Předseda vlády ČR a šéf občanských demokratů Mirek Topolánek:

Expremiér a šéf sociální demokracie Jiří Paroubek:

Samozřejmě uděláme vše pro to, aby kabinet získal důvěru Poslanecké sněmovny. Už složení nové vlády, v níž je 6 nestraníků, respektuje fakt, že ODS sice volby vyhrála s historickým výsledkem, nicméně nezískala většinu. Rovněž programové prohlášení vychází ze širšího konsenzu, nikoli pouze z programu ODS. Co se týká délky vládnutí, zásadně netipuji, rozhodně to však nebude méně než dva měsíce. Následující vývoj nezávisí pouze na mně ani pouze na ODS. Bude záviset zejména na tom, zda ČSSD přehodnotí svou obstrukční strategii. Pokud se tak nestane, nebude možné sestavit žádnou vládu. My jsme k jednání připraveni.

Nejsme ochotni tuto vládu podpořit a opakujeme stále znovu tři naprosto jasné důvody. Za prvé, nebudeme podporovat žádnou vládu s cílem dojít k předčasným volbám. Podle nás je čestným způsobem postupu vyčerpat všechny tři možnosti na sestavení kabinetu a pokud se to nepodaří, pak přicházejí předčasné volby automaticky. K tomu tedy není potřeba mít nějaký dočasný kabinet. Za druhé, pro nás je tato vláda nepřijatelná programově – stojí na platformě trojkoaliční dohody a tu jsme již dávno odmítli. Za třetí, jsou zde nepřijatelné personální věci. I to jsme dávno deklarovali a říkali jsme, že pan Ivan Langer, pan Vlastimil Tlustý a do jisté míry také pan Alexandr Vondra jsou pro nás naprosto nepřijatelní. S tím, jak se objevují nová fakta o skandálu s úvěrem firmy VAE, je pro nás naprosto nepřijatelný i pan Topolánek jako premiér.

Samozřejmě jako první musíme vyřešit problémy s rozpočtem. Paroubkova vláda a bývalý ministr financí Sobotka nám uchystali past. Připravený rozpočet je naprosto nerealistický a hrozí schodek vysoko převyšující 100 miliard. Například jen na důchody letos chybí 10 miliard korun. Věřím, že poslanci budou s námi spolupracovat na nutných změnách. Dále jsou tu zákony, na jejichž změně je shoda, jako je například silniční zákon či odložení platnosti registračních pokladen. Ty může parlament projednat neprodleně. Hoří také tzv. zákon o neziskových nemocnicích, ve skutečnosti zákon o státním řízení nemocnic a sinekurách pro přátele doktora Ratha. Ten má tolik chyb (mimo jiné výrazně snižuje platy zdravotníků), že je nezbytně nutné rovněž odsunout jeho platnost. Věřím přitom v rozum u poslanců ČSSD a KSČM, kteří jej původně schválili. Moje vláda musí také neprodleně zahájit kroky na přípravu českého předsednictví EU. Zodpovídat za ně bude vládní zmocněnec přímo na Úřadu vlády ČR. Musím také ihned dát do pořádku systém čerpání peněz z evropských fondů, který minulý kabinet silně podcenil. Podle tohoto kritéria jsem také vybíral své ministry.

Pokud dojde na druhý pokus, je pouze na uvážení prezidenta, koho jím pověří. Jiří Paroubek o tom nerozhoduje. Co se týká velké koalice, ta by byla stabilní pouze matematicky, fakticky by však byla vnitřně mnohem slabší než třeba vláda trojkoalice. Ta by se totiž mohla opřít o kvalitní programový kompromis i o schopnost jejích aktérů vést spolu dialog. To o vládě s ČSSD říci nelze, pod vedením Jiřího Paroubka mají sociální demokraté mezi demokratickými stranami nulový koaliční potenciál, což se už prokázalo. Taková vláda by byla vládou  rozhádanou a naprosto nekooperující, na což by doplatili zejména občané. Proto jsem mnohokrát řekl, že ODS odmítá uzavřít jakoukoli dohodu s ČSSD, jejíž podstatou by bylo pouhé rozdělení veškeré moci ve státě.

Na to jsem již odpověděl v minulé otázce. V ODS není žádný relevantní politik, který by byl ochoten uzavřít s ČSSD pakt o rozparcelování republiky. Když se ptáte na voliče ODS, pak samozřejmě, že by takové spojenectví ODS poškodilo, a to platí jak před senátními volbami,  tak po nich.

Otázka je, co tím přesně myslí. Podle mého názoru je takovou překlenovací vládou odborníků můj kabinet. Všichni ministři za ODS se do něj kvalifikovali díky několikaleté práci na reformě rezortu, který jim byl svěřen. Dále je v něm 6 nestranických odborníků. Jinak jakákoli vláda samozřejmě musí mít nějakou politickou podporu, to musela mít i Tošovského vláda. Pro mě není ani tak důležité složení kabinetu, jako právě kvalitní dohoda stran, která zajistí stabilitu a povede zemi bez otřesů k předčasným volbám.

Podporujeme změny, které zabrání opakování patu, tedy lichý počet poslanců, případně s nějakou prémií pro vítěze. Chceme také zrovnoprávnit váhu jednotlivých voličských hlasů, to znamená vrátit se k původnímu přepočtu hlasů na mandáty. V žádném případě nepodpoříme jakoukoli změnu volebního systému, která by znevýhodňovala malé strany. Většinový systém nám dlouhodobě připadá jako nejčistší řešení, ale nepodporuje ho žádná další strana. My bychom ho prosazovali pouze v případě, že by se na tom dohodly všechny demokratické strany.

Jaký vliv bude mít výsledek senátních voleb na další jednání o vládě a změnách volebního systému? Říká se, že kdyby ODS získala v Senátu s ČSSD ústavní většinu, okamžitě by se pokusily změnit volební systém a zaříznout malé strany...

Senátní volby ukáží, co si občané myslí o chování politiků po volbách do sněmovny. Jejich vítěz tak získá jistý morální mandát, že jeho postup byl správný. Nicméně přímo samozřejmě nemohou senátní volby jednání o složení vlád ovlivnit. Pouze v případě, že by vedly k rezignaci poraženého vůdce a tím ke změně jednacího týmu. Na druhou část otázky jsem již dostatečně důrazně odpověděl.

Vyčíslit nějaké škody je nemožné. Já jsem rád, že se ukázalo, že lidé vládu ke svému životu až tolik nepotřebují, je to důkaz správnosti našeho liberálního pohledu na svět. Lidé neřídí své životy podle vlády a daleko důležitější je pro ně osobní svoboda, kabinet za ně jejich problémy nevyřeší. Ani ekonomika se nezdá být nějak poškozena. Kdyby se ovšem období nevládnutí protahovalo, nepochybně by to mělo vážné důsledky. Jak už jsem se zmínil, je třeba připravit rozpočet, zlepšit čerpání peněz z EU a také začít napravovat chyby minulé vlády, zejména ve zdravotnictví, kde hrozí chaos, výrazné zdražení léků a snížení dostupnosti péče. Co se týká politických škod, pak sama doba jednání nás v zahraničí nepoškozuje. Co nás poškozuje jsou ostré výroky představitelů ČSSD, zejména Jiřího Paroubka, které svědčí o nízké politické kultuře.

Jak už jsem řekl, napravit chyby minulého kabinetu v této oblasti je naší prioritou.

Samozřejmě, že s ČSSD jednáme, dokonce jsme přibrali její významné odborníky, například bývalého ministra Rusnoka, jednoho z posledních skutečných ekonomických odborníků této strany. Neumím si představit, že by ČSSD nepodpořila rozpočet, který připravil její bývalý ministr financí Sobotka. Doufám, že se nám podaří snížit rozpočtový schodek z té hrozivé úrovně, jak ho reálně připravil ministr Sobotka, ale nebude to snadné, protože mnoho času nezbývá. Pokud narážíte na číslo 88 miliard, o němž ČSSD tvrdila, že jde o skutečný deficit rozpočtu, který připravila, pak to je naprosto fiktivní údaj, který nemá se skutečností nic společného.

Už jsem mluvil o rozpočtu, penězích z evropských fondů, zdravotnictví. To jsou věci, které hoří. Velkým problémem České republiky po osmiletém vládnutí ČSSD je také vysoká míra korupce, zbytečná byrokracie a nefungující soudnictví. Zanedbala se reforma penzijního systému. Systém sociálních dávek odrazuje lidi od práce. Dluh se nebezpečně přiblížil předluženým zemím EU. Je třeba zásadně zlepšit podnikatelské prostředí. To vše však už jsou věci na více než jedno volební období. Zde můžeme během těch maximálně devíti měsíců, které jsme si před sebe vytýčili, pouze zahájit práce na potřebných reformách.

Už jsem odpověděl, že to je otázka systémových reforem. My jsme na ně připraveni, avšak provést je bude možné teprve tehdy, až zde bude vláda s jasnou důvěrou.

Zejména je zapotřebí zrovnoprávnit financování obcí a krajů a dát místním a regionálním samosprávám spravedlivý podíl na výběru daní, které se vytvářejí na jejich území. Co se týče problému s dopravou, minulá vláda zcela zanedbala přípravu zákona o dopravě, který by krajům umožnil za jasně stanovených smluvních podmínek objednat veřejnou dopravu podle svých požadavků a vyhnout se tak diktátu a vydírání ze strany monopolního dopravce. Ten problém totiž vznikl tím, že v době, kdy byl ministrem vnitra Stanislav Gross, tehdy jemu podřízený okresní úřad v Ústí nad Labem vytvořil monopol. Navíc licence vydaná Dopravnímu podniku Ústeckého kraje byla nevypověditelná a kraji nedávala jinou pravomoc, než platit tolik peněz, kolik si monopolní dopravce řekne.

Určité rozhovory i proběhly, my jsme řekli svá stanoviska a výsledek je takový, jaký je. K tomu není, co dodat. Složení vlády nám nevyhovuje.

Protože takový je duch Ústavy této země. Předpokládám, že když neuspěje v prvním pokusu nejúspěšnější strana ve volbách, měla by přijít ke slovu druhá nejúspěšnější strana, tedy ČSSD. Navíc to je naprosto normální postup a běžný postup v parlamentních demokraciích.

To je pouze naprosté nepochopení mých slov. Řekl jsem, že politologicky nejčistší řešení je velká koalice, ale dodal jsem, že v dané době není možná pro odpor členské základny v sociální demokracii a předpokládám, že i v ODS. Jednání jsme ukončili, protože začalo být jasné, že kolegové z ODS to nemyslí vážně. Oni chtěli naši podporu v zásadě bez výhrad, ale zároveň říkali, že není možné nic, co by připomínalo opoziční smlouvu. Ale pokud mám někoho podporovat, musí to mít pravidla a tedy musí existovat také nějaká dohoda. To je neřešitelný rozpor v ODS. Oni touží po vládě, chtějí vládnout pokud možno sami, ale zároveň vyžadují, abychom je drželi nad vodou. Absurdní představa. Budeme jednat se všemi politickými stranami a hledat u nich podporu.

Opakuji, velká koalice je pro nás neakceptovatelná. Nyní se tím opravdu ani nezabývám. Naše důvěra v nynější vedení ODS je tak nízká, že si to lze pouze těžko představit.

Jsme ochotni jednat o projektu postupného snižování daní jak korporací, tam je to velmi důležité, tak i u fyzických osob. To jsme měli ve svém volebním programu. Pokud to chce ODS nazývat cestou k rovné dani někdy v budoucnu, nemám s tím problém, ale my rovnou daň nikdy nepodpoříme. Jinak v našich volebních programech je mnoho společného a o tom se dá jednat ihned. Reforma státní správy – to je jenom jeden příklad z mnoha.

Nejde o to, komu by uškodily a komu nikoliv. To je právě ten strašně chybný pohled na věc. ODS má pocit, že by jí pomohly, a proto je chce, proto sabotuje všechny ostatní cesty vpřed. My si myslíme, že jsou poslední verzí, a ještě mnoho možností máme před sebou.

Je to jedna z možností a my jsme s podobnou myšlenkou přišli hned po volbách. Ale každá obecná idea potřebuje obsah a ten zde neznáme. Ale nevylučuji, že k podobnému projektu se můžeme i nyní přihlásit. Přitom tvrdím, že cílem nemusí být předčasné volby, ale získání delšího času na politické řešení.

V polarizované společnosti není volební systém řešení – to může platit pouze u nějakého systému, který zná prémii za vítězství, ale pak musíte mít dva bloky a ty sestavit vlastně uměle. Prostě do značné míry omezíte demokracii. Ani to však nemusí zabránit patu, stejně tak nemusí zabránit patu lichý počet poslanců. Diskuze o volebním systému by měla být nejen mezi politiky, ale doslova národní. Já bych v této věci chtěl znát opravdu maximum názorů a vidět maximum koncepcí. Jednou věcí k řešení může přispět také sociální demokracie jako taková a na tom právě pracujeme. Je to vize opravdu moderní politické strany podle britských či německých zvyklostí, kdy taková strana má uvnitř řadu názorových proudů, frakcí či platforem a je proto schopna nabídnout odezvu širokým vrstvám společnosti. Já si v ČSSD umím představit křesťanskou platformu, zelenou platformu, liberálně sociální či tradiční levicovou platformu. To obohatí sociální demokracii i do jisté míry vyjasní obecné politické poměry.

Především se uklidní situace a budou rozdány karty. To dá klid pro diskuze. Pak se uvidí. Ale na faktickou situaci v parlamentu nebudou mít vliv prakticky žádný, to je zjevné.

Buď si řekneme, že jsme vyspělá demokratická země s funkčním systémem, funkční Ústavou a dalšími prvky, a pak nás několik měsíců s vládou s omezeným mandátem zase nemusí tak dramaticky trápit. Nebo budeme panikařit a vidět za rohem katastrofu. Já jsem příznivcem první varianty. Není to ideální situace, to je jasné, ale neděje se nic, co by se nedělo občas jinde. Ani rozpočet není takové neštěstí.

Naprosto nikoliv. Na tom pracují odborníci, nikoliv politici. Ty věci běží a pokračují. Z hlediska diplomacie a politických rozhodnutí je již všechno vyřešeno.

Záleží na struktuře a dalších detailech. Ale podle posledních vyjádření pana Tlustého vidím, že on již pohřbil zavedení eura od roku 2010 a ještě to hází na nás, což je naprosto neuvěřitelné. Nepodpoříme rozpočet, který bude znamenat konec šancí na euro. To znamená, že naprostý strop našich úvah je kolem devadesáti a možná málo nad 90 miliard korun. Jsme připraveni podpořit vládu při předkládání zákonů, které k tomu budou potřeba, tedy při odložení některých plateb.

Každá vláda má své priority. Oni budou v naprosté většině věcí navazovat na nás, třeba ve stavbě silnic a dálnic, v podpoře investic a podobně. Jediné, co bych viděl jako podstatný nedodělek, je, že jsme málo pokročili v penzijní reformě.

Sám pojem komunální ukazuje, že na to není celková odpověď. Ale pokud bych něco měl jmenovat, tak soustavný a neustálý boj s korupcí na všech úrovních, korektnost a cit pro problémy lidí. My bychom nedopustili kolaps autobusové dopravy na Ústecku, protože by nás především zajímaly potřeby občanů. Nikdy bychom nezvolili takový postup, aby se lidé nedostali tam, kam potřebují.