Oslovili jsme předsedu ODS Mirka Topolánka, lídra opoziční strany, která si činí aspirace na vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny a požádali jsme o objasnění základních programových bodů její vize vývoje české společnosti.


Pane předsedo, stojíte v čele politické strany, která v současné době vykazuje nejvyšší volební preference. Na druhé straně je Vaše strana již druhé volební období ne ve vládě, ale v opozici. Předpokládáte, že volby 2006 postavení Vaší strany změní?

Domnívám se, že změna po dvou funkčních mandátech socialistů je nutná ani ne tak pro ODS, ale především pro Českou republiku. Ve standardních demokraciích je to obvyklé a vychází to z empirické zkušenosti, že je to dostatečně dlouhá doba na to, aby strana přesvědčila o svém programu, aby jej realizovala, aby prokázala svou užitečnost pro správu věcí veřejných. To se ČSSD nedařilo, nedaří a vzhledem k jejím vnitřním skandálům a charakteru jejích reprezentantů ani podařit nemůže, a to používám úmyslně tuto umírněnou formulaci. Po osmi letech je administrativa prolezlá stranickými kamarádíčky, korupční skandály už ohrožují samu podstatu demokracie, dochází k prorůstání byznysu do politiky, ke stírání zodpovědnosti zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Čas pro změnu nazrál, a to vůbec nemluvím o riziku možné kooperace socialistů s komunisty. Kdybych nevěřil, že se postavení ODS a obecně České republiky v tomto smyslu po volbách změní a nevěřil, že současně zlepší, nemohl bych funkci předsedy a fakticky leadera opozice vůbec vykonávat.
Jedním ze základních bodů Vaší ekonomické agitace je „rovná daň“, která navzdory všem ujištěním a výkladům nebudí důvěru zejména u zaměstnanců. V čem vidíte příčinu trvání této nedůvěry? Je-li rovná daň skutečně přínosem, proč se Vám nedaří o tom širší veřejnost přesvědčit?

Začnu vtípkem. Přece i já jsem zaměstnanec, toho času placen ODS, a já rovné dani věřím. Rovná daň je možná nejznámějším a nejdiskutovanějším pilířem ekonomického programu ODS, zdaleka ne jediným. O úspěchu této daňové reformy v zemích, kde ji zavedli, nelze pochybovat. Jan Rokita, potenciální předseda nové polské vlády po volbách přichází s totožným konceptem, opatrně hovoří o rovné dani před volbami i němečtí křesťanští demokraté, rovná daň se vrací i na místo svého původu, tj. do USA, funguje v různých podobách v Pobaltí, v Rusku, na Slovensku, v Rumunsku, o zavedení se diskutuje v Maďarsku. Je to pozitivní infekce. Všude přinesla vítané zjednodušení, vyšší spravedlnost, vyšší investice, vyšší aktivitu a motivaci, vyšší ekonomický růst, snížení šedé ekonomiky a hlavně, a to je klíčové, nárůst nových pracovních příležitostí. To je klíčový faktor naší reformy. Růst zaměstnanosti je fakticky tím hlavním bodem našeho ekonomického programu. Všechno ostatní jsou jenom nástroje. Do voleb nepochybně přesvědčíme i nevěřící Tomáše, že je socialisté balamutí a že pro ně změna bude výhodná. Normální musí být pracovat a musí to vytvořit i pocit bezpečí a sociální jistoty.

Reakce Vaší strany na současné problémy jsou často formulovány jako požadavek zásadní reorganizace (MV a policie, zdravotnictví). Tento požadavek však nebývá doprovázen informací o Vašem konkrétním projektu. Není to proto, že obecně formulované požadavky umožňují Vašim spolustraníkům permanentní kritiku politických rivalů bez nutnosti věcné argumentace?

My nemáme žádné „požadavky“. Provádíme hloubkové analýzy stávajícího stavu, a to věcné a nepolitické. Zabýváme se detailně příčinami stavu (což při prezentaci nutně musí sestávat i z kritiky posledních vlád), hrozbami v případě neřešení a návrhy východisek, receptů, projektů v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém horizontu. Na jednotlivých problematikách spolupracují v týmech jak lidé z ODS, tak z odborné sféry (uvedu např. nezávislý think thank eStat, jehož vznik jsem inicioval a který připravuje celou škálu veřejně diskutovaných debyrokratizačních projektů). Postupně před volbami jednotlivé koncepty předkládáme k diskuzi odborné i široké veřejnosti. Je to poprvé, co nějaká strana na naší politické scéně přichází s tak propracovaným programem. Připomínám, že pořád probíhá diskuze, ke které byly určené i jednotlivé Modré šance. Hysterie vládnoucí strany vyplývá nejenom z toho, že oni sami dlouhodobě problémy nejsou schopni, či ochotni řešit, ale také z toho, že v hloubi duše oni sami vědí, že jdeme správným směrem. K celé řadě pozitivních změn jsme socialisty navíc přinutili opozičním a veřejným tlakem. Doporučení všech světových institucí a varování Evropské komise má slova potvrzují. To, co funguje, určitě měnit nebudeme, to je snad jasné.

Řada krajských hejtmanů pochází z Vaší strany. Můžete říci, kteří z nich mohou být považováni za úspěšné, kteří ne a proč?

Pokládám hejtmany za elitní gardu ODS. Mají silnou podporu ve svých krajích, mají exekutivní moc, zázemí a dlouhodobě prokazují, že politika ODS funguje v praxi. To je nesmírně důležité. Ti, kteří jsou ve funkci druhé funkční období se stávají dominantními postavami svých regionů s republikovým přesahem. Jenom ve vedení strany jsou dva z nich. Pan Bendl a pan Bém. Pozici hejtmanů Tošenovského, Šulce, Zahradníka, Zimmermanna, Pavla a Bradíka nemusím popisovat. Noví hejtmani je rychle dohánějí. Kosatík, Skokan, Rabas, Lukáš i Vystrčil se velmi rychle adaptovali a jsou hnacími motory svých regionů. Jsem na ně na všechny hrdý.

ODS v řadě případů deklaruje v současné době příbuznost svých postojů s KDU-ČSL. Považujete za standardní, aby docházelo k takové situaci, když ODS proklamovala svou „nulovou toleranci“ vládnoucí koalici? Jak by Vaše strana reagovala, kdyby se takto choval její koaliční partner (shodou okolností by se pravděpodobně mohlo jednat o stejný politický subjekt)?

My dlouhodobě deklarujeme příbuzné postoje i s ČSSD. Euroatlantická vazba, naše účast v misích, profesionalizace armády a mohl bych pokračovat. Spolupracujeme na důchodové reformě, vítáme např. sjednocení dozoru nad kapitálovými a finančními trhy. Nulová tolerance je novinářská zkratka a klišé. Nulově tolerantní jsme vůči socialisticko-komunistickým návrhům, které nás vracejí zpět, vůči všem chybám, přehmatům a nedostatkům. Od toho opozice je. Alespoň v normálních zemích. Stejně tak se částečně překrývají i programy ODS a KDU-ČSL. Podpora rodiny, konzervativní zacházení s hodnotami i některá zcela konkrétní řešení. Nevím, co je na tom podivného. To vůbec nesouvisí se schopností se domluvit, vytvořit funkční, akceschopnou vládu, dohodnout postup i ve věcech, ve kterých se lišíme. Česká politická současnost a politická kultura začíná čím dál tím víc připomínat reality show typu Big brother (a to i s atributy šmírování) a s tím se nikdy nesmířím.

Váš postoj k důchodové reformě preferuje tzv. třetí pilíř důchodového systému – dobrovolné sociální pojištění. To si však budou moci dovolit pouze ti, kteří budou moci ze svého výdělku do tohoto pojištění investovat. Jak to bude s těmi, kteří nemají práci (v ČR fakticky chybí statisíce pracovních míst) nebo kteří mají příjem pod statistickým průměrem (a to je většina zaměstnanců v pracovním poměru)? Bude stát ve Vašem pojetí ručit za případná rizika, z minulosti známá z krachů bank, investičních fondů apod.?

Má odpověď začne vyvracením mýtů, které cítím i ve vašich otázkách. My nepreferujeme třetí pilíř důchodového systému, trváme na zachování prvního, veřejného, solidárního pilíře, a to ve výši 20 % průměrné mzdy. Nemusím snad zdůrazňovat, to pro nás starší, že se to v plné míře týká ročníků, které půjdou do důchodu po roce 2040. Dobrá zpráva pro důchodce a osoby do důchodu směřující je, že okamžitá valorizace podle průměrné mzdy je jistě výhodnější než podle dnes kalkulovaného růstu cen. Tzv. třetí pilíř se netýká dobrovolného sociálního pojištění, pojištění zůstává povinné, ale dobrovolného spoření, případně jiného zhodnocení volných prostředků, které vzniknou mimo jiné i neplacením 8 % dnešního sociálního pojištění placeného zaměstnancem a tím zvýšením mzdy o 8 %. Současně míníme zvýhodnit státní podporu spoření u penzijních fondů. Prvkem, kterým chceme posílit mezigenerační rodinnou solidaritu bez sociálně-inženýrských prorodinných a propopulačních opatření, je možnost dětí v aktivním věku přesunout 2 % svého sociálního (důchodového) pojištění na důchodový účet osoby blízké (rodič, pěstoun apod.). Pozitivní cash-flow při výpočtech tzv. Bezděkovy komise nám tento krok umožnilo. Výhrada, že lidé, kteří neplatí do systému, zůstanou na dlažbě je lichá. Náhradní platby zůstanou zachovány a rovný důchod, který je vyšší než životní minimum, obdrží úplně všichni. Na tom je celý koncept založen. Již dnes spoří dva miliony lidí, při zvýhodnění spoření jsou střízlivé odhady nejméně dvojnásobné, již dnes spoří kolem 500 Kč.-, při zvýhodnění to bude dvoj až trojnásobek. Poslední dohoda parlamentních stran tento náš přístup reflektuje. Vytvoření rezervního vyrovnávacího důchodového fondu, zachování průběžného, solidárního pilíře, prodloužení odchodu věku do důchodu do roku 2027 na 65 let a vyšší zvýhodnění penzijního spoření jsou průřezově vydiskutované kroky, které plně podporujeme.

Vaše strana má vytvořenu stínovou vládu. Jste přesvědčen, že její členové jsou beze zbytku kompetentní vládní funkce zastávat? Počítáte i s eventuálním zařazením odborníků – nestraníků do případné Vámi tvořené vlády? Jestliže ano – jaká podle Vás musí splňovat kritéria?

Mohl bych začít silácky a populisticky, že kterýkoli člen stínové vlády ODS převyšuje svého nestínového kolegu o třídu. Začnu ale spíše kritérii, která podle mne musí splňovat každý ministr. Musí to být především politik se zázemím ve vlastní straně, musí mít zcela jasno v tom, jaký má být cílový stav jeho mise ve vládě, musí být schopen o své vizi přesvědčit veřejnost a musí být schopen ji prosadit ve vládě, převést do legislativních kroků, prosadit ji v Parlamentu a implementovat v praxi. To předpokládá samozřejmě i potřebnou odbornost, manažerskou dovednost a schopnost práce v týmu. Chybnost opačného přístupu je možno dokumentovat na neschopnosti řady tzv. „odborníků“ cokoli prosadit, přes slušné odborné schopnosti. Jména si dosaďte sami – Fišer, Čermák, Jahn, Bérová a další. Podotýkám, že výjimky potvrzují pravidlo. Stínovou vládu ODS jsem jmenoval s cílem profilovat jednotlivé rezortní mluvčí, identifikovat problémy, zorganizovat odborné kompetenční týmy, připravit jednotlivá řešení, medializovat naše návrhy a komunikovat s odbornou komunitou a veřejností. To se podařilo. Personální obsazení vlády vychází z povolební matematiky, koaličních jednání a splnění výše uvedených kritérií. Mí stínoví ministři je většinou splňují.

Vaše strana je jednoznačně vnímána jako strana tzv. „euroskeptická“. Z jakého hlediska posuzujete odmítnutí evropské ústavní smlouvy občany Francie a Nizozemska?

ODS je jednoznačně na české politické scéně nejproevropštější stranou. Současně také stranou, která se nebojí hájit zájmy českých občanů. To mimo jiné znamená, že dlouhodobě a konzistentně kritizujeme kritizovatelné, děláme aktivní proevropskou politiku a o tom, co je špatné, ohrožující, nefunkční a nedemokratické říkáme, že je to špatné, ohrožující, nefunkční a nedemokratické. Je to čitelné, srozumitelné, korektní. Evropskou ústavní smlouvu jsme kritizovali a referenda v Evropě naše obavy potvrdila. Chceme se aktivně účastnit nové diskuze o budoucnosti Evropské unie a jejím příštím aranžmá, cílech, výzvách a o naší pozici v celém společenství. Rostoucí vliv středopravice ve střední Evropě, naše velmi úzká spolupráce se všemi sesterskými stranami a jejich narůstající postavení ve vlastních zemích nám k tomu dávají i stále sílící nástroje a platformu.

Dovoluji si otázku vztahující se k současné době: V minulosti byla politiky vyhlašována stodenní tolerance nové vládě. V současné době o této „zkušební lhůtě“ nepadne ani slovo. Považujete za politicky korektní kritiku vlády nebo jejích členů v době, kdy by jejich výsledky nemohl zaručit objektivně ani Pánbůh?

Nová vláda vznikla po volbách v roce 2002. Vznikla především na základě agresivní rétoriky a populistických předvolebních slibů ČSSD. Tato vláda má mandát omezen volbami v příštím roce. Jestli ji vede Špidla, Gross, nebo Paroubek, není podstatné. Hodnocena musí být na základě plnění předvolebních slibů. Vláda 100 dní hájení dostala a podotýkám, že mediálně, což znamená fakticky, po nástupu jak Špidly, tak Grosse, tak i Paroubka. Po celou dobu je to vláda stejná, se stejnou, křehkou většinou v Poslanecké sněmovně, pouze v čase se stále silnější podporou a tím i pod sílícím vlivem KSČM.

Na závěr: chcete, nebo předpokládáte, že v případě, že vládu sestaví po volebním vítězství Vaše strana, bude normální politickou praxí komunikace se všemi parlamentními stranami? Jste Vy osobně připraven k toleranci či naopak intoleranci vůči některým z nich?

Jsem připraven k intoleranci, a to ve vládě i mimo ni, vůči Komunistické straně Čech a Moravy a šíření totalitních praktik, třídního boje a nenávisti. Jsem připraven k intoleranci vůči všem, kteří budou poškozovat Českou republiku, české občany a české zájmy, kteří nebudou brát svou politickou práci jako službu, ale jako prostředek k obohacení.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková