Banner
reklama
Banner
Banner

Reklama

Banner
reklama
Banner
reklama
Banner
reklama
Otázka pro politiky > Politika

Vítěz voleb po roce ovládl radnici PDF Tisk Email
( 0 Hlasů )
Otázka pro politiky - Politika
Napsal uživatel Nikola Kohnová   

 

Rozpad koalice ODS a ČSSD na pražském magistrátě vynesl do popředí faktického vítěze minulých voleb. Jednání mezi TOP 09 a ODS byla rychlá, TOP 09 se vzdala nároku na post primátora. Bohuslav Svoboda zůstal ve svém křesle, Zdeněk Tůma obsadil post předsedy finančního výboru. Předseda pražské TOP 09 František Laudát se s námi podělil o své dojmy.

 

Jak zpětně hodnotíte nenaplněná očekávání po vašem vítězství v minulých volbách?

Bylo to úžasné vítězství, už druhé vítězství v řadě za sebou. Ale už jak se objevovaly výsledky zpřesňovaných průzkumů a potom ty definitivní, bylo jasné, že to bohužel nebude stačit na to, abychom mohli udělat v Praze nějakou zásadní změnu.

Samozřejmě, že jsem věděl, že už před volabmi existoval jakýsi projekt koalice sociálních a občanských demokratů, a věděl jsem, že ho budou tlačit za každou cenu. A protože nám v konečném výseldku chyběly tři mandáty na to, abychom mohli nějaká řešení zablokovat, věděl jsem, že je zle.

Veřejnost brala za hotovou věc, že bude automaticky uzavřena koalice, ve které my budeme, a že dokonce Zdeněk Tůma bude primátorem.

 

Z neúspěchu jednání o uzavření koalice obviňovali někteří vás...

To, co se odehrávalo při dohadování o koalici, bylo docela nechutné. ODS si jako terč, jako viníka toho, že nebyla uzavřena koalice, vybrala moji osobu. Ano, já jsem byl autorem návrhu koaličních smluv a dělal jsem všechno pro to, aby  se Zdeněk Tůma stal primátorem, ale hlavně abychom měli většinu v radě. Pro efektivní změnu Prahy je důležitější většina v radě než vlastní osoba primátora, pokud to není nějaká opravdu hodně silná osobnost. Zažil jsem městské rady s primátorem Koukalem. A ten, i když třeba neměl v některých fázích formální většinu, vahou své osobnosti dokázal převálcovat oponenty natolik, že zásadní věci prosadil. A následně pak prošly i v zastupitelstvu.

Někteří naši zastupitelé z toho byli samozřejmě taky zklamáni, nicméně musím ocenit, že nepřistoupili na tu hru, kdy dokonce ze strany ODS padaly výzvy, ať mě odvolají, ať se mě zbaví, pak že padne ta překážka.

 

Rok se s rokem sešel a všechno je jinak...

Před rokem jsem při setkání TOP 09 na Petřínských terasách říkal: „Nebuďte smutní, já věřím tomu, že tato koalice nevydrží. Uvidíme za rok, rok a půl. K nějaké změně dojde.“ Někteří nevěřili. No a včera (30. 11. t.r. – pozn. red.) jsem jim říkal: „Nebuďte smutní. Co tady tak sedíte?“ I pro některé z těch, kteří u toho byli, byl šok z  rychlých kroků, které se odehrály, obrovský. Teď přicházejí do konfrontace s realitou, kterou v životě nemohli prožít. Lidi, kteří se živili poctivě v malých firmách nebo přednášeli na vysokých školách, ze dne na den mají rozhodovat o stamilionech nebo dokonce miliardách korun. Já jsem si tenhle pocit šoku a překvapení prožil, když jsem se zničehonic a opravdu i pro mne nečekaně stal doslova z minuty na minutu ředitelem Obecního domu v době jeho začínající rekonstrukce. Takže celkem přesně chápu pocity našich lidí.

 

Co vás vedlo k přesvědčení, že koalice ODS a ČSSD nevydrží?

Nerad bych vypadal podobně jako lidé, kteří u toho na radnici nebyli a dneska se prohlašují za vítěze. Prostě faktem je, že bývalý primátor Bém nemá rád dluhy. Už když přišel na radnici, nebyl ochoten si půjčovat na další stavby. Na druhé straně ale zejména ve svém druhém volebním období dal zelenou projektům a závazkům města v takovém rozsahu, že do roku 2014 je Praha v situaci, že pokud chce krýt své závazky, tak jí chybí jeden rozpočet. Praha měla nedávno rozpočet kolem 50 miliard, na příští rok je to necelých 44 miliard.

 

Můžete konkretizovat, o které projekty jde?

Hlavní závazky jsou dofinancování souboru staveb městského okruhu, tunel Blanka, ve značně pokročilé fázi je výstavba trasy A metra z Dejvic do Motola. Obrovským, řekl bych skoro největším, průšvihem Prahy je, jak vlastně naložit s problematikou čistírny odpadních vod. Ten projekt, pokud by byl kompletně realizován, by přišel na sumu mezi 19 až 22 miliardami korun. Bohužel nevím přesně kolik, ale závazky v řádu desítek miliard má dopravní podnik na nákup tramvají z plzeňské Škodovky. A to nemluvím o nějakých menších záležitostech v řádech jednotek miliard typu zadlužené Kongresové centrum. Tam se to také bude muset nějakým způsobem rozseknout.

To všechno znamená, že předvolební plakáty a povídání o nezadlužené Praze, nezadlužené budoucnosti byla naprostá fikce.

 

Jaký je váš recept na zadlužení Prahy?

Praha je bohužel v situaci, že se její zadlužení patrně ještě zvýší. Musím uznat, že pan primátor Bém dokonce dluhovou částku stáhnul zhruba o jednu třetinu, takže Praha má dnes 26 miliard závazků, což není nijak dramatické. Naopak je to jedno z nejméně zadlužených hlavních měst v Evropě.

Ale teď se budou muset naplnit závazky, které tady jsou. Ty stavby se zastavit nedají. Dají se třeba ještě o něco málo zpomalit. Otázkou je, zda není prostě efektivnější si půjčit peníze a dostavět, ať už je to třeba trasa A metra. Nebo třeba komplex tunelu Blanka. Co je lepší? Přibrzdit stavbu, nebo si radši vzít úvěr, vypsat obligace, stavbu dokončit a spíš se snažit v nějakém zrychleném režimu potom ten dluh stáhnout?

Rozhodně je nutné v dalších letech potlačit investice a stáhnout zadlužení. To je cesta, o níž si myslím, že by byla levnější. A navíc víme, jaké škody, a nejen finanční, dnes páchá pozastavování zejména silničních staveb.

 

Co si myslíte, že se TOP 09 v současné konstelaci podaří prosadit?

Myslím, že Zdeněk Tůma je naprosto racionálně uvažující bankéř a že on je ta osoba , která najde optimální řešení. Samozřejmě bude politicky napadáno. Dokonce si myslím, že Praha bude muset podstoupit nějakou revizi projektu čistírny odpadních vod, a to až možná do úrovně možnosti platit po nějakou dobu pokuty do Bruselu. A tu čistírnu nestavět. V zákulisí se mlvilo otom, že by to nemusel být megalomanský projekt. Bohužel dnes už je pozdě na to, zvrátit ten vývoj, zariskovat a montovat tam alternativní technologie, kdy by se ta dvaadvacetimilardová investice mohla scvrknout třeba na polovinu, nebo dokonce na třetinu. Prahu čeká období, kdy budou dobíhat akce, které jsou rozjeté, a bohužel nových příliš nastartováno nebude.

Neviditelné zářezy na finančních účtech Prahy jsou opravdu veliké. Ve stavu chaosu nebo spíš úpadku je i řada městských institucí, důležitých městských firem. Proto varuju před optimismem a prohlášeními typu, co pronesl náš pan předseda: „Kmotři byli odstřiženi.“ I já doufám, že odstřiženi budou. Ale zatím nejsou.

 

Kdo vlastně podle vás ten kmotr je?

To je nějaká konkrétní osoba. Ale důležitější teď je, co je vlastně to odstřižení. Já vím ze zkušenosti zejména z Prahy 5, že samo to odstřižení trvá mnohdy řadu let, že je to třeba celé volební období. Protože konkrétní chapadla mají podobu těžko vypověditelných smluv, anebo v případě vypovězení s obrovskými kompenzacemi nebo s dalšími důsledky, s obrovským rizikem arbitráží, soudů.

Připouštím, můžou přijít rychlá personální řešení, ale to je přece jenom začátek. Problém je v tom, jaké jsou smlouvy, ekonomické závazky, jak ekonomicky nevýhodně jsou outsorcovány některé služby do soukromého sektoru, který je přisát na veřejné rozpočty a doslova je ruinuje.

Na druhou stranu nepředpokládám nějakéobrovské soudní procesy, protože řada těch věcí, byť je ekonomicky nevýhodná, je v patrně souladu se zákonem.

 

Je tedy změna na radnici začátkem dlouhodobého procesu?

Je to naděje pro nový začátek, pro nastartování dlouhodobého procesu. Jak jsem byl postupně vzdalován od problematiky města, viděl jsem, jak se začala vracet v některých částech Prahy zase špína do ulic, jak nefungoval úklid. To všechno nevzniklo samo od sebe. Vidím, že Praha jde do úpadku, ztrácí, zůstává taková nehybná.

Dlouhou dobu trvá, než je město dobré. A Praha nebyla vůbec špatná. Když ji nějakým způsobem vysáváte, ono to ze setrvačnosti trvá dlouhou dobu, než se ty negativní efekty projeví. Je to otázka řady let. A tď zas naopak, když se ten proces snažíte zvrátit, zas to není zháležitost dvou tří let. Zase to bude dlouhodobé.

 

Jak probíhala jednání o uzavření případné koalice, došlo k jednáním i s ČSSD?

Průběžně, podobně jako probíhala komunikace s částí ODS, probíhala komunikace i s ČSSD. Já jsem nebyl tak blízko posledního dění na radnici, jak si někteří myslí. Samozřejmě, jsem předseda TOP 09 v Praze, ale idsky i politicky se proti mně obrátilo, že jsem nedojednal po volbách koalici, že jsem prý selhal.

S tím já jsem se taky nechtěl smířit a vzhledem k tomu, že ty lidi, kteří jsou tam za ODS, osobně znám, jsem začátkem května podnikl takovou akci. Sešel jsem se s jedním z těch lidí a řekl jsem mu, že kdyby došlo k nějaké šanci změnit poměry, jsem připraven do toho jít. Druhé kolo bylo, že naše nejvyšší vedení, bylo dotázáno, zda by také nechtělo situaci přehodnotit a jít do jednání o nové koalici v Praze. To byl červen.

V červnu mi také někteří pražstí podnikatelé mi vyslali signály, že by byla možnost zatím alespoň neformálně komunikovat v téhle záležitosti. Což jsme si nakonec vyhodnotili tak, že se rozhodně nechceme nechat zatáhnout do toho, že by jedna skupina podnikatelů v Praze zmizela, že by byla odstřižena, a druhá přišla. Tohle není naše politika, tuhle linku jsem v samém začátku odmítli.

A pak jsme na základě vnitrostranických dohod rozhodli, že to nebudu já, kdo bude jednat. Někteří z našich zastupitelů průběžně komunikovali, hodnotili situaci a hledali alternativy pro případ krize na radnici.

Znovu říkám, já jsem si byl v podstatě skoro jistý, že ty problémy Prahy přerostou koalici ODS s ČSSD přes hlavu. Připravovali jsme se, že se to sesype, že nedají dohromady rozpočet nebo se budou hádat, jak některé akce finančně zajistit.

A rozhodně jsem nechtěli být těmi, kdo rozštěpí ODS. To byla jenom jejich věc, oni sami se od sebe postupně vzdalovali, jejich jednání byla čím dál dramtičtější. Přišly do toho ještě nedohody se sociálními demokraty, kteří na nějaké ekonomicky racionální chování nechtěli příliš slyšet, tak se ty problémy prostě hrotily a přerostlo to až v otevřenou krizi. Už někdy od konce srpna jsem na dotazy v tomto směru odpovídal, že je to taková zákopová válka v ODS. Jsou tam proti sobě dvě skupiny, mají na sebe namířeno, jen nikdo nechce vystřelit první. Nakonec spoušť zmáčknul Boris Šťastný.

 

Jak lehké nebo těžké pro vás bylo za dané sitauce vzít na sebe zdopovědnost za Prahu?

Pro nás to bylo tak, že jsme standardním způsobem chápali, že vznikla krize, koalice se rozpadla. Takže nastoupila z naší strany racionální zodpovědnost a fakticky se nám podařilo dojednat vládní model. ODS zbyl primátor, což je hodně důstojné na to, jak v posledních letech nakládali s Prahou, a zbylo jim důstojné zastoupení v radě. My jsme převzali větší část těch věcí, které jsou problémové. Je to vpodstatě zkopírování vládního přístupu, ODS má premiéra, má nějaké resorty, ale popravdě ty reformní, kde to njevíc skřípe a bolí, to dělají naši ministři.

 

Takže to, že Zdeněk Tůma nezasedl v křesle primátora, vám nevadí?

Mně to samozřejmě vadí. Když jsme diskutovali o uzavření koalice, ustupoval jsem nerad a zdůrazňoval jsem, že jestliže Zdeněk Tůma tenhle ústupek udělá, pak já trvám na tom, že bude mít zásadní vliv na finance. Protože nikdo další v té v radě mi nedává záruku, že bude hledat cestu nejmenších nákladů Prahy do budoucna.

Bylo mi přislíbeno, že bude na postu předsedy finančního výnoru. Myslím si, že pan Zdeněk Tůma je schopen racionálně a snad i efektivně komunikovat s panem primátorem Svobodou, takže tím jsem byl uklidněn, že finanční chaos nehrozí. Pan Tůma tam už začal úřadovat, a to i pro některé naše lidi nezvykle tvrdě. Takže mám pocit, že alespoň první kroky se odehrávají podle mých představ.

Samozřejmě si myslím, že Praze by slušel takovýhle primátor. Když jsem jednali, říkali jsme si, zda snad máme nechat Prahu v chaosu. My s Prahou hazardovat nebudeme, protože důsledky by mohly být vážné.

Ze strany Zdeňka Tůmy to je velký ústupek, ve svém zaměstnání to měl postaveno tak, že kdykoli by došlo ke změně, rychle by se vyvázal, aby funkci primátora mohl zastávat. Nakonec jsem tedy v tomhle ustoupili. Podstatná je většina v radě. Ať má ten či onen jaké chce postavení, ve smlouvě jsou klauzule, aby se nepřehlasovávalo, že se musejí sporné věci řešit dohodou. Já se domnívám, že tahle nová parta ví, kde jsou priority Prahy. Bohužel jsou to spíš takové ty nepopulární věci, ale někdo to udělat musí.

(nc)

 

Snažím se přispět k záchraně teplárenství PDF Tisk Email
( 0 Hlasů )
Otázka pro politiky - Politika
Napsal uživatel Nikola Kohnová   

alt

Mirek Topolánek, bývalý předseda ODS a premiér České republiky, je novým předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Časopis Parlament, vláda, samospráva mu při této příležitosti položil několik otázek.

 

 

Nedávno jste se stal předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky, o co v této funkci usilujete?

Teplárenství čelí v České republice značným problémům včetně ekonomické diskriminace v soutěži s lokálním vytápěním. Jeho rozpad by znamenal naprostou dominanci lokální výroby tepla ze zemního plynu s negativními důsledky pro energetickou bezpečnost, kvalitu ovzduší ve městech i obchodní bilanci státu. Zatímco v systému zásobování teplem můžete využívat klidně pět i více různých druhů paliv, do plynového kotlíku v bytě nic jiného než plyn nedáte, žádná alternativa tam neexistuje. Teplárenství je potřeba do budoucna zachovat jako významnou komparativní výhodu české energetiky a příležitost pro využití domácích zdrojů. To se netýká jen uhlí, ale také třeba biomasy, komunálního odpadu, geotermální energie nebo tepla z jaderných elektráren – nic z toho není v městských aglomeracích v podmínkách lokální výroby tepla použitelné. Takže pokud bych to měl shrnout, snažím se ze všech sil přispět k záchraně teplárenství.

Jaký je v teplárenství význam uhlí?

Jedním slovem naprosto zásadní. Domácí hnědé a černé uhlí je pro teplárenství základní energetickou surovinou. V loňském roce bylo v České republice z uhlí vyrobeno téměř 60 % tepla. Podíl uhlí na dodávkách tepla navíc dlouhodobě mírně roste, naopak podíl zemního plynu a kapalných paliv klesá. To je dáno zejména cenou. Uhlí je na jednotku energie několikanásobně levnější než plyn, proto se ho teplárny snaží více využívat a nahrazovat uhlím dražší paliva. V roce 2013 však končí řadě tepláren dlouhodobé smlouvy na dodávky uhlí a nové se zatím příliš uzavírat nedaří. Teplárny dnes stojí před zásadní modernizací, aby splnily nové přísné emisní limity, které budou platit po roce 2016. Aby mohly investovat miliardy do nových kotlů, musí mít podepsány dlouhodobé kontrakty na nákup uhlí. Bez toho nemůže investice žádný vlastník teplárny schválit a žádná banka je nemůže financovat.

Je vůbec možné uhlí v teplárenství něčím nahradit?

Část uhlí určitě teplárny ušetřit umí, o substitutech jsem už mluvil.  Důležité je, abychom domácí zdroj – uhlí, nahrazovali především jiným domácím energetickým zdrojem, aby se významně nezhoršovala naše dovozní energetická závislost. Druhá zásadní podmínka je, aby tento proces probíhal pozvolna a dlouhodobě, aby byl řízený. Jenom v tom případě totiž bude ekonomicky zvládnutelný pro teplárny i spotřebitele tepla. Jediným teoreticky rychle dostupným substitutem uhlí je dovážený zemní plyn.  Náhrada veškerého uhlí v teplárenství plynem by ovšem znamenala zvýšení jeho dovozu o 5 miliard m3 ročně, to je o více než 50 %, náklady by byly v desítkách miliard korun ročně a zátěž ekonomiky srovnatelná s fotovoltaikou. To je naprosto nemyslitelné i s ohledem na dopad do cen tepla. Jsem přesvědčen o tom, že hnědé uhlí bude hrát v teplárenství významnou roli ještě velmi dlouho a stát by pro to měl vytvořit podmínky.

Myslíte prolomení limitů těžby uhlí?

Zajištění uhlí pro teplárny za rozumnou cenu a limity těžby jsou dvě různé věci, byť spolu samozřejmě souvisí. Čistě bilančně je uhlí v České republice dostatek, dokonce se ho obrovské množství vyváží ve formě elektřiny do zahraničí. Problém je, že většina budoucí těžby je dlouhodobě kontrahována převážně pro výrobu elektřiny. Jediným potenciálním dodavatelem, který má významné množství „volného“ uhlí je skupina Czech Coal, a ta se snaží této situace využít a tlačit na růst ceny. Prolomení limitů by zmírnilo tempo poklesu těžby. Bez dalších opatření by ale dalo všechny trumfy v jednáních o ceně do rukou těžební společnosti. To samozřejmě z pohledu tepláren, které mají zájem na udržení příznivých cen tepla, není rozumné. Nejprve je potřeba vyřešit, jak se teplárny k uhlí dostanou, respektive za jakou cenu a druhá otázka je, jestli je k tomu nezbytné v blízké budoucnosti zrušit limity těžby.

 
1.místopředseda Senátu ve Slovinsku PDF Tisk Email
( 0 Hlasů )
Otázka pro politiky - Politika
Napsal uživatel Nikola Kohnová   

Ve dnech 9.- 10. září 2011 jsem se ve slovinském Bledu zúčastnil v pořadí již šestého ročníku strategického diskusního fóra. Jeho hlavním mottem byly letos budoucí výzvy ve světě – „The Power of Future“. Více než 100 účastníků fóra se věnovalo v plénu a ve speciálních diskusních panelech otázkám finanční krize v eurozóně, budoucnosti zemí Středomoří v souvislosti s tzv. „arabským jarem“, hovořilo se rovněž o západním Balkánu a o vztazích EU s Čínou.

Mě osobně velmi zajímaly panely věnované postavení a roli menších států v Evropě a otázky energetické bezpečnosti EU.

Ke svému vystoupení jsem si vybral panel věnovaný hledání odpovědí na otázku po novém uspořádání ve Středomoří (Search for a New „World Order“in the Mediterranean).

 

altBledské strategické fórum zahájil prezident Slovinska Danilo Türk, který se ve svém  projevu obsáhle věnoval dualitě pojmu „moc budoucnosti“. EU se podle něj primárně potýká s finančními a politickými problémy, a proto vyvstává potřeba „soft power“ v institucionálním uspořádání EU jako celku a uvnitř jejích členských států. „Pokud Evropa uspěje reformovat své finance zezdola a pokud tyto změny přijmou její občané, potom bude snadné organizovat svoji vnitřní sílu, svoji pozitivní svobodu, kterou bude šířit mezinárodně...“, zakončil svůj projev prezident Danilo Türk.

Na jeho slova navázal premiér Slovinska Borut Pahor. Musím konstatovat, že s jeho závěry, jak řešit vlastně už vleklou finanční a ekonomickou krizi Evropské unie, velmi ostře nesouhlasím. A přesto, že jeho slova o nutnosti vytvořit „Spojené státy evropské“ nejsou oficiálním postojem Slovinské vlády, to že zazněla z úst premiéra hostitelské země na tak prestižním shromáždění světových politiků, politologů, podnikatelů a vědců, mě nutí konstatovat, že další prohlubování evropské integrace v současné době a vytváření silné evropské vlády, jak to navrhoval premiér Pahor, je něco, co by pro evropskou integraci bylo z mého pohledu velmi nerozumné. Nejen ekonomicky, ale i politicky a morálně.

Panel pro prezentaci mých postojů se měl věnovat hledání „nového uspořádání“ pro Středomoří, očekával jsem hledání odpovědi na to, jak by měla vypadat pomoc EU při transformaci zemí po „arabském jaru“ a jak nové poměry ve světě aplikovat na oblast Středomoří. Nakonec se ale diskuse neustále točila kolem palestinsko-izraelského konfliktu, který s arabským jarem nabírá na intenzitě a ostrosti. Vášnivým diskutérem na toto téma byl především Wadie Abunassar z International Center for Consultations v Haifě, který tak určoval tón diskuse. Přesto zde zaznělo, že celá oblast Středomoří potřebuje tři „M“ : money, market a mobility. Jak toho ale dosáhnout, jsme nevyřešili. Já sobně jsem se zmínil o nebezpečí  vysokých pozitivních očekávání občanů po „arabském jaru“ a o omezených možnostech nových vlád i celého mezinárodního společenství, tato očekávání naplnit. Jsem přesvědčen, že právě to jsou rizika pro nejbližší budoucnost.alt

 

V průběhu dvoudenního fóra jsem měl možnost pohovořit s ministrem zahraničních věcí Slovinska Samuelem Žbogarem, županem Bledu Janezem Fajfarem a krátce také s prezidentem Danilo Türkem.

Mohu konstatovat, že Bledské strategické fórum plní roli, kterou si dalo do vínku. Přinášet nejrůznější pohledy na aktuální světová témata a pokoušet se, byť je to vždy velmi obtížné, hledat konsensus při hledání jejich řešení. Viděl jsem to ve „svém“ panelu. Popis situace byl u drtivé většiny řečníků velmi dobrý, pohotový a často kreativní. Východiska ovšem minimální a rozporuplná. K obtížím na hledání řešení se přidává i složitá finanční a ekonomická situace EU. Na naší zodpovědnosti ke světu, který nás obklopuje, to ovšem nic nemění.

 

Přemysl Sobotka,

1. místopředseda Senátu, Parlament ČR

 
Novela loterijního zákona může přinést miliardy PDF Tisk Email
( 1 Hlas )
Otázka pro politiky - Politika
Napsal uživatel Nikola Kohnová   

O hazardu a jeho usměrnění se České republice hovoří již dlouho. V poslední době se zdá, že se konečně začne i něco konkrétního

dít. Do poslanecké sněmovny míří návrh loterijního zákona, v jehož rámci by se měl hazard konečně zdaňovat.

Časopis Parlament,vláda, samospráva se proto ptá politiků:

 

 

altHazardní průmysl je jediným podnikáním, které u nás nepodléhá dani z příjmu. Není čas to změnit?

JAN FARSKÝ

poslanec TOP 09

a starosta Semil

 

V první polovině letošního roku se podařilo připravit novelu zákona o loteriích, která směřuje k omezení negativního vlivu hazardu v území. Dalším krokem, který už probíhá, je právě zdanění hazardu. Podle plánu by k němu mělo dojít k 1.lednu 2012.

 

altJOSEF NOVOTNÝ

poslanec Věci veřejné

 

Samozřejmě ano. V době drastických úspor nesmí hazard zůstat stranou. Vyšší zdanění hazardu jako formu jeho potlačení prosadily Věci veřejné už do programového prohlášení vlády, dosud se nám ale nedaří tento krok s našimi koaličními partnery uskutečnit, proto Věci veřejné jako jediná strana nehlasovaly pro novelu loterijního zákona, která dosavadní stav pouze „kosmeticky“ upravuje a konzervuje současný stav. Zavedení standardní daně z příjmu by bylo podstatným zásahem do provozování hazardu, který se takovému zásahu úspěšně a dlouhodobě brání. Pro rozvoj hazardního průmyslu je daleko výhodnější současné dosavadní náhražkovité zdanění pomocí odvodů na veřejně prospěšné účely amístních a správních poplatků. Tato forma „zdanění“ se dá totiž snadno obcházet pomocí spřízněných nadací a daněmi lze zajistit přízeň politických stran i zastupitelstev v obcích. Zavedení standardního zdanění musí ročně přinést veřejným rozpočtům nejméně 10 miliard korun, jinak se bude opět jednat o podvod na obyvatelích. V roce 1993 bylo „zdanění hazardu“ ve výši cca 10 % vůči obratu, v loňském roce je již pouze 5% a po krachu SAZKY bude letos ještě nižší.

 

altPAVEL SUCHÁNEK

předseda rozpočtového

výboru PS PČR, ODS

 

Hazard je velmi specifický a mediálně sledovaný druh podnikání. V minulosti se již stát o daň z příjmu u tohoto podnikání pokusil, ale protože přínos této daně byl minimální, bylo přikročeno k tzv. odvodům. Proto je tato věc velmi diskutabilní a je potřeba eventuální zdanění velmi dobře připravit a prodiskutovat.

 

altJAN MLÁDEK

stínový ministr financí

za ČSSD

 

Rozhodně souhlasím. Hazard by měl být jednoznačně zdaněn. ČSSD se jasně staví za zdanění hazardu ve výši 21 %. Výnosy z hazardu by měly být příjmem pro státní rozpočet. Otázkou další potom je, k jakým konkrétním účelům by měly být výnosy ze zdanění hazardu využity. Například v souvislosti s nejistou situací ohledně sázkové společnosti Sazka by určitě část těchto peněz měla být využita na podporu českých sportovců. Podobně je na tom i kultura, která vlivem finanční krize a bezohledných státních škrtů rovněž poměrně strádá. Z mého pohledu bude tedy potřeba, aby další část peněz z hazardu šla právě do divadel, na podporu českého filmu a na provoz četných festivalů.

 

altPETR BRANÝ

poslanec Parlamentu ČR,

KSČM

 

Navrhované zdanění loterijního průmyslu MF ČR nečiní KSČM problém podpořit, ale jsem přesvědčen, že očekávaný výnos 7 miliard Kč je neuskutečnitelné přání Ministerstva financí. Základní problém však neřeší zdanění, t.j. v omezení růstu tohoto průmyslu. Stát by měl mít zejména ambici stanovovat maximální počty hracích přístrojů, které je možno v ČR provozovat. Zdaněním je nutné řešit i DPH a přerozdělení daně pro obce. Takže speciální dani navíc z tohoto byznysu se časem nevyhneme.

 
Poslanecká sněmovna očima Rudolfa Chlada PDF Tisk Email
( 1 Hlas )
Otázka pro politiky - Politika
Napsal uživatel Nikola Kohnová   

Byloalt to moc pěkné období v Poslanecké sněmovně, které jsem mohl sledovat. Jedna mimořádná schůze jednala o nedůvěře vládě (jak víme neúspěšně), další mimořádná schůze byla svolána kvůli ministru Vondrovi (který však onemocněl, takže se nekonala) a do toho zapadla bouřlivá 16. schůze s prvními návrhy reformních zákonů. A mezitím masmédia masírovala voliče neuvěřitelnými hádkami mezi vládní koalicí.

 

Vcelku chápu, že se nikomu z vedení sněmovny moc nechtělo dění komentovat. Proto jsme se v redakci rozhodli jít obráceným směrem – dát na stránkách našeho časopisu prostor také řadovým poslancům. Naše první cesta vedla za zástupcem strany, jež se na hádkách nepodílela – TOP 09. Za poslancem Rudolfem Chladem.

 

Podle toho, co můžeme číst a slyšet ve sdělovacích prostředcích, se vláda vlastně na ničem nemůže dohodnout. Vypadá to tak stejně i ve sněmovně?

Myslím, že ne. Valná většina poslanců se domnívá, že je ještě čas udělat už připravené změny. Jsou připraveny, aby mohly projít sněmovnou. Je to otázka dvou měsíců, kdy by měly tyto systémové návrhy paragrafovaného znění zákonů ať od ministra zdravotnictví, od ministra práce a sociálních věcí či od ministra financí i od ostatních být na pořadu jednání. Jsou na stole. Musíme pracovat rychle, abychom vrátili důvěru lidí v poslance, které si zvolili. Mediální přestřelky, které nedávno proběhly, nás štvou také, zrovna tak jako všechny lidi. Chápu, že to nikoho nebaví a že od nás každý očekává něco jiného. Myslím, že do konce června by se měly podařit zásadní věci. Nejen aby sněmovnou prošly, ale aby se tím i prokázalo, že se na nich dělalo. Změny se připravovaly dlouho, jen zatím nejsou viditelné. Věřím tomu, že do konce června, pokud bude trošku vůle i od opozice, by se to dalo nějakým způsobem narovnat. Proto jsem také vládu podpořil při hlasování o nedůvěře.

 

Jenomže teď už jsme slyšeli vizi šestapadesáti hodinových projevů…

My jsme připravení tady sedět klidně do noci a argumentovat, argumentovat, argumentovat, domlouvat se, najít nějaké řešení. Jsme schopní opravdu protáhnout zasedání, jak jen to půjde, aby se to všechno projednalo. Protože aby se to zase o rok, o dva roky odkládalo… Vždyť vidíme, jak to vypadá všude v Evropě. Prostě to je potřeba udělat.

 

K tomu teprve diskuse proběhne, ale co je zajímavého na právě probíhající 16. schůzi?

Právě návrhy ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Následovat bude ministr Drábek.

 

Co říkají vaši voliči, když se s nimi setkáváte na poslaneckých dnech?

Nadávají mi. Nadávají mi, kvůli tomu, co tady děláme. Zrovna včera jsem objížděl region Karlovarského kraje – Cheb, Mariánské Lázně – a nechávám si nadávat. Od toho jsem. Ale snažím se voličům říct právě to, o čem jsme mluvili před chvílí, že ještě pořád věřím, že změny jsou připravené, že ministři jsou dobří a věřím, že to má smysl. Snažím se vysvětlit věci, které je zajímají. Třeba o sociálních záležitostech, kdy se zvláště postižení lidé bojí, že o něco přijdou, že nebudou moct ani existovat. Není to pravda, tak se to jenom píše v novinách, a proto mě to štve a snažím se mezi lidi jít a vysvětlit jim, že to až takhle není, že jsou to změny, které je potřeba vykomunikovat.Také jsme vyvinuli tlak na naše ministry, aby udělali maximum pro to, aby informace šly mezi lidi. Bohužel je pravda, že někteří novináři pozitivní věci ani moc nechtějí psát.

 

K věcem sociálním a zdravotnickým mám hodně blízko, takže vím, že v navrhovaných zákonech má spousta věcí smysl. Jestliže někdo neoprávněně zneužívá sociální dávky, nebo se někomu vyplácejí dávky pro postižené a on není postižený, tak rozumím, že to tak nejde, že stát peníze nemá. To samé se týká výloh za lázně u lidí, kteří se nejezdí léčit po úrazovém stavu nebo po operaci, ale nechají si napsat „křížkové“ lázně a jedou si tam za státní peníze odpočívat na procházky. Tomu taky rozumím, ale je potřeba to lidem říct na rovinu. Líbil se mi před nedávnem seminář pro zdravotně postižené. Ti lidé sem přišli už naštvaní. Seminář trval dost dlouho, velice seriozně, trpělivě se lidem vysvětlovaly konkrétní otázky, které byly skutečně na tělo. Myslím, že po třech, čtyřech hodinách většina lidí odjela v pohodě, protože jim bylo vysvětleno, že reforma není taková katastrofa, jak se dozvídají – ani ne snad přes média, ale třeba i z poplašných zpráv na internetu,

které nejsou pravdivé. Čímž nechci říct, že bych se zastával úplně všeho na 100 %. Teď zrovna jsem řešil záchrannou službu, problém, který by nastal, pokud bude schválen nový zákon tak, jak je navržený. A já teď musím za ministrem, protože i já musím mít jasno. Nemůžu všechno obhajovat, jsou kompromisy, na které se musí přistoupit. Je toho hodně a myslím, že teď v těch dvou měsících budeme mít hodně co do činění.

 

Záchranka vlastně patří do podvýboru IZS, kterému předsedáte. Čím dalším se zabývá?

Zúčastnil jsem se jednání na ministerstvu zdravotnictví ohledně bývalého zákona o zdraví lidu, který se dělá nový, protože je starý padesát let. Podvýbor se tím také zabýval, stejně jako zákonem o záchranných službách. Problém je s vodní záchrannou službou, která není nikam začleněna a nemá peníze. Hledáme s novým prezidentem Smejkalem nějakou systémovou formu, aby nechodili klepat na dveře kvůli každé koruně. Další věcí, která je na stole a budeme o ní mluvit s novým ministrem vnitra, je výcvikové středisko záchranářů Hradec, případně jiné výcvikové středisko. Určeno bylo převážně pro profesionální hasiče. Hradec byl připraven, jednali jsme s primátorem i hejtmanem, všichni výcvikové středisko chtěli, ale bývalý ministr John projekt označil za megalomanský a zastavil ho. Jednali jsme o tom, jak dál, zda třeba středisko nerozdělit na několik menších. Vše bylo rozdiskutováno a došlo ke změně ministra. A také připravujeme povinné používání přilby pro mládež do 15, 18 let na lyžích a snowbordech a i pro cyklisty mimo veřejnou komunikaci. Nyní platí tato povinnost na veřejných komunikacích, ale většina cyklostezek je mimo ně. A tam, kde je nejvíce úrazů – na cyklotrasách, tam to povinnost není.

 

Jak vypadá spolupráce Sněmovny a Senátu?

Proběhly nějaké spíš přátelské schůzky. Je dobře, že nás zvou do Senátu na semináře a my zase je, ale jinak vidím spolupráci jenom v tom, že nám vracejí mnohdy zbytečně zákony.

 


Strana 1 z 4

Přihlášení / Odhlášení

Aktuální číslo

Partneři

abf_neg_cerv.jpg

Vzorový výtisk

Jěště neznáte náš časopis?

Klikněte zde a objednejte si vzorový výtisk zdarma.

Poslední komentáře

Doporučte nás

Budeme rádi pokud doporučíte server PVS ostatním. Email adresy přijímatelů oddelte čárkou bez mezery.

Banner
reklama