Volbu prezidenta republiky sledoval prostřednictvím přímého přenosu České televize rekordní počet diváků. Jedním z komentujícíh moderátorů byl i Jakub Železný, který nám tamější atmosféru přiblížil.

Scénář průběhu volby se dopředu dal jen těžko předvídat. Přesto jste museli dopředu s různými variantami předem počítat. Do jaké míry se od nich pak lišila reálná situace?

Samozřejmě jsme měli s kolegyní Alicí Machálkovou (dnes Schinabekovou, stačila se mezitím vdát) připravené věci dopředu – jak hosty ve studiu, tak i na Hradě. Na druhou stranu jsme záhy pochopili, že tam budeme nepoměrně déle, než jsme plánovali. Ale myslím, že k výbavě seriózní veřejnoprávní instituce, jako je Česká televize, patří, aby na takovéto věci byla připravena a aby na ně byla schopna reagovat. Věřím, že v tomto případě se nám to snad docela dařilo. Přenos takového typu je do velké míry o improvizaci a hodně o schopnosti rychle se rozhodnout, ale to k naší profesi patří a nikde jinde se to nemůžete naučit lépe než právě při takovéto situaci.

Nepropadal jste během prvního dne volby i pocitu marnosti (ačkoliv to na obrazovce nebylo znát), téměř do večera nebylo zřejmé, zda vůbec dojde k hlasování?

Já si myslím, že novinář, zvlášť veřejnoprávního média, tady není od toho, aby něco hodnotil. Mohu-li si dovolit drobný komentář, tak snad k jediné věci. Připadalo mi možná trochu zvláštní nebo nečekané, že se tam v dobrém slova smyslu politici do krve nehádali o to, jestli je lepším kandidátem Jan Švejnar nebo Václav Klaus, což by mi přišlo naprosto legitimní, ale dohadovali se o způsobu volby. Pocitu marnosti jsem nepropadal, i když to bylo dlouhé a hodně fyzicky náročné. Ale to není stížnost, to vše k naší profesipatří, i když bych si nepomyslel, že to zažiju v takhle extrémní podobě.

Během obou prezidentských voleb jste měl možnost sledovat politiky ve velmi vypjaté atmosféře. Jak se tato atmosféra promítala do jejich chování? Byli vstřícní, nebo naopak nevstřícní k jednotlivým médiím?

Myslím si, že s nevstřícností jsme se nesetkali, a to z jednoho prostého důvodu. Během přenosu se v naprosto učebnicové podobě ukázala platnost jedné zmediálních teorií, tzv. zpětného účinku médií podle Langa a Langové. Ten říká, že jakmile je médium přítomno na nějaké události, účastníci té události se začínají chovat jinak. Je to velmi banálně řečeno, ale platí to. Poslanci i senátoři totiž během dvou až tří hodin prvního dne první volby pochopili, že Česká televize tento přenos skutečně pojala úplně jinak než kdykoliv předtím a rozhodla se nabídnout kromě ilustrativního pohledu na dění v sále i pohled do zákulisí. Uvědomili si, že čas od okamžiku, kdy nám sdělí, že pro nás mají zajímavou informaci, do okamžiku, kdy ji sdělí téměř milionu diváků, je asi 60 vteřin a začali podle toho modifikovat své chování v sále i v zákulisí. Z tohoto hlediska jsme se nesetkali snevstřícností, naopak jsme spíš museli selektovat a filtrovat informace, které divákům zprostředkujeme, jinak bychom museli dát prostor všem 281 lidem, a to dost dobře nejde. Informace jsme se snažili vyvažovat. Když jsme hovořili se zástupci jedné strany, snažili jsme se získat i vyjádření strany druhé. Proto jsme tlačili na mluvčí nebo zástupce, aby námpřivedli někoho od nich – třeba z prostor, kam jsme my nemohli. Někdy chvilku trvalo, než k nám ten člověk přišel, ale nevstřícnost to nebyla.

Pozoroval jste nějaké rozdíly v chování politiků podle stranické příslušnosti nebo podle příslušnosti k parlamentním komorám?

Myslím si, že ne. Snad jen při té druhé volbě vypadali od rána zástupci ODS hodně uvolněně a zdálo se, že měli spočítáno, že s počtem přítomných zákonodárců jejich strany a s počtem zákonodárců, od kterých by to třeba nikdo tak úplně nečekal, ale deklarovali, že budou volit Václava Klause, to Václavu Klausovi ke zvolení stačí. Takže bych řekl, že atmosféra u druhé volby už byla daleko uvolněnější a ne tak vyhrocená, jako u volby první. Jinak si opravdu myslím, že vstřícní byli všichni stejně. Samozřejmě, že po skončení voleb byli vždycky nespokojení ti, kteří měli pocit, že mohli nebo měli vyhrát a nevyhráli, ale to se dalo čekat a je to celkem normální lidská vlastnost.

Je pro Vás tento druh žurnalistiky, kdy je třeba daleko více improvizovat, zajímavější než běžné zpravodajství?

Moje výhoda snad je, že jsem moderátor. Moderátor musí umět improvizovat, to k té profesi naprosto jednoznačně patří. Ale znovu říkám, že to byla ta nejvýjimečnější improvizace, jakou jsem si kdy uměl představit. Také si troufám tvrdit, že nevím, jestli ještě někdy takovouto situaci zažijeme. Třeba bude přímá volba, kdo ví. Třeba bude všechno úplně jinak. Toto rozhodně bylo novinářsky maximálně přitažlivé.

Trochu překvapivé bylo, že po definitivním zvolení Václave Klause promluvil prezident na Nově a Primě a ne v České televizi. Existuje pro to nějaký jiný důvod než časový? Nemělo by k závaznému „dobrému tónu“ v politice patřit, že vystoupení ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích by s ohledem na jejich postavení měla mít u politiků přednost?

Nevím.

Přiznám se, že jsem takovouto poznámku vůbec nezaznamenal. Česká televize měla své vyhrazené místo, které bylo přímo na křižovatce v Rothmayerově sále, kudy museli nakonec projít všichni. Kameru jsme mohli přenášet a několikrát jsme to i udělali (když vycházel ze sálu zvolený prezident apod.). Pokud jde o kamery v sále, jejich umístění bylo dané a na České televizi nebylo vůbec závislé, jak mi potvrdil náš kameraman. Byli jsme pouze tam, kam nás pustili.

Myslíte si, že média mohou určitým způsobem ovlivňovat délku, úroveň či výsledek podobných jednání? Nemám na mysli střihy nebo přerušení přenosu, spíš určitý neformální a kultivační vliv médií na politiky.

Kéž by tomu tak bylo, ale tím už bych se možná dopouštěl hodnocení politiků. Myslím si, že když jsme chtěli demokracii, tak jsme chtěli demokracii se vším všudy – i s tím, ať si v parlamentu každý říká, co chce. Výhodou je, že pokud je to přenášeno, volič si o tom může udělat obrázek, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Pravda ale je, že přítomnost média na nějakéakci z ní vždycky dělá trochu jinou akci. To je úplně normální. Vzpomeňme si na senátní duel pana Švejnara a pana Klause či jedno jednání mezi ODS a ČSSD v povolební atmosféře, které vypadalo velmi zvláštně právě proto, že bylo přenášeno. Kamery jednání ovlivňují v tom smyslu, že se politici chovají jinak. Jestli je to kultivační vliv, si skutečně netroufám odhadnout, ale bylo by fajn, kdyby to tak bylo

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková