Premiér Jan Fischer vystoupil v říjnu na půdě eStat.cz se svou přednáškou věnovanou problematice byrokracie a veřejné správy v České republice.

Hned v úvodu Jan Fischer uvedl dva zásadní problémy, které se promítají do celé české byrokracie. Prvním byl mýtus panující zejména v 90. letech, že veřejná správa se dokáže řídit sama. Z té doby i dodnes přetrvává způsob komunikace ve veřejné správě, která probíhá zejména ve vertikální rovině zatímco komunikace horizontální mezi více subjekty významně pokulhává. Jako druhý zásadní problém pak premiér identifikoval neschopnost demarkovat hranici mezi politickou a úřednickou sférou veřejné správy. Ta se prý, podle jeho slov „nejvíce projevuje půl roku před volbami ve formě licitace úřednického stavu s tím, co přijde, a vrcholí frustrací, která nastává po volbách z neukojených očekávání.“ Ve svém vystoupení se premiér Fischer pozastavil i nad stále neúčinným zákonem o státní službě, k němuž uvedl, že „ustanovení o definitivě a nízké propustnosti úřednického stavu, jsou přesně ta ustanovení, kvůli nimž je rád, že zákon stále ještě není účinný“. Přesto by ocenil, kdyby vznikl právní rámec, který by vytyčil onu hranici mezi politiky a profesionálními úředníky ve státní správě. Premiér též promluvil k tématu efektivity hospodaření státní správy. Veřejné rozpočty pak označil jako „cedník, kterým protečou objemné finanční prostředky“. K tomu podle Fischera dochází jak z důvodu nesprávně nastaveného systému, tak i z důvodu nesystémového, který mnohdy hraničí s trestní odpovědností. Právě efektivitu vynakládání veřejných prostředků by vláda měla řešit v době, která jí zbývá do voleb na jaře 2010. Jedním z nástrojů je racionalizace majetku státu a druhým je pak centrální procurement. Racionalizace majetku státu si vyžádá legislativní přípravu, která by měla být nachystána pro příští politickou vládu, zatímco zavedení centrálního nákupu zboží a služeb je však věcí spíše exekutivního charakteru a je tak stihnutelné ještě za současné vlády.

(tej)