říká Martin Hruška, generální ředitel sítě obchodů INTERSPAR v ČR

Poslanecká sněmovna v současné době projednává návrh novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, jejímž cílem je mimo jiné regulace obchodních praktik nadnárodních řetězců působících v ČR. Může být podle Vašeho názoru pro obchodní vztahy přínosem?

Podle mého názoru určitě ne, navíc přijetí novely v podobě, jak byla předložena do prvého čtení v parlamentu, může mít dokonce opačný efekt – tedy nikoli ochranu hospodářské soutěže jako celku, ale ochranu pouze úzkého okruhu soutěžitelů, v našem případě dodavatelů zboží do obchodních řetězců.

Můžete své výhrady konkretizovat?

Návrh v prvé řadě pracuje s celou řadou pojmů, například „rozumná možnost“ nebo „míra známosti“, které je obtížné objektivně vyložit. To pak zakládá riziko individuálního posuzování jednotlivých případů. Česky řečeno, nemusí se pak měřit každému stejným metrem. Zcela zásadní jsou ovšem nepřiměřené zásahy do volné soutěže. Například způsob určování existence „ekonomické závislosti“ podle velikosti podílu zboží, které například výrobce potravin dodává do jednoho obchodního řetězce. Návrh předpokládá, že jakmile dodavatel dodává jednomu odběrateli alespoň 15 % jím celkově dodávaného zboží, je automaticky „ekonomicky závislým“ soutěžitelem. Pokud tedy dodavatel dodává jednomu odběrateli větší množství zboží z důvodu, že mu tento odběratel poskytuje výhodné podmínky, a dodavatel se rozhodne, že odběratele prostě jen tak změní, aniž by k tomu měl vážný důvod, může zneužít zákona ve smyslu jeho navrhovaného znění a prohlásí smlouvu s odběratelem za neplatnou.

Jaké řešení by tedy bylo podle Vás účinné?

Já jsem přesvědčen, že současná podoba zákona je vyhovující a není třeba takové regulace, jak to předpokládá diskutovaná novela. Její konstrukce je totiž založena na jednostranné a neobjektivní fikci, že tím, kdo zneužívá svého hospodářského postavení na trhu a činí tak ostatní subjekty na sobě závislými, je pouze odběratel, zejména obchodní řetězec. A že prakticky jediným postiženým, kterého je třeba bránit při využití těch nejtvrdších restriktivních prostředků, je dodavatel. Na druhou stranu se vůbec neřeší ochrana odběratelů před silnými dodavateli a vůbec není připuštěna možnost, že by mohl být odběratel „ekonomicky závislým“ na dodavateli.

Novelizace podmínek hospodářské soutěže nicméně není jedinou legislativní aktivitou, která má umravnit obchodní řetězce. Ve hře je také novela zákona na ochranu spotřebitele, která zase mimo jiné výrazně zvyšuje pokuty obchodníkům za pochybení při prodeji zboží...

K této novele lze obecně říci to samé, co k té předchozí – novelizace není zapotřebí, stačí současné znění zákona. Co je nutné změnit, je vymahatelnost stávající legislativy, urychlit práci obchodních soudů, zaměstnávat skutečně kvalifikované pracovníky v jednotlivých prodejnách, zefektivnit komunikaci mezi obchodníky a státními kontrolními orgány. Nelze si ale představit, že by se něco změnilo například zvýšením současného stropu sankcí ze tří na padesát milionů korun. Taková pokuta je likvidační pro každou prodejnu, takže extrémním důsledkem může být nakonec stav, kdy spotřebitelé v některých lokalitách nebudou mít kam jít nakupovat.

VÝCHODISKO