Strakova akademie vypadá zvenku pořád stejně, ať v ní sedí Klaus, Zeman, Topolánek, nebo nyní Jan Fischer. Její chodby jsou stejně strohé, zdánlivě opuštěné a přitom plné spěchu. Jen v příslušné kanceláři člověka vítá jiná tvář. O současné vládě se spekuluje ze všech stran. Řádně jmenované a důvěrou sněmovny obdařené dnešní vládě se přidávají lecjaká, mnohdy nelichotivá adjektiva. Chtěl jsem proto za jednoho červnového večera vědět, co si dnešní premiér myslí, že vlastně v tuto chvíli naše republika nejvíc potřebuje?

Tím nejdůležitějším a také nejtěžším úkolem mojí vlády je připravit státní rozpočet na příští rok, a to tak, aby jeho deficit nepřekročil 170 miliard korun, tedy 5 % HDP. Pokud by se tohle nepovedlo, znamenalo by to riziko, že se země dostane do potíží, jaké má Maďarsko nebo Lotyšsko, a nakonec by jí nemuselo zbýt nic jiného, než jednat o záchranném plánu s Mezinárodním měnovým fondem. Tomu chci zabránit! Moje vláda nemůže měnit mandatorní výdaje ani daně, takže je to velmi složitý úkol. Musíme vybalancovat investiční výdaje, zejména do dopravní infrastruktury, školství, vědy a výzkumu a přitom dodržet povinné výdaje spravované především ministerstvem práce a sociálních věcí. Je to nevděčný a složitý úkol.

Jak by měla vypadat ideální ČR podle Vašich představ? A můžete ji během svého krátkého působení k tomu přiblížit?

Odpovědět na tuhle otázku poctivě by znamenalo napsat esej. Země ekonomicky prosperující, bez extremistů, země, kde se nekrade, země s vysokou politickou kulturou, prostě země spokojených občanů… A zda ji k tomu mohu přiblížit? Jsem realista, takže vím, že za těch pět měsíců, kdy jsem premiérem, toho lze udělat nemnoho, ale určitě udělám vše proto, abych ji od této vize nevzdálil.

Lze si vůbec z požadavků politických stran vybrat smysluplný program? Důvěrný pohled do kuchyně politických stran může být pěkně frustrující…

Politika skutečně není pro každého a o té české to platí dvojnásob. Demokratická politika ale nikdy není o volbě ideálního programu, ale o volbě toho nejvíce přijatelného. Naše politická scéna je standardní a myslím, že každý si může najít stranu, která mu více či méně konvenuje. Jen musí být trochu realista a nechtít nesplnitelné.

Jak se vlastně díváte na naše politické strany?

Mohl bych na jejich adresu jistě říci hodně kritického – ano, někdy jsem hodně otrávený, podobně jako většina našich spoluobčanů, ale na druhou stranu musím znovu opakovat, že je u nás tradiční západní politická mapa, a že pokud člověk nehledá 100% ideál, může si i na tuzemské politické scéně vybrat. Naše strany samozřejmě doplácejí na nechuť lidí k politickému angažmá a jejich velkým problémem je malý počet členů. S výjimkou komunistů a lidovců, kteří mají desítky tisíc členů, jsou ty ostatní strany spíše politické kluby nebo někdy dokonce sekty. A to je samozřejmě problém. Jak se říká – v malém rybníku se ryby moc nemusí hýbat a lehce to v něm začne zapáchat. Ale obecně jsem optimista: 20 let demokracie je ještě relativně krátká doba, a proto doufám, že během příštích dvaceti let se i naše politické strany více přiblíží svým západním vzorům. Vpočtu členů, politické kultuře i politické odpovědnosti ke státu.

Jakou prioritu pro svou vládu byste viděl, kdybyste měl před sebou normální, plnohodnotné období? Vzal byste na sebe vůbec takový úkol?

Ne, takový úkol bych na sebe nevzal. Nejsem politik s ambicí uspět ve volbách a stanout v čele plnohodnotné politické vlády. Definovat politické vize, kam je třeba zemi vést, je úkolem politiků, nikoli nás nepolitických odborníků.

I když jistě už podobné zkušenosti máte, nezaskočila vás najednou ta odpovědnost?

Je samozřejmé, že když se stanete šéfem exekutivy, je to ohromná odpovědnost a úkol, ale zaskočen nejsem. Věděl jsem, do čeho jdu. Jsem člověk, který je zvyklý sloužit státu jako určité hodnotě a tuto svoji premiérskou misi beru jako svého druhu službu.

Jak spíte?

Spím rád, ale teď bohužel málo. A jestli narážíte na to, zda mám v noci před spaním čisté svědomí, tak to ano: nedělám kroky, za které bych se musel stydět.

Je programové prohlášení spíše školní slohové cvičení nebo sci-fi povídka?

Beletrie to rozhodně není a slohové cvičení také ne. Program mé vlády je přiznaným průnikem nezbytných úkolů jednotlivých rezortů a politickou realitou, na jejímž základě vláda vznikla. Mimochodem Ústava ČR žádné vládě neukládá psát programové prohlášení, ale pouze povinnost předstoupit před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry do 30 dnů od jmenování kabinetu. Vládní prohlášení je ale dobrý zvyk a dokonce – řekl bych – i dobrý mrav. Prohlášení mojí vlády má obecnou politickou část, kde vláda vymezuje, jak bere svůj mandát a v jaké chvíli přebírá řízení země. A druhá část je pak čistě rezortní a zde je samozřejmě dokument hodně úřední a obecný, rozhodně to není nějaká beletrie, spíše strohý úřední jazyk.

Podnikatelé na Vás pohlížejí s obavami, jestli jim neublížíte. Třeba jen tím, že prosadíte něco, co bude po volbách zrušeno. A stejnou obavu mají i někteří občané. Je (prý) krize. A podnikatelé tlačí na pomoc (či spíše vstřícnost) vlády. Nejde o populistické nesmysly typu šrotovného, ale o určité administrativní úlevy. Dokáže jim pomoci Vaše vláda? Co daně, sociální a zdravotní pojištění, nemocenská?

To jsou úkoly typické pro politicky komponovanou vládu, která k tomu má mandát od voličů a příslušné legislativní možnosti. Moje vláda za svoje působení do předčasných voleb ani nemůže nějaké změny zákonů stihnout prosadit, takže můžete být bez obav. Moje vláda žádnou revoluční změnu – bohužel ani tu pozitivní – nemůže realizovat.

Prohlášení se zdá být koncipováno dlouhodobě, jako by se nejednalo jen o půl roku… Třeba Vaše záměry v energetické politice jsou v rámci Vašeho omezeného mandátu nesplnitelné. Co si tedy pod touto částí programového prohlášení máme představovat?

Proč myslíte, že jsou nesplnitelné? Připravit novou energetickou koncepci vláda stihne, jinou věcí je, zda ji přímo schválí, nebo ji dokončenou přenechá vládě vzešlé z předčasných voleb. A podporovat nové bezemisní technologie stejně jako úsilí o neposilování energetické závislosti na zdrojích energie z dovozu, to všechno jsou věci, které jsou dlouhodobé a vláda také neslibuje, že toto všechno vyřeší. Slibuje, že bude v načatém díle pokračovat. A to udělá.

Váš záměr snížit výdaje státního rozpočtu dost znervózňuje nejen podnikatele, ale i obce – nebude to znamenat drastické škrty v budování dopravní infrastruktury, kterou naopak chcete podporovat? Nejde o rozpor v prohlášení?

Není to rozpor. Úspory být musí a dobrovolně šetřit nechce žádný rezort. To je normální. Především ministr dopravy se musí zamyslet nad tím, zda zakázky v dopravní infrastruktuře musí stát tolik peněz, kolik za ně stát dosud platí, jestli všechny plánované stavby, které například s dálnicemi souvisí, jsou opravdu nutné atd. Pokračovat ve všem v oblasti dopravní infrastruktury, jak to bylo plánováno v době kdy byl růst 6 % HDP, prostě nejde. To je fakt, se kterým nelze nic dělat.

A jak se stavíte k tzv. PPP projektům – není toto cesta do budoucnosti?

Public private partnership projekty jsou zajímavé a užitečné, ale nesmí to být způsob skrytého zadlužování. Projekty typu privátní sektor něco postaví, co pak stát bude desítky let splácet, tak na to jsem opatrný – a tuzemské zkušenosti v tomto ohledu u nás nejsou příliš dobré. Pokud jsou ale PPP projekty financovány mimo státní rozpočet, tak svoje místo určitě mají. Musí se ale dobře připravit. A samozřejmě na mnoho činností stát může použít outsourcing a nakupovat určitou službu, kterou potřebuje. To je nepochybně ekonomicky efektivní.

Zmínil-li jste se o snižování státních výdajů, je před Vámi ona diskutovaná obří zakázka na odstraňování starých ekologických zátěží. Jaký bude její osud?

To zatím nevím. Vyhodnocovací proces na ministerstvu financí zatím běží a počkejme na výsledek. Obecně se ale kloním k tomu, že definitivní rozhodnutí přenecháme až vládě plně politické, vzešlé z předčasných voleb.

Od dob ministra Dostála, který připustil neustálé snižování rozpočtu na kulturu, byli jen neviditelní a špatní ministři kultury. Váš ministr by měl šanci být lepší. Jak mu ale pomůžete – v rámci úsporných opatření – povzbudit toto nepostradatelné odvětví, které je navíc devastováno krajskými a hlavně pražskými radními?

Nemyslím, že od dob Pavla Dostála jsme měli jen špatné ministry kultury. Ale k Vaší otázce: i když sám jsem člověk velmi umění a kulturu milující, jako premiér přistupuji k ministru kultury stejně jako k jiným kolegům. Šetřit se musí všude.

Zlepšením a zrychlením čerpání prostředků z fondů EU se zaklíná každá vláda, každý ministr. Je šance tomu i dostát?

My musíme především rychle vyřešit problém s monitorovacím systémem pro čerpání fondů EU v rámci ministerstva pro místní rozvoj. Bez toho je skutečně schopnost čerpat slíbené evropské prostředky ohrožená. Beru to jako svoji prioritu a sám se tou věcí budu také osobně zabývat.

Obrovské mandatorní výdaje každé vládě svazují ruce, jak se s nimi dá vypořádat? (To myslím jako teoretický návod pro budoucí vlády.)

Mít politickou odvahu a změnit strukturu výdajů státu tak, aby 85 % nebylo daných zákonem – jak je tomu dnes – a dát vládě větší volnost a variabilitu v rozhodování i v takových věcech, jako jsou sociální výdaje. To chce politickou odvahu. A samozřejmě silnou většinovou vládu, čehož se nám bohužel nedostává již delší čas.

A zbude na naše spojenecké závazky v rámci zahraničních vojenských misí?

Ano.

Jak byste se tvářil, kdyby se situace vyvinula tak, že byste musel dokončit celé řádné volební období?

Nestrašte…

Nebude vláda zatažena do předvolebního boje?

Útokům na vládu zabránit nelze a počítám s tím, že některé strany na nás budou útočit v rámci své volební kampaně. Budu svým ministrům říkat, aby to brali s klidem. Naším úkolem je kvalitně administrovat zemi do voleb, kdy se vlády zase ujmou politici. Nejsme tu proto, abychom byli obdivováni a chráněni. Naše mise je nevděčná, ale nutná.

Za rozhovor děkuje Tomáš Vladislav Novák