Od 1. ledna 2008 čeká naše občany řada změn v sociální oblasti. Proč bylo třeba přistoupit ke krácení řady dávek a jaký bude očekávaný přínos sociální reformy, nám osvětlil ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.

Od Nového roku nás čeká řada změn v poskytování sociálních dávek. V čem očekáváte jejich hlavní přínos?

Naším cílem bylo zastavit nebezpečný růst sociálních mandatorních výdajů, který se vymykal ekonomickým možnostem naší země. Na nebezpečný trend zadlužování je Česká republika upozorňována již několik let jak domácími ekonomy (ČNB), tak zahraničními institucemi (Evropská komise, Světová banka, Mezinárodní měnový fond). Ze zprávy Evropské komise vyplývá, že Česká republika patří mezi země s nejrizikovějším výhledem veřejných financí. V současnosti hůře v Evropské unii hospodaří jen Maďarsko. Proto zavádíme adresnější sociální systém. Už nyní jsme umožnili rodičům svobodné rozhodování při péči o děti. Zpřísnili jsme výplatu některých sociálních dávek. Podpořili jsme pracující důchodce. Zahájili jsme reformu nemocenského pojištění. To vše jsme učinili proto, aby se náš sociální systém stal efektivnějším, aby pomáhal těm, kteří se dostali do obtížné situace, a nikoli těm, kteří ho chtějí zneužívat. A učinili jsme to také proto, aby se Česká republika nedostala do dluhové pasti, v níž by nezbylo ani na výdaje pro sociálně potřebné. Záměrně jsme propojili změny v sociální a daňové oblasti. Posílení adresnosti sociálního systému je kompenzováno vyššími čistými příjmy. Výše sociálních dávek bude přitom stále vyšší než koncem roku 2006.

Dá se očekávat, že se podaří posílit vazby mezi poskytováním sociálních dávek a aktivní politikou v zaměstnanosti? Nespoléhá současná vláda více na statistický  údaj o míře nezaměstnanosti než na skutečně aktivní přístup k zaměstnanosti a k vytváření strukturálních předpokladů pro zaměstnávání různě kvalifikovaných (a nyní nezaměstnaných) lidí?

Chceme výrazněji propojit trh práce se sociálním systémem, protože dnes fungují v nerovnováze. Náš systém nemotivuje k aktivnímu chování. Stále se velkému množství lidí vyplatí zůstat na sociálních dávkách, ba aniž by byli nuceni aktivnějším přístupem svoji situaci řešit. Podle odhadů dnes dává životu na dávkách před prací přednost až 80 tisíc lidí. Pro snižování nezaměstnanosti, která nyní meziročně výrazně klesá, je velký prostor. Zatímco v listopadu 2007 u nás bylo 341 tisíc nezaměstnaných, volných pracovních míst je 141 tisíc, další jsou neohlášena. Zároveň v ČR pracuje 219 tisíc cizinců, z toho 82 tisíc z nečlenských zemí EU. Už dnes má řada firem problémy s tím, že nemohou sehnat dostatek pracovníků. To brzdí jejich rozvoj a zároveň ekonomický růst. Roste poptávka po kvalifikované pracovní síle především v oblastech vysokoškolských profesí a kvalifikovaných řemeslných oborů. Roste poptávka i po středoškolských profesích a nekvalifikované pracovní síle. Proto chceme podpořit aktivní chování lidí. Finanční výplaty sociálních dávek budou vázány na aktivní chování člověka, tedy na jeho účast v rekvalifikacích, programech dalšího vzdělávání, jednorázových registrovaných pracích a veřejných pracích. Aktivní lidé budou bonifikováni v podobě aktivizačních bonusů. Systém bude i finanční motivací nastavený tak, aby se vyplatilo zůstávat bez práce co nejkratší dobu. Podpora v nezaměstnanosti by byla nejvyšší v prvních dvou měsících, potom by postupně klesala. Cílem je co nejpružnější a nejrychlejší přechod z jednoho místa na druhé.

Vícerychlostní rodičovská dovolená je bezesporu přínosem – bude ale dostatek zaměstnavatelů ochotných zaměstnávat ženy na částečné úvazky (kterých je u nás ve srovnání se zahraničím stále mizivé procento)?

Česká republika patří v EU skutečně k zemím s nejmenším podílem práce na částečný úvazek. Zatímco v Evropské unii tak pracuje průměrně téměř třetina žen a každý dvanáctý muž, v ČR je to 9 % žen a každý padesátý muž. Nejrozšířenější jsou částečné úvazky mezi ženami v Nizozemsku, kde takto pracuje 75 % z nich. Přes 40 % žen pracuje na částečný úvazek v Německu, Belgii, Velké Británii, Švédsku a Rakousku. Právě částečné úvazky jsou jednou z možností, jak mohou rodiče lépe sladit práci s rodinou a péčí o děti. Jednou z možností, jak podpořit tento typ zaměstnávání především rodičů s malými dětmi, je snížení odvodů firmám, které ho umožní.

Podle Vašich slov je podpora rodin s dětmi prioritou. Jak toto prohlášení koresponduje se snížením přídavku na děti, které postihne značné procento lidí a především rodiny s nižšími středními příjmy mohou být tímto opatřením významně zasaženy. (Daňové slevy, které mají toto opatření kompenzovat, se netýkají např. žen na mateřské dovolené, které daně neplatí.)

Výrazné zvýšení daňových slev kompenzuje dopady reformy veřejných financí. Na jedné straně se částečně snižují některé sociální dávky směrem k větší adresnosti sociálního systému, na druhé straně budou lidé pobírat vyšší čisté mzdy. Tyto úpravy kompenzují daňové změny (zvýšení spodní hranice DPH a ekologické daně) a další netržní vlivy u většiny rodin s dětmi, kde alespoň jeden z rodičů pracuje – a to včetně nízkopříjmových skupin obyvatel. Daňová sleva na dítě stoupne ročně o 4680 Kč, na vyživovanou manželku (manžela) o 20 640 Kč. Lidem zůstane více peněz díky vyšším čistým příjmům a nebude nutné je v dosavadní míře vracet zpět následným přerozdělováním formou sociálních dávek. I přes úsporná opatření budou jen dávky státní sociální podpory a sociální péče v roce 2008 o 13 miliard Kč vyšší než v roce 2006. Proti současnosti dochází k přibrzdění trendu zvyšování těchto výdajů.

Od Nového roku se snižuje porodné. Nehrozí, že nastane situace, kdy budou ke konci roku ženy usilovat o předčasné vyvolání porodu, aby na vyšší porodné dosáhly? Jak se vůbec současná vládní většina staví k tomu, že vlastně jedná proti vůli KDU-ČSL, která za minulé vlády výši porodného prosadila?

Rozdíl ve výši této dávky není takový, aby kvůli němu matky musely uvažovat tímto způsobem. Navíc se neprokazuje, že výše porodného je významným propopulačním, nebo protipopulačním opatřením. Dávka porodného není zcela samozřejmá ve všech evropských zemích, např. ve Švédsku, Rakousku, Nizozemí a Portugalsku vůbec neexistuje. V řadě zemí, kde není porodné zavedeno vůbec, nebo je jeho výše menší než u nás, je vyšší porodnost. Výše porodného v ČR patří k vyššímu evropskému průměru. Například ve Velké Británii tato dávka dosahovala v přepočtu podle údajů MISSOC (rok 2006) 12 600 Kč, ve Francii 4130 Kč, ve Finsku 3690 Kč, v Německu 2015 Kč, v Dánsku 1890 Kč. Daleko větší význam má vytvoření mnohem širší nabídky rodinných služeb a snazšího skloubení profesního a rodinného života, což bylo do této doby zcela zanedbáno. Změny ve výplatě sociálních dávek jsou přitom výsledkem koaličního kompromisu.

Nově na sociální příplatek dosáhnou jen rodiny s příjmy nejvíce do dvojnásobku svého životního minima. Nepovede to opět ke zhoršení situace rodin se středními a nižšími příjmy? Jak se ostatně bude do budoucna stavět vláda k inflacijako nespornému faktoru snižování reálných příjmů? Tedy – budou se zmíněná životní minima přiměřeně valorizovat?

Zde platí totéž, co v případě všech změn v sociálním systému. Adresnější sociální systém bude kompenzován nižším zdaněním. Například rodina se 2 dětmi ve věku 8 a 12 let s příjmy 20 000 Kč a 10 000 Kč bude mít celkový čistý měsíční příjem po započtení zvýšených daňových slev a změn v sociálních dávkách vyšší o 1063 Kč. Dále například samoživitelka s minimální mzdou a třemi dětmi ve věku 8, 12 a 14 let, bydlící v nájemním bytě bude mít po započtení všech těchto změn celkový měsíční příjem vyšší o2794Kč. Reforma sice odstranila automatické zvyšování valorizací sociálních dávek s výjimkou důchodů, vláda a parlament však budou moci tyto dávky zvýšit s ohledem na ekonomický vývoj a růst životních nákladů.

V otázce důchodové reformy se zatím nepodařilo najít shodu – z dvanácti navrhovaných bodů se podařilo najít shodu u osmi, čtyři zůstávají sporné. Můžete nám nastínit podstatu alternativních návrhů, o kterých se dále bude jednat?

Shodu se zatím nepodařilo nalézt koaličním stranám s ČSSD v těchto oblastech: postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, prodloužení odpracované doby pro nárok na důchod, změna koncepce invalidních důchodů, omezování náhradních dob studia a v rámci třetí etapy zavedení možnosti optoutu, tedy vyvázání části prostředků zdůchodového pojištění. Situace nyní dospěla do fáze politického rozhodnutí, zda jsou alternativní návrhy, které jsou zatím interní povahy, akceptovatelné na půdorysu čtyř demokratických stran, nebo nikoli.

Jak se stavíte zejména ke zvýšení věku pro odchod do důchodu na 65 let? Již nyní je zaměstnávání seniorů velmi problematické. Nebude nutno místo důchodů vynakládat nemalé prostředky na sociální podporu touto úpravou vytvořené a silné skupině do budoucna nezaměstnaných?

Zvyšování důchodového věku je nezbytnou podmínkou jakékoliv reformy. Na postupném prodlužování věku odchodu do důchodu na 65 let po roce 2030 se při jednání Bezděkovy komise shodly všechny demokratické strany, včetně ČSSD. Přizpůsobování důchodového věku prodlužování doby dožití je z dlouhodobého hlediska účinnou obranou proti vytváření vysokých schodků v systému důchodového pojištění a k zajištění výplaty budoucích důchodů. Při srovnání s jinými evropskými zeměmi dnes u nás patří věk odchodu do důchodu k nejnižším. Věk 65 let je již v současné době základním důchodovým věkem v celé řadě evropských zemí, přičemž v dalších státech, kde je nižší, již probíhá jeho zvyšování k hranici 65 let. Některé evropské země zároveň považují důchodový věk 65 let za nedostatečný a jejich základní důchodový věk je vyšší či vdochází k jeho zvýšení nad tuto hranici. Věk odchodu do důchodu v 67 letech již dnes platí v USA, Norsku, Švédsku nebo na Islandu. Zároveň bude samozřejmě nutné přijmout taková opatření, která by usnadňovala zaměstnávání starších spoluobčanů a umožnila pružnější přechod z pracovního procesu do důchodu.

Jak bude řešen způsob stanovení důchodu, když právě poslední léta produktivního života nesou pokles výkonnosti a tedy i mzdového odhodnocení?

Rozhodné období se prodlužuje cílově až na 30 let, v současné době činí 22 let. Z toho vyplývá, že kratší časový úsek s nižšími příjmy nemůže zásadním způsobem ovlivnit výši důchodů.

V případě schválení důchodové reformy by došlo ke zrušení garance meziročního nezáporného zhodnocení penzijních fondů, což jim umožní i rizikovější a výnosnější investiční strategie, než je tomu dnes. Nebude to ale znamenat i vyšší riziko pro vklady klientů?

Každý fond připojištění bude moci nabízet několik produktů. Dnes může nabízet pouze jeden produkt s tzv. nezápornou nulou. To znamená, že každý rok může zaznamenat pouze kladný výsledek nebo nulu a jsou omezeny investice – zpravidla do státních dluhopisů a státních cenných papírů. Nyní by každá správcovská společnost nabízela jeden produkt povinně – bezpečný, s nezápornou nulou, ale na druhé straně s relativně nízkými výnosy. A vedle toho další produkty s větší investiční dynamikou, s vyšší mírou rizika, ale také s vyšší mírou možnosti výnosu. Klient se bude moci rozhodnout, jestli dá přednost bezpečnému fondu s nezápornou nulou, nebo riskantnějším operacím, například fondu, který se sice může dočasně dostat do ztráty, ale nabízí mnohem vyšší výnosy v dlouhodobém horizontu. Cílem těchto změn je zvýšit atraktivitu sektoru penzijního připojištění pro klienty, kteří se ovšem mohou rozhodovat o typu produktu podle vlastní úvahy.

Jakým způsobem bude za předpokladu schválení důchodové reformy možné zabránit „tunelování“ fondů?

V první etapě důchodové reformy se jedná o parametrické změny, se kterými tato problematika nesouvisí. V rámci druhé etapy důchodové reformy by jedním z opatření mělo být oddělení majetku akcionářů a účastníků pojištění, zvýšení transparentnosti a bezpečnosti. Všechny dnešní fondy důchodového připojištění jsou spravovány silnými finančními skupinami, kde je (až na jednu výjimku) finanční rating těchto společností lepší než rating České republiky. Situace u nás je v tomto smyslu obdobná jako ve všech vyspělých zemích.

Odhodlá se stát ručit za prostředky pojištěnců, když už jim hodlá stanovit povinnost, aby svými penězi vlastně úvěrovali a živili vlastníky a management penzijních fondů, jež budou soukromé?

V rámci důchodové reformy se nepočítá se zavedením povinného spoření u penzijních fondů.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková