Stav našeho školství, nejen ve Středočeském kraji, byl námětem rozhovoru s náměstkem hejtmana Středočeského kraje PhDr. Marcelem Chládkem, MBA, který je zároveň senátorem a členem senátního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Jedním z velkých problémů školství ve Středočeském kraji je již delší dobu nedostatečná kapacita mateřských a základních škol v prstenci kolem Prahy. Zatím ale k žádné významné změně k lepšímu nedošlo.

O tomto problému se hodně mluvilo, ale nikdo s ním nic nedělal. Na jeho řešení mělo začít pracovat už minulé vedení kraje, ale vše vždy skončilo u toho, že se konstatovalo, že zřizovatelem jsou obce a ty si za to mohou samy. Zčásti je to pravda, kdyby upřímně řečeno v některých lokalitách nepovolily tak divoký rozvoj, stavěly postupně a s kvalitní občanskou vybaveností, tak by k tomu nedošlo. Další problém v prstenci kolem Prahy, za který nemohou ani starostové, ani kraj, spočívá v tom, že řada lidí nemá trvalé bydliště v místě, kde skutečně bydlí. Tam se pak velmi těžko určuje demografický vývoj a nedá se predikovat, jak bude pokračovat. Praha se stále rozrůstá  dál. Dnes se stěhují lidé, kteří pracují v Praze, i do lokalit vzdálených třeba 50km od Prahy, a tak se tento problém možná posune v budoucnu hlouběji do Středočeského kraje.

Jak konkrétně Středočeský kraj situaci začal řešit?

My jsme udělali čtyři zásadní kroky. Za prvé jsme zřídili nový fond rozvoje měst a obcí, který dává každý rok půl miliardy korun na rozvoj obcí do 5000 obyvatel. Je zajímavé, jaký objem finančních prostředků z  celkové částky byl využit na budování základních a mateřských škol. V roce 2008 to bylo necelých 10 milionů korun, v roce 2009 již téměř 137 milionů korun. Druhým krokem je žádost k Evropské komisi
o přealokaci finančních prostředků. Naší snahou je, aby i tyto prostředky mohly být použity na budování mateřských, základních a středních škol. Třetím krokem je hledání alternativních možností – například budováním dřevostaveb či různých montovaných buněk. Největší problém dřevostaveb spočívá v tom, že řada starostů není obeznámena s touto problematikou a myslí si, že jde o nějaké kůlny. Přitom v dřevostavbách se běžně bydlí a mají nesporné výhody – postavíte je za 3–4 měsíce a pořídíte je až o 40 % levněji než normální stavby. Navíc montované stavby se dají velmi rychle rozložit, lze je přistavovat, zmenšovat. To by podle mě tuto konkrétní záležitost vyřešilo. Nechceme tyto stavby prosazovat za každou cenu, ale protože mě před půl rokem oslovili starostové obcí Praha-východ a Praha-západ, chci se s nimi sejít a navrhnout jim různé alternativy řešení. Čtvrtým krokem je budování spádových škol, na kterém jsme se dohodli při schůzce s ministryní školství. Zde je důležité zajistit, aby ve spádové obci, kterou kraj finančně podpoří, měli garanci určitého procenta přijatých žáků i obce okolní. Velice důležitým aspektem je také zajištění dopravní obslužnosti z okolních obcí.

Zmiňoval jste problémy základního školství, jaká je situace v kraji na středních školách?

Základní problém spatřuji v tom, že dnešní  maturitní obory v podstatě pokryjí celou populaci, která odchází z 9. ročníků, a začíná být velký problém na učilištích. Například na integrované střední škole v Jirkově dlouhodobě není otevřen obor kominík, přitom kominík vesměs všude chybí. My se ve středních Čechách chceme vydat cestou krajských stipendií, ale i stipendií firem a podniků, která podpoří konkrétní v regionu chybějící obory. Navazujeme na to i tak, že vytváříme místa v rekvalifikačních kurzech, aby si lidé mohli dokončit své vzdělání v oboru, ve kterém pracují, a mohli v něm třeba i podnikat. Shodou okolností jsem nedávno navštívil SOU v Podbořanech, které patří k jednomu z největších v mém senátním obvodu i celém Ústeckém kraji, studuje tam asi 650 žáků a překvapivě mají jako jedni zmála naplněny téměř všechny obory, které nabízejí. Kraj by měl svým způsobem zasáhnout do oblastí a oborů, které nejsou vykryty firemními stipendii, a pomoci tam, kde je to třeba, jako např. ve zmiňovaném oboru kominík.

Kterých dalších nižších profesí se dnes ve Středočeském kraji nedostává?

Překvapilo mne, že to jsou řidiči. Na to téma jsem hovořil s panem hejtmanem, zda podporovat obory, které by specifikovaly řidiče určitých vozidel, nebo ponechat obory, třeba i zemědělsky zaměřené, kde absolventi zároveň získají řidičské oprávnění na traktor nebo nákladní vůz a jsou v podstatě více použitelní. Dnes by měli mít řemeslníci širší záběr, aby měli větší šanci se udržet při různých výkyvech na trhu práce. Uvedu příklad SOU v Novém Strašecí, kde spolupracují i s obdobnou školou v zahraničí. Tam se žáci učí na tzv. komplexního řemeslníka, který nemá úzkou specializaci, ale může pracovat ve více oborech, což je cesta do budoucna. Kraj, jako zřizovatel, by měl podporovat obory v regionu chybějící a právě tyto multifunkční obory. Přitom je nutné spolupracovat i s podnikateli, hospodářskou komorou a úřady práce.

Středočeský plán má ambice i ve školství vyšším. Jak daleko jste s plánem na vybudování Středočeské univerzity?

Návrh je v současnosti ve druhém čtení ve sněmovně. Věc také posuzuje akreditační komise a lze očekávat stanovisko v tom smyslu, že vítají zřízení vysoké školy neuniverzitního typu. Pro mě jsou přijatelné varianty obě – jak škola univerzitního typu, tak i neuniverzitního, tedy tzv. professional college. Pokud by šlo o školu univerzitního typu, máme připraveny podmínky i pro vědeckou činnost, neboť ve středních Čechách se realizují dva významné projekty – BIOCEV (Centrum biotechnologického a biomedicínského výzkumu) a ELI (Extreme Light Infrastructure). Jednal jsem s profesorem Pačesem, který je koordinátorem problematiky BIOCEV, a jsme domluveni, že Akademie věd ČR by nám zajišťovala spolupráci na doktorandském studiu. Nyní ve středních Čechách také připravujeme spolu s Akademií věd Národní biotechnologické a biomedicínské centrum, které by mělo být ve stejné oblasti jako BIOCEV. Usilujeme o to, aby pracovníci těchto institucí nedojížděli do Prahy, ale aby v tomto místě přímo i žili, to znamená měli zajištěnu i veškerou občanskou vybavenost. V dohledné době by měl návrh ještě za této sněmovny postoupit do třetího čtení. Pokud bude v jedné či druhé variantě schválen, vysokou školu se budeme snažit otevřít co nejdříve. Pro obě varianty máme připraveny veškeré podmínky – návrhy programů i pedagogický sbor.

Které fakulty by mohla Středočeská vysoká škola otevřít?

Nové fakulty by měly tvořit vyšší odborné školy, které se budou transformovat na školy bakalářského typu. V Kutné hoře by měla vzniknout fakulta humanitních věd a umění – zaměřená na kunsthistorii a restaurátorství. V Poděbradech by měla být fakulta cestovního ruchu. Vzhledem k nedostatku zdravotnického personálu se uvažuje o zdravotnické fakultě v Příbrami. V Benešově by mohla být fakulta aplikované vědy. O Rakovníku uvažuji jako o místě vhodném pro aplikovanou ekologii, kam by spadala i vyšší odborná škola zahradnická v Mělníce. Nyní záleží především na tom, jak se k věci postaví školský výbor. Pokud kladně a návrh projde třetím čtením, jsme připraveni urychleně připravovat vlastní akreditaci.

Podle vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2010 chybí regionálnímu školství téměř 4 mld. Kč, aby byl zachován stejný objem finančních prostředků jako letos. Hrozí, že budete nuceni přistoupit ke krácení platů učitelů, pokud se rozpočet nepodaří navýšit?

Situace je velmi komplikovaná. Vzhledem k tomu, že je ekonomická krize, krátí se ve všech kapitolách. Na druhou stranu si myslím, že je krátkozraké, aby se krátilo v oblasti vzdělávání, neboť u nás zdaleka nedáváme na oblast vzdělávání takové finanční prostředky jako dávají ve vyspělých zemích EU a kdybychom je ještě měli krátit a mělo by se to následně dotknout platů učitelů, tak bude situace katastrofální. Vsoučasné době vznikla petice Vzděláváním proti krizi, pro kterou se vyslovilo již asi 90 tisíc lidí. Její hlavní vizí je, že bychom měli vzdělání nastartovat. Pokud bude národ hloupý, staneme se pouze „montovnou“ pro ostatní státy. My bychom měli mít především lidské zdroje, vlastní mozky – to je bohatství, které máme, a pokud na něj budeme zapomínat i podporou, a nyní nemluvím jen o regionálním školství, ale i vysokém školství a vědě, tak budeme jen národem posluhovačů. Podle mého názoru je potřeba řešit problematiku školství globálně. Vezmeme-li jen jeho jednu část a budeme-li se zabývat například jen základním vzděláváním a ne středním a vysokým školstvím, pak na sebe neustále nabalujeme další a další problémy. Velký problém vidím v nedostatku kvalifikovaných pedagogů. Nyní se opět v Poslanecké sněmovně i Senátu posouvala o 5 let možnost, kdy si mohou učitelé dodělat vysokoškolské vzdělání. Dalším problémem školství je i to, že musí být mnohem flexibilnější a reagovat na požadavky doby jako takové. Dnes se dělají rámcové učební programy, ale je otázka, zda jsme pro pedagogy vytvořili takové podmínky, aby se této činnosti byli schopni a ochotni věnovat. Přitom nebude-li žák dobře a kvalitně připraven na základní škole, nemůže uspět na střední a vysoké škole. Vždy mě fascinují různé žebříčky o vážnosti jednotlivých povolání. Tam se středoškolský či vysokoškolský učitel objevuje na prvních místech, realita je ale jiná, protože celá naše populace se tak k učitelům nechová. Čím dál tím častěji se stává, že dochází jak ke slovnímu, tak i k fyzickému napadání učitelů, jak z řad rodičů, tak dokonce z řad žáků, což je jeden ze zásadních problémů – kromě financování, které jsme již zmiňovali. Problematiku školství je potřeba brát v obou  rovinách – nelze oddělit financování od kvalifikace učitelů nebo problém vysokoškolského vzdělávání od kvality na středních
a základních školách.

Za rozhovor děkuje Marcela Staňková