Tvrdí ministryně pro národnostní menšiny a lidská práva Džamila  Stehlíková ze Strany zelených.

K diskriminaci dochází ve všech zemích – v Evropské unii, v USA, v zemích třetího světa, všude. Otázka zní, zda máme právní nástroj, abychom jí zabránili, aby byly kompenzovány škody vzniklé diskriminací. Ve všech zemích Evropské unie mimo Českou republiku k tomu mají potřebnou legislativu, která vychází z evropských směrnic. Diskriminace je tam brána jako trestný čin a nastoluje možnost, aby se mohly oběti právně bránit. Jedině v Česku zatím žádný zákon nemáme, ale nyní jej konečně projednala vláda a přichází do Poslanecké sněmovny. Listina základních práv a svobod zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Nicméně není žádný právní nástroj, který by to mohl účinně vymáhat. To je smyslem nového antidiskriminačního zákona, že po jeho přijetí bude možné se obracet na soud. Zaručí rovný přístup ke vzdělání, zaměstnání, službám a zboží bez ohledu na věk, pohlaví, sexuální orientaci, zdravotní postižení, etnický původ či náboženské vyznání. Zatím diskriminace není popsána jako jev.

Říká říká ministr kultury Václav Jehlička. Zajímali jsme se o jeho působení v křesle, na kterém se po Pavlu Dostálovi vystřídali již čtyři ministři. Zaměřili jsme se na další osud zákona o církevních restitucích i obsah dlouho očekávané novely památkového zákona, kterou vláda schválila na konci února.

Rezort, který řídíte, se projevuje z hlediska diváka, čtenáře či posluchače zpravodajských informací a pořadů jako „tichý“ a nekonfliktní. Je to skutečně tak, že by situace tohoto rezortu byla nekonfliktní a nezajímavá (ostatní rezorty se „zviditelňují“ mnohem více)?

Je pravdou, že z hlediska příspěvků v televizi, novinových článků nebo reportáží v rádiu nebývá kultura na předním místě. Na druhé straně nemohu souhlasit s tím, že by situace v rezortu byla nezajímavá. Ministerstvo má ve správě kulturní památky, kterých je v naší zemi více než 44 tisíc. Do jeho působnosti spadá divadlo, literatura, film, v kompetenci máme také problematiku církví. Kromě toho řídíme 32 příspěvkových organizací, mezi něž patří Národní divadlo, Národní muzeum či Národní galerie.