Mirek Topolánek, bývalý předseda ODS a premiér České republiky, je novým předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Časopis Parlament, vláda, samospráva mu při této příležitosti položil několik otázek.

Nedávno jste se stal předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky, o co v této funkci usilujete?

Teplárenství čelí v České republice značným problémům včetně ekonomické diskriminace v soutěži s lokálním vytápěním. Jeho rozpad by znamenal naprostou dominanci lokální výroby tepla ze zemního plynu s negativními důsledky pro energetickou bezpečnost, kvalitu ovzduší ve městech i obchodní bilanci státu. Zatímco v systému zásobování teplem můžete využívat klidně pět i více různých druhů paliv, do plynového kotlíku v bytě nic jiného než plyn nedáte, žádná alternativa tam neexistuje. Teplárenství je potřeba do budoucna zachovat jako významnou komparativní výhodu české energetiky a příležitost pro využití domácích zdrojů. To se netýká jen uhlí, ale také třeba biomasy, komunálního odpadu, geotermální energie nebo tepla z jaderných elektráren – nic z toho není v městských aglomeracích v podmínkách lokální výroby tepla použitelné. Takže pokud bych to měl shrnout, snažím se ze všech sil přispět k záchraně teplárenství.

Jaký je v teplárenství význam uhlí?

Jedním slovem naprosto zásadní. Domácí hnědé a černé uhlí je pro teplárenství základní energetickou surovinou. V loňském roce bylo v České republice z uhlí vyrobeno téměř 60 % tepla. Podíl uhlí na dodávkách tepla navíc dlouhodobě mírně roste, naopak podíl zemního plynu a kapalných paliv klesá. To je dáno zejména cenou. Uhlí je na jednotku energie několikanásobně levnější než plyn, proto se ho teplárny snaží více využívat a nahrazovat uhlím dražší paliva. V roce 2013 však končí řadě tepláren dlouhodobé smlouvy na dodávky uhlí a nové se zatím příliš uzavírat nedaří. Teplárny dnes stojí před zásadní modernizací, aby splnily nové přísné emisní limity, které budou platit po roce 2016. Aby mohly investovat miliardy do nových kotlů, musí mít podepsány dlouhodobé kontrakty na nákup uhlí. Bez toho nemůže investice žádný vlastník teplárny schválit a žádná banka je nemůže financovat.

Je vůbec možné uhlí v teplárenství něčím nahradit?

Část uhlí určitě teplárny ušetřit umí, o substitutech jsem už mluvil.  Důležité je, abychom domácí zdroj – uhlí, nahrazovali především jiným domácím energetickým zdrojem, aby se významně nezhoršovala naše dovozní energetická závislost. Druhá zásadní podmínka je, aby tento proces probíhal pozvolna a dlouhodobě, aby byl řízený. Jenom v tom případě totiž bude ekonomicky zvládnutelný pro teplárny i spotřebitele tepla. Jediným teoreticky rychle dostupným substitutem uhlí je dovážený zemní plyn.  Náhrada veškerého uhlí v teplárenství plynem by ovšem znamenala zvýšení jeho dovozu o 5 miliard m³ ročně, to je o více než 50 %, náklady by byly v desítkách miliard korun ročně a zátěž ekonomiky srovnatelná s fotovoltaikou. To je naprosto nemyslitelné i s ohledem na dopad do cen tepla. Jsem přesvědčen o tom, že hnědé uhlí bude hrát v teplárenství významnou roli ještě velmi dlouho a stát by pro to měl vytvořit podmínky.

Myslíte prolomení limitů těžby uhlí?

Zajištění uhlí pro teplárny za rozumnou cenu a limity těžby jsou dvě různé věci, byť spolu samozřejmě souvisí. Čistě bilančně je uhlí v České republice dostatek, dokonce se ho obrovské množství vyváží ve formě elektřiny do zahraničí. Problém je, že většina budoucí těžby je dlouhodobě kontrahována převážně pro výrobu elektřiny. Jediným potenciálním dodavatelem, který má významné množství „volného“ uhlí je skupina Czech Coal, a ta se snaží této situace využít a tlačit na růst ceny. Prolomení limitů by zmírnilo tempo poklesu těžby. Bez dalších opatření by ale dalo všechny trumfy v jednáních o ceně do rukou těžební společnosti. To samozřejmě z pohledu tepláren, které mají zájem na udržení příznivých cen tepla, není rozumné. Nejprve je potřeba vyřešit, jak se teplárny k uhlí dostanou, respektive za jakou cenu a druhá otázka je, jestli je k tomu nezbytné v blízké budoucnosti zrušit limity těžby.