Projednávané změny zákonů o zdravotních pojišťovnách, limity na zdravotní výkony a aktuální situace kolem zdravotnických zařízení byly předmětem diskuze se třemi řediteli zdravotních pojišťoven.

V čem vidíte základní problém (slabinu) českého zdravotnictví a jak se dotýká Vaší pojišťovny?

MUDr. Jiří Bek, ředitel České národní zdravotní pojišťovny Současná vyhrocená situace ve zdravotnictví má své kořeny v pokroucené aplikaci právních norem. Zákonem č. 48/1997 Sb. jsou stanoveny podmínky platné pro úhradu poskytované péče a je jím zakotven institut Dohodovacího řízení. Principem je dohoda mezi zástupci příslušného segmentu poskytovatelů zdravotní péče a zástupců zdravotních pojišťoven na výši a způsobu úhrady pro nadcházející pololetí. V případě nedohody nastupuje ministerstvo zdravotnictví, které podmínky pro „nedohodnuté“ strany stanoví, může ale stanovit podmínky i pro dohodnuté strany v případě, že dohoda není v souladu s veřejným zájmem, který však není nikde definován. Rozhodnutí MZ může být závislé na postoji a vnímání situace svého úředníka, který má určitou pravomoc svěřenou mu zákonem, ale již nemá odpovědnost za dopady příslušných rozhodnutí promítnutých do úhradové vyhlášky. Zdravotní pojišťovny se v minulosti musely opakovaně řídit vyhláškou, která byla ovlivněna prosazením „lobbistických zájmů“ a ne plně respektovala reálné finanční možnosti systému. Toto určité nerespektování zákonitostí finančních toků vedlo ke vzniku problému a jejich postupné eskalaci, které jsme v současné době svědky. Abychom se vrátili k položené otázce: Možnost různých účelových výkladů jedné zákonné normy je jedním ze zásadních problémů, které vedly k současnému stavu zdravotnictví, a dotýká se nejen ČNZP, ale všech občanů České republiky. Bc. Vladimír Kothera, gen. ředitel Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE Základních problémů, které lze považovat za slabiny českého zdravotnictví, je samozřejmě víc. V posledních letech však považuji za nejzásadnější nerespektování rolí institucí působících ve zdravotnictví, respektive velkou snahu ministerstva zdravotnictví překračovat v mnoha případech zákonem svěřené pravomoci bez zodpovědnosti za způsobené dopady. S tím souvisí změny zákonů či nové vyhlášky, které jsou v kolizi s původně zvolenou koncepcí decentralizovaného zdravotnictví, což se projevuje růstem neefektivity v celém systému. Velkým problémem také je, že zdravotnictví v České republice se stále méně stává službou pro občany, ale spíš se posouvá do roviny „lékaři sami sobě“. A to je alarmující.