říká ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který věří, že horní komora navrhované změny sociálních dávek schválí. Zajímalo nás, z jakých zdrojů budou hrazeny vyšší náklady na sociální oblast a zda navrhovaná opatření opravdu budou více motivovat lidi k práci a nebude možné je zneužívat.

Poslanecká sněmovna schválila v prosinci zákony, jež budou znamenat zvýšení nákladů na sociální síť téměř o třetinu (bez započtení důchodů), odkud získává vláda potřebné  finance – úsporou v jiných rezortech nebo z jiných zdrojů? Z jakých?

Podstatou návrhů zákonů o životním a existenčním minimu a o pomoci v hmotné nouzi je změna systému tak, aby byl spravedlivější a motivoval lidi k práci. Navrhovaný systém je vyrovnaný a pokud bude jeho výsledkem – a já věřím, že ano – pokles počtu lidí pobírajících sociální dávky a naopak vzroste počet těch, kteří budou pracovat, třeba za minimální mzdu, bude to naopak pro státní rozpočet přínosem. Cílem není snížit nebo omezit výdaje na oblast sociálních dávek. Cílem je snaha přerozdělit prostředky efektivněji a hlavně spravedlivěji. Pokud jde o návrh zákona o sociálních službách – ano, počítáme s dopady na státní rozpočet ve výši přibližně 13–14 mld. Kč ročně. Proti stávajícímu objemu výdajů státního rozpočtu se jedná o navýšení zhruba o 3,5 mld. Kč. Na druhou stranu je nezbytné zdůraznit, že výdajová prognóza při zachování současného stavu je fakticky z pohledu navýšení výdajů totožná. Nový systém bude mnohem efektivnější, protože si lidé budou moci zvolit druh sociální služby, která bude kvalitní, na správném místě a co je nejdůležitější, může být šitá na míru jejich potřebám. Navíc, tento systém povede mimo jiné k tomu, že řada lidí nebude muset do ústavů, protože si bude moci dovolit zaplatit sociální službu z domova. Tím pádem klesnou výdaje státu na pokrytí značných provozních nákladů ústavních zařízení.

Je jistě chvályhodné, že klesne životní úroveň těm, kterým úřady prokážou, že odmítají pracovat. Jak se ale neochota pracovat bude dokazovat? Stačí, když člověk dochází řádně na úřad práce. Počítáte také s postihem podnikatelů vykazujících formální potvrzení?

Podmínkou poskytnutí pomoci bude nejenom spolupráce s úřady práce. Občan vedle toho bude muset prokazovat i vlastní iniciativu při hledání zaměstnání, tj. např. prostřednictvím agentur práce, využitím místní i regionální inzerce, internetu, korespondence se zaměstnavateli apod. Hodnocení této aktivity bude mít bezprostřední vliv na výši pomoci v hmotné nouzi. Tyto aktivity lze prokazovat různým způsobem. Pokud tak občan činit nebude, příslušný správní orgán bude mít za to, že se nesnaží zvýšit si příjem vlastním přičiněním a za přesně stanovených podmínek nebude uznán osobou v hmotné nouzi a nebude mu finanční pomoc poskytnuta.

Snížení životního minima, které bude nově určeno jen na osobní potřeby člověka, bude ale znamenat nárůst všech sociálních dávek, které se podle něho počítají. Původně vláda navrhovala úspornější minimum – bude na tyto dávky dostatek financí ve státním rozpočtu?

Nejde o snížení životního minima, ale o jeho jinou konstrukci. Aby nedošlo ani k nárůstu, ani k poklesu dávek státní sociální podpory, jsou v přiloženém tzv. složeném zákoně, který je součástí předlohy v parlamentu, navrženy příslušné změny koeficientů dávek poskytovaných podle zákona o státní sociální podpoře tak, aby byly úpravy finančně neutrální – jak k příjemci, tak ke státnímu rozpočtu. V praxi to tedy bude znamenat, že se výdaje státního rozpočtu nezvýší.

Rodičovský příspěvek má vzrůst dvojnásobně a bude se zvyšovat s platy státních zaměstnanců – ty však rostou výrazně rychleji než platy lidí v soukromých firmách. Považujete to za reálné a za žádoucí?

Ano, rozhodně by rodičovský příspěvek měl být vyšší než v současné době a já vítám jakoukoli aktivitu, která k tomuto zvýšení povede. Ovšem pokud jde o vazbu na vývoj platů ve státní a veřejné správě, nepovažuji ji za právě nejšťastnější. I když nevím, že by tyto platy rostly rychleji než mzdy v podnikatelské sféře. Časem bude možné  případně upřesnit způsob valorizace.

Poprvé u nás začne platit regionální životní minimum. V čem spatřujete jeho hlavní přínos? Nebude regionální životní minimum znamenat zvýšení nákladů právě pro „chudší regiony“ s vysokou nezaměstnaností? Bude toto zvýšení finančně zajištěno?

V první řadě chci upozornit na to, že se nejedná o „regionální životní minimum“. Životní minimum v nové podobě nebude mít regionální podobu. Máte zřejmě na mysli příspěvek na bydlení, který už nebude propočítáván jako dnes z druhé části životního minima, tj. jeho části vyjadřující náklady na domácnost, tedy především na bydlení. Jedná se o dávku, která existuje už dnes. Nově se bude zohledňovat nejen příjem domácnosti a její velikost, ale také její náklady na bydlení, které jsou právě regionálně velmi rozdílné. Kromě toho bude možno řešit u osob v hmotné nouzi, a to formou nové dávky – doplatku na bydlení, mimořádné individuální situace týkající se nákladů na bydlení. Jeho poskytování bude plně v kompetenci pověřených obecních úřadů a bude vyplácen ze státního rozpočtu. Obce se nemusejí ničeho obávat, prostředky na výplatu této dávky dostanou.

Slibujete si od zákona o hmotné nouzi také zjednodušení administrativy na obecních úřadech – obce budou místo desítek dávek sociální péče vyplácet jen příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení?

Tento systém obce rozhodně nijak administrativně ani finančně nezatíží. Náklady na zřízení nového informačního systému plně ponese MPSV. Jeho předností bude jednotný postup při rozhodování o dávkách pomoci v hmotné nouzi na celém území České republiky, a to díky jednotnému programovému vybavení, vybavení počítači a jednotnými  tiskopisy žádostí o tři dávky, nouzi v budoucnu poskytovány. Dosud si obecní úřady samy objednávaly a hradily programy, které poskytovalo několik firem v různém provedení a úrovni. Často tyto programy nereagovaly na změny v právních předpisech, a tak docházelo ke značným odlišnostem při posuzování obdobných sociálních situací občanů v různých regionech České republiky.

Životní minimum a celý systém sociálních dávek je výrazně výhodnější pro početnější rodiny než pro domácnosti s jedním či dvěma dětmi. Sociální síť je tak odrazuje od  práce, protože jim zajišťuje vyšší životní úroveň, než na jakou si vydělaly. Neobáváte se, že toho budou některé skupiny obyvatel zneužívat? Dokážete zneužívání čelit?

Jak jsem už jednou uvedl – cílem je snaha přerozdělit prostředky efektivněji a hlavně spravedlivěji a motivovat lidi k práci. Jsem přesvědčen, že změny, které jsme navrhli a které prošly Poslaneckou sněmovnou, tento účinek mít budou. Princip, že ti občané, kteří pracují, se musí mít lépe než ti, kteří se práci vyhýbají, je v novém zákoně v jednotlivých motivačních prvcích zakotven. Jeho důsledné uplatnění bezesporu rozdělí dosavadní příjemce dávek sociální péče na ty, kteří se prokazatelně budou snažit o nalezení práce, byť i méně placené, a na ty, kteří se budou práci vyhýbat. Pro ně však pomoc prostřednictvím dávek nebude zajištěna do doby, dokud vlastní snahu o sehnání  zaměstnání objektivně neprokáží.

Dá se očekávat posilování vazeb mezi poskytováním sociálních dávek a aktivní politikou zaměstnanosti? Jsou veřejně prospěšné práce trvale postačujícím způsobem zapojení sociálně slabých a nezaměstnaných do práce (zaměstnání to přece jen není)?

Úřady práce mají k dispozici řadu nástrojů v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. Veřejně prospěšné práce jsou jen jedním z nich. Zákon o zaměstnanosti, který platí od konce roku 2004 a který zavedl řadu nových opatření, už má své pozitivní výsledky. Míra nezaměstnanosti se meziročně snižuje. V prosinci 2005 registrovaly úřady práce o více než 31 000 uchazečů méně než v roce 2004. Změny v rámci návrhů zákonů o životním existenčním minimu a o pomoci v hmotné nouzi zcela určitě ještě více posílí vazby mezi poskytováním sociálních dávek a realizací opatření v rámci APZ.

Věříte, že horní komora navrhované změny sociálních dávek schválí? Stojíte o to ve všech případech schválených příspěvků?

Věřím, že ano. Nakonec zákony měly v  Poslanecké sněmovně podporu celým politickým spektrem. Zákon není o příspěvcích, ale o změně systému. A na tom mi záleží.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková