronické dokumenty chránila? Jak je to např. s archivací těchto dokumentů?
U nás zatím na takovou systémovou změnu nejsme připraveni, přesto se za poslední tři roky, kdy existuje ministerstvo informatiky, hodně věcí pohnulo dopředu. Například v oblasti elektronického podpisu jsme úspěšní. Máme už tři certifikační autority i elektronickou značku, kterou s výjimkou Francie nemají v žádné jiné členské zemi Evropské unie. A usilovně se pracuje na přípravě legislativních i technických podmínek zavedení takzvaného sdílení dat. Jde ale o tak rozsáhlý projekt, že konkrétní výsledky veřejnost uvidí, odhaduji, nejdříve za dva roky.
Studie Beyond Government představila nejúspěšnější projekty reformy veřejného sektoru založené na rozvoji informačních technologií. Ve které ze zemi, jež byly jmenovány jako nejúspěšnější, bychom mohli hledat inspiraci?
Velmi zajímavé je Švédsko, jsou nejlepší v Evropě v digitalizaci a elektronizaci veřejné správy a mají jedno z nejvyšších pokrytí vysokorychlostním internetem, ostatně jako všechny severské země.
Do pěti let by měly být všechny veřejné zakázky ve státní správě zadávány elektronicky. Zatím se ale vede spor o systém takzvaných atestací, které by měly ověřovat věrohodnost a bezpečnost počítačového systému zadavatele veřejné zakázky. Podaří se jej vyřešit tak, aby již od začátku příštího roku mohl systém fungovat?
Na závazku zadávat veřejné zakázky výhradně elektronicky se shodli ministři členských států Evropské unie na konferenci, která se konala na konci listopadu tohoto roku v Manchesteru. Zatím jde o politickou deklaraci, která by ovšem měla být dále rozpracována do konkrétních úkolů. Ministerstvo informatiky tento závazek plně podporuje. Elektronický způsob zadávání veřejných zakázek vede ke znatelným úsporám a zprůhlednění celého systému. I s těmito argumenty se snažíme přesvědčit ministerstvo pro místní rozvoj, aby v novém zákoně o zadávání veřejných zakázek, který je nyní projednáván v parlamentu, byly elektronické nástroje a podmínky jejich využití, například zmíněné atestace, jasně definovány. Snad se to podaří. Zákon by měl platit od dubna 2006. Elektronické zadávání veřejných zakázek zatím nebude povinné, ale elektronické nástroje budou alespoň zrovnoprávněny.
Ministerstvo informatiky vyčlenilo 1 % výnosu z privatizace Českého Telecomu na podporu rozšíření vysokorychlostního internetu v České republice. Bude mezi projekty, jež hodlá podpořit, i vybudování bezplatné internetové sítě pro obyvatele Prahy?
Projekty bude posuzovat odborné Fórum pro vysokorychlostní internet. Zda podpoříme i projekt Prahy, o kterém jsem si zatím četla jen v novinách, samozřejmě nevím, mohu jen potvrdit, že se členové Fóra při výběru projektů budou řídit kritérii, která jsou obsažena v zadávací dokumentaci. Jejich součástí je i závazek nenarušovat hospodářskou soutěž a v podpoře sledovat priority Národní strategie pro vysokorychlostní přístup.
Oblast informačních technologií je považována za doménu mužů. Jak se Vám jako ženě v tomto oboru pracuje?
Když jsem začínala na ministerstvu informatiky jako náměstkyně, tak se mi párkrát stalo, že partneři při jednáních byli asi překvapeni tím, koho mají proti sobě. Dnes už žádné rozdíly necítím, i v oblasti informačních technologií pracuje čím dál větší množství žen. Být v IT ženou může být koneckonců i výhoda. Přinejmenším jste viditelnější.
Se začátkem nového roku přicházejí na řadu nejrůznější přání a předsevzetí. Co byste si jako ministryně informatiky ze všeho nejvíce přála?
Jsme mladý a malý úřad, jehož práce je navíc do značné míry technická. Stále se proto stává, že lidé přesně nevědí, čím se vlastně zabýváme. Jsem přitom přesvědčena, že role ministerstva informatiky a především agendy, kterou vykonáváme, je klíčová, pokud chce Česká republika v konkurenci ostatních států uspět. Přála bych si proto, aby nikdo ze současné ani budoucí politické reprezentace o významu využívání moderních technologií pro ekonomiku, veřejnou správu, ale i kvalitu života společnosti nepochyboval a aby se podařilo najít pro změny, které bude nutné provést, silnou politickou podporu.
Za rozhovor děkuje Marcela Staňková
